Historie změn:
poslední 18. 11. 2019 18.30 – Lilienstein.
Příspěvky a připomínky: j.tomiska@gmail.com.

Zde nyní najdete léta dřívější: 2003, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, nebo přímo v "Kalendáři" níže.

"Naše" rozhledny:


Vlčí hora

Dymník

Vápenný vrch (dříve Maškův)
plánovaná

Pro nové čtenáře:
Kalendář: po uknutí na akci v kalendáři se Vám otevře menší podokno s dalšími informacemi. Kalendář na rok 2019 v klasické verzi i ke stažení ve formátu pdf např. pro tisk je zde.
Album fotografií: při zobrazení obrázku z alba můžete na počítači stisknout pravé tlačítko myši a z nabídky vybrat, mezi jiným, zobrazení vekého obrázku na displej nebo jeho uložení na počítač. Na tabletu podobně, jenom podržíte na obrázku prst.


Aktuálně



Uzavírka silnice Jetřichovice – Vysoká Lípa od 30. 9.do 30. 11.






To znamená, že silnice Jetřichovice – Vysoká Lípa je od 30. 9. Do 30. 11. neprůjezdná pro všechna vozidla a o víkendech v říjnu není zajištěno autobusové spojení mezi Jetřichovicemi a Hřenskem.

Vážení,
z pověření vedoucího oddělení dopravní obslužnosti Ing. Jakuba Jeřábka Vás informuji o chystané změně v provozu autobusů DÚK v souvislosti s uzavírkou mostu u Jetřichovic. Akce je plánována na období 30. 9. 2019 – 30. 11. 2019. Základní myšlenkou konceptu dopravy do národního parku České Švýcarsko je ukončení linky 434 ve Vysoké Lípě a prodloužení linky 436 z Jetřichovic do Krásné Lípy a tedy zachování přímého spojení Děčín-Krásná Lípa. Stávající spoje mezi Jetřichovicemi a Vysokou Lípou na lince 436 budou zajištěny náhradním vozidlem s přechodem přes lávku, kde vzniká provizorní zastávka Jetřichovice, lávka (provoz v pracovní dny po celé období uzavírky).
Vzhledem k tomu, že uzavírka zasahuje do turistické sezóny, je provoz DÚK rozdělen do dvou etap, pro něž jsou vydány patřičné výlukové jízdní řády a to pro období 30. 9.-28. 10. pro obě linky, resp. 29. 10.-30. 11. pouze pro linku 436. Jízdní řády budou nahrány do vyhledávačů IDOS a DÚK na našich webových stránkách www.dopravauk.cz, kde bude také umístěna informace o výluce. Vylepení jízdních řádů zajistí dopravce DSÚK p.o.
S pozdravem
Ing. Jan Otčenášek
Odbor dopravy a silničního hospodářství
oddělení dopravní obslužnosti
Krajského úřadu Ústeckého kraje





Brigády na Dittrichově hrobce


V pondělí 22. 7. byly spol. OMNIUM zahájeny záchranné práce na Dittrichově hrobce v Krásné Lípě. Práce se týkají horní části hrobky. Jedná se o záchranu všech použitelných zbytků z popadané klenby, třídění, čištění cihel, vyčištění okolí hrobky od náletových dřevin a travin, v dalším období vybírání a čištění mozaiky. Rozhodli jsme se jako klub tuto záslužnou činnost podpořit a přispět k obnově památky brigádnickými hodinami.
Prosím dobrovolníky, aby se hlásili panu Peterkovi na tel. čísle 602 482 239.




26. 11. 2019

Brigáda na výřez vánočních stromků
V případě slušného počasí nebo v náhradním termínu ve středu 27. 11. se uskuteční společná brigáda na výřez vánočních stromků.
Sraz v pracovním oblečení včetně gumové obuvi a rukavic bude v 9 hodin na náměstí v Krásné Lípě. Odpoledne budou vyřezané stromky odvezeny traktorem na Technické služby.
Zájemci včetně motorových pil hlaste se předem Mikuláši Peterkovi na 602482239 nebo na e-mail: mikulas.peterka@seznam.cz.
Děkuji vám.
MikulᚠPeterka




3. 12. 2019

Mezi Tibetem a Čínou


Cestovatelská přednáška Radima Misiačka v sále pivovaru Falkenštejn od 18.00. Vstupné 50 Kč.




7. 12. 2019

Turistické adventní trhy
Trhy budou na náměstí v Krásné Lípě před hotelem Beseda od 8.00 do 12.00 hodin. Stánkový prodej a prodej vánočních smrčků.
Občerstvení zajištěno – guláš, klobásy, svařák, pivo ....




7. 12. 2019

Žitavské postní plátno a další
Tentokrát za světovým unikátem: Žitavským postním plátnem, do gotického františkánského kláštera, spojeného s historií českého království a na příjemný vánoční trh v Žitavě.
Aneb to jste ještě neviděli.
Jak: vlakem z Rumburku v 11.14, z Krásné Lípy 11.21, v Rybništi přestup, odj. 11.29, Zittau příjezd 12.14.
Zpět: odjezd ze Žitavy v 16.42, Rybniště 17.22, přestup, odjezd 17.36, Krásná Lípa 17.41, Rumburk 17.49
Jízdné: jízdenka Nisa 320,- CZK pro 5 osob tam i zpět, nákup v Rumbuku u pokladny nebo v dalších stanicích jen u průvodčího bez přirážky.
Vstupné max. 7 EUR/os. do obou objektů, jednám o slevě.
Zájemci, prosím přihlaste se na mejlu jiri.rak@ceskesvycarsko.cz.




27. 12. 2019

Rozloučení s rokem 2019
V kulturním domě (kině) v Krásné Lípě se sejdou členové a přátelé klubu od 14 hodin, aby se společně rozloučili s rokem 2019.
Účastníci si mohou sebou přinést "něco na zub", tak jako v roce 2018.
Bufetový prodej bude zajištěn.
MikulᚠPeterka




Již proběhlo

16. 11. 2019

Lilienstein
Fotografie:
Míly Wisinové
Poslední devítikilometrový letošní výlet, se stejně jako ty minulé, opět povedl.
Vlakem na společné jízdenky jsme dojeli do Rathenu a přívozem (1,2 €) na druhou stranu Labe pod Bastei. Tady byla nezbytná malá pauzička na zakoupení, prý moc dobrých, rybích housek. A pak jsme se po modré, podle vody, vydali směr Lilienstein. Výstup ze severní strany není tak příkrý a rozhodně má méně schodů.
První vyhlídka z východní strany nám předvedla kouzelné výhledy na Labe, Bad Schandau, stolové hory, Schrammsteiny a dokonce i na Studenec a další hřebeny na české straně. Svačina byla, než se nám schovalo sluníčko, u Obelisku. Kolem hospůdky a po dalších schodech a žebřících jsme přešli na západní vyhlídku, kde byl výhled na pevnost Königstein, Rathen, Bastei a Rauenstein a samozřejmě i Labe. Dál už nás čekal jen sestup po mnoha schodech a prudkých pěšinách k přívozu v Königsteinu.
Na nádraží v Königsteinu zakončil letošní sérii výletů pozdrav „Výletu nazdar“ a sborové trojnásobné „Zdar, zdar, zdar“!
Děkujeme, Jirko, a těšíme se na další výlety.
Míla Wisinová




12. 10. 2019

Za spadaným listím
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové
Líby Šaferové
Jitky Štraubové
Jana Tomišky
S Jitkou to byla už pátá akce Za spadaným listím – v roce 2015 jsme s ní absolvovali Bratrské oltáře, v roce 2016 Kunratické Švýcarsko, v roce 2017 Modlivý důl a Svojkovské skály, v roce 2018 Hradčany a ta zatím poslední její akce byla kolem Brniště – Stezka hastrmanů a Sochy ve skalách.
Před vlakovým nádražím v Novém Boru se nás sešlo 8 a 1 pes. Třemi auty jsme pokračovali do Brniště, což je obec, která se nachází v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji, jižně od Lužických hor, severně od Doks, v blízkosti hory Ralsko. Jméno obce je odvozeno od názvu brn = mokřad, bahnisko. Nad obcí se tyčí kopec Tlustec, kde se od 70.let min. století těžil čedič. Nyní je těžba pozastavena a doufáme, že to tak i zůstane.
Po krátkém zastavení u gotického kostela se vydáváme na Stezku hastrmanů, která je 6 km dlouhá. Trasa vede kolem Panenského potoka (s průzračnou vodou a dnem pokrytým řasami) kolem rybníků, mlýna, přes mokřady, potkáváme se s hastrmany a vílami. Krásná vycházka, tip na výlet s vnoučaty, sluníčko svítí, pohodová nálada.
Dlouho jsme chodili po rovině, tak vzhůru do skal. Jdeme se podívat, jak byla bývalá úvozová stezka s pískovcovými skalami proměněna v uměleckou galerii. Čeští a němečtí umělci tu do skal vytesali desítku soch. Tou první je Panenka Marie, dále Duch lesa, svatý Hubert, král Jiří bojující s drakem nebo Myslivcův sen. Stezka končí obnovenou skalní kapličkou z roku 1810. Pěkné.
Na závěr krásného výletu nechyběla ani hospůdka. Čtyřikrát dršková polévka, dvakrát divočina, jednou obrácený řízek s brkaší, jak ho přejmenovala Ilonka (řízek naruby). Honza už obědval doma, měl to přes humna. A kávička by nebyla? Ale byla, stavili jsme se na ni v Novém Boru.
Jío, děkujeme za krásný výlet i za rozšíření našich obzorů.
Líba Šaferová




11. 10. 2019

Ze Sněžníku do Petrovic
Fotografie:





6. 10. 2019

Dolní Žleb – Schöna/Hřensko
Fotografie:
Jiřího Raka
Ilony Řechtáčkové
Míly Wisinové
Bad Schandau – bus k hotelu Schrammsteinbaude – výstup na hřeben skal Schrammsteine – „promenádní“ stezka nad propastmi – Heilige Stiege – Schmilka.
Nedělní túra do Saského Švýcarska cca 11 km, slunce, výhledy z hřebenovky Šrámových kamenů, už stabilní parta těch, co chodí na moje akce pravidelně. Ukázka toho, jak stránky KČT Krásná Lípa sleduje i nejširší veřejnost, tedy také nečlenové, kteří evidentně vítají pestrou nabídku túr, jež nabízíme. A to je smysl těchto aktivit, které zde zúročuji i jako ředitel společnosti České Švýcarsko, destinačního managementu oblasti Labských pískovců a Šluknovského výběžku. Tj. ukázat i místním obyvatelům a chalupářům, kteří v naší krajině žijí, pracují a tráví svůj volný čas, ale pohříchu ji málo znají, její historii, vývoj, přeshraniční souvislosti.
Oproti původní trase přes Zirkelstein do Dolního Žlebu došlo ke změně. Absolvovali jsme vyhlídku Schrammsteinaussicht (davy Němců, jsou prázdniny a německý svátek) a již ztichlou málo známou stezku, zv. Obere Schrammsteinpromenade, u nás Terasy, která se vine v závratné výši nad roklemi Breite Kluft, Falkoniergrund a Heringsgrund. Myslím, že několik nás si sáhlo na dno svých sil (místy náročné), ale překonali sami sebe a třeba Ilonka Řechtáčková je jistě nakonec velmi ráda, že stezku zdolala. Patří jí za to pochvala a smeknutý klobouk.
Nemá cenu líčit dopodrobna celou trasu, perličky: opět busem z nádraží Bad Schandau, tentokrát k chatě Schrammsteinbaude – tj. opět ukázka, jak lze využít jízdenku Labe-Elbe, pořád to lidí moc neumí – neuvěřitelná schopnost pana Dobrého posbírat během frekventovaného výstupu na skály košík hub – skvělé výhledy, ani stopa po sobotním celodenním lijáku – občerstvení ve Schmilce u Gernota, nikde není v Sasku lepší bramborový salát s párkem než tam – perfektní přívoz ve Schmilce jezdí stále v malých intervalech – jízda Drahou národního parku v poměrně naplněné soupravě, jen na odbočce přes Brtníky do Krásné Lípy otřesný starý motorák, takové retro značka 1982 opravdu nemusím.

Další akci udělám v sobotu 16. listopadu, odjezd v 9.20 z Rumburka. Tím ruším původně plánovaný termín 3. 11. A prosím o omluvu.
Jiří Rak




5. 10. 2019

Na stolovou horu Doupovských hor – Úhoš
Fotografie:





4. – 6. 10. 2019

Setkání s polskými přáteli, Strzecha Akademicka
Fotografie:
Jany Králové
Mikuláše Peterky
Líby Šaferové
Jana Tomišky
Polští kamarádi z turistického klubu PTTK Lubań pozvali u příležitosti ukončení 20 let konání týdenních pochodů "Krkonoše" k závěrečnému posezení organizátory, účastníky i pomáhající. Nᚠklub měl zastoupení ve všech 20 ročnících!
Z Krásné Lípy jsme vyjeli přesně ve 13.00 dvěma auty v osmi lidech. První drobný zádrhel nastal za Sklářskou Porebou, kde jsme jeli snad 20 minut v koloně téměř krokem. Podstatnější zádrhel nastal při pokusu o zaplacení parkovného v Karpači. Možnost zaplacení na více dní nikde popsána nebyla. Pokud byste se někdo do takové situlace dostal, stačí při předpokládaném pobytu od pátku do neděle zaplatit tři lístky po 20 zł a dát je za sklo auta. To jsme se bohužel dověděli až v neděli ráno u aut. Vše nám pomáhal vyřešit nᚠdlouholetý kamarád Tadeuš. Ještě jednou díky.
Bohužel nám ujela i lanovka, kterou polovina účastníků chtěla použít. Zavřeli asi 20 minut před koncem "pracovní doby", takže nezbývalo než překonat 3,3 km s převýšením 450 m po svých a s celou výbavou. Bylo to náročné a někteří si sáhli na dno svých sil. ڞasný výkon!
Kamarádi z Lubaně již byli na místě a po krátkém přivítání jsme se ubytovali. Únava z nečekaného pochodu zkrátila večerní společné posezení, ale žurek byl vynikající. Ovšem na ukrutně vrzajících palandách se asi málokdo první noc vyspal.
Ráno jsme se "probudili" do mlhavého dne. Nicméně hory jsou hory a "není špatné počasí, ale špatné oblečení", a tak jsme po snídani vyrazili nejdříve ke Spálené hospodě a poté šla část směr Sněžka, část k Luční boudě. Již cestou nahoru začalo drobně chumelit, foukal vítr, a když jsme přišli k boudě, bylo docela bílo. Teď nevím, jak kulantně popsat své dojmy – Luční bouda není pro normálního českého turistu. Stačí jenom pohled na nabídku: polévka 80, klobáska jako předkrm 120, kousek borůvkového koláče 60, gulᚠ195, velký borůvkový knedlík 185, pivečko za 60 a půl litru domácí limonády za 90. Turka nedělají, stejně tak rozpustnou kávu. Hrají si na pět hvězdiček, ale okna mají špinavá...
Zatím venku vítr i chumelení zesílilo, takže po příchodu druhé části výpravy a posezení, jsme se vydali zpět k "naší" boudě, nutno dodat že s velmi příjemnou, rychlou a ochotnou obsluhou a příznivějšími cenami. Cestou nikdo v mlze nezabloudil a všichni jsme se sešli před třetí hodinou na boudě.
V 16 hodin začala oficiální část, ve které hlavní organizátor všech pochodů, Henryk Sławiński, krátce promluvil o historii, zmínil i podrobné statistiky, všem zúčastněným poděkoval, a to zvláště turistům, kteří přijeli až z dalekého Štětína! Zavzpomínali jsme i na mnohé večery, které se někdy protáhly hodně přes půlnoc. Tentokráte tomu tak nebylo, nevyspání bylo znát.
Ovšem na všechny páteční i "noční" útrapy nám dal ráno zapomenout jediný pohled z okna – úžasný protější hřeben osvícený sluncem, na druhé straně mráčky a pod nimi průhled na Karpač! To byl zážitek snů, jak by asi napsal Standa. A to jsme s takovým výhledem i snídali!
Po deváté jsme se s rozloučili s kamarády a šli krásným dopolednem, svěžím vzduchem a se sluníčkem v zádech dolů do Karpače. Tam jsme opět řešili parkovné, až jsme ho s pomocí Tadeuše vyřešili, i když pokuta nás neminula. Okolo desáté jsme vyrazili směr Wang, kde jsme se po zmatcích s navigací i v pořádku sešli. V kostelíku probíhala mše, takže byl pro turisty zavřený. Ale i z venku je nádherný. A s pozadím Sněžky! Paráda.
Čas utíkal, a tak jsme krátce před polednem vyrazili k našemu poslednímu cíli – protržené přehradě na Bílé Desné. Dojeli jsme až na malé parkoviště Josefův Důl – lesní brána. A měli jsme štěstí, protože právě odjela tři auta s houbaři. Asi nebyli moc pečliví, protože Jitka st. po nich našla jenom u cesty půl tašky houbiček. Okolí protržené přehrady je nyní hezky upravené, cestičky, můstky, schůdky i informační tabule. Musela to být hrůza, když se to množství vody valilo údolím.
Na závěr nás velmi mile překvapil kiosek s příjemným a ochotným mladším pánem za okénkem, ale i cenami – káva za 20. Zajímavá byla i originální venkovní samoobslužná pípa. Pohoda. Přicházející černý mrak nás ale zvedl a vyrazili jsme k autům. Mrak jenom zahrozil a tiše odplul.
Tradiční zastávka ve Lvové ovšem neměla tradiční "náplň" – bylo již přeci jenom pozdě, takže zmzlina bohužel nebyla. Tak příště, stejně jako cukrárna, která vypadla vzhledem k času při cestě do Karpače.
Výlet snů to sice nebyl, ale zažili jsme i viděli něco, na co budeme rádi, někdy méně rádi, vzpomínat.
Díky všem za dobrou partu, Lídě se omlouvám za ty dvě zkratky, a zase někdy příště.
Jan Tomiška




1. 10. 2019

Brigáda na Dittrichově hrobce
Fotografie:
Ludmily Hanzlíkové
Mikuláše Peterky
V úterý se uskutečnila další z mnoha brigád na vybírání "sklíček" ze sutin krypty Dittrichovy hrobky. Hromada byla konečně zdolána, velký kus práce je za námi vidět. Vybrali jsme celkem 7 plných beden. Avšak přesíváním jsme si vytvořili hromadu číslo 2, která již neobsahuje tak velké množství mozaiky, ale pouze ta vzdorná, neposlušná sklíčka, která se nedala lapit napoprvé. Pokračovat budeme ve čtvrtek 3. 10. společně s restaurátorkou M. Kracík Štorkánovou.
Za obětavou práci a volný čas bych chtěla poděkovat: Jitce P., Jitce Š., Evě Š., Zdeně CH., Lucii CH.,Lence L., Ilonce Ř., Standovi L., Libušce Š., Marcele P. Těším se společně s nimi na další brigádu.
Ludmila Hanzlíková




