Příspěvky a připomínky: j.tomiska@gmail.com. Aktualizace minulá: 22. 2. 2018 17:40:42, poslední: 23.2.2018 11:16:45.

Zde nyní najdete léta ostatní: 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017 nebo přímo v "Kalendáři" níže.

"Naše" rozhledny:


Vlčí hora

Dymník

Vápenný vrch
(dříve Maškův)
plánovaná

Pro nové čtenáře:
Kalendář: po ťuknutí na akci v kalendáři se Vám otevře menší podokno s dalšími informacemi. Kalendář na rok 2017 v klasické verzi i ke stažení ve formátu pdf např. pro tisk je zde.
Album fotografií: při zobrazení obrázku z alba můžete na počítači stisknout pravé tlačítko myši a z nabídky vybrat, mezi jiným, zobrazení vekého obrázku na displej nebo jeho uložení na počítač. Na tabletu podobně, jenom podržíte na obrázku prst.

Aktuálně

Cestovatelské večery v pivovaru Falkenštejn


Program všech večerů si můžete stáhnout po ťuknutí na obrázek vlevo. Všechny akce jsou také v klubovém kalendáři.
17.1., 31.1., 7.2., 21.2., 15.3., 12.4., 17.5. a 19.5.



Netradiční exkurze okolo Dráhy Národního parku České Švýcarsko



Program výletu si můžete stáhnout po ťuknutí na obrázky vlevo. Všechny akce jsou také v klubovém kalendáři.
Termíny: 16.5., 2.6., 6.6., 17.6., 18.7., 1.8., 15.8. a 22.9.



24. 2. 2018 Milešovský den žen
U příležitosti nástupu předjaří zve Společnost přátel Královny Českého středohoří paní, slečny, dámy i s pánskými doprovody k výstupu na vrchol Milešovky do výšin 836 m n.m., kde společně oslavíme nástup jara a MDŽ.
Sláva proběhne dne od 11.00 hod v Horském bufetu Královny Milešovky.
Pro dámy bude připravena speciální nabídka občerstvení, uvítací přípitek a pánové též nepřijdou zkrátka. Pamětní razítko bude k volnému použití. Zavírací hodina není stanovena, tak kdo se pozdrží, baterku doporučujeme s sebou. Je možné, že cesty budou ještě klouzat, hůlky a nesmeky se mohou hodit.

Odjezd z Krásné Lípy město v 6.11, z Děčína R v 7.27, z Lovosic autobus v 8.03. V Radejčíně 8.28 přestup na vlak do Bořislavi. (118 km 2.29 hod).
Z Bořislavi pěšky cca 4 km na Milešovku převýšení cca 400 m. Zpět z Bořislavi 15.10, z Lovosic R v 15.59 a z Děčína v 16.35. V Krásné Lípě v 17.40 (118 km 2.30 hod).
Bude-li jako dnes 16.2, bude to krásný výlet. Kdo by jel ať mě kontaktuje 774834534. Budu čekat v Radejčíně.
Srdečně zve Vlastik


24. 3. 2018 58. ročník Jarního srazu turistů Děčínska a bývalé Labsko-Lužické oblasti


Místo konání: Rumburk, Baráčnická rychta v Lesní ulici (u nemocnice v Podhájí)


5. – 7. 5. 2018 Za krásami jižní Moravy


CENA: 2 370,-Kč
   1. 2x ubytování v Domově mládeže Břeclav (centrum města), ve dvoulůžkových
         až čtyřlůžkových pokojích
   2. vstupy v hodnotě 925,-Kč (jeskyně Na Turoldu, plavba lodí zámeckým parkem Lednice,
         Minaret, zámek Lednice, Podzemí Valtice s ochutnávkou vín,
         Znojemské podzemí, Rozhledna Rumburak, hrad Cornštejn)
   3. cestovné
   Cena zájezdu nezahrnuje stravu.
ODJEZD: sobota 5. května ve 4:00 hod. Děčín
   Další nástupní místa: Benešov n. Pl. 4:20 hod., Česká Kamenice 4:40 hod.,
         Krásná Lípa 5:00 hod., Rumburk 5:20 hod., Varnsdorf 5:40 hod., Nový Bor 6:10 hod.
NÁVRAT: pondělí 7. května v pozdních hodinách
PROGRAM:
   Sobota 5. 5. Pálava (Dívčí hrady, Martinka, Stolová hora), Mikulov (jeskyně Na Turoldu,
         Svatý kopeček), Břeclav (cca 12 km)
   Neděle 6. 5. Lednicko – Valtický areál (zámeček Apollonův chrám, plavba lodí
         zámeckým parkem Lednice, Minaret, zámek Lednice, Chrám Tří Grácií,
         Kaple Sv. Huberta, Dianin chrám,
         Podzemí Valtice - prohlídka s ochutnávkou vín, Kolonáda na Reistně (cca 10 – 15 km)
   Pondělí 7. 5. Znojemské podzemí, okolí Vranova nad Dyjí, hrad Cornštejn,
         rozhledna Rumburak (cca 8 km)
         a jedno překvapení.

