Příspěvky a připomínky: j.tomiska@gmail.com. Aktualizace minulá: 14. 4. 2018 22:08:29, poslední: 19. 4. 2018 20:05:18.

Zde nyní najdete léta ostatní: 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017 nebo přímo v "Kalendáři" níže.

"Naše" rozhledny:


Vlčí hora

Dymník

Vápenný vrch
(dříve Maškův)
plánovaná

Pro nové čtenáře:
Kalendář: po ťuknutí na akci v kalendáři se Vám otevře menší podokno s dalšími informacemi. Kalendář na rok 2018 v klasické verzi i ke stažení ve formátu pdf např. pro tisk je zde.
Album fotografií: při zobrazení obrázku z alba můžete na počítači stisknout pravé tlačítko myši a z nabídky vybrat, mezi jiným, zobrazení vekého obrázku na displej nebo jeho uložení na počítač. Na tabletu podobně, jenom podržíte na obrázku prst.

Aktuálně



Cestovatelské večery v pivovaru Falkenštejn


Program všech večerů si můžete stáhnout po ťuknutí na obrázek vlevo. Všechny akce jsou také v klubovém kalendáři.
17.1., 31.1., 7.2., 21.2., 15.3., 12.4., 17.5. a 19.5.



Netradiční exkurze okolo Dráhy Národního parku České Švýcarsko



Program výletu si můžete stáhnout po ťuknutí na obrázky vlevo. Všechny akce jsou také v klubovém kalendáři.
Termíny: 16.5., 2.6., 6.6., 17.6., 11.7., 1.8., 15.8. a 22.9.



20. 4. 2018 Otevření turistické sezony – nový žlutý okruh


Otevření nového okruhu z Kyjova přes Hřebec, Klenotnici do Kyjova.
Sraz je u vstupu do Kyjovského údolí u restaurace Na Fakultě ve 12.30, procházka je dlouhá asi 5 km. Do Kyjova je možné využít autobus s odjezdem z Krásné Lípy, nám. v 11.58 směr Doubice. Ukončení akce v 15.00, autobus do Krásné Lípy odjíždí z Kyjova v 15.15.


21. 4. 2018 Zpřístupnění skalního hradu Falkenštejn


Vážení příznivci Národního parku České Švýcarsko,
dovolte mi, abych vás pozval na oficiální zpřístupnění skalního hradu Falkenštejn, které se uskuteční v rámci programu k otevření turistické sezóny v Českém Švýcarsku. Veškeré informace k této akci naleznete na plakátu.
S přátelským pozdravem Richard Nagel


27. – 29. 4. 2018 3 dny – 3 státy – 3 pochody


Již 18. ročník mezinárodních pochodů, které pořádají tři kluby turistů (PTSM Lubań, KČT, odbor Nové Město pod Smrkem a Oberlausitzer Kreissportbund Zittau). Nenechte se prosím zmýlit dvěma údaji na plakátku: duben je polsky kwieten a opravdu se jedná o 18. ročník, nikoliv 15.
Ubytování opět v RZ Jizerky v Bílém Potoce, zajištěno zatím pro 11 lidí. Akce není v kalendáři KČT, doporučuji vlastní připojištění (cena okolo 50 Kč).
Pátek, 27.4.: odjezd v 7.00 z Krásné Lípy, náměstí. Trasa do Lubaně a dále do Bílého Potoka je zde. V městečku Großhennersdorf se projdeme k zřícenině zámečku, v Radomierzycích obejdeme vodní zámek. V Lubani si můžeme projít 6 km městskou trasu nebo příměstký 10 km okruh.
Cestou do Bílého Potoka se můžeme opět stavit v některých městečkách či vesničkách (kostely, zříceniny zámečků). Předpokládám zastávku ve Świeradowie Zdróji a nevynecháme ani cukrárnu na náměstí v Novém Městě p. Smrkem.
Bohužel v Dělnickém domě udělali z útulného salonku kuřárnu, takže večeře neproběhne asi v "kruhu rodinném".
Sobota, 28.4.: procházka po hřebenech Jizerek, např. Smědava – Jizerka – Pytlácké kameny – Smědava, trasa zde.
Pro méně rozchozené prohlídka Jindřichovic pod Smrkem (větrný mlýn apod.).
Neděle, 29.4.: Na zpáteční cestě se stavíme na Středověkém dvorci Curia Vítkov, kde jsme již delší dobu nebyli, u Lückendorfu se projdeme po skalách s vyhlídkou na Oybin, kde se můžeme následně i stavit (výborná zmrzlina) nebo v Jonsdorfu vylezeme na Nonennfelsen.
Jako vždy se jedná o návrh programu, který je zcela určitě možné měnit a to s ohledem na počasí nebo podle zaslaných připomínek na níže uvedený e-mail, na který se prosím i hlaste:
j.tomiska@gmail.com. Děkuji


1. 5. 2018 Tajný výlet do NP České Švýcarsko
Délka trasy dle počasí 10 – 13 km.
Odjezd autobusem z náměstí do Kyjova v 8.05 hodin.
Je to tajný výlet, tak jiné informace nejsou... Mikuláš Peterka


28. 4. – 1. 5. 2018 Turistický poznávací výlet do Krakova
Odjezd z Krásné Lípy 28.4. v 7.00, návrat 1.5. pozdě odpoledne/vpodvečer tamtéž. (Autobus jede už z / až do Děčína).
Komorní společnost 10 osob. Provádí Jiří Rak.
Navštívíme Krakov a Kazimierz, středověké město a židovské památky chráněné UNESCO. Pojedeme do Wieliczky, prohlídka solných dolů (UNESCO), kde je vstup kolem 64 ZL/os. (Nelze pro 10 osob blokovat předem.) Dále podle časových možností Ojcowski Park Narodowy (krátká prohlídka), klášter Tyniec a Osvětim.
Vzhledem k tomu, že celá oblast se těší celoročně velkému zájmu turistů, může se stát, že některou z památek nenavštívíme v případě nutného čekání v hodinových frontách. Krakov má však neopakovatelnou atmosféru a stojí za vidění i v tom případě, že neprohlédneme interiéry všech významných staveb.
Prakticky všude lze platit kartou.
V případě zájmu potvrďte na e-mail dana.stefackova@ceskesvycarsko.cz a se jménem, adresou a č. OP a zašlete prosím na účet 272048083/0800 částku 5.650,-Kč. Do zprávy pro příjemce (poznámky) uveďte Vaše příjmení.
Částka pokrývá dopravu (po vyúčtování autobusu může být následně malý doplatek) a ubytování v hotelu se snídaní/3noci/ 2lůžkové pokoje. Vstupy do objektů nikoliv. Ty si hradí každý zvlášť.