28. 9. 2019

Výlet na Oybin a okolí
Fotografie:
Marcely Píšové
Podle domluvy nás Helča s Jendou vyzvedli ve Frindovce. Po přivítání a seznámení s Haničkou, kamarádkou z Děčína odjíždíme v 8 hodin směr Krompach do Haimu, kde nᚠvýlet začíná. Z Haimu zajíždíme k prohlídce Kelchenstein (Kalichy). Jsou to obrovské pískovcové skalní hřiby hrající mnoha barvami. Barevnost pískovce způsobují oxidy železa. Skály bývaly vyhledávaným horolezeckým cílem pro svou vysokou obtížnost (cesty VIIc a VIIIc) dnes je tento přírodní útvar přísně chráněn a horolezci mají smůlu.
Sjíždíme dolů do Haimu, auto svěřujeme parkovišti a vyrážíme do mlhy, někde v mlze nad námi tušíme cíl, kterým je Hvozd 750 m (Hochwald). Stoupáme mlhou zahaleným lesem, cestou plnou balvanů, ty prověřují pohyblivost našich kloubů, až k turistická chatě na Hvozdu. Vystupujeme na vyhlídkovou terasu, ale máme trochu smůlu, mlha stoupala s námi, takže rozhled asi tak 100 m kolem, ale i tak to stálo za to. Vidět, jak se sluneční paprsky prodírají chuchvalci mlhy, je přece nevšední zážitek. Dáváme v klídku svačinku a pokorně čekáme, až se nebe nad hlavou zamodrá. Povedlo se! Výhled je podstatně lepší, dá se i něco nafotit.
Dolů sestupujeme již méně kamenitou cestou a přecházíme po hřebeni Hvozdu na druhý vrchol, kde je chata s rozhlednou. Ta nám svou konstrukcí připomíná rozhlednu na Jedlové.
Opět padá mlha a tak necháváme rozhlednu za sebou a míříme ke zlatému hřebu dnešního dne, hradu a klášteru Oybin. Při sestupu nás čeká bonbonek v podobě "Oybiner Gebirgexpress", vyhlídkový motorový vláček nás svezl do Oybinu k nádraží. Po této časové úspoře se můžeme pokochat prohlídkou "Svatebního kostelíku" z r. 1734. Celý interiér je ze dřeva, výmalba je provedena tak, aby vše vypadalo jako by to byl mramor. Povedlo se, dojem je téměř dokonalý, malovaný kazetový strop bere dech, zrenovované varhany vypadají monumentálně. Celé prostředí kostelíka působí příjemným a uklidňujícím dojmem, ani se nám nechce vstávat.
Čas je však neúprosný, je třeba jít vstříc dalším zážitkům, které pro nás naše průvodkyně Helča ještě připravila. Hned vedle kostelíka začíná utrpení v podobě nekonečného množství poctivých žulových schodů až nahoru do hradní brány. Po zaplacení vstupného se nás ujímá Helča a vede nás prohlídkovou trasou a doprovází vše poutavým výkladem o hradní minulosti. Z hradeb jsou k vidění okolní skály, města a lesy bez kůrovce. Spousta zajímavostí, ale kapacita mozku mi to nebere, tak zase jako tradičně DODO dostuduj doma. V koncertní síni pod širým nebem jsme vzpomněli Panenský Týnec (ta podoba). Co dodat, Oybin mne překvapil, ještě jsem tam nebyl a jsem velice mile překvapen. Stálo to za to! Díky Helčo.
V klídku se vracíme k autíčku do Haimu, cestou potkáváme turisty i houbaře v hojném počtu, kteří se také nechali zlákat krásným dnem, a všichni dohromady si to náležitě užíváme.
Závěrem, bylo nás opět pět, nachodili jsme 14 km, vylezli a zase slezli snad 1 000 schodů. Byl to nádherný výlet z kategorie snů povýšený na PPZ (pouze pro zdatné – šutry a schody). Díky patří Helče za dokonalou (jak jinak) přípravu celé akce, spoustu informací, které nám předala, Jendovi patří díky za dopravu a všem ostatním za příjemnou společnost. Ahoj zase někdy příště.
Standa Leš




22. 9. 2019

Výlet do Pirny
Fotografie:
Karla Hanouska
Lenky Fritschové
Neděle „s Wágnerem“ v Pirně.
V rámci českoněmeckého přeshraničního projektu o spolupráci měst Krásné Lípy a Pirny uskutečnilo město Krásná Lípa autobusový zájezd do partnerského města. Vedoucím zájezdu byla pověřena paní Alena Starostová (zhostila se toho na jedničku), tlumočením Markéta Marschnerová.
Odjezd byl stanoven na osmou hodinu, před nástupem do zájezdového autobusu dostali účastníci svačinu připravenou pořadatelem. Za krásného počasí nás pohodlný autobus přes Děčín a Hřensko dopravil do Pirny. Šedesát metrů nad městem se nachází zámek Sonnenstein. Roku 1296 je poprvé zmíněn jako hrad. Zde nás čekal německý průvodce. Seznámil nás s historii zámku. V zámku od roku 1811 sídlí psychiatrická léčebna. V letech 1940-41 v ní bylo zločinnou "eutanazií" usmrceno nacisty přes 14 000 nemocných.
Historický objekt byl za dob NDR velkou měrou přestavěn. Sídlí v něm zemské úřady a archiv. Nᚠprůvodce nás provedl dochovanou částí historického hradu. Následovala procházka po hradních arkádách s jedinečnou vyhlídkou na město. Parkové terasy a schodiště nás dovedly do centra města. Zde jsme navštívili Kupecký dům, Německočeské gymnázium a informační středisko. Ocenili jsme krásu historického náměstí. Prohlídka dalších památek nebyla tentokrát náplní zájezdu.
Od roku 1922 byly mnohé osady připojeny k Pirně, naposledy v roce 1999 Graupa. Tato místní část Pirny byla našim hlavním cílem.
Díky Richardu Wagnerovi, který v roce 1846 ve Velké Graupě pobýval a sepsal svého Lohengrina, stalo se toto malé místo velice známým. Dnes je ve velkoryse opravených prostorách umístěno Wágnerovo audiovisuální museum s koncertním sálem. K areálu patří i zázemí pro návštěvníky a vše obklopuje rozsáhlý park. Po polední svačině od hostitelů a kávě následovala komentovaná prohlídka muzea. Rozsáhlá expozice je věnována hudebnímu velikánu operní hudby Wilhemu Richardu Wagnerovi (22. května v Lipsku – 13. února 1883 v Benátkách). Mezi nejpoutavější exponáty patřil panel, na kterém se při Wagnerově předehře postupně zobrazovaly aktuální hudební nástroje. Nebo animace k opeře Bludný Holanďan.
V 15 hodin zájezd vyvrcholil klavírním koncertem, na který nám nᚠhostitel rezervoval v plném sále první čtyři řady. Koncert byl věnován 200. výročí narození Clary Schumana. V podání světově uznávané gruzínské pianistky Catherine Gordeladze jsme si vyslechli mimo jiné skladby od Felixe Mendelssohna Bartoldyho, Clary Schumanna, Fedérica Chopina, a Ferenze Liszta. Jedinečný hudební zážitek zaujal i posluchače, kteří upřednostňují jinou hudbu.
Zájezd byl určen Krásnolipským spolkům. Vzhledem k tomu, že naši členové působí i v jiných spolcích, zúčastnilo se zájezdu 20 našich členů. Je příjemným zjištěním, že se líbila i takováto forma zájezdu. Závěrem zbývá poděkovat pořadatelům.
Václav Hieke




21. 9. 2019

Tajný výlet
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Jitky Štraubové
Jana Tomišky
Je sobota 21. září ráno, na věži kostela odbíjí půl devátá a přesně v tu dobu parkuje u lípy na náměstí Lída se svou škodovkou a pokynem ruky mě zve k nastoupení. Sedám a jedeme pro Mikšu, který už přešlapuje u baráku. Už na dálku vidíme Mikšův palec do dálky zářící novým fáčem. Nᚠzkušený dřevorubec dělal třísky pětikilovým kalačem. A výsledek? Co dodat... Jitka přidává do kufru dvě tašky s proviantem a odjíždíme směr Sichovka. Přijíždíme k chatě a míjíme "Rendu", který patří Honzovi, ten už má připravenou hraničku na táboráček, jen ho zažehnout, ale to odkládáme až po návratu z túry. Za chvíli po nás doráží Jitka s "Vervou", Džesinkou a Igorkem.
Vzájemné vítání účastníků přerušil Mikša krátkým přivítáním a hrubým nástinem utajené trasy. Znělo to asi tak, že vzhledem k účasti šesti zdatných turistů si můžeme vychutnat tu delší a obtížnější variantu a sice "cestou-necestou".
Vyrážíme, bylo nás šest a pes. Čtyři zdatní sedmdesátníci, dvě lepé děvy ještě zdatnější a nejmenší a nejzdatnější Džesinka. Jdeme skutečně spíš necestou neznámým směrem, ale kupodivu se po chvíli prodírání vynořujeme z lesa a před námi se zvedají kamenné schody na Karlovu výšinu (586 m n. m.). Výhledy po okolní krajině zalité sluncem, doslova bere dech. Mikša, znalec všech okolních kopečků, nás informuje o všem, co na obzoru vidíme. Nikdo se nemá k sestupu, ale další utajené kilometry nesmlouvavě čekají. Kousek jdeme po modré, ale už jsme opět na necestě a Mikša nám ukazuje paseku Ireny Uličné a své oplocenky, kde kdysi vysazoval jedličky. Po několika desítkách minut je před námi silnice a u ní studánka Blažena, jak jinak, opět bez hrníčků. Konstruktivní diskuse, jak nejlépe upravit okolí studánky končí a my přecházíme silnici a opět se noříme do lesů. Přicházíme k Hrbolci, což je skála známá spíš jako Piklštejn, dříve přístupná po žebřících, dnes pouze horolezecky. Na cestě potkáváme naši kamarádku z Jitku z Litoměřic, která si vyrazila do Doubice. Každý pokračuje svou cestou a už se blížíme ke Chřibské, která se pod námi rozkládá v malebném údolí.
Zastavujeme se na hřbitově, míjíme zrenovovanou faru a prohlížíme si okolí zrekonstruovaného novogotického kostela sv.Jiří, který je důstojnou dominantou města. Sestupujeme na náměstí, kde již z dálky poutníka láká velkými písmeny vyvedený nápis Kavárna U Tadeáše. Vůně linoucí se z otevřených dveří je přímo omamná, jak později zjišujeme, ta vůně pochází částečně z keramických mističek naplněných nemletou kávou s čajovou svíčkou na vrchu (funguje to). Samozřejmě 6x kávička a sladké nebo slané pokušení v podobě dortíčků a chlebíčků. Po kalorické tečce za první částí našeho tajného putování jdeme po silnici podle říčky okolo firmy AMANN s.r.o., kde se vyrábí hedvábí a polyesterové nitě, na žlutou značku a po chvíli odbočujeme na Marschnerovu louku pod vrchem Spravedlnost. Na rozsáhlé louce je mokřad, kde kvetou vzácné vlhkomilné rostliny, nejznámější jsou orchidej kruštík bahenní, vachta trojlistá a prstnatec listenatý. Pokračujeme opět cestou necestu a po čase jsme opět na silnici do Doubice u konečné autobusu. Míjíme vlevo kapličku Nejsvětější trojice ve stínu mohutných lip. Tady se loučí Honza, kterého doma čekají řemeslníci. Restauraci U Krále nelze minout bez povšimnutí, usedáme, objednáme, papáme segedín se šesti a obalovaný hermelín s hranolky, pivo teče proudem, no prostě pohoda. Žádný spěch, nic nám neujede a času je dost. Opouštíme příjemné posezení a volným krokem míříme do už ne tajného cíle. Na Sichovce už nás čeká s rozdělaným ohněm pečlivka Jitulka, vidlice na opékání vyrovnané v řadě, vynikající jablečný štrúdl. Usedáme, povídáme, baštíme a je nám fajn. Sdělujeme si dojmy z výletu a postupně přecházíme k volné zábavě. Igorek nám vypráví vesele historky z natáčení, smíchy padáme z laviček a když nám neznalcům předvádí "jak se mít rád" a Lída předvedla,j ak se vlnit před zrcadlem v bazénu, to už nebyl smích, ale šakalí vytí. A závěrečné "škrcení drobného ptactva zakázáno" už nemělo chybu.
V 18.30 jsme uklidnili bránice, uhasili oheň, uklidili chatu, nasedli do aut a vyrazili k domovu.
Závěrem – nachodili jsme přes 15 km, užili si překrásné výhledy, trochu fyzičky a fůru srandy. Mikša nezklamal, vše měl dokonale promyšleno, připraveno, žádný kufr, senzace. Lídě a Jitce patří díky za dopravu. Mikšo, díky za výlet snů okořeněný značnou dávkou osvěžujícího humoru. Za rok zopakujeme!
Standa Leš

Část trasy je zde




17. 9. 2019

Posezení na Základně ČSOP
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Jana Tomišky
Společné setkání členů a přátel klubu se na základně ochránců přírody Tilia Krásná Lípa se vydařilo.
Setkání s drobným občerstvením, který výbor klubu zorganizoval pro pořadatele jako drobnou odměnu za pomoc při největších letošních akcích – Pohádkový les a Skalní hrádky, byl úspěšný. Nepřálo nám sice moc počasí, plánovaný táborák s opékáním špekáčků se neuskutečnil, ale posezení uvnitř základny to plně vynahradilo.
Výborně připravené buřty na pivu, specialita Evy Steckerové, neměla žádnou chybu. Eva připravila dva druhy – pálivé a nepálivé, k zakousnutí nechyběly klobásky, pivo, káva i alkohol a si mohl vybrat na co měl chu.
Že se posezení vydařilo a protáhlo až do 21 hodin je toho důkazem. Účast 25 členů a přátel klubu bylo pro výbor velmi milým překvapením. Všichni přítomní si to plně zasloužili, škoda, že nemohli přijít i další někteří „pracanti“ klubu.
TAK SNAD PŘ͊TĚ!
Poděkování si hlavně zaslouží Eva Steckerová, která celé občerstvení připravila společně s Jitkou Peterkovou, ale i další pomocnice, které se podílely na práci v kuchyni i s celkovým úklidem základny.
MikulᚠPeterka




15. 9. 2019

Lesy pod Sněžníkem – Švýcarský Mlýn
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové
Ivo Šafus





14. 9. 2019

Setkání s polskými přáteli v Hrádku nad Nisou
Fotografie:
Jany Králové
Mikuláše Peterky
Bogdana Stempkowského
Jana Tomišky
Před dvěma roky v rámci 20 leté spolupráce mezi naším klubem KČT Krásná Lípa a PSTM Lubań, došlo k slavnostnímu vysazení lípy v Hrádku nad Nisou. Proč tam? Je to takzvaně na půlce cesty pro oba kluby.
Polští přátelé se u lípy sešli již vloni. A letos společně s námi. Za pěkného počasí se nás sešlo celkem dvacet, po deseti z každého klubu. Za město Hrádek nad Nisou starosta Josef Horinka, za Oblast KČT Jan Eichler, předsedové obou klubů Vašek Hieke a Henryck Slawinski. Opatřovatelka lípy Míla Brandová se zdržela chvilku, měla soukromé povinnosti. Přesto to bylo od ní moc milé a děkujeme jí i za zajištění restaurace a obědem.
Po slavnostních formalitách jsme se přesunuli na tzv. Trojmezí, kde se stýkají hranice Česka, Polska a Německa. Krásu tohoto místa umocňˆuje protékající Nisa. Procházkou jsme prošli místní mokřady, které trošku ztrácejí na své kráse jednak letošním nedostatkem vody, ale i rychlým zarůstáním.
Pak nás již čekal oběd v restauraci U Koně. Výběr ze čtyrech jídel. Všem moc chutnalo a pivečko či kávička přišla také k chuti. Pan starosta s námi poseděl a předal nám krásnou historickou knihu o Hrádku na Nisou.
Setkání se vydařilo a již teď je známo datum setkání příštího, a to 12. 9. 2020. Památkou nám jsou odznaky od polských přátel.
Jitka Štraubová




9. 9. 2019

Brigáda – Dittrichova hrobka
Fotografie:
Lídy Hanzlíkové
V pondělí byly na Dittrichově hrobce restaurátorkou paní Magdalenou zahájeny další záchranné práce – tentokrát vybírání sklíček opadané mozaiky ze sutin. K teamu paní Magdaleny se v úterý a ve středu připojili další dobrovolníci. Práce je zde mnoho – hromada sutin veliká, proto budeme rádi za každého, kdo se k nám přidá a pomůže. Info u Ludmily Hanzlíkové na tel. čísle 720 448 567.




7. 9. 2019

Klubový výlet do Chyše a okolí
Fotografie:
Líby Šaferové
Iva Šafuse


Velká gratulace
Opět po roce pro nás Helča a Jenda Doudovi připravili nový na zážitky bohatý klubový zájezd po vlasti. Autobusem vyrážíme před sedmou ranní směr Děčín, Teplice, Bílina, Most, Žatec, Podbořany, Lubenec a Skoky u Žlutic.
Naše druhá zastávka byla zaniklá obec Skoky u Žlutic, ta první zastávka byla jako už tradičně "čůrací" na bezejmenné čerpací stanici. A tam také, jako vždy "páni vlevo a dámy vpravo" – ve výsledku dámy všude a páni v řadě u lesíka. Ale zpět do Skoků, německy Maria Stock. V této zaniklé obci, které kdysi vévodil impozantní barokní kostel, který je dnes pracně obnovován nadšenci z řad turistů a přátel obce, nám Helča domluvila setkání s předsedou KČT v Kouřimi. Před kostelem nás vítala tabule s nápisem a děvčata s vizitkami "Kostelní služba" na tričkách s nabídkou občerstvení teplého i studeného, vodu na omytí po cestě, no prostě bezva pozornost. Slova se ujal předseda KČT a člen spolku Pod střechou. Tento mladý muž zjevně zapálený pro dobrou věc se jako dobrovolný průvodce s bravurou zhostil svého poslání a seznámil nás s minulostí i současností tohoto poutního kostela Navštívení Panny Marie. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že tento kostel byl v minulosti jedním z nejslavnějších poutních míst v Čechách. Místo se proslavilo mnohými zázraky a uzdraveními nevyléčitelně nemocných a za Pannou Marií Skokovskou, jíž se důvěrně říkalo "panenka skákavá", přicházelo ročně více než 40 000 poutníků z celé Evropy. Děkujeme našemu průvodci a plni dojmů a nových informací se vydáváme v mírném deštíku k autobusu.
Druhým cílem a třetí zastávkou je obec Chyše nedaleko vrchu Vladař a nad řekou Střela. Dominantou obce je zámek s přilehlým zahradním areálem a zámecký pivovar. První zmínky o Chyších jsou z r. 1158, a poté se majitelé panství střídali až do příchodu rodu Lažanských, v jejichž držení jsou majetky i dnes. Prvním majitelem z rodu byl r. 1766 Prokop I. Lažanský, potom se ve vlastnictví střídali další potomci tohoto slavného rodu až do roku 1945, kdy byl zámek na základě Benešových dekretů zabaven státem. Dnešní majitelé zámku Marcela a Vladimír Lažanských koupili naprosto zdevastovaný zámek (20 let zel prázdnotou) za cenu 10 milionů v roce 1996. Dali se do renovace rodového sídla a za tři roky tvrdé práce a neskutečných výdajů přivítali první návštěvníky v opravené části zámku.
Opravy zdárně pokračují a je skutečně co obdivovat, nádherné dobové interiéry, lovecké trofeje, nástropní malby, kuchyňské zařízení včetně míšeňského porcelánu a nejrůznějších druhů.
V neposlední řadě je třeba ocenit výkon příjemné průvodkyně, která nejenže velmi pěkně vyprávěla o zámku a jeho majitelích v běhu času, ale věděla si rady i s naším kamarádem Ládínkem, který je na vozíku a kterému umožnila návštěvu většiny expozic a nebála se požádat nás ostatní o pomoc. Bylo to takové milé, samozřejmé a lidské. Díky! No prostě fajn. Po prohlídce zámku nás na nádvoří přivítal sám zámecký pán, Vladimír Lažanský. Mimochodem velice příjemný, kultivovaný a velice vtipný pán v nejlepších letech. Ten nás krátce seznámil s historií zdejšího pivovaru a jak k němu vlastně přišli. Původně jeho koupi neměli vůbec v úmyslu, ale v roce 2003, kdy byl na prodej již značně poničený a rozkradený areál pivovaru přece jenom koupili jako nedílnou součást zámeckého areálu. A začala opět velice nákladná a pracná rekonstrukce. Dnes už je pivovar opět v dobré kondici a vložené náklady se začínají vracet. Vaří vlastní pivo jménem Prokop, které točí v pivovarské restauraci, kde se i dobře vaří. Pivo Prokop světlé a polotmavé jsme měli možnost ochutnat při degustaci přímo z tanku a bylo velmi chutné.
Zámečtí páni v Chyších se rozhodně netváří jako někteří dnešní "zbohatlíci", jsou to naprosto normální lidé, kteří normálně pracují. Paní má na starosti administrativu a její manžel se stará o pivovar. Na závěr exkurze se pan Lažanský vyfotil se zájemci z našich řad a šlo se na vytoužený oběd. No, to bylo radosti, jak na Starém Bělidle, mnozí z nás už hlady ani na cestu neviděli a zřejmě proto nᚠoběd připomínal nálet kobylek. Tak rychle najedený zájezd tady asi už dlouho nebyl. Po dobrém obědě následuje ještě poslední část dnešního výletu a tou je nedaleké muzeum vitráží v kostele sv. Jiljí v Libyni u Lubence, kde jsme autobuse za 10 minut. Muzeum obhospodařují manželé Jitka a Richard Kantovi. Paní Jitka se ujala výkladu o tvorbě a výrobě vitráží, a když zájemcům předváděla, jak se sklíčka ukládají do olova a cínu, slova se ujal pan Richard. Mohli jsme navštívit podzemní kryptu i věž kostela se zvonicí a dokonce si i zazvonit na zvon, ale ne moc, aby prý nepřijeli hasiči. Atrakcí muzea je největší vitrážový strop s tabulkami skla se jmény sponzorů kostela a muzea.
Výlet končí a nás už čeká jenom závěrečná večeře v Lovosicích při zpáteční cestě. Po 18. hodině přijíždíme do Lovosic a přesunujeme se do restaurace Labužník, kde máme zamluvené večeře. Tam nás čeká něco, co si málokdo z nás dovedl představit. Při čekání na svou porci jsem měl dost času nahlédnout do talířů kolem sedících přátel... Mrákoty mě obcházely – porce jak pro dřevorubce! Talíře doslova přetékaly omáčkami, knedlíky, hranolkami, bramboráčky, řízky a rýží. Takovou svíčkovou se šesti bych nedal ani ve snu, ale našli se borci, kteří to dali a někteří ještě navrch přidali něco palačinek, či zmrzlinový pohár! No hlava mi to nebere, ale Pán Bůh jim to požehnej!
Závěrem, výlet to byl jako vždy překrásný, mnozí jsme poznali dosud nepoznané, parta jako vždy super, zážitků přehršel, ale kde zůstala turistika? Považte – ušli jsme celé 3 kilometry!!! Takže bych to nehodnotil jako VS (výlet snů), nýbrž jako ŽS1 (žranice snů 1. kategorie). Pokud se to někomu nezdá – začalo to doma snídaní – jen se autobus rozjel z mnoha míst se ozvalo šustění pytlíků a alobalů – oběd (řízky jako kola od vozu, knedlíky málem padaly na stůl a omáčka při neopatrné manipulaci s talíři přetékala na ubrus) – opět pytlíky a šustění v autobuse – závěrečná večeře už raději bez komentáře a chrupík v potemnělém autobuse až domů. Je to jasný, ne?
Jinak, Helčo a Jendo, díky, bylo to bezva a díky i řidiči Martinovi, který nás bezpečně přivezl domů.
Standa Leš