Bližší informace a přihlášky:
Helena Doudová e-mail: helenadoudova@seznam.cz, tel.: 777 622 963, volat po 20. hodině.

Kdo už je přihlášen, raději mi napiště (seznam už jsem začala psát, ale raději pro kontrolu).
Pokud se vše zadaří (vyjednání všude slev na vstupném – někde už mám nasmlouváno,
někde je v jednání a naplní se velký autobus), bude se určitě nějaká částka z celkové ceny vracet.
Děkuji a těším se.
Helena Doudová


10. – 13. 5. 2018 Setkání s kamarády z Práznovců ve slovenské Skalici
Jako první se s akcí do kalendáře pro rok 2018 ohlásili naši kamarádi ze slovenských Práznovců. Setkáme se s nimi ve Skalici, což je hezké městečko necelých 8 km vzdušnou čarou od Hodonína.
Ubytování je zajištěné pro maximálně 20 osob v chatě Amor ve Zlatníckej doline, odkaz na stránky zde. Cena ubytování s polopenzí je 18€ na osobu + poplatek městu 0,50€ na osobu a noc.
Předpokládá se, že pojedeme auty.
Zájemci, hlaste se prosím co nejdříve Mikuláši Peterkovi na email mikulas.peterka@seznam.cz nebo tel.: 602 482 239.


16. 6. 2018 Pohádkový les – 33. ročník
Start: 8.00 až 10.30 - náměstí Krásná Lípa (hotel Lípa)
Cíl: 15.00 Krásná Lípa, náměstí
Trasy: 2 a 7 km
Bude připraveno 24 pohádkových stanovišť a 80 pohádkových bytostí. Na jednotlivých stanovištích bude pro účastníky připraveno zabavení formou dovedností, soutěží a poznávání.
Trasa 2 km povede rozkvetlým městským parkem a bude na ní 8 pohádkových stanovišť. Trasa 7 km povede městským parkem a po zpevněných lesních cestách poblíž Krásné Lípy. Bude na ní celkem 24 pohádkových stanovišť. Obě trasy jsou vhodné i pro doprovod s kočárky.
Na náměstí bude současně probíhat hodnotný kulturní program, městský jarmark, festival dechových souborů. Součástí bude i vyhlášení vítězů tradiční soutěže o nejlepší bábovku.
V 15.30 bude vyhlášení soutěže o nejlepší pohádkovou bytost.
Členové KČT budou mít slevy na startovné a mapy. Pojištění člena KČT. Turistická známka.
Zodpovídá: Mikuláš Peterka, tel.: 602 482 239 nebo email mikulas.peterka@seznam.cz.

Jedná se o největší kulturní akci roku v Krásné Lípě, ale i největší turistickou akci v celé naší Ústecké turistické oblasti. Potřebujeme již více než 150 pořadatelů. Žádáme proto širokou veřejnost o pomoc při této akci. Zvažte prosím své možnosti účasti na této akci, ať již přímo jako pohádkové bytosti či jako výpomoc na startu, výpomoc na jednotlivých stanovištích pohádkových bytostí s razítkováním (bez kostýmu) nebo výpomoc v cíli. Vše za finanční odměnu. Je možné zprostředkovat i levné vypůjčení kostýmů. Všichni se prosím přihlaste Mikuláši Peterkovi, viz výše.
Startovné nebudeme zvyšovat, zvyšovat chceme pouze kvalitu akce a doprovodného kulturního programu. Startovné bude 30,-Kč/osobu pro děti i dospělé. Přihlášený doprovod kočárků bude mít účast zdarma, stejně tak jako členové KČT s platnou turistickou známkou.
Děti obdrží v cíli dárky v hodnotě větší než startovné!