5. – 7. 5. 2018 Za krásami jižní Moravy


CENA: 2 370,-Kč
   1. 2x ubytování v Domově mládeže Břeclav (centrum města), ve dvoulůžkových
         až čtyřlůžkových pokojích
   2. vstupy v hodnotě 925,-Kč (jeskyně Na Turoldu, plavba lodí zámeckým parkem Lednice,
         Minaret, zámek Lednice, Podzemí Valtice s ochutnávkou vín,
         Znojemské podzemí, Rozhledna Rumburak, hrad Cornštejn)
   3. cestovné
   Cena zájezdu nezahrnuje stravu.
ODJEZD: sobota 5. května ve 4:00 hod. Děčín
   Další nástupní místa: Benešov n. Pl. 4:20 hod., Česká Kamenice 4:40 hod.,
         Krásná Lípa 5:00 hod., Rumburk 5:20 hod., Varnsdorf 5:40 hod., Nový Bor 6:10 hod.
NÁVRAT: pondělí 7. května v pozdních hodinách
PROGRAM:
   Sobota 5. 5. Pálava (Dívčí hrady, Martinka, Stolová hora), Mikulov (jeskyně Na Turoldu,
         Svatý kopeček), Břeclav (cca 12 km)
   Neděle 6. 5. Lednicko – Valtický areál (zámeček Apollonův chrám, plavba lodí
         zámeckým parkem Lednice, Minaret, zámek Lednice, Chrám Tří Grácií,
         Kaple Sv. Huberta, Dianin chrám,
         Podzemí Valtice - prohlídka s ochutnávkou vín, Kolonáda na Reistně (cca 10 – 15 km)
   Pondělí 7. 5. Znojemské podzemí, okolí Vranova nad Dyjí, hrad Cornštejn,
         rozhledna Rumburak (cca 8 km)
         a jedno překvapení.

Bližší informace a přihlášky:
Helena Doudová e-mail: helenadoudova@seznam.cz, tel.: 777 622 963, volat po 20. hodině.

Kdo už je přihlášen, raději mi napiště (seznam už jsem začala psát, ale raději pro kontrolu).
Pokud se vše zadaří (vyjednání všude slev na vstupném – někde už mám nasmlouváno,
někde je v jednání a naplní se velký autobus), bude se určitě nějaká částka z celkové ceny vracet.
Děkuji a těším se.
Helena Doudová

8. 5. 2018 Mezinárodní sraz ke 100. výročí založení České republiky a ke 130. výročí založení KČT





Akce je součástí projektu „Mezinárodní sraz ke 100 letům republiky a 130 letům KČT“ podpořeného Evropskou Unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj z Programu spolupráce Česká republika – Svobodný stát Sasko 2014-2020 v rámci Fondu malých projektů Euroregionu Nisa.

PROGRAM:
   9.00 zahájení (dechovka pana Zelinky), komorní sbor, přivítání hostů
   9.20 příjezd historického vlaku
   9.40 rekonstrukce historické události (Rumburská vzpoura)
 10.20 pietní akt odhalení pamětní desky
 11.00 kulturní program (polský lidový taneční a pěvecký soubor, folklorní soubor Dykyta a další
 14.30 závěr a odjezd historického vlaku

Akce se uskuteční pod patronací Ing. Zbyňka Linharta, senátora parlamentu ČR.

Od 15 hodin pro zájemce připravuje bohatý program město Šluknov se Šluknovským zámkem. Účastníci se programem i expozicí zámku přenesou do období 1. republiky.

Zodpovídá:
Václav Hieke, tel.: 412 383 129, 728 732 877, email hiekev@cbox.cz
Jan Douda, tel.: 412 383 687, 721 516 312, e-mail: jandouda@seznam.cz


10. – 13. 5. 2018 Setkání s kamarády z Práznovců ve slovenské Skalici


Jako první se s akcí do kalendáře pro rok 2018 ohlásili naši kamarádi ze slovenských Práznovců. Setkáme se s nimi ve Skalici, což je hezké městečko necelých 8 km vzdušnou čarou od Hodonína.
Ubytování je zajištěné pro maximálně 20 osob v chatě Amor ve Zlatníckej doline, odkaz na stránky zde. Ubytování ve 2 – 3 lůžkových pokojích, sociální zařízení na pokojích. Chata má společenskou místnost s krbem, TV i kuchyňkou. Celková kapacita je 28 míst. Pro ubytované je bufet, vaří jídla i na objednávku. Kousek pod chatou je koliba, kde se denně vaří, nad chatou asi 300 m je salaš s prodejem místních výrobků. Hodně tras na Jižní Moravu, kterou máme také v programu.
Cena ubytování za jednu noc se snídaní bude na osobu asi 18 euro + 0,50 euro rekreační poplatek. V přepočtu s kurzem 25,50 Kč to je na 3 dny 1 416,- Kč. Ceny jsou zatím jen informativní.
Dopravu osobními auty si budeme platit sami. Jedna z možných tras, která se vyhýbá opravované D1 je zde. Do Skalici to je asi 400 km, najedeme tedy celkem asi 1 000 km. Při obsazení auta vychází cena za benzín asi 600 Kč na jednoho.
Celkem počítejte asi s 2 000,-Kč + případné vstupy.
Bude to letos asi jediné, ale jistě velmi pěkné, družební setkání se slovenskými turistickými přáteli.
Zájemci, hlaste se prosím co nejdříve Mikuláši Peterkovi na email mikulas.peterka@seznam.cz nebo tel.: 602 482 239, stejně tak i případné odhlášení. Děkuji.
Mikuláš Peterka


25. – 27. 5. 2018 Víkend ve Zlaté Olešnici
Pěkná chalupa v tichém prostředí na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš. Ubytování pro 11 osob ve 3 ložnicích. Dvě 4 lůžkové, jedna 3 lůžková. Chalupa má dvě koupelny a dvě WC. Vlastní je i kuchyňka, kde je možné si uvařit cokoliv. Ložní prádlo sebou.
Cena za chalupu pro 11 osob je 4 500 Kč, včetně elekřiny a vody. Cena pro 1 osobu na dvě noci je 409 Kč (204 Kč/osobu/noc). Je možné jet i ve 12 lidech na dvě noci za 375 Kč (187 Kč/osobu/noc).
Stravování z vlastních zásob nebo v místní restauraci. Doprava vlastními auty. Odjezd z Krásné Lípy mezi 9 – 10 hod. bude upřesněn.