31. 8. 2019

Den Českého Švýcarska
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Velká gratulace
Na sobotních oslavách Dne Českého Švýcarska bylo jedním z vyvrcholení programu také „Ocenění za přínos k udržitelnému rozvoji Českého Švýcarska“.
Slavnostní předání bylo provedeno v podvečerních hodinách na podiu na náměstí a ocenění zaslouženě převzal i nᚠpředseda a zakladatel klubu Václav Hieke.
Vznik ocenění inicioval v loňském roce senátor Zbyněk Linhart a je předáváno pěti nejaktivnějším osobnostem roku. Ocenění předával senátor Zbyněk Linhart se starostou města Janem Kolářem.
Vašku, přejeme Ti mnoho dalších velkých a zajímavých nápadů, stále velký elán, nasazení, ale také hodně zdraví.
Tvůj turistický klub a mnoha dalších přátel a kamarádů.

Na sobotních oslavách dobře reprezentovaly nᚠklub také Jitka Štraubová a Lída Hanzlíková v závodě nordic walking. Ve velmi teplém a dusném počasí absolvovaly 10 km náročnou a členitou trasu ve velmi pěkném čase za 1 hodinu 42 minut.
Do cíle dorazily velmi žíznivé a tak není divu, že jim pivo tak chutnalo.
Gratulujeme a děkujeme.



24. 8. 2019

Vlakem do Českého ráje II
Fotografie:
Standy Leše
Marcely Píšové
Ilony Řechtáčkové
Je sobota ráno, sluníčko už se klube a je docela kosa. Přijíždí "Žlutý ďábel" a z něj mávají Ilonka s Mírou a dalšími třemi kamarádkami z Rumburka. Na zastávce přistupují dvě Jitky, Eva, Maruška, Marcela a Džesinka. Je nás jedenáct. V Rybništi přestupujeme na TRILEX, soupravu úplně jiné kategorie, v Jiřetíně se nás ujímá naše šéfka a velitelka Libuška. Seznamuje nás s tím, co nás čeká. Zní to velice příjemně – fyzická zátěž přiměřená staršímu dorostu, který převažuje, a kulturně poznávací činnost jako tradičně na vysoké úrovni. Po hodince jízdy nás vpravo vítá ranním sluncem nasvícený Ještěd a už je tu Liberec. Cvalem na rychlík směr Pardubice a za půlhodinku nás vítá prosluněný Turnov.
Libuška nás neomylně vede do cukrárny MIKULA k tradičním "lukulským" hodům. Máme dost času, a tak následuje chlebíček, dortíček, kávička, to vše 12x = docela dobrý kšeft. Následuje nádraží a jedna stanice Dolánky. Tady navštěvujeme nově vybudovaný Dům přírody Českého ráje. Moderně upravená interaktivní expozice o floře a fauně zdejšího kraje. Po ukončení prohlídky pokračujeme na Dlaskův statek s expozicí o životě venkovského lidu. Na závěr krátká zastávka na doplnění tekutin a kalorií (viz foto), prohlídka jezu na Jizeře, parkoviště koloběžek a razíme po červené směr Hrubý Rohozec. Tento zámek je zlatým hřebem dnešního dne, a to nejen impozantním přístupem po 140 betonových schodech, ale i překvapivými interiéry a exteriéry (opět viz foto).
Ještě pár osobních postřehů ze zámku. ڞasná paní průvodkyně nás provázela s velkým zaujetím a osobním nasazením, její výklad musel zaujmout i naprosté ignoranty – překypoval podrobnostmi ze života rodiny Desfoursů. Zaujala nás obrovská knihovna čítající tisíce svazků, jídelna se stolem na kolečkách, lovecký salonek s karetním stolkem, ložnice hraběte s činkami u postele, ložnice paní hraběnky oplývala barvami a romantikou a ten župánek (mňam). V každé místnosti tikaly dobové hodiny, které chodí kastelán každé ráno natahovat. Všude po stěnách desítky portrétů bohatě rozvětvené rodiny. Zámecká kaple zasvěcená Nejsvětější trojici také má své kouzlo. Zámecké zahrady si také našly své obdivovatele a obrovský platan opravdu stál za pozornost.
Po hodině prohlídek se opět všichni v plném počtu scházíme na zámeckém nádvoří a odcházíme do Turnova na vlak domů. Ve vláčku usedáme notně zmoženi vedrem a došlo i na rekapitulaci průběhu dnešního dne.
Takže, výlet byl opět zařazen do kategorie VS (výlet snů), všeobecná spokojenost, veškeré nároky a už chodecké, schodolezecké, historie či přírody chtivé, ale i kulinářské byly náležitě uspokojeny. Nikdo se nezaběhl ani nezranil, no prostě mᚠto, Libuško, opět za JEDNA! Libušce jsme poděkovali za vedení a přípravu celého podniku a budeme ji přesvědčovat na další dvě pokračování "Za poznáním Českého ráje" v roce 2020.
Standa Leš



10. 8. 2019

Skalními hrádky Labských pískovců, 37. ročník
Fotografie:
Jaromíra Petružálka
Bogdana Stempkowskeho
Líby Šaferové
Iva Šafuse
Skalní hrádky Labských pískovců 2019 jsou za námi….
Ve dnech 9. - 11. srpna l.r. uskutečnil Klub českých turistů Krásná Lípa ve spolupráci s Technickými službami Městského úřadu Krásná Lípa již 37. ročník dálkových a turistických pochodů Skalními hrádky Labských pískovců. Účastníci měli opět možnost plnit OTO (oblastní turistické odznaky Krásnolipsko, Labské pískovce a Köglerova naučná stezka). Od pátku do neděle byla připravena řada pěších tras i cyklotras, které byly odstupňovány podle délky a náročnosti. Vše bylo připraveno tak, aby zájemci mohli plnit podmínky pro získání odznaku IVV. T.z. případně i plavání v přehradě Kyjov.
Již potřetí byly Skalní hrádky zařazeny do Česko-slovenského poháru v ultratrailu. Tentokrát pořadatelé z KČT Krásná Lípa připravili trasu 116 km. 214 aktivních ůčastníků a desítky dalších zájemců si prošli připravené trasy nebo jejich části, kterým dali pořadatelé v letošním roce zcela nový kabát. Měli zájem ukázat veřejnost nově značené turistické cesty. Není třeba spekulovat o tom, jak dalece účast ovlivnilo počasí či současně probíhající Tolštejnské slavnosti, Jurta festival a možná ještě některé další akce v našem regionu. Skalní hrádky mají řadu let pevný termín, Klub českých turistů akci připravil, realizoval a pokud se velké akce nebudou v rámci regionu koordinovat, pak se musíme smířit s tím, že se v jeden den musí organizátoři o návštěvníky podělit. Ale na druhou stranu, proč by si nemohl návštěvník vybrat?? Řešením by byla i vzájemná spolupráce.
Zajímavé je že nejvíce účastníků se objevilo na druhé nejkratší trase (13 km) a na nejdelší trase 116 km. Trošku smutní jsme byli z malé účasti na orientačně poznávací soutěži v centru města. Tady jsme přepokládali větší zájem a předpovídali tomuto spojení pohybu, myšlení, orientace a rychlosti budoucnost. Nicméně něco podobného se za přispění naší Základní školy a zázemí v Kulturním domě bude opakovat dne 29. září. A nᚠklub zařadí v příštím roce nabídku na malý orienáček opět do svého programu.
Už roky při hodnocení Skalních hrádků konstatujeme, že organizace takové akce není jednoduchá. Zvl᚝, když ji chceme vrátit alespoň částečně na takovou úroveň, jakou mívala na počátku. Není to jednoduché. Proto je třeba pochválit tým hlavních organizátorů, kteří si dali s přípravou práci a ve výsledku ji zúročili.
Uskutečnit turistické pochody v takovém rozsahu není možné bez pomoci mnoha konkrétních, ale často anonymních jednotlivců a kolektivů. Mrzí nás, že se po akci rozejdeme do svých domovů a za svými dalšími povinnostmi a vedení klubu nemá někdy ani možnost alespoň poděkovat. Proto dnes necháme vystoupit s anonymity vás všechny, kteří jste nabídli nezištně svou pomoc a budeme doufat, že jsme na nikoho nezapomněli.
Děkujeme tobě nebo vám: J. Pavlíku a H. Doudová za skvěle zvládnutou přípravu celé akce, V. Poláková za neocenitelnou pomoc při prezentaci, p. Hlavová a kamarádi z Tech. služeb za profesionální přístup při přípravě základny (a za nezměrnou dřinu při snášení a vynášení materiálu ze skladu KČT na náměstí, která snad v brzké době skončí?!?!), sl. Volfová a kolektivu na T-klubu za ochotu při zapůjčení základny, p. Babický za přípravu orienáčku, p. O. Čiháku za odborné rady a neocenitelnou pomoc na kontrolách, J. Sudo a SHD za poskytnutí zázemí v has. zbrojnici, p. V. Stratil a kolegyně (restaurace Zámeček) za skvělou přípravu hlavní občerstvovací stanice. A děkujeme i dalším – manž. Peterkovým, J. Štraubové, L. Hanzlíkové, S. Doudové (kontrola a ještě napekla), manž. Tržilovým (kontrola a ještě napekli), M. Janečkové (kontrola a ještě napekla), V. a J. Hiekovým, Z. Kmochovi, L. Šaferové, A. Hiekové, J. Gregorovi, H. Koblihové, J. Knollové, M. Podhorskému, S. Síčové, I. Boháčové, manž. Boháčovým, Z. Dohnalovi, M. Portlové, M. Píšové st., E. Steckerové, L. Lankašové, A. Starostové, K. Hanouskovi, V. Kocmanovi, V. Krupovi, J. Koňaříkové, S. Lešovi, M. Herejtové, H. Němečkové a K. Polachovi.
A čeho si vážíme u vás všech nejvíc? Že jste nečekali na oslovení a pomoc jste nabídli sami. Ještě jednou děkujeme.
Stejně tak si vážíme firem, které nám pomohli zkvalitnit úroveň občerstvení a odměn všem startujícím. Za všechny jmenujme Naturu p. Waldemara Grešíka, Chodskou pekárnu p. Alenky Šedivé, Ratio – sportovní a chovatelské potřeby p. Zdeňka Ringelhána, České Švýcarsko o.p.s., Mana čokoládovna p. Šafusové, restaurace Praha v Jetřichovicích a Město Děčín.
Jak psáno výše, Skalní hrádky 2019 jsou za námi, my víme, kde je třeba zlepšovat a již nyní začínáme připravovat ročník 2020 s některými zajímavými novinkami.
Na závěr ještě osobní poznámku. Těší mne, že i mne využili pořadatelé a mohl jsem být nápomocen při realizaci jedné z hlavních akcí zakotvených v Kalendáři turistických akcí na letošní rok.
Za KČT Krásná Lípa Jan Douda.

Postřeh z jedné kontroly na trati ultratrailu
Čtyři kamarádky Jitka, Jitka, Lída a Líba, které se poznaly díky turistice provozované v KČT Krásná Lípa, se při Skalních hrádcích Labských pískovců postaraly nepřímo o tajnou kontrolu č. 15 a přímo o tajnou kontrolu č. 7 na trase ultratrailu – 114 km. Ta první byla na rozhledně na Studenci, kam označení vynesla Lída, ta druhá na louce na pokraji Lísky.
Počasí bylo vrtkavé, výhledy ze Studence skoro žádné, to ale běžcům nevadilo, a když jsem viděla, kolik energie po 85 km běhu ještě mají, tiše jsem jim záviděla.
Na fotografiích jsem zachytila první tři běžce, mezi nimiž byl rozestup jedné hodiny.
Líba Šaferová



3. 8. 2019

Letovisko Bielatal – Cunnersdorf
Fotografie:
Iva Šafuse
Martina Vyčítala




26. 7. 2019

Cestou necestou z Doubice do Rynartic
Fotografie:
Martina Turnovského




24. 7. 2019

Brigáda – Dittrichova hrobka
Fotografie:
Lídy Hanzlíkové
Ve středu jsme se zúčastnili prvních brigádnických prací na Dittrichově hrobce. Zatím, co se truhlářský team pana Loose snaží zabezpečit velmi narušenou klenbu před zřícením, my jsme se podíleli na potřebných pracích mimo hrobku. Igor čistil cihly od staré omítky, já se Zdenou jsme čistily okolní tarasu od náletových dřevin a travin.
V průběhu dalších brigád je třeba dočistit cihly i okolí hrobky. Po zabezpečení klenby bychom se podle předběžné domluvy mohli pustit do záchrany popadaných sklíček vzácné mozaiky do sutin.
Ludmila Hanzlíková