10. – 12. 8. 2018 Skalními hrádky – 36. ročník
Start: od 16.00, průběžně od pátku, T-klub u sídliště Krásná Lípa.
16.00 – Krásná Lípa náměstí.
Trasy: od 4 do 100 km.
Tradiční třídenní pochody krásnou přírodou Českého Švýcarska, CHKO Labské pískovce a CHKO Lužické hory. Pro účastníky je zajištěno ubytování, mohou plnit podmínky odznaku IVV., 200 oblastních odznaků Labské pískovce, Krásnolipsko a Köglerovu NS. Skalní hrádky jsou zařazena od roku 2017 do Desítky.
Součástí pochodu je možnost cykloturistiky a plavání, pořadatel připravuje i další aktivity. Od pátku do soboty pořadatel zajišťuje pro účastníky možnost občerstvení. Na páteční večer kulturní program.
Pojištění člena KČT. Turistická známka. Pořadatel: KČT, odbor Krásná Lípa, Jiří Pavlík, Rooseveltova 565/8, 40746 Krásná Lípa, tel.: 732 630 408.


Již proběhlo
22. 2. 2018 Cestovatelské večery – Sibiř, od Uralu po Altaj, Jiří Rak
V hojném počtu více než 30 účastníků jsme se ponořili do vypravování o tříletém působením Jirky Raka v Rusku. Vypravování začíná ve více jak milionovém městě Jekatěrinburgu a představí různé oblasti Uralu až po Altaj.
Cesty k cílům túr nebyly vůbec jednoduché a vzdálenosti obrovské. Odlehlost od civilizace ukazovala typická obydlí a možnost nahlédnout do běžného života obyvatel. Nutno podotknout, že až na jednu výjimku nebyl problém sehnat solidní ubytování a všude byli lidé velice pohostinní, takže byla možnost se seznámit s místní gastronomií. Také různé dopravní prostředky pobavily: ať už to byly vláčky nebo „rodinné šlapací drezíny“, zaparkované u každého domu a také rekordmanky tramvaje na úplném venkově, které vítězí v kategorii nejméně frekventované a krásnou ukázkou byl i Jirkou vyzkoušený skútro pick-up.
Zaujalo mne také několik geografických odlišností, třeba že se v zimě rozednívalo až v jedenáct a světlo bylo skoro do večera, nebo že listy na stromech jsou jen od června ani ne do konce září. Jako turisté jsme si všimli i turistických značek na stromech, hlavně jejich velikosti, což bylo asi tím, že byly od sebe velice daleko.
Všechny oblasti byly představeny velkým množstvím fotografií s výkladem, krátce jsme se dostali i do oblasti Smolenska nebo Kaliningradu, strategické exklávě Ruska, kde jsou značné stopy pruské architektury a také česká stopa: založen Přemyslem Otakarem II. jako Královec.
Povídání bylo velice příjemné, vždy mne těší, když se něco mohu dozvědět a málokdy se mi u Jirky stane, že bych na svou otázku nedostala odpověď. Bohužel, k diskuzi už nemám nic, protože jsme museli pádit na autobus. Sem směřuje připomínka, že od pěti mnoha účastníkům vyhovovaly přednášky víc. Takže díky za nové poznatky, Jirko!
P.S.: čím jsem měla asi začít – aby se nám dobře poslouchalo a nevyschlo nám v krku, kdo měl zájem, byl pohoštěn polotmavým (na výběr bylo i světlé) pivínkem.
Ilona Řechtáčková