PÁTEK 25. 5.:
Odjezd do Bozkova, odtud na Roztocký mlýn. Dále do Příchovic, kde si prohlédneme rozhlednu Maják Járy Cimrmana s muzeem a rozhlednu Štěpánka. Poté přejedeme do Zlaté Olešnice, kde se ubytujeme a prohlídneme blízké okolí.
SOBOTA 26. 5.:
Výlet č. 1: V případě pěkného počasí výstup na Sněžku.
   Pomezní boudy – Soví sedlo – Jelenka – Sněžka a zpět. Trasa dlouhá cca 16km, ale nejjednodušší.
   Je možné jít i z Pece pod Sněžkou přes Růžohorky a zpět přes krásný Obří důl nebo zkombinovat s lanovkou.
Výlet č. 2: Lomnice nad Popelkou
   Lomnice, nám. – vrch Tábor s Křížovou cestou a Tichánkovou rozhlednou – Allainova věž (rozhledna) –    jezírko pod Táborem (pramen Cidliny) – pod Allainovým křížem – Lomnice, obora – Lomnice, nám.
   Trasa cca 11 km.
   Je možné si prohlédnout památkovou rezervací lidové architektury Karlov, projít 2 km trasu na skokanské můstky s rozhlednou a podívat se do muzea motocyklů Raleigh.
NEDĚLE 27. 5.: Odjezd do Semil a tam trasa: nová radnice – roubené stavby v Jílovecké ulici – pramen sv. Václava – Koštofrak –
   na Vrších – Nouzov (nejmenší rozhledna Járy Cimrmana) – hospůdka u kapličky – památná lípa –
   kostel sv. Petra a Pavla – Semily. Trasa dlouhá cca 6 km.
Je možné navštíviti i krásné muzeum panenek a medvídků v Rovensku p. Troskami. (15km od Semil).
Odjezd do Krásné Lípy.
Výlety se mohou vzhledem k počasí prohodit nebo měnit.

Ceník:
  20 Kč – rozhledna na vrchu Tábor,turniket
  30 Kč – rozhledna Štěpánka
  45 Kč – rozhledna + muzeum J.Cimermana, senioři 35 Kč
390 Kč – lanovka z Pece na Sněžku, senioři 65 a více 350 Kč, tam i zpět
210 Kč – lanovka z Pece na Sněžku, senioři 65 a více 190 Kč
150 Kč – lanovka z Pece na Růžohorky, senioři 65 a více 130 Kč
  15 Kč – muzeum panenek
Rozhledna Alainnova věž je volně přístupná.

Zájemci, hlaste se prosím Jitce Štraubové, tel.: 606 590 040, jitkastraubova@seznam.cz.


16. 6. 2018 Pohádkový les – 33. ročník


Start: trasa 2 km 8.00 až 10.30, trasa 7 km 8.00 až 10.00 – náměstí Krásná Lípa (hotel Lípa)
Cíl: 15.00 Krásná Lípa, náměstí
Bude připraveno 24 pohádkových stanovišť a 80 pohádkových bytostí. Na jednotlivých stanovištích bude pro účastníky připraveno zabavení formou dovedností, soutěží a poznávání.
Trasa 2 km povede rozkvetlým městským parkem a bude na ní 8 pohádkových stanovišť. Trasa 7 km povede městským parkem a po zpevněných lesních cestách poblíž Krásné Lípy. Bude na ní celkem 24 pohádkových stanovišť. Obě trasy jsou vhodné i pro doprovod s kočárky.
Na náměstí bude současně probíhat hodnotný kulturní program, městský jarmark, festival dechových souborů. Součástí bude i vyhlášení vítězů tradiční soutěže o nejlepší bábovku.
V 15.30 bude vyhlášení soutěže o nejlepší pohádkovou bytost.
Pojištění člena KČT. Turistická známka.
Jedná se o největší kulturní akci roku v Krásné Lípě, ale i největší turistickou akci v celé naší Ústecké turistické oblasti. Potřebujeme již více než 150 pořadatelů. Žádáme proto širokou veřejnost o pomoc při této akci. Zvažte prosím své možnosti účasti na této akci, ať již přímo jako pohádkové bytosti či jako výpomoc na startu, výpomoc na jednotlivých stanovištích pohádkových bytostí s razítkováním (bez kostýmu) nebo výpomoc v cíli. Vše za finanční odměnu. Je možné zprostředkovat i levné vypůjčení kostýmů. Všichni se prosím přihlaste Mikuláši Peterkovi, viz výše.
Startovné nebudeme zvyšovat, zvyšovat chceme pouze kvalitu akce a doprovodného kulturního programu. Startovné bude 30,-Kč/osobu pro děti i dospělé. Kočárek bude mít účast zdarma, stejně tak jako členové KČT s platnou turistickou známkou.
Děti obdrží v cíli dárky v hodnotě větší než startovné!
Zodpovídá: Mikuláš Peterka, tel.: 602 482 239 nebo email mikulas.peterka@seznam.cz.


30. 6. – 7. 7. 2018 Cyklo a pěšmo Křivoklátskem
Při 16. ročníku putování na kolech opustíme Žďárské vrchy a podíváme se na Křivoklátsko. Ubytováni budeme u spolužačky Jitky Peterkové v bývalém penzionku v Městečku u Křivoklátu, Malá Strana, č.p. 203. Cena ubytování přibližně stejná, jako v chatičce u rybníka Řeka. Počet postelí 12, při větším počtu bude třeba karimatek k uložení na uzavřené terase.
Již je zřejmé, že se vytvoří dvě skupiny – cyklisté a pěšáci, každý dle libosti si vybere.
Předpokládám, že pojedeme auty, z Krásné Lípy asi 150 km. Mapka okolí zde, možná cesta tam je zde.
Akce není v kalendáři KČT, doporučuji vlastní připojištění. Hlaste se prosím na j.tomiska@gmail.com. Děkuji.
Jan Tomiška


10. – 12. 8. 2018 Skalními hrádky – 36. ročník






Moto:
Sportovci i nesportovci,
malí, velcí,
mladí, starší,
rodiče, děti a vy ostatní...

Mezinárodní dálkové turistické pochody skalními hrádky Labských pískovců, které jsou od roku 2017 zařazeny do Česko-slovenského poháru v ultratrailu (CSUT), pořádá KČT Krásná Lípa v malebné krajině pískovcových skal Národního parku České Švýcarsko, CHKO Labské pískovce a CHKO Lužické hory ve dnech 10. – 12. srpna. V letošním roce to bude již 36. ročník.
Pro účastníky je připravena bohatá nabídka pěších tras(3, 12, 16, 24, 40, 55, 100 a Köglerova stezka), cyklotrasy (17, 26, 48 a 94 km) a připravena je též trasa pro plavce. Ultratrailová trasa měří 109 km. Již potřetí bude zařazen běh a cvičení maminek s kočárky pod vedním lektorky fitMAMI. Na nejkratší trase si organizátoři připomenou velmi úspěšný Pohádkový les v Krásné Lípě.
Název pochodů je odvozen od řady skalních hrádků (proč byly založeny se do dneška pouze domníváme), které účastníci na svých trasách potkají. Někteří startující zase navštíví rozhledny Dymník a Vlčí horu a ti nejzdatnější se navíc podívají na Jedlovou, Hvozd i Studenec. Jedna z tras je věnována výhradně Köglerově stezce.
V rámci pochodů je možné plnit podmínky pro získání odznaků IVV, Krásnolipsko, Labské píslovce a Köglerova stezka.
Informace u pořadatelů pochodů:
Jiří Pavlík 732 630 408, Jan Douda 721 516 312 a Helena Doudová (po 20. hod.) 777 622 963.