21. 7. 2019

Stadt Wehlen – Bastei, náhradní trasa
Fotografie:
Iva Šafuse




29. 6. – 6. 7. 2019

Zájezd do Vysokých Tater
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Jaromíra Petružálka
Míly Wisinové
Vyrazili jsme o půlnoci 28.-29. 6., bus se řítil nocí po dálnici přes Zhořelec a Krakov směr Chyžné a už za bílého dne Oravou pře Zuberec a Huty, zastávka u opevněného kostelíka – Liptovské Matiašovce, a přes Liptovský Mikulᚠdo ústí Žiarské doliny a vzhůru úzkou cestou lesem k chatě. Lidé radostně volali: To je krásné místo! a rozprchli se do chatiček a pokojů. Výborný servis v chatě od paní Florekové, snídaně s možností udělat si svačinu na túry, večeře.
V sobotu 29. 6.:
Po odpočinku odpolední vycházka po červené magistrále, okruh 2 km.
Neděle 30. 6. Západní Tatry:
Brestová – Jalovec, 15 km, nahoru 500m, dolů 1200 m.
Autobusem do Roháčské doliny a sedačkovou lanovkou pod Salatín na kótu cca 1 400 m. Výstup na Predný Salatín – první kilometry v horách, horko, skupina C se potom vrátila na lanovku a do autobusu. Skupina A, kde byl i Mikša a Vráa, vyrazila přes Salatín, Skriniarky a Baníkov na Žiarskou chatu. Trochu to první den přepískli – na Žiarské chatě lehce úpěli a posledních 6 km do naší chaty už nechtěli jít.
Byl s námi první dny i Zbyněk Linhart (měl auto). Vyjeli jsme tedy po návratu z naší túry (skupina B) těmto vrcholovým sportsmenům vstříc k Žiarské chatě po rozbité vysokohorské silnici a stáhli jsme je zpět. Byli docela rádi.
Skupina B (jádro) putovala přes vrchol Brestové 1900 m n.m. – skvělé výhledy na Tatry, Oravu, Osobitou a Sivý vrch – klečí hřebenem do sedla Pálenica 1 550 m. Vedro houstlo – ale to už jsme loukami po krásné stezce vešli do lesa. Sice trochu chládek, ale lopuchy, kamenitá stezka, přelézání popadaných smrků – zkrátka mákli jsme si. Sestup Jaloveckou dolinou nebyl příliš odpočinkový. Dole u Jalovce čekal autobus.
Večer jsem vyhodnocoval nejlepší účastníky, ale už jsi nepamatuji, kdy koho. Pochváleni byli postupně prakticky všichni – za čistotu pokojů, za dobrou náladu, za to, že snědli celou večeři atp.
Večery se trávily po partičkách – karbanická parta byla docela malá, ale bavila se dobře. Lenka 1, Lenka 2 Lída, Mikša, Hanička. Jo, jinak všichni byli hodní, jen Maruška Wächterová trochu zlobila, ale v mezích.
Pondělí 1. 7. Liptovský Hrádok, Liptovský Trnovec:
Jo, tak dnes bylo vedro. Dojeli jsem do LH a šli na tamní hrad. Donedávna ruina, nová majitelka ji po roce 2002 romanticky dostavěla, tak jsme si užili opravené sály a hurá busem k přehradě Liptovská Mara. Parkoviště v obci Lipt. Trnovec. Koupání, pivo u stánků – někteří jen pivo u stánků. Pak busem do Liptovského Mikuláše do víru kaváren a cukráren. Nikomu nevadilo, že kavárny jsou buržoazní a pražský přežitek, jak nás opět nově učí z nejvyšších státních a vládních míst. Všichni se vrhli do stínu lokálů se zmrzlinou, bez ohledu na politické vyznání.
Úterý 2. 7. Veĺká Fatra:
Donovaly – Nová hoža – Zvolen – Liptovské Revúce. 7 km, nahoru 300 m, dolů 900 m. Všem se zalíbily lanovky, přestože jsem původně vysvětloval, že správný VHT turista jde pěšky na horu i dolů.
Ono pak to dolů dalo pěkně zabrat.
Oblačno, už výrazně chladněji.
Přes Ružomberok do sedla a letoviska Donovaly – sedačka na Novou hoĺu. Nákup lístků byl porod, pokladnicová dáma lístky asi 13x přepočítala, než si byla jistá, že se nespletla. Nahoře od lanovky výhled na Prašivou, Choč, hřeben VF (Rakytov). Jarda Šulc mával holí, že jde jen hřebenový úsek, a pak k busu zpět lanovkou, a dobře udělal. Hřebenová stezka po žluté vedla nádherně rozkvetlými loukami přes vrchy Zvolen 1 400 m a malý Zvolen, a pak šílený padák stezkou v loukách do Liptovských Revúc. Tam zlatý hřeb – pivo v místím penzionu Čierny kameň. Když je pivo, je jedno, jaké je počasí a jaká byla túra.
Pak busem do Liptovského Jana. Venkovní koupaliště, voda 28 stupňů. Za celý týden nepršelo, tak na koupališti ano, ale překonali jsme to. Ve vodě bylo teplo, když jsme vylezli, byla zima, tak jsme zase vlezli do vody. Pak kiosek – ano, s pivem. A borovičkou, demänovkou, hořcem – no prostě opojení Karpatami.
Večeře v chatě Baranec byly prima. Někomu chutnaly, někomu ne, ale pivo a víno jsme si tam točili sami – a platili do kasičky. No prostě sen.
Středa 3. 7. Západní Tatry:
Račkova dolina – Malý Baranec – Baranec 2184 – chata Baranec. 13 km, nahoru, 1 500 m, dolů 1 200 m.
Vyrazili jsme busem přes Pribylinu, tam šla skupina C do skanzenu Liptova a pak pěšky na chatu Baranec rovnou pod horami. (Večer jsme pochválil Evu Hamplovou, že se družila s místními herci, kteří hráli ve skanzenu divadlo o Jánošíkovi.) Jo, Mikša, Lída, a Lenka zůstali na chatě, nebo očekávali přátele z KST Práznovce, kteří měli přijet v 11. Přijeli ve 14.30. Pak se vzájemně vítali a plánovali.
Autobus dojel ke kempu v Ráčkově dolině. Stoupali jsme karpatským pralesem za zpěvu slovenských a českých národních písní. Pak mezi klečí a holým hřebenem. Nádherné výhledy na panorama Račkovy doliny, Roháče, Volovec, Jakubinou, Bystrou a Kriváň. Některé ženy plakaly dojetím, že takovou krásu ještě neviděly. Všichni podali výborné výkony, v chladném a jasném počasí jsme za 4,5 h vystoupili na vrchol Barance. Panorama Roháčů a Liptova nemá obdoby. Sestup přes Holý vrch, mezi klečí a lesem k chatě Baranec necelé 2,5 h. Přestože prudké, relativně příjemné. Zítra to bude horší.
Čtvrtek 4. 7. Nízké Tatry:
Chopok – Poĺany – Bory – Demänovská dolina. 15 km, nahoru 400 m. dolů 1 500 m.
Opět krásný příjemný den, faux pas na začátku. Autobus jsem navigoval místo k lanovce do úzké silničky, kde jsme se museli u malého hotelu otočit couváním. Překážel tam kolík pro upevnění zábradlí. Jirka Kasl jako bájný Samson kolík uchopil, vyrval i se zeminou, otočili jsme se a sjeli k lanovce. Drahé svezení sedačkou, kolejovým vagonkem a kabinkou jsme vyjeli z 1 100 m na Chopok 2 000 m. Výhled na Tatry. Hřebenem na Dereš. Skupina C se vrátila k lanovce a busu, chtěli vidět odpoledne Demänovskou jaskyni Slobody. Byl nadšeni. Mladý teenager Marek Zalabák vykřikoval ještě o půlnoci, že takovou krásu, jako krápníky v jeskyni, ještě neviděl. Inu, je mlád.
Všichni ostatní po travnatém hřebeni za neustálých výhledů na Liptovskou Maru a vápencové skály kolem Dem. Doliny přes Poĺany a Bory. Pak prudký sestup mezi klečí a lesem do sedla pod Sinou. Povalené smrky, namáhavé. V sedle všichni snědli zbytky zásob. Přišel jsem poslední a už mi nic nedali. Přesto jsem na nikoho nezanevřel a dál vykonával práci průvodce. I další sestup byl prudký. Opět popadané stromy, prudká cesta. A pořád všichni utíkali Lence Lankašové a Jindře Straussové, které šly pomalu, nebo si užívaly krásy pralesa. Vytvořil jsem zástup, obě tyto ženy šly vepředu, a tím udávaly tempo. Výborně. Takto jsme dorazili krasovou roklinou (řetězy, aby toho nebylo málo) k parkovišti před jeskyní. Zasloužené pivo (pivem vše končí) zajistila Eva Hamplová ze skupiny B tím, že přinutila kioskovou babičku, aby nezavřela a vyčkala našeho příchodu.
Při návratu chtěli všichni do TESCA v LM, tak tam byla zastávka. Nakoupili chlast, ti slušnější ovoce a zeleninu.
Pátek 5. 7. Vysoké Tatry:
Štrbské Pleso – Solisko 6 km, nahoru a dolů 300 m.
Poslední den, bez velké túry. Busem na Štrbské Pleso. Úzká skupina A stihla udělat okruh Mlynickou a Furkotskou dolinou, my ostatní jsme obešli pleso, já a Eva Hamplová jsme přitom recitovali slovenské básně – Eva obrozenecké a já budovatelské. Někteří se fotili s dřevěným medvědem a dřevěnými ptáky. Sedačka na Solisko byla prima, užili jsme si to. Dvakrát jsme se zastavili na 10 minut a užívali si houpavý pohled na vodopád Skok. Nikdo se ale nepozvracel. U horní stanice jsme vlezl s Jirkou Kaslem a Haničkou do chaty a pili borovičku? Hanička čaj. Ostatní lačnili po výstupu na horu Predné Solisko, šplhali v davu vzhůru i zpět. Ale výhled parádní, nafotili se tam asi 53x a velká spokojenost, pak návrat lanovkou zpět a toulání se po cukrárnách.
Túry skončily, na chatě jsme se po večeři veselili, zvláště karbanice a karbaník. Všem jsem poděkoval.

V nedaleké chatě v obci Žiar byli současně naši přátelé z KST Práznovce. Mikša domluvil program. Seděli jsme s nimi ve středu večer u nás a ve čtvrtek večer u nich. Náročné. Borovička, slivovice, pivo, slanina, párky, maso z ohně. Pažo Janček hrál na kytaru. Těšíme se na ně, přijedou koncem srpna do Krásné Lípy.

Sobota 6. 7. Jízda zpět:
LM, Ružomberok, Dolný Kubín, Novo, Ujcoly, Zywiec, Bielsko-Biala, Katowice, pod dálnici Görlitz. Řidiči byli nezmaři, povozili nás mezi podstávkovými domy Horní Lužice (Obercunnersdorf, Eibau, Neugersdorf). Slovenský týden skončil, horám zdar! Jiří Rak



29. 6. – 6. 7. 2019

Cyklo Žďárské vrchy, 17. ročník
Fotografie:
Petry Hladíkové
Jana Tomišky
Letošní ročník "odjezdili" na kolech čtyři stateční a za svoji statečnost byli odměněni výborným ubytováním ve Svratce, optimálním východiskem cyklotras, bezvadným počasím i čistými vodami místních rybníků nebo lomů.
Škoda, že se nemohl zúčastit i Standa, určitě by to byla jeho oblíbená "dovolená snů".
Trasy:
Sobota:
Svratka, Krejcar, Kameničky, Dědová, pramen Chrudimky, Svratouch, Svratka. 23 km
Neděle:
Svratka, Česká Cikánka, pod Čtyřmi palicemi, Mílovy, Sněžné, Zátiší, Telecí (konec), Lucký vrch, Pustá Rybná, Damašek, Chochol, Svratouch, Svratka. 38 km
Pondělí:
Svratka, Herálec, Mariánská Hu, Nová Hu, Radostín, Velké Dářko, Škrdlovice, Cikháj, Herálec, Svratka. 40 km
Úterý:
Svratka,Devět skal, Milovy, Čtyři palice, Svratouch, Svratka. 30 km
Středa:
KPČ – lomy, autem: Hlinsko, Srní, Trhová Kamenice, Švihůvek, Prosetín, Kaňon, Skuteč, Vojtěchovská rozhledna, Peklo, Hlinsko.
Čtvrtek:
Svratka, Herálec, Familie, Sykovec, Medlov, Kadov, Krátká, Blatiny, Milovy, Svratka. 35 km
Pátek:
Svratka, Ovčín, Hamry, hráz přehrady, Studnice, Zalíbené, Malý Černý, Košinov, Krucemburk, Staré Ransko, Krucemburk, Vojnův Městec, skoro Košinov, zkratka pod Vortovským vrchem, Mariánská Hu, polní cesta, Familie, Kuchyně, Krejcar, Svratka. 54 km



22. 6. 2019

Rozhledna na Studenci – 10 let znovuotevření
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Dnešního sobotního dne 22. 6. se setkali zájemci a přátelé na vrcholu u rozhledny Studenec, aby vzpomněli na záchranu rozhledny, která byla rekonstruována a před 10 lety 21. 6. 2009 slavnostně otevřena. Hlavní podíl na záchraně rozhledny měl KČT Děčín, město Česká Kamenice a občanské sdružení Studený a Lipnice.
V tento den se slavnostního zahájení zúčastnilo kolem 500 účastníků. Nᚠklub dokonce zorganizoval na slavnost naplněný autobus.
Vzpomínkovému dnu přálo pěkné počasí, pořadateli města Č. Kamenice a občanského sdružení Studený byl připraven na vrcholu rozhledny od 14 hodin velmi pěkný kulturní hodinový program s velkou účastí. Velmi mile jsem byl osobně překvapen mimo jiné pěkným provedením zajímavého vlastního značení včetně husté sítě odpadkových košů.
Dost mi ale mrzela jedna věc, že se z našeho klubu nikdo mimo senátora Z. Linharta a mne této pěkné akce nezúčastnil a nepodpořil jí, i když jiná naše klubová akce na sobotu připravena nebyla. Více jak 60 přátelům a kamarádům jsem poslal přes internet pozvání, ale busem jsem jel pouze sám! Tento špatný pocit jsem ale velmi rychle zapomněl na vrcholu rozhledny při setkání s mnoha jiných přáteli, které jsem zde vůbec ani nečekal, a kteří si tento vzpomínkový čas na rozhlednu Studenec udělali.
Mohu říci, že tento dojem jsem neměl jen sám. Nevěděl, jak ostatním kamarádům a známým odpovědět, kde jsou ostatní členové našeho klubu.
A to jsme sami před měsícem slavili 130. výročí otevření rozhledny na Vlčí hoře!
MikulᚠPeterka

Poznámka správce stránek: je překvapivé, že zmínka o této akci na stránkách nebyla. V této době si stránky otevře asi 250 lidí za týden, takže 60 mejlů...



19. 6. 2019

Lesní stezka (Forststeig)
Fotografie:
Iva Šafuse




16. 6. 2019

Lesy pod Gohrischem – město Königstein
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové
Martina Turnovského




15. 6. 2019

Po stopách Karla Hynka Máchy
Fotografie:
Martina Turnovského




8. 6. 2019

Pohádkový les, 34. ročník
Fotografie:
Roman Hrůza
Standy Leše
Mikuláše Peterky
Jaromíra Petružálka
Ilony Řechtáčkové
Iva Šafuse
Jitky Štraubové
Při vstávání ve 4 hodiny do sobotního pohádkového lesa mi příjemně nebylo – všude mokro po velkém nočním dešti, silný vítr ohýbal větve stromů a na obloze se honila černá mračna... Vypadalo to tak, že začne znova pršet.
Pustil jsem radio, první ranní zprávy o počasí nebyly z těch příjemných. Na severu a severovýchodu dopoledne přeháňky a místy d隝. Dle informací pršelo časně ráno mimo jiné ve Varnsdorfu i v Děčíně.
Počasí ale neporučíš! Pohádkový les děláme za každého počasí. Jdeme na to!
Přesto v 5. 45 vyrážíme. Nákladní auto z TS naložené prvním potřebným materiálem – plné stolů a židlí, velmi osvědčený řidič TS s partou mých stabilních kamarádů , kteří v tom již mají rutinu. Ono to nějak dopadne. Bylo velmi chladno, ale brzy jsme se dostali do provozní teploty. Za hodinu jsme projeli všechna pohádková stanoviště a rozvezli potřebné stoly a židle pro pohádkové bytosti a razítkovače. Každý rok časy o nějakou minutu zkracujeme. Letos se nám to hodilo dvojnásob, poněvadž z Děčína přijela dvěma auty party děvčat (v přestrojení pirátů), která zde ještě nebyla. My je bez většího čekání u vlakové zastávky dovezli na jejich připravené posekané stanoviště v městském parku, předali jim vše potřebné včetně razítek, aby se mohli jako nováčkové bez stresů připravit a očekávat příchozí první startující.
Počasí se každou chvíli měnilo jako na houpačce – bude snad přece jenom hezky…? Za chvíli to ale opět vypadalo na d隝...
Na prvních stanovištích si již pohádkové bytosti připravovaly vše potřebné – kulisy, vybavení stanoviš atd. Objížděli jsme všechna stanoviště s potřebnými razítky, odpad. pytli, čísly stanoviš a minerální vodou na pití. Zároveň jsme všem uhradili finance na občerstvení, přespolním byla též poskytnuta úhrada za ujeté km k nám a zpět a popřáli jim hodně zdaru bez deště. Počasí se začalo klonit na stranu pořadatelů a z mraků začalo vykukovat i sluníčko. Škoda jen, že tak příjemně a hezky nebylo od samého rána… Změnu počasí k lepšímu jsme cítili jako velkou odměnu za stovky hodin příprav.
Při objíždění trasy nás čekal další příjemný poznatek. Převážná část pohádkových stanoviš je zase kvalitativně oproti loňskému roku vyšperkovaná jak novými kulisami, tak různým kvalitním zabavením, některé kamarády a kamarádky jsme v pohádkových kostýmech nemohli ani poznat. Přitom jedna třetina pohádkových stanoviš a bytostí jsou v letošním roce nováčkové.
V loňském roce se nám velmi osvědčilo posílení razítkovačů ze školy. Proto jsme na dobrý poznatek letos navázali. I když máme s umístěním (chtějí být spíše ve dvojicích) organizační starosti, přesto jsme další stanoviště razítkovači oproti loňskému roku posílili. Tím ubyly fronty u stanoviš, navíc se navýšeným počtem pohádkových bytostí na stanovištích zkvalitnilo a urychlilo zabavení účastníků.
Do dnešního dne – úterý večer, jsem nezaregistroval na obou trasách ještě žádnou kritickou poznámku. Proto hodnotící článek píši úmyslně s odstupem tří dní. Částečně se ale opět projevila neukázněnost některých majitelů psů, kteří neuposlechli mnoha výzev pořadatelů a neměli své psy na krátkém vodítku. Avšak s porovnáním s předchozími roky se situace výrazně zlepšila.
Dle předem propočtených časů účastníci obou tras v klidu a pohodě zvládli všechna pohádková stanoviště včetně splnění úkolů a došli včas do cíle do 14. 30. Objevili se ale i účastníci, kteří se bavili po přihlášení na startu na náměstí dle svého a chtěli začít procházet pohádkovou vstupní bránou až v 11. 40, kdy se už vstupní brána rozebírala a razítkovače jsme propustili za zaslouženou zábavou a občerstvením, poněvadž start byl ukončen dle plánu v 11 hodin.
Jednou z novinek na obou trasách byl kontrolor. Je hodně smutné, že mnozí lidé nám nechtějí na startu zaplatit jen minimální startovné ve výši jen 30,- Kč na osobu, nebo zaplatí pouze za dítě, i když v cíli v letošním roce děti měly možnost získat odměny v hodnotě 45, - Kč!!! Skákací hrad byl pro všechny děti všechny plně zdarma!
Nepříjemným problémem s placením se budeme zabývat i při přípravě na další ročník, tak jako vlastní organizací pohádkového lesa (možný start a cíl pohádkového lesa v Krásné Lípě).
Na celkové vyhodnocení a spočítání všech účastníků Pohádkového lesa máme v cíli necelých 45 minut. Děláme to ručním způsobem. Pro vedoucí presentace je to velká náročná šichta a cvrkot. Navíc je tu příprava organizace předání zasloužených odměn pro jednotlivá stanoviště – velké, hodnotné dárkové balíčky, dorty a další odměny k vyhodnocení pohádkových stanoviš. Je náročné vše stihnout tak, aby vyhodnocení pohádkových stanoviš mohlo být v 15. 30 dle harmonogramu. Stihlo se! Všichni letošní pořadatelé na presentaci (bylo jich 16 – na startu a v cíli při vydávání diplomů a dalších odměn pro účastníky) zaslouží pochvalu.
Bylo také zajištěno kvalitní a kvantitativní občerstvení, a to jak na náměstí, tak na 7 km trase v lese. Také všichni stánkaři zaslouží velké poděkování, stejně tak jako nᚠčlen M. Waldhauser, který úspěšně prodával ve stánku novinku – novou vydanou absolventskou dvojitou vizitku k Pohádkovému lesu, která měla úspěch.
V 15. 30 začalo na podiu hodnocení pohádkových stanoviš a bytostí. Dle připravených pohádkových stanoviš na obou trasách jsme přivítali všechny pohádkové bytosti, které nastoupily před podiem. Podle abecedy od konce byla vyvolávána a odměňována všechna pohádková stanoviště a bytosti dárkovými balíčky. První 3 nejlepší stanoviště zvolená účastníky 7 km trasy byla vyjmenována a odměněna navíc výborným domácím dortem od paní Krupové.
Bylo také provedeno losování pro všechna pohádková stanoviště. V klobouku čekaly 3 sponzorské odměny – balíčky od Nobilis Tilia.
Dárkovými hodnotnými balíčky byli v letošním roce odměněni z jednotlivců R. Smita, K. Polach, moderátoři M. Kolářová a K. Jarolímek. Odměnu by zasloužilo ale mnohem více pořadatelů.
Ze skupin to byly výtvarné dílny vedené ředitelkou DDM v Rbk paní Švábovou a paní Frintovou, SDH Krásná Lípa a TS města, bez kterých bychom tak velkou a náročnou akci, jako je pohádkový les nemohli vůbec uskutečnit.

Již jen některá základní čísla o ukončeném PL 2019:
Celkem se presentovalo 1 879 osob, z toho 988 dětí
Na trase 2 km – 826 účastníků, z toho 401 dětí
Na trase 7 km– 1 053 účastníků, z toho 587 dětí
V letošním roce bylo 19 pohádkových stanoviš a 74 pohádkových bytostí, 109 kočárků a 32 razítkovačů.
Mohu zodpovědně napsat, že letošní pohádkový les byl svou kvalitou – dle mého hodnocení – nejlepším ročníkem ze 34 pořádaných ročníků!
Co do počtu prezentujících se účastníků byl ze 34. ročníků 3. nejlepším!!