7. 2. 2018 Cestovatelské večery – Přes Atlantik na "Vepřovém žebírku", Tomáš Salov
Tentokrát byl přednášejícím tiskový mluvčí NP Tomáš Salov, který zahájil své vyprávění tím, jak se vůbec zrodil úmysl zúčastnit se plavby přes Atlantik. Pravou příčinou byli jeho kamarádi, bratři Jiránkové z Prahy, se kterými se spřátelil při akcích "Lososi pro říčku Kamenici". Martin Jiránek, jinak také vlastník kapitánského dekretu pro námořní jachty, se s bratrem rozhodli odletět do Portorika, tam zakoupit vhodnou jachtu a na té podniknout plavbu přes Atlantik podle předem naplánované trasy Portoriko – Bermudy – Azory – Portugalsko – Split.
Tomáš se k nim rozhodl přidat dva dny před odletem. Když se konečně v Portoriku shledali, vydali se do přístavu koupit jachtu. Tam byly k mání za pro ně rozumný peníz všeho všudy dvě lodě. Ta první sloužila svému majiteli jako hausbot a k plavbě byla naprosto nepoužitelná a ta druhá byla k mání za 15 000 dolarů, což prý docela ušlo. Problém byl v tom, že španělský majitel jakýsi Carlos se dostavil až za týden uzavřít pro něj zřejmě lukrativní obchod, takže naši tři mořeplavci řešili problém, co s týdenním prostojem.
Nakonec se pustili do drobných oprav a úprav lodi, která nesla jméno Tschuraka (čti foneticky, netroufám si to napsat, aby se měkčí povahy neohradily) a to právě ve volném překladu, jak nám Tomáš vysvětlil znamená pochoutku z vepřového žebírka. Odtud název celé přednášky. Pár slov o expediční lodi: délka 11,5 m, šířka 3,5 m, výtlak 8 t, max. rychlost 5 uzlů, což je asi 9 km/hod. Vydat se na takovémto plavidle přes Atlantik je vyloženě na hraně neboli česky "vo hubu". Ale naši tři muži na palubě nedbali a vydali se vstříc nečekaným dobrodružstvím.
A Tomáš vyprávěl a vyprávění prokládal promítáním snových záběrů východu a západu Slunce v Sargasovém moři a čas běžel mílovými kroky ke 20. hodině. Vyprávění o kormidlování na jedné noze a ještě uvázaní na laně, o vaření jednou rukou, protože druhou se museli držet, o prožitých bouřkách, kdy jim po stěžních jezdily Eliášovy ohně, o hygieně prováděné na vlečných lanech za lodí za asistence hladových barakud. O krásách Bermudských a Azorských ostrovů, o mořském stopaři Paolovi z Francie, kterého vzali s sebou do Portugalska, kde svoje putování ukončili pro nedostatek času.
A přímo symbolický byl závěr plavby, kdy na přístavním molu čekala na návrat svého mořeplavce Tomáše jeho žena Hanka.
Na závěr Jirka Rak poděkoval Tomášovi za příjemně strávené dvě hodinky a pozval přítomnou třicítku posluchačů na příští besedu o ruské zimě, kterou bude mít za 14 dní on. A tradiční posezení u oroseného pivínka, bylo milým zpestřením již tak příjemného večera. No prostě to nemá chybu!
Standa Leš

31. 1. 2018 Cestovatelské večery – Jižní Asie, Radim Misiačik
Další ze série cestovatelských večerů v pivovaru Falkenštejn proběhl pod taktovkou přírodovědce a cestovatele RNDr. Radima Misiačika, který se nám představil jako charismatický a vtipný vypravěč. Na titulní otázku, zda se v dnešní době ještě vyplatí cestovat do jižní Asie, zazněla jednoznačná odpověď – ANO!
A už začalo vyprávění zážitků z cest po čínském venkově, kde i malá vesnice má milion obyvatel, o Thajsku, Laosu, Kambodži a Vietnamu. Pro nás neznalé byly velice zajímavé, občas i veselé, postřehy z cestování například ve spacím autobuse, kde se dalo pouze ležet. Ale zkuste dva dny ležet v rozpáleném autobuse, který v úložném prostoru přepravuje náklad česneku. Nebo plavba po Mekongu na tzv. pomalé lodi, kde se leží na lehátku a kouká okolo, co se děje na vodě. Rychlé lodi jsou nebezpečné a proto přepravují pasažéry s přilbami na hlavách.
Dech beroucí záběry okolní přírody se střídají se záběry honosných buddhistických chrámů, plovoucích vesnic, plovoucího supermarketu nebo křesťanský kostel, samozřejmě také plovoucí. Informace nemají konce, netušili jsme, že nejkrásnější Asiatky žijí v Kambodži, nejpracovitější lidé ve Vietnamu, pozoruhodný sobotní zvyk pozorovat thajské ženy při koupání (oblečené!) nebo drzé opice, kradoucí speciálně pasy nepozorným turistům.
Běží už druhá hodina poutavých příběhů, které někdy vyvolají údiv, častěji úsměv, nevěřícné kroucení hlavou, občas i výraz nepochopení (smažení šváby úctyhodných rozměrů brrr). Komplex chrámů Angkor Wat v Kambodži, místní obskurní dopravní prostředky TUK TUK, domy na chůdách, chrámy prorostlé kořeny stromů atd., atd.
Téměř dvouhodinové příjemné vytržení z každodenní všední reality bylo prostě fajn a ten, kdo nepřišel, nesporně zaváhal. Myslím, že v tom se mnou souhlasí většina z více jak 25 přítomných účastníků akce, kterou zprostředkoval Jiří Rak a pivovar Falkenštejn. Díky Vám za všechny.
Standa Leš