Již proběhlo
19. 4. 2018 Otevření nové turistické stezky: Horní Poustevna – Langburkersdorf
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové


31. 3. 2018 Otvírání studánek – prameny Křinice
Fotografie:
Jaromíra Petružálka Ilony Řechtáčkové Iva Šafuse
Navzdory deštivé předpovědi jsme se sice v pošmournu, ale za sucha po desáté hodině vypravili v hojném počtu zúčastněných všech věkových kategorií, včetně několika pejsků, po modré turistické značce k pramenům Křinice. Tam už plápolal táborák obklopený prvními opékači buřtíků. Když jsme se s halekáním všichni navzájem pozdravili a přivítali, ujal se slova Mikša, poděkoval za účast a hlavně nás seznámil s historií daného místa, která je vskutku zajímavá: jako výletní lokalitu ji založil v roce 1907 německý spolek turistů a v říjnu došlo k náležitě slavnostnímu otevření v krojích.
V roce 1984 při kalamitě bylo ale vše zničeno, a tak se záchrany ujal Klub českých turistů v Krásné Lípě a pět let zdarma brigádnicky odpracoval přes 1500 hodin, aby mohl být areál, který je v majetku Lesů ČR, v roce 1990 dán do užívání. V dohledné době se chystá další rozsáhlá rekonstrukce.
Délka toku Křinice je 40 km, v Bad Schandau se vlévá do Labe a v délce 7 km tvoří státní hranici. Poučeni jsme se shromáždili u pramene v altánu a Kristýnka s babičkou velikým ozdobným klíčem trojím odemknutím otevřely studánku.
Pak jsme se již věnovali jídlu, pití, povídání – skupinky se různě prolínaly, bylo nás bezmála sto nejen ze Šluknovského výběžku, ale přijela i děvčata z Děčína a milá návštěva z Neustadtu. Každý z účastníků si mohl odnést diplom jako upomínku na dnešní příjemně strávený den. V závěru spadlo pár kapek, ale jen tak na postrašení.
Tak doufejme, že jsme odemykáním konečně vyprovokovali to jaro a teplíčko, a těšíme se na další akce.
Ilona Řechtáčková

29. 3. 2018 Výlet do Kutné Hory
Fotografie:
Jaromíra Petružálka Iva Šafuse,
tradičně Iva Šafuse,
netradičně


28. 3. 2018 Brigáda u pramenů Křinice
Fotografie:
Jitky Štraubové
Před sobotní tradiční klubovou akcí "Otvírání studánek – pramenů Křinice" svolal Mikša brigádu na úklid přístupových cest a okolí pramenů Křinice. Sešlo se nás ve středu odpoledne celých 6 nadšenců a Čenda.
Byl na nás přímo úchvatný pohled, každý vyzbrojen bílými gumovými rukavičkami a velkým černým igelitovým pytlem. Z dálky bylo zajímavé sledovat několik párů kmitajících rukaviček v potemnělém lese, pohled pro bohy. Sbírali jsme obvyklé odpadky po nepořádných lidech, to znamená PET láhve, plechovky od nápojů, papírové ubrousky i méně chutné, raději nejmenované propriety a dokonce i SPZ okresu ZI.
Celkem jsme uklidili dvoukilometrovou trasu, nasbírali 1,5 pytle odpadků, zametli velký altán, umyli lavice a zábradlí kolem dokola altánu, uklidili okolí pramenů od popadaných větví a vyčistili všechna tři prameniště.
Bylo to fajn, ani o legraci nebyla nouze, jenom to počasí mohlo být o trochu lepší. Uvidíme v sobotu, třeba to klapne.
Standa Leš

24. 3. 2018 58. Jarní sraz turistů v Rumburku
Fotografie:
Jaroslava Leksy Jaromíra Petružálka Jitky Procházkové Jitky Štraubové

Vzhledem k celotýdennímu bláznivému počasí by to mohl být klidně i Zimní sraz turistů, ale přeci jen se počasí umoudřilo a Jarní sraz se, i co se týče počasí, vydařil. Šťastná volba letos vyšla na KČT Rumburk. Zhostili se toho na výbornou.
V 8.30 jela většina z nás do Rumburka autobusem. Tam se k nám připojil zbytek a Krásná Lípa se prezentovala počtem 15 turistů + 2 psi. Místem konání byla Baráčnická rychta v Lesní ulici. Prezentace probíhala od 8 hodin. Každý dostal při prezentaci pamětní list, který sloužil jako vstupenka na rozhlednu Dymník, volnou vstupenku do rumburského muzea a Lorety a propagační materiály, týkající se hlavně Rumburka a okolí.
K chuti přišel chléb se sádlem a cibulí, domácí koláčky, čaj, káva, pivo, limo, svařáček, výborná gulášová polévka či špekáček na ohýnku opečený. K poslechu a možná i později k tanci hrála country kapela P.R.T. (počáteční písmena tří hudebníků). Hráli moc hezky. K nahlédnutí byla i kronika Jarních srazů, kde zejména ze začátku byla velmi pěkně ilustrovaná.Přijeli i přátelé z Německa.
Po přivítání předsedou KČT Rumburk Václavem Provazníkem, předsedou oblasti Janem Eichlerem a starostou města Rumburka panem Sykáčkem za náš klub promluvil předseda klubu Václav Hieke.
Mnozí přítomní se vydali na výlety. Na výběr byly tři možnosti:
1) Baráčnická rychta – evangelický kostel – starobylý most na Mandavě – muzeum –
    Lužické náměstí s morovým sloupem – Šmilovského ulička – gymnázium – Loreta.
2) Baráčnická rychta – nemocnice, sanatorium, bazén, gymnázium – Loreta – Šmilovského ulička,
    muzeum – Lužické náměstí s morovým sloupem.
3) Baráčnická rychta – popraviště – přehrada – část naučné stezky, rozhledna Dymník,
    Kamenný strom života – koupaliště – Loreta.
K naší skupince se připojila i kamarádka Jitka z Litoměřic, která pravidelně navštěvuje naše akce a patří už mezi nás. Kolem nemocnice jsme sešli na část naučné stezky kolem Dymníku. Potkali jsme Lenku Lankašovou, která nás podpořila a šla kousek s námi. Počasí nám přálo a šlapalo se nám hezky. V lese to místy vypadalo jako po opravdovém zemětřesení, všude popadané a polámané stromy. Do Krásné Lípy jsme došli v dobré náladě a výlet jsme zakončili v cukrárně u Moniky. Vlastík, který si zašel až na rozhlednu, nás v cukrárně dohonil.
Protože jsme se rozdělili na více skupin, bude fajn, když i ostatní se podělí o své dojmy z výletů a třeba napíší pár řádků.
Velké poděkování organizátorům letošního srazu, byl pěkný a pečlivě připravený.
Jitka Štraubová