Vedoucí pohádkového lesa MikulᚠPeterka



1. 6. 2019

Po stopách Kinských – Jetřichovice
Fotografie:
Marcely Píšové
Martina Turnovského
Přicházíme s časovou rezervou k "autobusáku" a tam nikdo. Divné, že? Za chvíli přichází Jenda a vyjíždíme ve třech. Jedeme do Vysoké Lípy, kde jakýmsi nedopatřením přejedeme o dvě stanice. Místo U Hotelu, vystupujeme U Restaurace, málo platné, nezbývá než se po silnici vrátit zpět k hotelu, kde nás čeká Helča s Martinem, kteří přijeli od Děčína. U hotelu proběhl krátký "brífink" a uvítání účastníků. Pomalu se to už stává tradicí, ale "Bylo nás pět" a pro tentokrát bez psího doprovodu.
Takže zahajujeme sestupem k Dolskému mlýnu. Na místě nás Helča informuje o historii mlýna a o asanaci areálu, kterou provádějí dobrovolníci pod odborným dohledem Natálie Belisové. Podle toku říčky Kamenice pokračujme ke zbytkům bývalého kamenného mostu, tady začíná 1. zóna NP. Kousek se vracíme a přes Zámecký vrch se blížíme ke skalnímu hradu Šaunštejn. Poněkud drsným výstupem se dostáváme na vyhlídkovou plošinu a je skutečně co obdivovat. Přímo proti nám se tyčí kužel Růžového vrchu, na obzoru se leskne Růženka, v pozadí Děčínský Sněžník a v bližším okolí malebné Jetřichovicko. Výstup to byl sice náročný, ale podstatně náročnější byl na čas a na nervy. V těch průrvách na žebřících nebo klouzavých schodech věčné zácpy a kolem věčné "Noch wieviel?" odpověď "Noch dreizehn!", a tak stále dokola. No prostě Čecha abys pohledal. Cestou na Rudolfův kámen, naprosto stejná situace. Helča s Jendou lezou nahoru, my zbývající uklidňujme bouřící se útroby, protože když se ozve hlad, je třeba ho zahnat. Po svačince klesáme ke skalnímu převisu Balcerovo ležení, též starší název Tetřevna, kousek níže je výklenková skalní kaple Kny. Odtud po červené na rozcestí Pohovka a dál přes Purkartický les pod Vilemíninu skálu s vyhlídkou. Tam už nelezu, mám dost, žízeň je veliká a nemohu kamarádům vypít veškeré zásoby jenom proto, že co vypiju, dvakrát vypotím. S Marcelou hasíme žízeň v potoce a míříme po žluté už rovnou do Jetřichovic. Ostatní ještě lezou na Falkenštejn a my se bezostyšně cpeme zmrzlinou, mimochodem vynikající. Čekáme, až kamarádi dorazí do cíle dnešního putování. Dorazili, ale 15 minut před odjezdem autobusu a další jede až za dvě hodiny, takže v restaurantu Praha pivko, limču, kofolu, každý podle chuti. Následuje krátké rozloučení, Děčíňáci nalevo, Lípáci napravo a šustíme domů.
Jinak opět výlet z kategorie snů, kde jsem si doslova hrábnul na dno a se závistí v oku sledoval, co to znamená mít "fyzičku". Schodů bylo hodně přes 1 000, už mne potom nebavilo je počítat. Nachodili jsme něco přes 20 km (krokoměry se nám trochu rozcházely), počasíčko super, nálada také, no prostě bylo to fajn, i když nás bylo jenom pět.
Helčo a Jendo, díky, bylo nám s vámi dobře a už se těšíme za 14 dní, až se vydáme "Po stopách K. H. Máchy".
Standa Leš



25. 5. 2019

Do Českého ráje I
Fotografie:
Marcely Píšové
Líby Šaferové
Sobotní ráno vůbec nevypadá na májový čas,teplota kolem 6 stupňů sice není nic moc, ale meteorologové slibují teplý den. Věříme jim, ale i Libušce (která akci již tradičně vedla ), že letos opět uzavřela dvoustrannou dohodu se sv. Petrem a ten dobrý muž opět nad námi bezvěrci podrží svou ochrannou ruku a bude nám přáno jako v minulém roce.
Na nádraží v Krásné Lípě se schází naše sehrané MAMAS trio (Maruška+Marcela+Standa), v 6.11 si kupujeme EURO-NISA-TICKET a vyrážíme směr Rybniště, přestup na Trilex, v Jiřetíně přibíráme Libušku a míříme do Liberce. Tam nás očekává Jitka Štraubová s Besinkou nebo Džesinkou, já se v těch jménech přestávám orientovat. Přestupujeme na rychlík a ten nás rychle přepravil do Turnova, kde máme skoro hodinu čas. Libuška jako dobrá znalkyně Turnova zavelela rovně, doprava, doleva a rovně a před námi byla cukrárna jak z jiného světa. A ten sortiment hmmm, to byla šichta si vybrat. Děvčata dala přednost klasice, špičku, ořechový rohlíček, na to jsme nemuseli jezdit až do Turnova, řešil jsem skutečné dilema, až nakonec zvítězil borůvkový řez se zakysanou smetanou a 3 cm vysokou fialovou želatinou. No prostě úžasné! Mažeme zpět na nádraží na poslední přestup, který nás vyklopil ve stanici Březina n. J.
Tady už vystupujeme do slunečného dne, jdeme po žluté a modré přes Kurovodice (ústav sociální péče), dále po žluté do Olšiny, kde se právě chystá trampský a country festival "Olšinská struna". Míjíme areál festivalu a stoupáme lesem ke Studenému průchodu. Projít jím bylo opravdu nepříjemné, takže jméno sedí. Přicházíme do oblasti zvané Drábské světničky. Jedná se o bývalý hrad, kde se nachází množství uměle do pískovce vytesaných místností, které se v pozdějších krušných dobách stávaly útočištěm pronásledovaných. Jednotlivé světničky zbudované ve skalních útvarech jsou dobře přístupné po kovových schodech, žebřících i kamenných stupech, kterých je tu snad na tisíc. Snažil jsem se počítat, jak už mám ve zvyku, bylo jich přes 600, ale sestup dolů byl tak krkolomný, že mi pud sebezáchovy nařídil nechat schody schodama a koukat pod nohy, kam šlapu. Po sestupu jdeme dál, vracíme se zpět ke Studenému průchodu, dáváme v klídku svačinku a povzbuzeni zkonzumovanými kaloriemi se jdeme podívat na Klamornu. Cestou navštěvujeme několik skalních vyhlídek, ze kterých obdivujeme malebné okolí Příhrazského skalního města. Po červené se dostáváme na Skalku a přes obec Mužský (na zdolání vrcholu stejného jména už nemáme časovou rezervu) k výletní restauraci Na Krásné vyhlídce, která přímo praská ve švech, lidí a aut mraky. Vracíme se k vlaku opět přes Olšinu, kde už z dálky slyšíme hrát "šmidliboys", Kurovodice a nádražíčko Březina n. J.
Vláček nás odvezl do Turnova, kde nás po proškolení, jak se máme dostat domů, opustila Libuška. Z Turnova do Liberce už trochu pospáváme, ale v Liberci u nádraží nás staví na nohy dobrá točená zmrzlina. Tady nás opouští Jitka s pejskem, večer běží 5 km běh s AVONEM, a naše osiřelé trio míří zpět do Krásné Lípy.
Byla to opět akce z kategorie "výlet snů" – cesta vlakem – Turnov cukrárna - celý den slunečná pohoda na trička - dost času na svačinku – kouzelé vyhlídky do okolní přírody a závěrečná "točená " byla tou správnou tečkou za celým dnem. Bylo nás opět celých pět a pes, našlapali jsme každý 13 km a aby nám to nebylo líto, tak při odjezdu z Liberce začala bouřka s průtrží mračen. A samozřejmě u nás doma jako tradičně ani kapka...
Ahoj Standa Leš.



19. 5. 2019

Letovisko Gohrisch – Bad Schandau
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové
Martina Turnovského
Mirka Vyčítala




18. 5. 2019

Severní stopou, 43. ročník
Fotografie:
Jarda Leksa,
a kamarádi
V sobotu 18. května 2019 uspořádal Klub českých turistů Dolní Poustevna ve spolupráci s Městem Dolní Poustevna 43. ročník turistického pochodu SEVERNÍ STOPOU.
V týdnu před STOPOU doznívalo ještě počasí po „zmrzlých“. V pátek již bylo hezky a teplo. V sobotu ráno bylo oblačno a větřík, odpoledne jasno a teploty až ke 20°C. Počasí bylo tedy pro turistiku a následný odpočinek na Čtverci přímo ideální.
Letošní STOPA byla téměř rekordní – 1.901 účastníků.
Celková účast mohla být ještě vyšší, protože právě tuto sobotu se konaly oslavy 130 let rozhledny na Vlčí hoře. Přesto většina „skalních“ turistů přišla na STOPU.
Start pochodu byl v Dolní Poustevně v areálu turistické základny za hřištěm. Turisté si mohli vybrat pěší trasy od 3 km do 20 km (celkem 5 tras). Cyklisté absolvovali trasy 10 km, 15 km a 24 km.
Turistickou atrakcí letošní STOPY byl pomník „U Bílé paní“ z roku 1801. Dále nádherné výhledy z vrcholu Poustevník (Špičák). Na Nové Vísce bylo připraveno občerstvení u kozí farmy. V Lobendavě si účastníci mohli prohlédnout kostel, na Markétě kapličku.
Na kontrolách obdrželi turisté zajímavá razítka – barevné kontrolní etikety. Na krátkých trasách byly pro děti již tradičně připraveny soutěže o bonbóny. Zvláštní odměnu získaly malé děti, které plnily podmínky akce „Toulavý kočárek“. Účastníci s kočárky absolvovali krátké trasy 3 km, 5 km a 8 km.
V cíli pochodu na ČTVERCI bylo opět velmi rušno. Turisté přicházeli, hrála kapela a hlavně bylo spoustu času se potkávat se sousedy, kamarády a turisty. Všichni turisté obdrželi barevný pamětní list a keramický suvenýr. Zvláštní odměnu obdrželi 3 nejmladší a 3 nejstarší účastníci.
K občerstvení byly připraveny párky z udírny, gulášek, pivo, limo a sladkosti. Hudební produkci zajistila opět country kapela Srdíčko z Ústí nad Labem. Účastníci si mohli zakoupit turistické suvenýry a výrobky z keramické dílny. Děti i dospělí si mohli vyzkoušet střelbu - paintball. Úspěch měla i akce pro děti - malování na tvář.

S T A T I S T I K A
Letošní STOPY se zúčastnilo 1 901 účastníků a 100 pořadatelů, tedy 2 001 celkem.
Letošní ročník byl druhý nejúspěšnější v historii pochodu –
nevyšší účast byla v roce 2006 na 30. ročníku - 1 917 účastníků.
Jaroslav Leksa

Celý text si můžete přečíst zde.



18. 5. 2019

130 let rozhledny Vlčí hora
Fotografie:
Lídy Hanzlíkové
Mikuláše Peterky
V sobotu se na její narozeniny přislo podívat mnoho lidí se vstupem do rozhledny zdarma. Oslava začala pěknými skladbami kapely z Mikulášovic a pásem písní od Krásnolipského komorního sboru, kteří jí přišli popřát vše nejlepší do dalších let. Slavnostního aktu se zúčastnil a svou gratulaci pronesl starosta města Krásná Lípa Jan Kolář, protože rozhledna městu náleží, senátor ČR ing. Zbyněk Linhart a za KČT Krásná Lípa MikulᚠPeterka. Slavnostní zdravici přivezli poslové z ústředí KČT Praha – čestný předseda ing. Jan Havelka, který je čestným občanem Krásné Lípy spolu s J. Babničem. Z dalších hostů byla přítomná ředitelka školy Ivana Preyová. Celou akci velmi dobře a vtipně moderoval předseda oblasti ústeckého kraje Jan Eichler. Předseda KČT Krásná Lípa Vašek Hieke byl přítomen na akci ze zdravotních důvodů v druhé části programu pod rozhlednou.
Do Síně slávy byl uveden MUDr. Johann Hille, první předseda Horského spolku pro nejsevernější Čechy společně s KČT Krásná Lípa. Za jeho vedení byla spolkem vybudována mimo jiné i rozhledna na Vlčí hoře. Krásným doplňkem byly dokonalé dobové kostýmy. Nechyběla historické fotografie rozhledny, které si účastníci se zájmem prohlíželi.
Druhým velkým oslavencem bylo turistické značení, které už 130 let vede turisty, poutníky, po cestách i necestách. Je opravdu neskutečné, že naše značení je ve světě nejlepší a dělá tu nejlepší vizitku naší zemi. Proto jsme měli i na Vlčí hoře stánek, kde byl k dispozici předseda značení za ústecký kraj Václav Nič. Ke shlédnutí byly historické směrovníky, nejstarší z roku 1890, různé mapy i mapky. Na pokoukání byly i pomůcky, které značkaři používájí – přenosná bedýnka s barvami, štětci, škrabkou, kartáčem a šablonami. Hlavně děti si mohli vyzkoušet, jak se taková značka maluje. A to s velkým zájmem.
Třetí oslavenec byl časopis Turista. Skvěle a vtipně ho zde propagoval nᚠčlen Martin Waldhauser. S jeho neodolatelným výkladem nikdo bez Turisty neodešel.
Dobrá nálada panovala po celý den. Každý, kdo přišel, se mohl dobře občerstvit v našem stánku, zazpívat si či zatancovat ze skupinou Harcovníci. Suvenýry a krásné pamětní listy rozdávala na památku Martina Kolářová.
Celá akce se podařila a poděkování patří všem, kteří se na ni podíleli. Lidé byli spokojeni. Neskutečnou sehrannost a velkou pomoc opět dokázali TS Krásná Lípa. Moc děkujeme!
A co popřát oslavencům závěrem? 130 let to je neskutečných 1138800 hodin, 68328000 minut,4099680000 sekund. Tak alespoň ještě jednou tolik a hodně štěstí.
Jitka Štraubová



16. 5. 2019

Hřebenovka Erzgebirge-Vogtland
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové
Líby Šaferové
Dnes jsme se vydali na prezentaci pěší hřebenové trasy Kammweg-Vogtland. Akci pořádalo OPS České Švýcarsko v rámci projektu Rozvoj přeshraničního cestovního ruchu s využitím dálkových tras v Českosaském Švýcarsku. Průvodce byl Jirka Rak a partneři z Tourismusverband Erzgebirge, a to: Brigit Knöbel, Rony Schwarz, Siegfried Neuhaus, Marcel Reuter. Autobus vyjel z Krásné Lípy směr Děčín, kde nastoupila další polovina osazenstva a zbytek dostoupil v Krupce u Teplic.
Původní plánovaná akce – prezentace sedačkové lanovky na Komáří vížku vzhledem k sychravému a ošklivému počasí padla. Mlha a jen mlha. Přesunuli jsme se do městečka Lauenstein. Jak už je v Německu zvykem, všude čisto a upraveno. Jako náhradu za lanovku navštěvujeme zámek v již zmiňovaném městečku. Hrdě se tyčí nad údolím Mohelnice, jako klenot saské renesanční architektury. Dnes slouží jako muzeum východních Krušných hor založené v roce 1979. Mohli jsme vidět historii poštovních milníků a železnice v údolí Mohelnice. Stejně tak i život a dílo Georga Bähra, stavitele známé drážďanské Frauenkirche. Dále vše o životě a historii zámku, jeho majitelích. Velká část se zabývá zemědelstvím, myslivostí a faunou Krušných hor. Zámek také slouží ke slavnostním příležitostem. .
Pak jsme se přesunuli do městečka Geising (591 m n. m.), kde vlastně hřebenovka začíná. Nejprve nás čekal po malé procházce městem, za zmínku stojí kámen reformace – Reformationsstein – vysvěcený po mnoha letech v roce 1917 a evangelicko-lutheránský kostel, oběd v hotelu Ratskeler. Výběr jsme měli ze dvou jídel – nudle, špenát, losos nebo kulaté knedlíky, zelí původně saská roštěná byla vlastně ptáček. Ale chuově dobré, obsluha velmi příjemná a mluvící česky.
Po obědě a s plnými břichy se vydáváme již i s německými přáteli na malý kousek ukázky jejich hřebenovky. Celá trasa má 289 km a šli bychom ji 17 dní. Stojíme dokonce i na startovní čáře a vyrážíme. Cestou si můžeme dopřát pokoukání na zatopený lom, jehož hloubka je 70 m. Studánka Jungfernborn skrývá zase pramen mládí – pokud se napijete, budete vypadat jako ty dívky na obrázku nad ní. Prý... Nᚠcíl Geisingberg (842 m n. m.) s rozhlednou Louisenturm (1891) vysokou 18 m. Byla ale zahalená mlhou, takže nás nemusí ani mrzet, že měli zavřeno. Pak již míříme do Altenbergu. Zastavujeme se u místního hornického muzea, ale na prohlídku není čas. Společně se 17 jím podobnými v Sasku a 4 v Čechách usílují o to být památkou UNESCO.
Poslední zastavení bylo v místním "íčku", kde dostáváme na památku vzorek "šnapsu" a po rozloučení míříme domů. Trasa byla pěkná, jen mne překvapilo, že značky na stromech byly přitlučeny hřebíky, trochu necitelné.
Děkujeme Jirkovi a německým přátelům za pěknou a poučnou exkurzi.
Jitka Štraubová



12. 5. 2019

Brigáda na Sichovce
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Zima byla krutá a tak zásoby dřeva se na srubu Sichovka poněkud ztenčily.Zatím co první brigádníci navozili dřevo z NP České Švýcarsko, cílem dnešní brigády bylo dřevo rozřezat a uklidit.
Při pohledu na ranní oblohu, ze které vytrvale padal drobný d隝, vyvstal problém, zda se domluvená brigáda uskuteční, či ne. Ale všichni zúčastnění se shodli na tom, že drobný d隝 je spíše na krásu, než na škodu našemu zdraví a tak Jitka vyzvedla doma Igora, Lída cestou do KL naložila Mirka P. i Mikšu a v půl deváté jsme všichni u srubu spokojeně s úsměvem na rtech sledovali ustávající d隝.
Mikša zatopil v kamnech a ujal se broušení řetězů na motorových pilách. Ještě nutná kontrola bezpečnosti práce s motorovou pilou, kterou téměř na výbornou splňoval vybavením pouze Igor a hurá, nástup na pracovní značky. Pily se ujali Igor s Mikšou, Mirek spolupracoval s Igorem, Lída a Jitka s Mikšou a práce nám ubíhala pod rukama radost pohledět. Začali jsme v 9.15, poslední polínko jsme uskladnili ve 12.15. Zatím co Jitka vařila tolik očekávané kávy a Mirek rozdělával oheň na opečení vuřtíků, já společně s Igorem a Mikšou jsme zkulturnili okolí po práci.
Co by to bylo za brigádu, kdybychom se zaslouženě po vykonané práci neobčerstvili. Usadili jsme se k ohni a s překvapením zjistili, že se nám na vuřty podívala Jitky fenka Jessi. Ale pravda, také pomáhala. Občerstveni, napojeni kávou a pivkem jsme dokončili úklid srubu a vyrazili příjemně unaveni zpět do svých domovů.
Lída Hanzlíková



12. 5. 2019

Po stopách hastrmana
Fotografie:
Marcely Píšové
Martina Turnovského
V neděli vstáváme do uplakaného rána. Za okny nula, venku ch...ije, prostě nic, co by člověka po ránu nakoplo. Na nádraží se scházíme všichni dva. Oba připraveni a vyzbrojeni na to nejhorší – deštníky, čepice, rukavice a šály. S notnou dávkou optimismu, že jistě bude lépe, nastupujeme do rychlíku, jenž nás dopravil do České Lípy, kde se shledáváme se zbytkem výpravy "Po stopách filmového Hastrmana" a odjíždíme do výchozího bodu Stvolínky ČD.
Bylo nás pět plus čtyřnohá 11 letá krasavice kolie Besinka. Šéfka a velitelka naší malé, ale úderné skupiny, Helča, se ujímá své role a po uvítacím proslovu nás žene po kolejích zpátky k přejezdu, kudy prochází značená cesta se slovy "Za chvíli za námi pojede vlak, tak pohyb". Všichni snaživě rozcvičujeme kotníky na kluzkých pražcích a na štěrku mezi nimi. Stihli jsme to! Nejel!
Odbočujeme vlevo k vyhlídkovému skalnímu útvaru jménem Smrtka na břehu Koňského rybníka s vyhlídkou na Kozelský vrch. Název vyhlídky pochází z dob jarního vynášení "smrtky" a jejího vhazování do rybníka. Vracíme se ke kolejím, přestává pršet, o to víc fouká. Obzor se vyjasňuje, vpravo obdivujeme dominanty zdejšího kraje – zříceninu hradu Ronov a zalesněný kopec Vlhoš. Pokračujeme po obnovené červené a Helča obdivně vzdychá nad tím, jak to mají Českolipáci předpisově značené. Procházíme kolem Dolanského rybníka, kde na mostku sedí sousoší Vodník a panna (objevilo se i ve filmu). Za Mlýnským rybníkem odbočujeme ke tvrzi Vítkovec a na zbylou rohovou zeď po pískovcové skluzavce, které se kdysi říkávalo schodiště, se nadšenci sápou nahoru. Já tedy ne! Mám se rád.
Blížíme se k Holanům, po pravé straně míjíme vypuštěný Holanský rybník (30 ha) a po obnovené hrázi míjíme přítokový Bobří potok a odbočujeme směr Zahrádky. Přes tvrz Jiljov, podél obory se zámečkem Vřísek, rozkládajícím se na Žižkově vrchu, kde chovají muflony a kozy bezoárové. Pokračujeme v cestě loukou plnou květů smolničky obecné a v takovém množství je to skutečná rarita. Při pohledu zpět spatříme nádherné panorama. Zleva doprava Vlhoš – Sedlo – Ronov, nádhera. Cesta nás dále vede 300 let starou Valdštejnovou lipovou alejí. Překvapuje nás svou vznosnou monumentálností, je vidět, že si "Zahrádkáři" na ní dávají záležet. Vstupujeme do Zahrádek, obhlédneme, jak pokračuje rekonstrukce vyhořelého zámku, krátká procházka parkem a fičíme po modré přes Karbu a vstup do Pekla po mnoha strmých schodech na místní nádraží. Máme to skoro akorát, čekáme pouze 5 minut a všichni se už těšíme, až po těch našlapaných 14 km natáhneme nohy. Přece jenom jsou ty kilometry ve svižném tempu docela znát. Hodinový průměr 3,5 km v členitém terénu je jistě více než dobrý.
Byl to velice příjemně strávený den doslova nabitý poznávacími prvky – rostliny, vodní ptáci (volavky, jeřábi), historie i současnost, no prostě super.
Zavádíme novou kategorii výletů a sice VPPZ – výlet pouze pro zdatné, takže žádná pohodička. Co to znamená? Bez alkoholu, bez sezení, bez hospůdek a cukráren a svačí se za pochodu. Dobrý, ne? Nám to takto vyhovovalo. Naše velitelka a průvodkyně Helča se opět osvědčila, jako vždy perfektně připravená, bravurně zvládající nastalé problémy (doplatní jízdenky) a pokud neví, klidně se zeptá. (Proč ti pávi tak řvou? Samci honěj samice, atd.)
Helenko, díky, bylo to bezva a už se těšíme na další VPPZ.
Standa Leš