27. 1. 2018 Výlet s Vlastíkem
Fotografie:
Jaromíra Petružálka Ilony Řechtáčkové Jitky Štraubové

Ranní omrknutí počasí dopadlo na pětku podtrženou – hnus deštivý, šedivý, zamlžený. Přesto nás to neodradilo, protože vidina setkání s milými přáteli překoná i ošklivé počasí. Z Rumburku a Krásné Lípy nás do Horní Kamenice vláček dovezl osm, tam na nás čekal organizátor Vlastík s Jituš Štraubovou a kolem pobíhal Čenda, který chtěl evidentně do vlaku a někam prchnout. Přivítali jsme se všichni jen podáním ruky s omluvou, že si ty nachlazení nebudeme raději vyměňovat pusinkováním – krásné předsevzetí: když jsme pak několikrát nechali kolovat lahvinku, tak určitě do týdne buď lehneme úplně všichni nebo nás to posílilo na roky víc než očkování.
Postupně jsme se rozrůstali o účastníky, kteří přijeli auty a čekalo se na opožděný vlak s děčínskou partou. Vyrazili jsme v počtu 33, směska dospělých, tří dětí a dvou pejsků. Pořád drobně pršelo, ale to jsme vůbec nevnímali. Žádnou procházku mne neomrzí míjet skálu Hrnčíř, ke které se tulí kaplička, stejně jsem si dávala cestou vlakem pozor, aby mi neunikl pohled na Pustý zámek.
Vydali jsme se Fuchsovou papírenskou stezkou a vila opět doznala větší devastace, navíc vichry na ni ještě zvrhly strom, takže její osud už je víc než naplněný. Škoda, zažívala určitě krásné časy s voňavou kávičkou na terase a určitě ne s výhledem na škaredé pole solárního parku. Vzhledem k blátivému, místy i zledovatělému terénu jsme upustili od plánového cíle Oltáře a procházkovým tempem jsme se kochali domečky starými i novými, než jsme odbočili na Meixnerovu pohybovou stezku, která je vybavena různými protahovadly a hlavně krásně vyřezávanými a vtipně popsanými ukazateli. U jednoho sezení jsme si udělali svačinovou přestávku s ochutnávkou všeho léčebného a zahřívacího pití a zavolali jsme Mikšovi do rehabilitačního centra, abychom ho pozdravili a posteskli si, jak nám chybí.
Na rozcestí na dohled od bufetu se pár jedinců, kteří ještě nebyli u Vlastíka, na chvíli odpojilo na bleskovou návštěvu k němu a my jsme se začali uvelebovat v bufetu. Obsluha byla naprosto v pohodě i přes takový příval hostů a sympatické bylo, že jsme si mohli vybalit i svoje mlsůtky. Z nabídky si většina vybrala smažák s hranolkami, takže za chvíli jsme všichni ten odér cítili a po návratu domů jsem si skoro s batohem na zádech myla vlasy.
Za pár dnů má Vlastík i narozeniny, takže probíhaly gratulace ze všech koutů bufetu a tuto příležitost si nenechali ujít ani Jaromír s Mílou, kteří aspoň na chvíli dorazili za námi. Před třetí hodinou jsme se rozprchli – někdo domů, část se překulila přes kopec do Mlýnů pozdravit účastníky zimního stanování. Takže první letošní akcička je za námi. Nebylo to o velké výkonnosti, ale o setkání a posezení a jako vždycky, Vlastíku, všechno klaplo a děkujeme.
Ilona Řechtáčková

17. 1. 2018 Cestovatelské večery – Patagonie, Šebestián Šulc
Fotografie:
Jana Tomišky

Po drobných zmatcích – přednáška nebyla v pivovaru, ale v OPS ČŠ – se náš sešlo asi 14.
Jiří Rak přivítal přítomné, stručně představil přednášejícího Šebestiána Šulce (našeho kamaráda a člena klubu) a první letošní přednáška seriálu mohla začít. Bylo to zajímavé povídání o nám tak vzdálené části Země. Krásná příroda, úžasné hory, jenom těch setkání s domorodci a postřehy z jejich života nebylo tentokráte tolik. Ale vzhledem k velmi řídkému osídlení to je pochopitelné.
Díky, kamaráde, a těšíme se zase v listopadu na další vyprávění o tvých putováních.
Jan Tomiška