13. 3. 2018 Výroční členská schůze STP Lovosice
Fotografie:
Mikuláše Peterky

Na základě pozvání družebního STP Lovosice na výroční členskou schůzi, jsme odjeli autem ve složení – předseda Vašek Hieke, Alex Mihálik, který je jejich členem, a Mikuláš Peterka.
Schůze začala ve l4 hodin v kulturním domě Setuzy velmi pěkným vystoupením a písničkami žaček z místní mateřské školky. Pak již proběhla pracovní výroční schůze za účasti 111 členů.
V diskusi vystoupil náš předseda Václav Hieke, poděkoval za pozvání a popřál hodně úspěchů. Zhodnotil sedmiletou družební spolupráci, která se rozvíjí na vzájemných akcích a zájezdech. V letošním roce se někteří naši členové zúčastní jejich autobusových zájezdů do lázní Bechyně, maďarských termálních lázní a na podzim i týdenního pobytu na Medlově. Někteří jejich členové pojedou v květnu na náš autobusový zájezd na jižní Moravu a 8. 5. přijedou k nám na oslavy 100. výročí republiky. V měsíci srpnu potom přijedou na týdenní pobyt do Jetřichovic.
Po oficiální schůzi jsme v sále kulturního domu ještě poseděli, projednali problémy, které oba kluby trápí a nastínili si vzájemnou spolupráci na rok 2019. Po té jsme se rozloučili a s pěknými dojmy odjeli domů.
Mikša Peterka

10. 3. 2018 Výlet k MDŽ – okolí Svoru
Fotografie:
Václava Hiekeho Standy Leše Ilony Řechtáčkové Jitky Štraubové

Včerejší krásné počasí bylo v nedohlednu, přesto ve Svoru z vlaku od Rumburka a Krásné Lípy vystoupila početná skupina"bambulkářů". Ve Svoru už čekal Vlastík, Jitka a Mikša, který vyrazil na svůj první letošní výlet s partou. Byli jsme po dlouhé době zase kompletní. Celkem 23 + 2 pejsci. Ano, dnes jsme měli bambulkový výlet k MDŽ. Bambulky byly všelijaké, malé, velké, barevné či tmavé, na čelenkách, v klopách i na uších. Nejvíce zabodovala Marcela, která byla doslova spoutaná bambulkami. Moc se nám líbila a právem byla korunovaná "Za královnu bambulku". Od České Lípy přijela Jitka Štraubová st., která se nám později přiznala, jak jsme ji dojali tím, že jsme na ni počkali.
Pak nás již přivítala milá a příjemná paní starostka Svoru, ing. Kateřina Jonáková, která se nám věnovala celé dopoledne. Nejprve nám řekla něco málo o cyklostezce Nový Bor-Svor, která by do budoucna měla pokračovat až do Bílého kostela. Pak už jsme se zájmem poslouchali povídání o nové naučné stezce kolem Svoru. Jmenuje se Naučná stezka za lilií zlatohlavou. Dovídáme se proč. Sedmé zastavení je u vrchu či kopce Sokolík, kde tato vzácná lilie na rozmezí května a června kvete. Musí být chráněná oplocením, jelikož zajímá i místní srnky.
Stezka byla vybudovaná v loňském roce, má osm zastavení a doprovázejí ji tři skřítci lilie zlatohlavá, chřestovníček liliový a včela medonosná, kteří mají i své sochy z pískovce. Jednotlivá zastavení jsou velmi pěkně "vysoustružena" z dubu a akátu. Stezka je dlouhá 3 km, a i když se někomu může zdát krátká, dozvíme se z ní vlastně vše. Jak o historii, tak přítomnosti Svoru a okolí. Opravdu se to se zájmem poslouchalo. Já jsem třeba nevěděla, že na Klíči stávala chata, kde si mohli dát turisté limonádu nebo pivko. Na samotný Sokolík jsme nešli, jelikož byla mlha a výhledy nulové. Alespoň máme důvod se vrátit. Na konci stezky nás čekala milá zastávka u Panny Marie, jejíž sousoší patří mezi nejstarší "kus" v obci. A byl vlastně zachráněn v hodině dvanácté.
Mnozí lidé vnímají Svor dle paní starostky jako jako "tu zatáčku s rozbitou továrnou", ale i my jsme se přesvědčili, že to tak není. Rozloučili jsme se s paní starostkou a poděkovali za opravdu pěkné dopoledne. Je vidět, že pro svojí obec žije a snaží se být užitečná, mnohdy je to jistě nelehká práce. Poděkování i za to, že nám zamluvila občerstvení v místním CLUB-Hey bar.
Tam jsme s chutí snědli výborný gulášek či zelňačku, zapili pivečkem, kávičkou a po celý den kalíškovali přímo z domácích zdrojů – slivovička, ořechovka, vaječný koňak, fernet a další dobroty. No, prostě ženy byly zapité i napité dosti, ale co by ne, když to máme legálně dané kalendářem, že dámy. Nutno pochválit obsluhu hospůdky, příjemní a ochotní lidé, usměvaví. Zřejmě si rozumí i po stránce sportu, i když paní fandí Spartě a pán Slávii.
Pak už jsme se vydali na vlak či k autu. Jitka, Mikša a Alena se zastavili ještě na Jedlové, zbytek pokračoval domů.
Děkujeme Vaškovi za organizaci výletu, paní Jonákové za velmi pěkné povídání a přejeme jí, ať se nadále zdaří vše, co má v plánu zrealizovat. A všem, kteří přišli, za hezky strávený den.
Jitka Štraubová

A ještě od paní starostky Kateřiny Jonákové náplast na špatné počasí – výhledy ze Sokolíku:
                 