11. 5. 2019

Výlet do Panenského Týnce a okolí
Fotografie:
Jany Králové
Jaromíra Petružálka
Ilony Řechtáčkové
Líby Šaferové
Jitky Štraubové
Jana Tomišky
V televizi běží pořád nějaký hokej, ale já mám totální hokej v hlavě po včerejším výletu. Večer jsem měla v hlavě jak v úle a nebyla jsem schopná tu nálož informací a zážitků roztřídit.
V půl osmé se v počtu pěti aut a patnácti výletníků vydáváme směr Panenský Týnec. Většinou už videem od Jitky a i výkladem na místě poučeni vstupujeme do areálu nedostavěného kláštera klarisek s přilehlou zvonicí a parkem. Každý se snaží zachytit nepolapitelnou atmosféru místa, obdivujeme výšku sloupů a pokládáme své „dárky“ z domova přivezené, což nejvíc vychytal Standa lahvičkou s vodou z naší studánky Hanička. Vzápětí jsme se rozutekli vyhlédnout si svůj strom na objetí a pomazlení. Když jsem svého mazla po různém hlazení obcházela, všimla jsem si výstražné cedulky o postřiku proti klíněnce jírovcové. No super, to bude obvoďák koukat! Takže až se osypu, bude lepší zaběhnout na radnici za odborníkem panem starostou. V areálu je nutno zmínit ještě voňavý pidi krámek U Tejnické panenky nabízející všechno možné vesměs vlastní výroby. Chtěli jsme navštívit i kostel sv. Jiří, ale bohužel byl zavřený, tak jsme nahlédli alespoň do kapličky sv. Jana Nepomuckého.
Kratinkým přesunem se ocitáme před zbytky Žerotínského hradu, jedná se o dva zbytky zdiva s valy a příkopy a sklep. Jsem ráda, že u všech navštívených míst jsou k dispozici ofocené popisy vzniku a historických událostí a nemusíte nic hledat.
A už pospícháme k největšímu českému menhiru Kamennému pastýři, který se do výše 3,5 m vypíná na poli u vesnice Klobuky. Míval prý 6 až 12 oveček, které však musely ustoupit orbě. Zajímavostí je, že dvakrát do roka vychází slunce přímo za Řípem a tato data se shodují s termíny významných keltských svátků.
Další zastávkou je městys Peruc, doslova nabitý bohatou historií. Proti kostelu sv. Petra a Pavla (uzavřen) stojí zámek, kde trávil poslední roky života malíř Emil Filla. Zámek prochází rekonstrukcí, v jeho zahradě je Muzeum české vesnice. Z prudkého kopce jdeme k Oldřichovu dubu, cestou se zastavíme u Boženiny studánky, kde se dozvídáme, jak se s Oldřichem seznámila perúc prádlo – víme, jak to dopadlo. V dnešní době automatických praček to s růstem populace povážlivě vázne. Míjíme radnici s velmi malebnou fasádní výzdobou, po posledním sešupu jsme na místě – Oldřichův dub patří mezi nejvýznamnější památné stromy, po posledním požáru došlo k redukci větví a vazbě koruny, aby se zachoval pro další generace.
V Lounech jsme na doporučení šli na oběd do restaurace U Žida, která má úžasnou historii a i nabídkou menu také nezklamala. Po obědě se s námi loučí nejvzdálenější výletnice Lenka Peterková a vydává se domů do Domažlic. Ploužili jsme se krásnými uličkami ke kostelu sv. Mikuláše, který už zdálky zaujme jehlancovou střechou. Interiér je neskutečně impozantní vysokým dřevěným vyřezávaným oltářem, kdy při jeho tvorbě naštěstí nezbyly peníze na zlatý nátěr. Přirozený vzhled je naprosto unikátní. Obava, jak s plnými břichy zdoláme 189 schodů na věž, byla lichá. Z ochozu jsme se kochali výhledy na město i okolí, přestože nám počasí opět nepřálo. Zaujala nás z té výšky mimo jiné i Žatecká brána, tak jsme ji šli okouknout zblízka a procházkou podél hradeb jsme se opět ocitli na náměstí. Čas pokročil a jednotlivé skupinky měly další různé plány: někdo ještě něco v okolí, někdo cukrárnu, někdo už rád domů. Tak jsme se rozloučili hlavně s velikými díky Jitce. Bylo to úžasné, takové duchovní, vlastenecké a ani to počasí nás nerozmrzelo. I když, další výlet jsou fotky s kapucí v oranžové bundě!!!! Už chci tričko a sluníííííčko.
Naše posádka si lehce zakroužila kolem Loun, což nás obohatilo o poznání několika středočeských typických vesnic, moc se mi líbily úzké okresky lemované starými ovocnými stromy, tak nějak na mne dýchly staré časy. Ještě bych zmínila naši zastávku v Doksanech jako doporučení k prohlídce. Vstup ze silnice do areálu ženského premonstrátského kláštera je v hrozném stavu. Chodí se z boku a měli jsme štěstí, že do auta právě nastupoval církevní hodnostář, který nám řekl, co si smíme prohlédnout a upozornil na zajímavou zahradu, vstupu do ní bychom si určitě nevšimli. Ke klášteru příléhá i zámek, který ale není vůbec přístupný veřejnosti. Co se týká historie celého areálu, je to hodně dlouhý výčet. Zahrada je nezanedbaná, voněla místy čerstvě posekanou trávou a nejen památné, ale všechny stromy jsou překrásné, je to oáza klidu k procházce a rozjímání. Některé budovy jsou už opravené (patrně ty církevní), jiné jsou ošklivé a dost jich je v havarijním stavu. Takže pocity jsou smíšené – obdiv a do toho smutek, kam až to došlo. Tak máte tip na další pěkný výlet.
Jitce veliké díky za výklady, informace a parádní výběr lokality a všem ostatním za společnost. Taky mne potěšilo, že konečně došlo na nějaká místa, kde nebyla ani naše všudybylka Míla.
Ilona Řechtáčková



5. – 9. 5. 2019

Zájezd do termálních lázní ve Vežkém Mederu
Fotografie:
Líba Šaferová
Půl roku uběhlo jako voda a my jsme v neděli opět vyrazili vstříc dobrodružství do lázeňského městečka Velký Meder na Slovensku. Dopravu jsme si spravedlivě rozdělili na levnou vlakovou a automobilovou, abychom se společně setkali v Mederu v penzionu LALI. Zde nás velmi přívětivě přivítala a do krásných apartmánů uvedla majitelka, paní Nemethová. Vzhledem k pozdní hodině příjezdu a prázdným bříškům po cestě jsme společně vyrazili do ulic hledat místní občerstvovací zařízení. To se nám sice povedlo, ale bohužel, moc dobří jsme ve vyběru nebyli.Unaveni po dlouhé cestě jsme se rozešli do svých dočasných domovů.
Pondělní ráno bylo mnohem veselejší. V 8.45 nás probudil hlahol řadících se kamarádů k odchodu do termálních lázní za teplou vodou a příjemnými masážemi vodních trysek. Naše tříčlenná skupinka ,,juniorů" zůstala osamocena. Takže šupky hygiena, snídaně a úprk za ostatními do lázní. Zde jsme měli celodenní program jasně stanoven- užít si v teplých vodách co nejvíce a podle vlastního uvážení, společná posezení u oběda a drinku. Někteří z nás využili i saunu,kde nás čekalo příjemné rozmazlování teplem a chladem. Monika s Jirkou vyrazili otestovat lázně v sousedním Maďarsku. Večer jsme poseděli v ,, juniorském" apartmánu u skleničky a karet.
Úterní ráno vysvitlo slunce a s ním přišla i naděje, že se trochu ve venkovních bazénech zahřejeme.Program jsme zvolili individuální – lázně, sauna, Jitka s Luckou vyrazily na procházku, Lenka za masáží, Monika s Jirkou do Maďarska. Večer společně s rodinou Moniky vyrážíme do ulic za občerstvovacím pokusem č. 2. Cestou jsme objevili stánek s výbornou zmrzlinou, takže co jsme přes den vypotili, večer zmrzkou doplnili. Výběr restaurace byl tentokrát zdárnější, avšak zjišujeme, že v tuto roční dobu posezení na terásce ještě není to pravé. Závěr večera opět patří kartám v "juniorském" apartmánu.
Středeční ráno se na nás krásně usmívalo, slunce hladilo teplými paprsky po tvářích, a tak jsme si spěchali užít posledního lázeňského dne. Tentokrát i s Monikou a její rodinou. Povalování v teplých vodách je sice příjemné, ale třetí den je třeba ho proložit pohybem, takže se setkáváme na krátkých procházkách areálem. Poslední vířivky, trysky, sauna a alou zabalit kufry.
A je zde čtvrtek. Obloha pochmurně pláče nad naším odjezdem a koncem pohodových dnů. Poslední rozloučení s úžasnou bytnou paní Nemethovou, kontrola pokojů a opět rozdělení na levnou vlakovou a automobilovou dopravu na cestu zpět. Monika s Jirkou pokračují po vlastní ose dál do Maďarska. D隝 jsme si přivezli, tak jej opět odvážíme zpět do Čech.Nevadí. Díky Libušce, která vše perfektně organizačně zajistila, si všichni odvážíme fajn zážitky a zcela zrelaxované tělesné schránky. Kam, že to pojedeme příště?
Lída Hanzlíková

S organizací mi pomohla Eva Steckerová, která měla na starosti vlakovou přepravu a zajistila i místenky. Myslím, že po provedení kalkulace (nepočítám borovičky a poháry), jsme byli spokojeni všichni. Ubytování nás vyšlo na 35 eur, vstupy na 21 eur a jízdné vlak 65+ do 500 Kč. Oproti "cestovce" jsme zaplatili asi polovinu.
Líba Šaferová



4. 5. 2019

Procházka mezi Krásnou Lípou a Kyjovem
Fotografie:
MikulᚠPeterka
Jaromíra Petružálka
Ilony Řechtáčkové
V naději, že předpověď počasí nás nechá na suchu aspoň do jedenácti, jsme vyrazili podpořit organizátory slibné akce. Před Domem Českého Švýcarska se nás v určený čas za drobného mrholení sešlo dvacet. Autobusem jsme se přesunuli do zastávky Sněžná, na rozcestí si úvodní slovo vzal zástupce o.p.s. Ȋ Jirka Rak a po něm za KČT Mikša Peterka, který nám tlumočil pozdrav od hospitalizovaného předsedy klubu Vaška Hiekeho. Omluven byl pan starosta Kolář. Po seznámení se s průběhem dne a už za deště jsme se vydali do obce.
Hned zkraje zaujme pod mohutnou lípou kaplička Nejsvětější Trojice, míjíme několik pěkně udržovaných chalup a ocitáme se před kostelem Panny Marie Sněžné s přilehlým hřbitovem. Igor nás upozornil na zdejší zajímavost: na věžičce márnice je zpodobněna smrtka s kosou nesoucí psaní. Sestupujeme ze srázu horskou stezkou do Dlouhého dolu a pokračujeme ke kapli sv. Anny, kterou se podařilo před dvěma lety vykřesat k novému životu. Přes louky se napojujeme na Köglerovu stezku k Dixovu mlýnu a do Kyjova. Zastavujeme se v naší „domovské“ hospůdce Na Fakultě, kde nás vítá pan Halík s nabídkou dvou polévek a nepřeberného množství dalších pokrmů. Zde valná většina svůj výšlap končí a přesunujeme se autobusem zpět do Krásné Lípy.
Možná, že ještě teď, kdy píšu článek, těch několik statečných v dešti vyšlapuje zbytek túry, o čemž už já nemohu poreferovat. Chu na další kilometry i síly určitě zbyly, ale hustý d隝, mokré boty a už prosakující bunda rozhodly. Na náměstí jsme ještě míjeli stánek s elektrokoly Pavla Brabce, který by byl v pěkném počasí také zaručeně v obležení. Škoda, že nevyšlo počasí, nabídka byla opravdu luxusní, takže příště.
Ilona Řechtáčková



3. 5. 2019

Výlet po stopě vozíčkářské trasy
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Líby Šaferové
Dnešním výletem "po stopě vozíčkářské trasy" začal víkend akcí k Otevření turistické sézony na Krásnolipsku. Dnešní i sobotní výlet pořádá OPS České Švýcarsko ve spolupráci s městem Krásná Lípa a KČT Krásná Lípa. Jde o to, ukázat veřejnosti nové turistické krátké trasy u nás, ty reálné a ty, které jsou na spadnutí.
Počasí vzhledem k předpovědi překvapilo, i když pod mrakem a větrno, nespadla ani kapka. Na vlakové zastávce Krásná Lípa město se nás sešlo dohromady 23 a 2 psi. Za město nás přivítal starosta Jan Kolář, který v krátkosti, ale pečlivě seznámil přítomné s budoucností vozíčkářské trasy. Za OPS České Švýcarsko Jiří Rak. Trasa bude začínat u OPS České Švýcarsko, její délka je necelých 9 km a obtížností se dá zařadit do střední obtížnosti – červené barvy. Na trati budou infopanely, odpočinková místa, nájezdy a výjezdy z trati na dopravní zastávky. Jedná se o první vozíčkářskou trasu v Ústeckém kraji a vyhráli jsme i projekt ČSOB pomáhá regionům. Součástí jsou hlavně pěkné výhledy a drobné sakrální památky, které si vzaly do oparovnictví města Krásná Lípa (Michelův kříž) či Rybniště (historický sloup, bohužel název mně unikl). Společně s Krásnou Lípou se projektu zúčastnili obce Horní Podluží, Jiřetín pod Jedlovou a Rybniště. Za Rybniště přišla místostarostka Bc. Petra Vojtěchová s výbornými koláčky, po kterých se zaprášilo a za Horní Podluží místostarostka Jindra Koldová. Kolovala tu na zahřátí výborná zázvorovice. Celá trasa je v klidném prostředí a část vede přírodní rezervací Velký rybník. Dominantou výhledů je rozhledna Jedlová (774 m n. m.), k vidění je i naše rozhledna Vlčí hora (470 m n. m.).
Zakončení výletu proběhlo v restauraci Slávia v Horním Podluží, kde si každý dal, na co měl chu a v 17.15 hod. se vlakem jelo do Rybniště, odtud v 17.36 hod do Krásné Lípy. Našli se i pěšáci, kteří si trasu dali zpátky ještě jednou.
Jitka Štraubová



1. 5. 2019

Prvomájový výlet ke studánce Hanička
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Ilony Řechtáčkové
V daný čas nás na náměstí přivítal Mikša sedm místňáků a Míšu s Vráou z Prahy, kteří dorazili z Doubice. Byla jsem zklamaná, že opět nejdou Jitky, ale mělo to svůj happy end. Vydali jsme se přes park, kde nás Mikša seznámil s historií i plánovanou záchranou Dittrichovy hrobky. Pokračovali jsme přes Pět cest ke studánce Hanička. Po Mikšově výkladu jsme jí připili vším možným a její patronka Lída hbitě vyčistila zanešený kanálek od klacíků a listí. Na Maškově vrchu došlo i na krapet geologie a také povídání o budoucí rozhledně.
Dalším cílem je Karlova výšina, kde se setkáváme se značkařskou trojicí, od které k nám dezertuje Jitka Štraubová s Jessie. To už zase prší, takže výklad stylem „kdybychom viděli, tak bychom viděli toto“. Po schodech jsme opatrně, nově i přes několik popadaných stromů, sestoupili na cestu a už i notně vyhládlí jsme dorazili do srubu Sichovka, kde už nás očekávala Jitka Peterková, tak jsem byla co do účasti konečně spokojená. Mikša roztopil kamna, kde za chvíli bublala voda na kafíčko a čaj. Mezitím se Jaromír s Vráou za deště poprali s ohništěm a nebesa se slitovala, tak jsme chvílemi i za sluníčka opekli buřtíky.
Po úklidu ve srubu i kolem ohniště jsme se rozloučili s Vlastíkem s Čendou, ti šli do Rybniště na vlak a Míša s Vráou se z kopce skutáleli do Doubice. Cestou na Kamennou horku se ještě zrodilo pozvání k Peterkům na kafe a chodské koláče, což se těžko odmítá.
Ušli jsme asi 12 km, došlo i na muchlando pod rozkvetlou třešní, takže májová tradice plně dodržena. Metál dostane i Jitka, která nás zmožené dopravila na náměstí k autu, ale především patří poděkování Mikšovi nejen za pěknou vycházku, ale i fundované a poučné výklady.
P.S. k nejen mé veliké radosti šel s námi i Míra a ve slabé chvilce přislíbil další účasti – Jaromír na něj platí!!! Tak jsme zvědaví a tímto „černé na bílém“ se z toho jen tak nevykroutí.
Ilona Řechtáčková



26. – 28. 4. 2019

Łużyckie Wędrówki: 3 dny – 3 státy – 3 pochody, 19. ročník
Fotografie:
Jany Králové
Líby Šaferové
Jana Tomišky
Pátek, 26. 4.
Za velmi pěkného počasí vyrážíme za oblíbeným víkendem v Jizerských horách, který se koná každoročně na konci dubna s návštěvou a podporou polských přátel v Lubani při akci 3 dny – 3 země – 3 pochody. Sraz byl v Jiřetíně pod Jedlovou, kam s omluvou dorážím o trochu déle. Ve Varnsdorfu přistupuje naše kamarádka Irena Uličná a jsme kompletní. Ale pozor. Snad poprvé v historii této akce je vedoucí Honza jako jediný zástupce mužského pokolení. Nás "jemných stvoření" je celkem sedm. To je přesila. Hned nás napadla pohádka Sněhurka a sedm trpaslíků, vlastně Sněhulák a sedm trpaslic či Trpaslík a sedm Sněhurek. Jak kdo chce. Byly jsme takový Honzův turistický harém. Vlastně i Jessie držela jako slečna basu s námi.
První naší zastávkou byl vodní zámeček v polských Radomierzycích (Pałac Radomierzyce). Patří mezi soukromá sídla, ale měli jsme štěstí, jeho majitel nás nechal projít po okolí zámečku. Samotné místo má velkou romantickou duši s alejí vzrostlých a něco již pamatujících buků. Byla zde k vidění i umělecká díla mistrů bobrů, ale místní pan domácí je určitě nechal vystěhovat jinam. Pokračujeme do Lubaně. Zde se přivítáme s kamarády, kteří jsou v přípravách na místní pochodovou akci. Zaregistrujeme se na 6 km tra a jdeme se projít po náměstí či rynku. Zde zaregistrovaní dostávají polévku, ostatní se v již parném počasí ochlazují zmrzlinou.
Další zastávkou je Leœno, odkud po mírném škatulata batulata s auty, jedno nahoru druhé dolů, v rámci ušetření času i nohou míříme na zámek Czocha. Cesta vede krásným údolím, po žluté turistické značce, kde opět úřadují mistři řezbáři – bobři. Údolím protéká řeka Kwisa. Raritou, kterou si ze zájmem prohlížíme, je nejstarší vodní elektrárna v Polsku. Její hráz zadržuje vody Kwisy a vytváří Jezioro Leœniańské. Stavba začala v roce 1901 a slavnostně byla otevřena v roce 1905. Je obdivuhodná a ze zdola budí její mohutnost respekt. Abychom se na ni podívali i zhora, musíme vystoupat po schodech. Libuška napočítala cca 189 schodů. Vydýcháme se, pokocháme a míříme k zámku. Ten připomíná nᚠFrýdlant, i když trošku v menší podobě, ale přesto působí noblesně a elegantně se sochami v malém parčíku. Zámek slouží mimo jiné i jako hotel.
Pak již míříme do Nového Města pod Smrkem. Znalí jistě vědí, kam míří naše kroky. Ano, je to námi oblíbená cukrárna na náměstí. Kávička, dortík, zmrzlina, no paráda. Jedeme pozdravit kamarády do Jcampu, kteří ten samý pochod pořádají na naší straně. Jsme trochu zklamáni, jelikož nikde nikdo, jen pár stálic. Jedeme se ubytovat do Bílého Potoka, tak jako každoročně do RZ Jizerky. Jsme zde rádi, letos s novým ochotným majitelem. Cestou nevynecháme juknutí na oblíbenou baziliku v Hejnicích. Honza, Jana a Irena jedou na večerní zábavu do Jcampu. Jitky a Líba vyrážejí na procházku, jak jinak než prozkoumat místní hřbitůvek. V hospůdce se potkávají s Hankou a Janou.