12. – 14. 1. 2018 Nejsevernější zimní stanování u Vlčí hory, 36. ročník
Fotografie:
Romana Smity Jitky Štraubové A ledopády
bez ledu
Jana Tomišky

Na Kamennou Horku se na 36. ročník Nejsevernějšího zimního táboření sjelo 33 táborníků ze všech koutů naši země. Tradiční místo v okolí Vlčí hory byli pořadatelé pro absenci jakéhokoliv zázemí již v loňském roce nuceni změnit. Nové tábořiště, které je na základně ČSOP na Kamenné Horce, je s výhledem na dominantní Vlčí horu velmi dobrou náhradou. Počasí, připomínající pozdní listopad, provázelo účastníky až do nedělního rána.
Od pátečního odpoledne průběžně přijíždějící účastníci věnovali večer společnému posezení při kytaře. Sobotní den byl věnován vedenému výletu do málo známého okolí, nebo individuální turistice. Hlavním večerním programem byla přednáška otce a syna Habrových o Srí Lance. Po přednášce přišly ke slovu opět kytary a zpěv. Táborníky čekala lehce mrazivá noc a probuzení do jiskřivého rána s výhledem na ojíněný vrchol Vlčí hory. Všichni ocenili bohatý sortiment občerstvení a servis pořadatelů.
Malá statistika:
Jednu noc tábořilo 18 stanujících, teplota -1°C, dvě noci 33 stanujících, teplota -9°C. Bylo postaveno 14 stanů, sněhová pokrývka žádná. Nejvzdálenějším učastníkem byl Tomáš Konečný z Olomouce, nejstarším Petr Zvolenský ročník 1940 z Litoměřic a nejmladším účastníkem byl Maxík Zahradníček ročník 2014 z Petrova Prahy-západ.
Poděkování patří všem, kteří se podíleli na přípravě a organizaci celé akce.
Václav Hieke

1. 1. 2018 Novoroční výstup na Vlčí horu a Křížová hora
Fotografie:
Václava Hiekeho Zdeny Churáčkové Jana Tomišky

Již tradičně jsme se sešli před polednem na náměstí v Krásné Lípě, abychom novoročním pochodem přivítali ten letošní rok – 2018. Tentokrát se nás na náměstí sešlo 30 lidí a 10 psů. Slušná účast. Svou účastí nás podpořili senátor Zbyněk Linhart, paní Ivana Preyová, ředitelka školy, a nám všem dobře známý Jan Eichler, předseda krajského výboru KČT.
Podle Mikšovy instrukce jsme zanedbatelnou chvilku počkali na Lenku Lankašovou, která přijela vlakem a díky výborné fyzické kondici to stihla na náměstí v rekordním čase, takže zdržení bylo prakticky nulové. A můžeme vyrazit! Vedením je pověřen Honza a ve značně neuspořádaném útvaru vyrážíme směr Vlčí hora. Po cestě nabalujeme další poutníky cesty chtivé a na Sněžné u kapličky s betlémem už nás bylo požehnaných 36 nadšenců.
Asi tak po hodince a půl už nás na rozhledně vítá náš předseda Vašek Hieke krátkým přáním do Nového roku. Několika větami se připojili i pánové Eichler a Linhart. V průběhu proslovů se úlohy "servírky" bravurně zhostila Zdenka a nalila pro všechny Lužickou bylinnou. Následoval hromadný přípitek s pochvalným mručením nad dobře vychlazeným mokem. Došlo i na tzv. Mikšovky, které mi Jitka předala při cestě z Kytlic. Následovala další řada přípitků a drobné občerstvení ze zásob přítomných známých i neznámých přátel. Asi největší úspěch měla Lenka se svou skutečně vychytanou sestavou – klobása, moravské uzené, chleba a kyselé okurky. To byl hukot, po chvilce zely krabičky prázdnotou. V dané chvíli neskutečná dobrota a inspirace pro příště. "Cukroví nechme doma, ale klobáskám a okurčičkám dejme zelenou!"
Nesmím opomenout nádherné počasí a neskutečné výhledy na Jizerky, Středohoří, stolové hory v Německu, no prostě bylo se čím kochat. Po uklizení prostoru věže byl zahájen většinou individuální sestup do obce Vlčí Hora na autobus anebo do hospůdky Vlčárna na oběd a na kus řeči.
Celkově až nečekaně krásné zahájení nového roku vedlo k naprosté spokojenosti všech zúčastněných. Vašku a výbore - díky!
Standa Leš