24. 2. 2018 Milešovský den žen
Fotografie:
Jaromíra Petružálka Ilony Řechtáčkové

Startujeme ještě za tmy za skoro třeskutého mrazu, bohužel, jen v počtu pěti. Neúčast byla z valné části způsobena doznívající chřipkovou epidemií.
Navrhované spoje klaply na jedničku bez jediného zádrhele a ocenili jsme celodenní síťovou jízdenku DÚK za 130 korun, bez jakýchkoliv slev by obě cesty stály bezmála čtyři stovky. Bonusem bylo cestou zjištění, že Ledecká získala další zlatou. V Radejčíně na nás čekal Vlastík s Čendou a vláčkem s pěknými výhledy jsme vyrazili do cílové stanice Bořislav. Už z vlaku jsem na tu královnu Středohoří koukala s respektem a trochu jsem si přála být doma v peřinách.
Takže od prvních kroků šlapeme pěkně do kopečka směrem do Bílky, zastavíme se u letos plnoleté Kaple sv. Václava a s lítostí se zastavíme u trosek bývalého hostince, který by se údajně měl zachraňovat – tak to bude fakt majstrštyk. Příjemným tempem se ocitáme na začátku Cesty přátelství, což je uskupení čtrnácti plastik českých a německých sochařů. Opět zvedám svůj pohled k Milešovce a nevěřím tomu, že tam zhruba za dvě hodiny dojdeme. Časový odhad byl trefný, stoupali jsme pomalu a obezřetně, protože místy byla ledovatka, které se většinou dalo někudy i krkolomně vyhnout.
V restauraci, kde jsem byla pro razítko do kroniky, byla pouze obsluha, což v poledne už nebyla pravda, všude bylo s přibývajícím časem a sluníčkem víc a víc lidí. To v kiosku už to žilo avizovanou oslavou MDŽ. Každá z žen dostala na uvítanou na výběr mezi vínem a likérem a na počest oslavy narozenin Jiřího Menzla a jeho Oskarem oceněného filmu Ostře sledované vlaky se razítkovalo na kůži, nejraději prý úplně na zadeček, to jsem neviděla, ale pánové pak hodnotili nějaké pevné větší v páru – nic jiného než prsa mne nenapadá.
Chvíli jsme poseděli a občerstvili se podle chuti – polévka, párky, klobásky a k pití sortiment na několik řádků. Využili jsme také možnosti dostat se z observatoře na rozhlednu, výhledy krásné, ale v oparu, který se vlastně zvedl pořádně až později odpoledne, kdy už jsme směřovali domů.
Cestu zpátky jsme si obohatili o odbočku na Černčice, uskupení několika zajímavých domů, ať už to byla krásná stará chaloupka, kaplička nebo zvláštní, hodně asymetrický úzký vysoký dům, jehož vzhled se mi až tak dobře nepodařilo vyfotit. Zkoukli jsme i zbytek soch z Cesty přátelství, obdivovali pěkný výhled na Fojtovické pláně a Komáří vížku a při pohledu zpět na Milešovku nebyla z této strany tak obrovská a příkrá. Pořád jsem čekala na slibované ovečky (čekala jsem jich tak do dvacky) a v tom to přišlo: už zdálky veliká ohrada plná béžových kožíšků a když jsme přišli blíž, tak jsme viděli spoustu jehňátek různých velikostí, některá se sotva držela na nožkách, hned bych je pomuchala! Majitelé této farmy se snaží také o obnovení mokřadů, u jednoho neodhadl Čenda tenkost ledu a vykoupal se, jen jsem čekala, že až zmrzne, bude vypadat jak dikobraz. Naštěstí i přes mráz sluníčko pěkně hřálo.
K vlaku jsme došli tak akorát, výsledek našeho putování bylo 11 km a převýšení kolem pětistovky. Cestou domů už nás nepotěšil další olympijský výsledek – prohra hokejistů v boji o bronz. V Radejčíně se s námi Vlastík rozloučil a my jsme v pohodě dorazili v předvečer do svých domovů. Byl to vskutku překrásný den, co se týká počasí, zážitků i společnosti.
Vlastíku, moc jsi nás tímto výletíkem nad plán potěšil a těšíme se na další. Díky, díky, díky.
Ilona Řechtáčková

22. 2. 2018 Cestovatelské večery – Sibiř, od Uralu po Altaj, Jiří Rak
V hojném počtu více než 30 účastníků jsme se ponořili do vypravování o tříletém působením Jirky Raka v Rusku. Vypravování začíná ve více jak milionovém městě Jekatěrinburgu a představí různé oblasti Uralu až po Altaj.
Cesty k cílům túr nebyly vůbec jednoduché a vzdálenosti obrovské. Odlehlost od civilizace ukazovala typická obydlí a možnost nahlédnout do běžného života obyvatel. Nutno podotknout, že až na jednu výjimku nebyl problém sehnat solidní ubytování a všude byli lidé velice pohostinní, takže byla možnost se seznámit s místní gastronomií. Také různé dopravní prostředky pobavily: ať už to byly vláčky nebo „rodinné šlapací drezíny“, zaparkované u každého domu a také rekordmanky tramvaje na úplném venkově, které vítězí v kategorii nejméně frekventované a krásnou ukázkou byl i Jirkou vyzkoušený skútro pick-up.
Zaujalo mne také několik geografických odlišností, třeba že se v zimě rozednívalo až v jedenáct a světlo bylo skoro do večera, nebo že listy na stromech jsou jen od června ani ne do konce září. Jako turisté jsme si všimli i turistických značek na stromech, hlavně jejich velikosti, což bylo asi tím, že byly od sebe velice daleko.
Všechny oblasti byly představeny velkým množstvím fotografií s výkladem, krátce jsme se dostali i do oblasti Smolenska nebo Kaliningradu, strategické exklávě Ruska, kde jsou značné stopy pruské architektury a také česká stopa: založen Přemyslem Otakarem II. jako Královec.
Povídání bylo velice příjemné, vždy mne těší, když se něco mohu dozvědět a málokdy se mi u Jirky stane, že bych na svou otázku nedostala odpověď. Bohužel, k diskuzi už nemám nic, protože jsme museli pádit na autobus. Sem směřuje připomínka, že od pěti mnoha účastníkům vyhovovaly přednášky víc. Takže díky za nové poznatky, Jirko!
P.S.: čím jsem měla asi začít – aby se nám dobře poslouchalo a nevyschlo nám v krku, kdo měl zájem, byl pohoštěn polotmavým (na výběr bylo i světlé) pivínkem.
Ilona Řechtáčková