Sobota, 27. 4.
Parné počasí je pryč a předpověď žabičkám vyšla. Vítá nás zatažené a mrholící ráno. Ale správného turistu nic takového neodradí a úderem 9. hodiny jdeme na to. Od "domova" vyrážíme po žluté turistické značce na Bártlovu boudu. Zde jsou na kontrole na trase 27 km naši dobří kamarádi Soňa a Mirek Kozákovi. Dlouho se ale nezdržíme, nevadí, večer se s nimi setkáme na večeři. Pokračujeme na chatu Hubertka po zelené turistické značce. Hubertka je sice již dlouho soukromá a bez restaurace, ale kiosek za ní je nyní labužnický skvost. Skrýval luxusně napečené koláče, chleba se sádlem a škvarky, polévku, ale i banány či jablka. Jak kdo měl chu. Další pěkné místo jsou Kočičí kameny s výhledem na Bílý Potok a okolí.
Dále už po červené turistické značce pokračujeme do Lázní Libverda. Cestou je jedna z mnoha libverdských vyhlídek, a to vyhlídka U Hájního kohouta. Míjíme místní chaloupky, až jsme přímo v centru lázní. Nechybí zastávka na kávu, dortík a zmrzlinu. Pořekadlo o tom, že svět je opravdu malý, se potvrzuje, když tu potkáváme čtyři kamarády z Neustadtu, vedené Jürgenem a Renatou. Poté se neznačenou cestou ubíráme k domovu. Vyhlídka U Hejnické madony nám ukáže výhled na Obří sud a dobré oko zahlédne naproti madonu libverdskou. Po modré značce šlapeme až do Bílého Potoka, kde se napojíme na žlutou značku a po ní dojdeme skoro až do chatek, kde nás čeká odpočinek.
Líbu, Jitky a Irenu ještě zlákala nově obnovená vyhlídka v Hejnicích – Poustevíkův kámen nebo skalní vyhlídka Triangl. Výhled z ní na Hejnice s bazilikou stojí za to. V pozadí vidíme Paličník, Ořešník a Frýdlantské cimbuří. Kousek za vyhlídkou je i místním spolkem obnovené lesní divadlo.
Příjemný den jsme zakončili posezením v oblíbené restauraci Dělnický dům s Kozákovými, které jsme moc rádi zase viděli.

Neděle, 28. 4.
Po ranním balení a zatěžkání aut jsme vyrazili do Bedřichova. Ještě rozloučení a zamávání Soně a Mirkovi. Soňa nám dala na cestu balíček s buchtou, každé auto jeden. Soňo, byla opravdu výborná a přišla k chuti. Děkujeme. Na Nové Louce u Šámalovy chaty parkujeme a po modré značce míříme k Bedřichovské přehradě. Je to nejvýše položená přehrada v Čechách, uvedená do provozu v roce 1906. Je v rekonstrukci, přejít ji bylo tak trochu risk. V lese za přehradou Honza objevil Stammelův kříž, docházíme k rozcestí stejného názvu. Po zelené značce dojdeme k rozcestníku Závory. odtud se Jany, Hanka a Irena vydávají po žluté směr Nová Louka.
Jitky, Líba jdou za Honzou směr Olivetská hora (údajně 886 m n. m., ve skutečnosti 927 m n. m.) neznačenou cestou, jak nenápadně našeptávala navigace po Travnaté cestě. Stoupání mokrým a polomy zapadaným úvozem bylo krapet náročné, ale nahoře nám již bylo hej. Honzovi se přesto vrchol nezdál a intuice ho nezklamala. Prozkoumal terén a našel to, co hledal. Vydali jsme se za ním a hlasovými signály, které k nám vysílal, jsme ho našli. Stálo to za to. Výhledy na Ještěd (1012 m n. m.), Klíč (760 m n. m.), Hvozd(749 m n. m.), Vlhoš(614 m n. m.), Sedlo (726 m n. m.), Ronov (552 m n. m.) atd. stály za to. Narazili jsme i na malý převis, kde pravidelně bivakují trampové. Sešli jsme 1 km po modré a pak již po žluté značce kolem Gregorova kříže na Novou Louku.
Tam na nás čekala už první skupina. S chutí jsme snědli boršč a vydali se na cestu. V Bedřichově jsme ještě koukli na památník obětem expedice Peru z roku 1970. Nechyběla zmrzlina ve Lvové a pak již jen domů.

Honzo, moc Ti děkujeme za perfektně připravený program a příjemně strávený víkend.
Jitka Štraubová a zbytek turistického harému.

Děkuji Janě Králové za zaslané návrhy tras, z nichž jsem jeden využil v sobotu.
Honza

A já ještě připojuji dík oběma řidičům (Honzovi i Jitce) za bezproblémové propojení tras v době, kdy jsme zrovna nešlapali po svých a kdy jsme mohli, na rozdíl od nich, odpočívat.
Líba



27. 4. 2019

Po neznačených stezkách
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové
Marcely Píšové
a Standy Leše
V sobotu dopoledne v 9.30 se nás na autobusáku sešlo a sjelo 10 nadšenců bažících po vycházce po neznačených (i značených cestách) v našem blízkém okolí. Počasí – příznivé i nepříznivé... Jak pro koho. Pro majitele zahrádek a nás pohybu chtivé, velice příznivé, deštík vyčistil vzduch, probudil k životu mnoho odstínů zeleně a les se rozvoněl končícím jarem. Vedoucí dnešní akce Igor Knapp po povinné pětiminutovce "co kdyby ještě někdo přišel", zavelel k odchodu. Vyrážíme směr Cimrák, traktorka a dál po zelené až na rozcestí Pod Kočičí skalou, okolo Mnišského pramene, který neuronil ani slzu, pod Hrbolec (Piklštejn), kolem Farské kaple na vyhlídku nad Chřibskou. Překrásná panoramatická vyhlídka na okolní vrchy a vršky. Znalci Miluška s Jaromírem nám některé z nich pojmenovali například Vraní vrch, Suchý a Chřibský vrch, Sokolí, Spravedlnost a na obzoru z oparu se nořící Růžák. Vyhlídky nádherné, viditelnost spíš průměrná, ale dobrou náladu nám to rozhodně nekazí.
Krátká zastávka na občerstvení a v dobré náladě pokračujeme dál. K dobré náladě měrou vrchovatou přispívala ostatně jako vždy naše humoristka Ilonka. Svými trefnými komentáři k naprosto nevinně proneseným větám, vyvolávala časté salvy smíchu. Jeden malý příklad za všechny. Marcela chtěla uložit deštník do batohu a samozřejmě za chůze, moje nevinně pronesená prosba "Prosím tě, počkej, ještě jsem ho nezasunul" samozřejmě padla na velice úrodnou půdu a těch rad a připomínek, co se mi dostalo...
Za bujarého veselí sestupujeme polní cestou do Chřibské, nejdříve okolo zrušeného hřbitova vlevo, poté okolo současného hřbitova vpravo, pod hřbitovem míjíme nově opravovanou faru. Její skutečně nebývale citlivá rekonstrukce stojí opravdu za podívanou a to už vcházíme do areálu místního kostela, který také prochází úpravami. Od kostelního průčelí vidíme dole na náměstí již z dálky nás lákající vývěsní štít nově otevřené kavárny U Tadeáše. Přepadá nás přímo nezřízená chu na dobrou kávu a "něco" k ní. Vítá nás útulná, příjemně vyhřátá a provoněná kavárnička s lavicemi plnými obrovských "podprdelníků", zájemci o pohodlnější posezení mohli využít i čalouněná křesílka. Nejen na pohled příjemná obsluha splnila naše veškerá přání, a tím velkou měrou přispěla ke zdaru dnešní akce. S poděkováním a neradi opouštíme tuto opravdovou oázu klidu. U dveří jsem si všiml tabulky s nápisem "Děkujeme Vám za návštěvu, přijďte zas!". Člověka to potěší, když občas vidí, že není vždy jen obtížným hmyzem.
Venku nás opouští Maruška,která odjíždí busem domů. Nás zbývajících 9 pokračuje okolo vrchu Spravedlnost do Doubice, kde se na zastávce U Krále loučíme s kamarády z Rumburka a z Dolní Poustevny. Zůstali jsme tři a nᚠšéf velitel Igor nás spolehlivě dovedl zpět na autobusák, odkud jsme dopoledne vyšli, kostelní hodiny právě ukazovaly, že je půl čtvrté. Loučíme se a spojeně se rozcházíme do svých domovů. Nachodili jsme něco mezi 12 až 17 km, podle toho, kdo jak jel domů.
Igorku, všichni ti moc děkujeme za příjemně strávený den pod tvojí taktovkou a těšíme se na další výlet, který povedeš. Jednomyslným usnesením účastníků zařazujeme tento výlet do naší oblíbené kategorie "Výlet snů "!
Ahoj kamarádi.
Standa Leš



18. 4. 2019

Kutná Hora II
Fotografie:
Iva Šafuse




13. 4. 2019

Okolo Prysku
Fotografie:
Jaromíra Petružálka
Ilony Řechtáčkové
Líby Šaferové
Předpověď počasí nebyla moc příznivá – opět se nám vrátila zima, přesto se na Vlastíkově akci sešlo 18 turistů, z toho čtyři děvčata přijela z Děčína a jedna naše příznivkyně až z Litoměřic.
Z Horní Kamenice jsme se vydali kolem Břidličného vrchu ke Střednímu vrchu (593 m n. m.), kterému se pro jeho vzhled přezdívá Matterhorn Lužických hor. Pokochali jsme se pohledy do všech světových stran, doplnili tekutiny a pokračovali v cestě.
Čekalo nás klesání do Prysku – vesnice, která v roce 2016 získala titul Vesnice roku Libereckého kraje. Kolem ní je vyznačen téměř desetikilometrový okruh, jehož část jsme absolvovali. Pobavili jsme se i na Meixnerově pohybové stezce, jejíž některá sportovní zařízení jsme i otestovali. Moc se nám líbilo místní značení.
Konečně jsme u obecního kiosku u požární nádrže, kde Vlastík zamluvil občerstvení. Po 11 km už nám docházely síly – jsme po té divné zimě unavení a ještě moc nerozchození – a na slibované výhledy od altánků se nikomu nechce jít.
Jsme rádi, že nás přišla přes kopec z Kamenického Šenova pozdravit Jitka a že dorazila i Lída, která spěchala ze školení redaktorů.
Moc se nám nezamlouvala představa, že s plnými žaludky budeme spěchat na vlak do Mlýnů, a tak jsme byli vděčni za nabídku Lídy, že nás odveze autem do Horní Kamenice.
Sladkou tečkou byl nákup pečiva a dortíků v Pekárně U Martina.
Děkujeme Vlastíkovi, že s námi slíbený výlet absolvoval, a doufáme, že bude brzy zase fit.
Líba Šaferová



9. 4. 2019

Bad Schandau a okolí
Fotografie:
Líby Šaferové
V úterý 9. dubna se uskutečnila odborná exkurze destinačního fondu OPS České Švýcarsko do Saského Švýcarska, kterou vedl Jirka Rak spolu s Danou Štefáčkovou. Zúčastnilo se jí na 50 lidí – starostů, pracovníků cestovního ruchu, majitelů hotelů i jiných ubytovacích zařízení a 4 zástupců z našeho KČT (Alenka, Eva, Pavel a já).
Proběhlo setkání se starostou Bad Schandau, poté s Partnerem národního parku – majitelem hotelu v Krippenu a nakone s majitelem Kräuterbaude v Hinterhermsdorfu, také Partnerem národního parku. Všude nás seznámili se svojí prací, a tím nemyslím jen informace o podnikání, ale dobře nás i pohostili.
To vše bylo proloženo vycházkami – z vysunuté lávky v Ostrau jsme se pokochali výhledy na Bad Schandau, totéž jsme si zopakovali i na další vyhlídce z plošiny u výtahu, vyfotili jsme si živého rysa ostrovida. Sestoupali jsme do Bad Schandau, nahlédli do kostela, abychom si z grafu na zdi připomněli hrůzné povodně.
Na nábřeží Labe už na nás čekal autobus, aby nás vyvezl k dalšímu turistickému cíli. Projíždíme okrajem Sebnitz, na obzoru se tyčí rozhledna Tanečnice a řidič nás opět pouští ven na poslední vycházku. Z obce Saupsdorf se vydáváme poli k roklím a do skal. Krásná vyhlídka na Malém kameni, pak scházíme po schodech do Křinického údolí a opět několik schodů vzhůru a před námi je nádherná skalní brána (dvoubrána) nesoucí název Kleinsteinhöhle – malá skalní jeskyně. Je to druhá největší skalní brána v Saském Švýcarsku. Křinickým údolím se vracíme zpátky domů.
Jirka si zaslouží nejen poděkování za krásně a fundovaně připravenou EXKURZI, ale i pochvalu za tlumočení.
Liba Šaferová



31. 3. 2019

Drážďany – kouzlo orchidejí
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové
Martina Turnovského


Z různých koutů jsme nastřádali bezmála třicet natěšených výletníků. Z jiskrné a teplé předpovědi počasí se vyklubal podmračený trochu studený den, ale ani kapka, takže dobrý.
Abychom naplnili hned zkraje účel cesty, vypravili jsme se na výstaviště, kde nás přivítala hala plná návštěvníků, protože bylo těsně před otevřením. Prohlídka byla individuální, takže se každý věnoval, co ho zrovna zaujalo. Hlavním šlágrem bylo samozřejmě orchidejové šílenství, jedna krása, kam oko dohlédlo. Jsem jejich veliká milovnice a letitá sběratelka, tak jsem se kochala zejména zvláštnostmi a pěknými uskupeními a aranží. Příjemná podívaná byla i na fontánu, nad níž byla na kochání se malá teráska.
V ostatních prostorech byl pelmel všeho možného, nebylo lehké se vymanit nabízečům různých kráječů, udělátek do kuchyně i zahrady, ale řekla bych, že jsme odolali všichni, protože k tramvaji nenesl nikdo nic objemného!
Povozili jsme se krásnou vilovou čtvrtí, opět jsme vystřídali skoro všechno, čím se lze přepravit i přes několik mostů a bonbonkem byla plavba přívozem. K němu jsme se dostali přes krásnou louku, je to ve městě velice neobvyklé. Jaro je tu v daleko větším rozpuku než v našem severním koutku, neslunečný den rozveselily růžově, bíle a žlutě kvetoucí stromy a keře.
Kolem Zwingeru se sousední Semperovou operou jsme pokračovali k zámku. Měli jsme veliké štěstí, že jsme se trefili do jednoho ze čtyř dnů v roce, kdy je vstup zdarma. Rezidenční zámek a už zvenku nebo zevnitř je překrásný a je až neuvěřitelné, že doslova povstal z popela. Ve třech patrech jsme zhlédli překrásné exponáty nedozírné hodnoty, a už se jednalo o šperky, mince, zbraně ve zbrojnici nebo galerie. Nejvíce nás zaujala Turecká komora, nakonec podle fotografií můžete posoudit sami. Přes náměstí, kde jsme se pokochali opět pohledem na historické domy a kostel Frauenkirche (bingo, zase zavřeno – koncert), jsme došli ještě krátce zhlédnout Knížecí průvod, který je zajímavý tím, že je složený z desítek tisíc porcelánových kachlí.
Tím nᚠvýlet končil a vydali jsme se k nádraží, odkud nás expresní vlak dovezl za hodinku až do Děčína a pak s přestupem domů. Co říct závěrem? Drážďany nikdy nezevšední, aspoň pro mne jsou vždy velikým svátkem a byla jsem mile překvapená klidnou a milou atmosférou. Říká se, že jsou navštěvovány se stejnou intenzitou jako naše Praha nebo Český Krumlov, ale tady se mi nestalo, aby mne dav nesl někam, kam nechci, žádný strkanice ani ohrožování buď průvodcovským deštníkem nebo tyčemi na focení. A není až tak důležité všechno vědět a všude trefit – stačí mít dobrého kamaráda, viď, Jirko – takže za všechny velký dík a zase někdy někde.
Ilona Řechtáčková



31. 3. 2019

Brigáda – studánka Blažena
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Jitky Štraubové
V sobotu se otvíraly Prameny Křinice a jelikož už jaro klepe na dveře a vše září čistotou, rozhodla jsem se vyhnat zimu společně s nepořádkem i ze studánky Blažena. Byla hodně zapadaná listím a odtokové kanály ucpané právě listím. Vše jsem vyhrabala a voda už vesele tekla. Vzhledem k bohaté zimě má silný proud. Krásu místa umocňuje nový set na odpočinek. Škoda jen, že asi ani letos vzhledem ke kůrovcové a větrné kalamitě nedojde k její opravě od Lesů ČR. Zasloužila by si to. Její odtokový kanál je celý prohnilý. Uhrabala jsem ještě okolí a Jindra se pustil do opravy dvířek. Až bude pěkné a teplé počasí, ještě se provede nátěr. Jarní úklid provedla i Jitka Peterková a Soňa Síčová na Pěticestí. Tak a jaro září na dalších našich stanovištích.
Jitka Štraubová

30. 3. 2019

Otvírání pramenů Křinice
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Jaromíra Petružálka
Ilony Řechtáčkové
Líby Šaferové
Iva Šafuse
Sobotní obloha byla krásně modrá a slunečná – jaro se nenechalo zahambit. A tak se na náměstí v Krásné Lípě v 10 hod. sešla velmi početná skupina nadšenců, kteří se rozhodli zúčastnit již 28. ročníku OTEVÍRÁNÍ STUDÁNEK. Mezi přítomnými bylo i mnoho dětí, a tak mi Jitka P. pomohla najít velmi šikovnou slečnu Aničku, která mně pomůže studánky odemknout.
Přítomné vřele přivítal vedoucí výletu Mikša a všichni v počtu 63 účastníků za ním vyrazili po modré turistické značce k pramenům Křinice. Cesta se klikatí mezi domy, pak nás vede kousek po hlavní silniční komunikaci. Za krátkou chvíli však odbočujeme k rybníku Klabeček, kde nás čeká smutný pohled – výsledek středeční brigády nebyl vidět, válelo se zde několik odhozených odpadků. Od rybníka pokračujeme již po lesní cestě až ke studánkám. Zde už čekalo mnoho dalších příznivců z okolních měst a městeček. Kamarádi Jindra a Standa rozdělali ohníček, který byl obklopen skupinkou hladovců s připravenými vuřtíky.
Těším se, až se k nim přidám, ale nejprve nás čeká příjemná povinnost – odemknout studánky. Mikša nás seznámil s historií studánek a Andulka je v průběhu davové recitace básně "Křišálová studánka" odemkla připraveným klíčem.
Jaro bylo přivítáno 153 účastníky, studánky odemčeny, vuřty snědeny, pohárky s dobrými moky vypity a lidé se pomalu rozcházeli za vlastním programem. Uhasili jsme oheň a také vyrazili za vlastním programem. Kam? No přeci do pivovaru na zasloužené pivko. Díky všem, kteří přišli, Mikšovi za organizaci a brigádníkům za úklid.
Lída Hanzlíková