7. 2. 2018 Cestovatelské večery – Přes Atlantik na "Vepřovém žebírku", Tomáš Salov
Tentokrát byl přednášejícím tiskový mluvčí NP Tomáš Salov, který zahájil své vyprávění tím, jak se vůbec zrodil úmysl zúčastnit se plavby přes Atlantik. Pravou příčinou byli jeho kamarádi, bratři Jiránkové z Prahy, se kterými se spřátelil při akcích "Lososi pro říčku Kamenici". Martin Jiránek, jinak také vlastník kapitánského dekretu pro námořní jachty, se s bratrem rozhodli odletět do Portorika, tam zakoupit vhodnou jachtu a na té podniknout plavbu přes Atlantik podle předem naplánované trasy Portoriko – Bermudy – Azory – Portugalsko – Split.
Tomáš se k nim rozhodl přidat dva dny před odletem. Když se konečně v Portoriku shledali, vydali se do přístavu koupit jachtu. Tam byly k mání za pro ně rozumný peníz všeho všudy dvě lodě. Ta první sloužila svému majiteli jako hausbot a k plavbě byla naprosto nepoužitelná a ta druhá byla k mání za 15 000 dolarů, což prý docela ušlo. Problém byl v tom, že španělský majitel jakýsi Carlos se dostavil až za týden uzavřít pro něj zřejmě lukrativní obchod, takže naši tři mořeplavci řešili problém, co s týdenním prostojem.
Nakonec se pustili do drobných oprav a úprav lodi, která nesla jméno Tschuraka (čti foneticky, netroufám si to napsat, aby se měkčí povahy neohradily) a to právě ve volném překladu, jak nám Tomáš vysvětlil znamená pochoutku z vepřového žebírka. Odtud název celé přednášky. Pár slov o expediční lodi: délka 11,5 m, šířka 3,5 m, výtlak 8 t, max. rychlost 5 uzlů, což je asi 9 km/hod. Vydat se na takovémto plavidle přes Atlantik je vyloženě na hraně neboli česky "vo hubu". Ale naši tři muži na palubě nedbali a vydali se vstříc nečekaným dobrodružstvím.
A Tomáš vyprávěl a vyprávění prokládal promítáním snových záběrů východu a západu Slunce v Sargasovém moři a čas běžel mílovými kroky ke 20. hodině. Vyprávění o kormidlování na jedné noze a ještě uvázaní na laně, o vaření jednou rukou, protože druhou se museli držet, o prožitých bouřkách, kdy jim po stěžních jezdily Eliášovy ohně, o hygieně prováděné na vlečných lanech za lodí za asistence hladových barakud. O krásách Bermudských a Azorských ostrovů, o mořském stopaři Paolovi z Francie, kterého vzali s sebou do Portugalska, kde svoje putování ukončili pro nedostatek času.
A přímo symbolický byl závěr plavby, kdy na přístavním molu čekala na návrat svého mořeplavce Tomáše jeho žena Hanka.
Na závěr Jirka Rak poděkoval Tomášovi za příjemně strávené dvě hodinky a pozval přítomnou třicítku posluchačů na příští besedu o ruské zimě, kterou bude mít za 14 dní on. A tradiční posezení u oroseného pivínka, bylo milým zpestřením již tak příjemného večera. No prostě to nemá chybu!
Standa Leš

31. 1. 2018 Cestovatelské večery – Jižní Asie, Radim Misiačik
Další ze série cestovatelských večerů v pivovaru Falkenštejn proběhl pod taktovkou přírodovědce a cestovatele RNDr. Radima Misiačika, který se nám představil jako charismatický a vtipný vypravěč. Na titulní otázku, zda se v dnešní době ještě vyplatí cestovat do jižní Asie, zazněla jednoznačná odpověď – ANO!
A už začalo vyprávění zážitků z cest po čínském venkově, kde i malá vesnice má milion obyvatel, o Thajsku, Laosu, Kambodži a Vietnamu. Pro nás neznalé byly velice zajímavé, občas i veselé, postřehy z cestování například ve spacím autobuse, kde se dalo pouze ležet. Ale zkuste dva dny ležet v rozpáleném autobuse, který v úložném prostoru přepravuje náklad česneku. Nebo plavba po Mekongu na tzv. pomalé lodi, kde se leží na lehátku a kouká okolo, co se děje na vodě. Rychlé lodi jsou nebezpečné a proto přepravují pasažéry s přilbami na hlavách.
Dech beroucí záběry okolní přírody se střídají se záběry honosných buddhistických chrámů, plovoucích vesnic, plovoucího supermarketu nebo křesťanský kostel, samozřejmě také plovoucí. Informace nemají konce, netušili jsme, že nejkrásnější Asiatky žijí v Kambodži, nejpracovitější lidé ve Vietnamu, pozoruhodný sobotní zvyk pozorovat thajské ženy při koupání (oblečené!) nebo drzé opice, kradoucí speciálně pasy nepozorným turistům.
Běží už druhá hodina poutavých příběhů, které někdy vyvolají údiv, častěji úsměv, nevěřícné kroucení hlavou, občas i výraz nepochopení (smažení šváby úctyhodných rozměrů brrr). Komplex chrámů Angkor Wat v Kambodži, místní obskurní dopravní prostředky TUK TUK, domy na chůdách, chrámy prorostlé kořeny stromů atd., atd.
Téměř dvouhodinové příjemné vytržení z každodenní všední reality bylo prostě fajn a ten, kdo nepřišel, nesporně zaváhal. Myslím, že v tom se mnou souhlasí většina z více jak 25 přítomných účastníků akce, kterou zprostředkoval Jiří Rak a pivovar Falkenštejn. Díky Vám za všechny.
Standa Leš

27. 1. 2018 Výlet s Vlastíkem
Fotografie:
Jaromíra Petružálka Ilony Řechtáčkové Jitky Štraubové

Ranní omrknutí počasí dopadlo na pětku podtrženou – hnus deštivý, šedivý, zamlžený. Přesto nás to neodradilo, protože vidina setkání s milými přáteli překoná i ošklivé počasí. Z Rumburku a Krásné Lípy nás do Horní Kamenice vláček dovezl osm, tam na nás čekal organizátor Vlastík s Jituš Štraubovou a kolem pobíhal Čenda, který chtěl evidentně do vlaku a někam prchnout. Přivítali jsme se všichni jen podáním ruky s omluvou, že si ty nachlazení nebudeme raději vyměňovat pusinkováním – krásné předsevzetí: když jsme pak několikrát nechali kolovat lahvinku, tak určitě do týdne buď lehneme úplně všichni nebo nás to posílilo na roky víc než očkování.
Postupně jsme se rozrůstali o účastníky, kteří přijeli auty a čekalo se na opožděný vlak s děčínskou partou. Vyrazili jsme v počtu 33, směska dospělých, tří dětí a dvou pejsků. Pořád drobně pršelo, ale to jsme vůbec nevnímali. Žádnou procházku mne neomrzí míjet skálu Hrnčíř, ke které se tulí kaplička, stejně jsem si dávala cestou vlakem pozor, aby mi neunikl pohled na Pustý zámek.
Vydali jsme se Fuchsovou papírenskou stezkou a vila opět doznala větší devastace, navíc vichry na ni ještě zvrhly strom, takže její osud už je víc než naplněný. Škoda, zažívala určitě krásné časy s voňavou kávičkou na terase a určitě ne s výhledem na škaredé pole solárního parku. Vzhledem k blátivému, místy i zledovatělému terénu jsme upustili od plánového cíle Oltáře a procházkovým tempem jsme se kochali domečky starými i novými, než jsme odbočili na Meixnerovu pohybovou stezku, která je vybavena různými protahovadly a hlavně krásně vyřezávanými a vtipně popsanými ukazateli. U jednoho sezení jsme si udělali svačinovou přestávku s ochutnávkou všeho léčebného a zahřívacího pití a zavolali jsme Mikšovi do rehabilitačního centra, abychom ho pozdravili a posteskli si, jak nám chybí.
Na rozcestí na dohled od bufetu se pár jedinců, kteří ještě nebyli u Vlastíka, na chvíli odpojilo na bleskovou návštěvu k němu a my jsme se začali uvelebovat v bufetu. Obsluha byla naprosto v pohodě i přes takový příval hostů a sympatické bylo, že jsme si mohli vybalit i svoje mlsůtky. Z nabídky si většina vybrala smažák s hranolkami, takže za chvíli jsme všichni ten odér cítili a po návratu domů jsem si skoro s batohem na zádech myla vlasy.
Za pár dnů má Vlastík i narozeniny, takže probíhaly gratulace ze všech koutů bufetu a tuto příležitost si nenechali ujít ani Jaromír s Mílou, kteří aspoň na chvíli dorazili za námi. Před třetí hodinou jsme se rozprchli – někdo domů, část se překulila přes kopec do Mlýnů pozdravit účastníky zimního stanování. Takže první letošní akcička je za námi. Nebylo to o velké výkonnosti, ale o setkání a posezení a jako vždycky, Vlastíku, všechno klaplo a děkujeme.
Ilona Řechtáčková

17. 1. 2018 Cestovatelské večery – Patagonie, Šebestián Šulc
Fotografie:
Jana Tomišky

Po drobných zmatcích – přednáška nebyla v pivovaru, ale v OPS ČŠ – se náš sešlo asi 14.
Jiří Rak přivítal přítomné, stručně představil přednášejícího Šebestiána Šulce (našeho kamaráda a člena klubu) a první letošní přednáška seriálu mohla začít. Bylo to zajímavé povídání o nám tak vzdálené části Země. Krásná příroda, úžasné hory, jenom těch setkání s domorodci a postřehy z jejich života nebylo tentokráte tolik. Ale vzhledem k velmi řídkému osídlení to je pochopitelné.
Díky, kamaráde, a těšíme se zase v listopadu na další vyprávění o tvých putováních.
Jan Tomiška

12. – 14. 1. 2018 Nejsevernější zimní stanování u Vlčí hory, 36. ročník
Fotografie:
Romana Smity Jitky Štraubové A ledopády
bez ledu
Jana Tomišky

Na Kamennou Horku se na 36. ročník Nejsevernějšího zimního táboření sjelo 33 táborníků ze všech koutů naši země. Tradiční místo v okolí Vlčí hory byli pořadatelé pro absenci jakéhokoliv zázemí již v loňském roce nuceni změnit. Nové tábořiště, které je na základně ČSOP na Kamenné Horce, je s výhledem na dominantní Vlčí horu velmi dobrou náhradou. Počasí, připomínající pozdní listopad, provázelo účastníky až do nedělního rána.
Od pátečního odpoledne průběžně přijíždějící účastníci věnovali večer společnému posezení při kytaře. Sobotní den byl věnován vedenému výletu do málo známého okolí, nebo individuální turistice. Hlavním večerním programem byla přednáška otce a syna Habrových o Srí Lance. Po přednášce přišly ke slovu opět kytary a zpěv. Táborníky čekala lehce mrazivá noc a probuzení do jiskřivého rána s výhledem na ojíněný vrchol Vlčí hory. Všichni ocenili bohatý sortiment občerstvení a servis pořadatelů.
Malá statistika:
Jednu noc tábořilo 18 stanujících, teplota -1°C, dvě noci 33 stanujících, teplota -9°C. Bylo postaveno 14 stanů, sněhová pokrývka žádná. Nejvzdálenějším učastníkem byl Tomáš Konečný z Olomouce, nejstarším Petr Zvolenský ročník 1940 z Litoměřic a nejmladším účastníkem byl Maxík Zahradníček ročník 2014 z Petrova Prahy-západ.
Poděkování patří všem, kteří se podíleli na přípravě a organizaci celé akce.
Václav Hieke

1. 1. 2018 Novoroční výstup na Vlčí horu a Křížová hora
Fotografie:
Václava Hiekeho Zdeny Churáčkové Jana Tomišky

Již tradičně jsme se sešli před polednem na náměstí v Krásné Lípě, abychom novoročním pochodem přivítali ten letošní rok – 2018. Tentokrát se nás na náměstí sešlo 30 lidí a 10 psů. Slušná účast. Svou účastí nás podpořili senátor Zbyněk Linhart, paní Ivana Preyová, ředitelka školy, a nám všem dobře známý Jan Eichler, předseda krajského výboru KČT.
Podle Mikšovy instrukce jsme zanedbatelnou chvilku počkali na Lenku Lankašovou, která přijela vlakem a díky výborné fyzické kondici to stihla na náměstí v rekordním čase, takže zdržení bylo prakticky nulové. A můžeme vyrazit! Vedením je pověřen Honza a ve značně neuspořádaném útvaru vyrážíme směr Vlčí hora. Po cestě nabalujeme další poutníky cesty chtivé a na Sněžné u kapličky s betlémem už nás bylo požehnaných 36 nadšenců.
Asi tak po hodince a půl už nás na rozhledně vítá náš předseda Vašek Hieke krátkým přáním do Nového roku. Několika větami se připojili i pánové Eichler a Linhart. V průběhu proslovů se úlohy "servírky" bravurně zhostila Zdenka a nalila pro všechny Lužickou bylinnou. Následoval hromadný přípitek s pochvalným mručením nad dobře vychlazeným mokem. Došlo i na tzv. Mikšovky, které mi Jitka předala při cestě z Kytlic. Následovala další řada přípitků a drobné občerstvení ze zásob přítomných známých i neznámých přátel. Asi největší úspěch měla Lenka se svou skutečně vychytanou sestavou – klobása, moravské uzené, chleba a kyselé okurky. To byl hukot, po chvilce zely krabičky prázdnotou. V dané chvíli neskutečná dobrota a inspirace pro příště. "Cukroví nechme doma, ale klobáskám a okurčičkám dejme zelenou!"
Nesmím opomenout nádherné počasí a neskutečné výhledy na Jizerky, Středohoří, stolové hory v Německu, no prostě bylo se čím kochat. Po uklizení prostoru věže byl zahájen většinou individuální sestup do obce Vlčí Hora na autobus anebo do hospůdky Vlčárna na oběd a na kus řeči.
Celkově až nečekaně krásné zahájení nového roku vedlo k naprosté spokojenosti všech zúčastněných. Vašku a výbore - díky!
Standa Leš