Nádherné sobotní ráno zvalo všechny přátele turistiky na výlet ke studánkám – pramenům Křinice. Tato krásná říčka, která spolu se Sprévou pramení v našem Šluknovském výběžku, než odvede vody do Německa, protéká Krásnou Lípou, Kyjovským údolím a po 40 km se vlévá u Bad Schandau do Labe.
Každoročně poslední březnovou sobotu se zde u pramenů schází stále více lidí. Letos to odhadem bylo přes 150 účastníků, mezi nimiž bylo k naší radosti hodně dětí.
Mnozí to pojali jako druhý jarní pochod (ten první byl před týdnem v Dolní Poustevně) – ze všech světových stran přicházeli turisté. Od východu přišla první velká organizovaná skupina Varnsdorfských (25), od jihu přes Světlík přišli Hornopodlužští (30), od západu nejpočetnější skupina z Krásné Lípy (63) a ze severu od Rumburka několik skupinek individuálních.
Také bychom mohli tuto akci nazvat "Setkávání", kde každý druhý se znal s každým třetím, až jsme se poznali všichni. Zastoupeny byly mnohé okolní obce z Děčínska i Českolipska. Jako nejvzdálenějšího účastníka jsem pozdravila Jindru ze Škrdlovic (u Žďáru nad Sázavou) a Jitku, naši kamarádku z Litoměřic, která nevynechá žádnou klubovou akci.
Děkujeme Mikšovi nejen za ohýnek, na kterém jsme si opekli buřtíky, ale i za celou akci.
P.S. Zapomněla jsem na krátký komentář k mým fotografiím. Před sobotní akcí proběhl úklid kolem studánek, při kterém Pavel našel vývrat se směrovkou ke třem pramenům. Jako dobrý hospodář při další návštěvě směrovku odšrouboval a připevnil na vedlejším stromě. Děkujeme mu za to.
Líba Šaferová

29. 3. 2019

Brigáda – studánka Hanička
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Jaro se hlásí všemi dostupnými prostředky a my pomalu odklízíme drobné pozůstatky po podzimu a zimě. Nejinak tomu bylo v pátek u studánky Haničky. Na sobotní otvírání pramenů Křinice za námi přijeli ze Škrdlovic a Prahy kamarádi Jindra se Standou, přivezli tolik očekávaný krmeleček pro zvěř. A tak se spolu s Mikšou ke studánce vypravili krmelec nainstalovat. Při té příležitosti Jindra opravil u boudičky poškozená dvířka, Mikša vyčistil odtokový kanálek od napadaného listí a uhrabal okolí studánky. Děkuji jim za pomoc. Už se těším, až za slunečného počasí vyrazím krmelec natřít, provedu potřebnou údržbu střechy boudičky a vyčistím od větví spojovací linku.
Lída Hanzlíková

27. 3. 2019

Brigáda u pramenů Křinice
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Sníh nám roztál, jaro se hlásí o slovo a probouzející se příroda o důkladnou jarní očistu. A tak se ve středu na náměstí v Krásné Lípě sešla parta osmi dobrovolníků. Vybaveni hráběmi, lopatami, košaty a prázdnými pytli na odpad jsme se dvěma auty přesunuli k pramenům Křinice, abychom toto krásné místo zvelebili.
Zde jsme si rozdělili rajóny plni smutného očekávání, jaké poklady si letos z lesa odneseme. Ale nutno pochválit letošní bohatou sněhovou nadílku, která neumožnila bezproblémový vjezd auty do lesa a tak příroda zůstala odpadky téměř nepolíbena. Větší nepořádek napáchala vichřice. Nejzajímavější úlovek přinesla Eva. Přišla obohacena o nástavec na vysavač i s trubkou - jo, dobrá hospodyňka pro potřebné nářadí k úklidu i do lesa zaskočí. Soňa zametla okolí studánky v altánu, Jitka P. omyla všechny lavičky a stůl, Eva s Pavlem uklidili cestu k silnici, Jitka Š. s Lídou vyčistily studánky, štěrkové cesty a odstraněním větví a šišek pomohly proudícímu potůčku. Mikša odklidil polomy větví po vichřici, založil ohníček na očekávané opékání vuřtů a Míra v průběhu úklidu připravil tolik potřebné klacky na opékání. Společnými silami jsme uklidili úsek od hlavní silnice Krásná Lípa – Studánka, prameny Křinice, cestu a okolí rybníka Klabeček.
Posilněni dobrou svačinkou a s dobrým pocitem pocitem po vykonané práci jsme se rozjeli do svých domovů. V sobotu se však zase sejdeme, a tak přeji všem krásné počasí a pěkný zážitek.
Lída Hanzlíková

23. 3. 2019

Jarní sraz turistů Děčínska (59. ročník)
Fotografie:
Standy Leše
Jaromíra Petružálka
Ilony Řechtáčkové
Na sobotní turistický sraz do Dolní Poustevny dorazila početná parta krásnolipských turistů a jejich příznivců. Na turistické základně probíhalo bouřlivé vítání s přáteli z Rumburka, Varnsdorfu, z Německa i od jinud. Pořadatelé připravili dvě výletní trasy, 2 a 10 km. Dále možnost bohatého občerstvení – obligátní párky, pivo, káva a limonáda zcela zastřela na podobných akcích nevídaná rarita, a sice pravá nefalšovaná prdelačka za opravdu lidovku 20 Kč. V propozicích slibovaný oheň na opékání uzenin z vlastních zásob skutečně hořel a opět nevídaná rarita, desítky připravených kovových vidlic a klacků pro zájemce z řad účastníků. Bylo nás 29 i s přáteli z Německa.
Na prezentaci nás uvítalo trio turistického staršího dorostu z "poustevenské líhně", předali nám účastnické listy a srdečné pozvání na naše Otevírání studánek. Bylo to příjemné pohlazení po duši to poznání, že se o nás ví. Prohlédli jsme si výstavku propozic a pamětních listů z dob dávno minulých. Mnohé z nich máme uloženy ve svých osobních archivech i my. Například ten pěkný krásnolipský z roku 1985. Po 11. hodině se ujal slova předseda pořádajícího klubu Jarda Leksa,který přivítal účastníky a popřál všem příjemně prožitý den. Se svou zdravicí vystoupili i předseda ústecké oblasti Honza Eichler a senátor Zbyněk Linhart.
Po slavnostním úvodu jsme byli rozděleni nejdříve na "dvoukiláky" a "dekakiláky". Dvoukiláci šli na krátkou prohlídku města a dekakiláci, kterých bylo podstatně víc, byli rozděleni do čtyř nestejně početných skupin. Každá z nich měla svého visačkou označeného průvodce a postupně se vyráželo směr Sebnitz.
Sebnitz je přívětivé okresní město, rozkládající se v údolí řeky Sebnitz, s početnými kulturními a historickými památkami. Proslulo hlavně výrobou umělých květin a jak nám vyprávěla naše příjemná paní průvodkyně, v roce 1900 se touto výrobou ve městě živilo několik tisíc domácích dělníků. Prošli jsme Tržní náměstí s kašnou a zajímavými městskými domy, dále okolí zavřeného evangelicko-luterského kostela sv. Petra a Pavla ze 13. století. Z vyhlídky jsme viděli další kostel, tentokrát římskokatolický Povýšení sv. Kříže z 19. století. Z dalších zajímavostí architektonický skvost areál místního gymnázia, viadukt 150 m dlouhý a 21 m vysoký, ještě zavřené muzeum Tillig Modellbahn (muzeum železničních modelů), Afrika haus i dům "Německá umělá květina". Vše se otevírá až v dubnu, takže návštěva někdy příště. Ale přes okna jsme viděli největší hedvábnou růži na světě. Její květ má průměr 1,5 m, vysoká je 370 cm a váží přes 10 kg. No prostě úctyhodné umělecké dílo. Bylo toho k vidění hodně, nelze vše popsat, od toho je průvodce (tištěný). Ještě zmíním výstup na kopec Finkenberg s chatou Finkenbaude s překrásnou vyhlídkou a město pod námi a také na blízký ski areál Buchberg s večerním lyžováním.
Při zpáteční cestě se připojujeme ke skupině, kterou vede Jarda Leksa a k mnoha krásným zážitkům přibývají další. Přechod veliké čerstvě pohnojené louky, nezapomenutelný čichový zážitek, prostě smrad jak v českým kravíně. Naše cesta vedla i kolem rybníka, kde právě probíhal výlov. Hasiči, rybáři, diváci, pět kádí s vodou, ale bez ryb. V jedné kádi se evidentně bálo asi osm ryb, no pro začátek dobrý. Pokračujeme k hranici kolem Urzeitparku (pravěký park) se 400 plastikami prehistorických oblud a příšerek a už jsme na naší straně, kde nás vítá vietnamské květinové korzo. Za pár minut nás vítá útulná restaurace Fajnšmekr, chvíli posedíme, doplníme vypocené tekutiny (pitný režim neradno zanedbávat), prodiskutujeme zážitky. Při loučení zulíbáme známé i neznámé tváře, potřeseme množstvím pravic a razíme směr nádraží.
Kamarádi "Poustevňáci", díky za krásné zážitky, za nádherné počasí – je vidět,že vás má sv. Petr v mimořádné oblibě. Erudovaní průvodci byli ozdobou všech čtyř skupin, těch zajímavých informací bylo tolik, že bych musel ovládat těsnopis, abych to vše zaznamenal. Ale i tak zařazujeme dnešní den do námi zavedené kategorie "výlet snů"!
Standa Leš

16. 3. 2019

Praha, jak ji neznáte
Fotografie:
Standy Leše
Ilony Řechtáčkové
Martina Turnovského
Míly Wisinové
Slibovaný název výletu předčil očekávání a byl natolik nabitý pestrostí cílů a informacemi, že nejsem schopna je ze sebe vysypat. V sympatickém konečném počtu jedenácti lidí jsme začali bojem s dráhou a časem, kdy naše peripetie skončily pohodlíčkem v EC rychlíku přímo na objednávku a sortimentem různých jízdenek a slev jsme průvodčího asi vyškolili líp než ČD.
První šmejdění se odehrálo labyrintem známých i neznámých pasáží, které mají svá tajemství a zákoutí, leckde sídlí i divadla a kina. Překvapením kousek od ruchu Václaváku je oáza klidu a krásy Františkánská zahrada se sousedstvím kostela Panny Marie Sněžné, který jsme v závěru procházky navštívili. S krátkou zastávkou na největším Karlově náměstí s Faustovým domem a nemocnicí jsme se přesunuli na Karlov, který je sídlem několika nemocnic, kdy nejvíc zaujme cihlová stavba porodnice U Apolináře, odkud jsme pokračovali do areálu bývalého kláštera s přilehlým kostelem, momentálně zde sídlí Muzeum Policie ČR. Prošli jsme se po opraveném bastionu s pěknými výhledy na Vyšehrad, Nuselský most a okolní pražské čtvrti. Sestoupali jsme na Albertov, kde je několik vysokých škol a kde je umístěna i pamětní deska připomínající historické listopadové události roku 1989.
Nastal čas oběda, pro který jsme zvolili restauraci na Betlémském náměstí v sousedství Betlémské kaple a Náprstkova muzea. Po zastavení v cukrárně jsme se svezli na Újezd a vyjeli lanovkou na Petřín. Prošli jsme pár výhledových míst s panoramaty Pražského hradu a malostranských střech a příjemnou procházkou se vydali Kinského zahradou. Zastavili jsme se u karpatského kostelíku sv. Michaela, který v roce 1929 věnovali Praze Rusíni a byl rozebrán a převezen. Park je pěkně upravený, k vidění jsou jezírka, kaskády a začíná se klubat jaro v podobě rozvíjející se zlatice a žlutých trsů narcisek.
Nechci zahlcovat výčtem všech viděných kostelů, muzeí, domů, mostů, parků a zahrad. Ke všemu jsme dostali i historický výklad. Dostali jsme se do uzounkých tajuplných uliček, kde nebyla ani noha, a jejich krásu jsme si mohli užít bez strkanic. Dvakrát jsme „lízli“ Staroměstské náměstí – jednou busem a podruhé po svých, to byla pumelice přelidněnosti po tom, co jsme si užívali krásných míst bez davů se selfie tyčemi. Beze zbytku jsme využili takřka všech možných dopravních prostředků (metro, tramvaj, autobus, lanovka, vlak). Jedinou kaňkou bylo počasí, až na nepatrnou asi půlhodinku kolem třetí hodiny, takřka neustále mrholilo. Ale i přesto jsme prožili opravdu neobvyklý výlet v Praze a jsem pevně přesvědčena, že skutečně žádný z nás ji takhle neznal. Není nad rodilého průvodce!
Takže, Jirko, díky za pěkný den plný nových zážitků a informací.
Ilona Řechtáčková

9. 3. 2019

Výlet k MDŽ
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Ilony Řechtáčkové
Již tradičně druhou sobotu v měsíci březnu připravuje krásnolipský klub turistů krátký poznávací výlet do blízkého okolí, tentokráte k připomínce již 111. výročí Mezinárodního dne žen.
Letošním cílem byly Mikulášovice. Přes sychravé a deštivé počasí i chybějící včasné informaci o akci v klubové skříňce se sešlo na autobusové zastávce v Mikulášovicích střed 16 účastníků. Někteří přijeli autobusy, ostatní auty. Za deště jsme se přesunuli do místního informačního střediska. Zde nás mile přivítal jeho provozovatel TomᚠFusek. Kromě prohlídky infocentra nám umožnil prohlídku nožířského muzea. Kterého člověka mužského pohlaví nenadchnou nože? Před našimi zraky defilovaly nože všech velikostí a tvarů od legendární rybičky, vyvolávající vzpomínky na mládí, po nože složené z mnoha účelových nástrojů, až po dýky.
Ve stejné budově sídlí ještě dílna Skloluxusu paní Simony Machorkové, která nás přijala ve své provozovně s moravskou vřelostí. Trpělivě nám předváděla všechny své dovednosti a popsala své aktivity. Kromě práci se sklem se věnuje keramice a další umělecké činnosti až po zdobení nožů. Své umění předává formou zájmových kroužků dětem. Zájemci si mohli zakoupit produkty, které měla obě zařízení v nabídce.
Další zastávkou byla městu dominující impozantní stavba chrámu sv. Mikuláše. Přivítal nás Mgr. Roman Klinger. Věcný a srozumitelný přednes prozrazoval jeho profesi učitele. Nadstandardně nás seznámil s historii kostela. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že kostel je římsko katolický, jeho předchůdce byl v Mikulášovicích zmiňován k roku 1445 a byl zřejmě založen s vesnicí ve druhé polovině 13. století. Novější svatostánek byl postaven v letech 1551 až 1555, jako renesanční prošel barokizací a rozšířen byl mezi roky 1694-1695. Současná stavba pochází z let 1750-1751 a od roku 1958 je objekt kulturní památkou.
Vzhledem k tomu, že Mikulášovice byly velmi průmyslové, odráželo se to na množství obyvatel. V roce 1869 měly 5 228 obyvatel, v roce 1910 již 7 025. Kostel byl při stavbě dimenzován vizionářsky s perspektivou zvyšování počtu obyvatel. Nepočítalo se ale s poválečným vysídlením původního obyvatelstva. Proto jsou jeho rozměry tak impozantní. Trojlodní barokní kostel je dlouhý 50 m, široký 20 m a 18 m vysoký. Kostelní věž je vysoká 60 m. Autorem stavby je lipovský stavitel Zacharias Hoffmann. Převážně pozdně barokní a rokokové zařízení pochází z druhé poloviny 18. století a bylo doplněno v průběhu 19. století. K nejcennějším částem mobiliáře patří bohatě zdobený hlavní oltář, dokončený roku 1766, s obrazem svatého Mikuláše od Johanna Lucase Krackera, několik bočních oltářů, kazatelna z roku 1758 a varhany z roku 1901, které mají 2 166 p횝al. Zvuk varhan nám průvodce předvedl.
Fundovaný průvodce nás ještě seznámil s historií místní hvězdárny lékárníka Adolfa Krauseho a historií Císařského domu (čp. 2), majitele Franze Zachariase Römische, ve kterém 20. září 1779 přenocoval císař Josef II. Charismatický rétor nás seznámil s celou historii rodu Römische. A v závěru exkurze nás upozornil na pomník císaře Josefa II., zřejmě jediný, který přečkal do dnešní doby.
Závěrečné posezení bylo domluveno v restauraci U Vladaře. Nabídka i jejich kvalita nikoho nezklamala. Poseděli jsme v přátelské náladě umocněné přehlídkou letos doporučeným oděvním doplňkem šálou, šátkem nebo kšandami. Úchvatná byla jako vždy Eva.
Poděkování všem za společnost.
Václav Hieke

3. 3. 2019

Drážďany
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové
Martina Turnovského
Tentokrát jsme byli směska ze všech možných koutů našeho výběžku, včetně nám již známého pána z Ebersbachu. S jízdenkami Labe-Elbe jsme s přestupem v Bad Schandau dojeli v pořádku do Drážďan. Nutno říci, že v tomto případě i samotná cesta je cíl, protože je pořád na co koukat a ani stejné pohledy nezevšední, tolik je to krásné. Před Panometrem jsme chvilku posečkali na otevření a individuálně jsme se věnovali prohlídce. Už jenom čtení historie na informačních panelech vyvolávalo mrazení, takže další jímavé pocity při zhlédnutí expozice Drážďany v r. 1945 po bombardování nelze ani specifikovat. Je určitě důležité tuto skutečnost připomínat jako memento pro budoucí generace, ale tu hrůzu už nechci nikdy vidět. Vloni jsme zhlédli expozici Baroko a to byla jedna veliká radost, to byl ruch a život, plno postav, zvuků a slunce.
Zbylo trochu času na procházku na náměstí s dominantou Frauenkirche. Na tu mám smůlu – kdykoliv se mihnu kolem, tak je buď mše, nějaká akce nebo pauza, tak se snad někdy poštěstí a vyšplhám se nahoru, jestli to tedy ještě zvládnu!
Vlakem jsme směřovali k dalšímu cíli, kde jsme se měli setkat s naším německým kamarádem, který místo Drážďan zvolil pěší výlet s tím, že se setkáme na zámku. Už abychom se s ním zase někdy setkali, protože jsem napnutá jak kšandy, jak vlastně dopadl. Vlak měl totiž větší rychlost než nastavená „plechová huba“, takže když jsme prosvištěli stanicí na znamení, tak to zahlásilo, že máme zmačknout tlačítko. Nabídku vystoupení na další stanici jsme odmítli, protože přesunem pěšky bychom nestíhali spoj domů. Tak jsme pokračovali do další stanice Geising, součásti města Altenberg. Kromě nás se z vlaku vykutálelo několik masek všeho druhu, takže jsme se stali součástí právě začínajícího masopustního průvodu. Sice za vstupné, ale stálo to za to. Jejich tradice nemá pevně dané postavy, takže se prezentovalo všechno možné od pohádkových bytostí přes ekologii a další témata. Tam, kde postávaly děti, rozhazovaly se různé bonbóny a pamlsky a celá obec byl vyzdobena balónky a i lidé v oknech měli aspoň malé kloboučky na hlavách.
Vlakem jsme dojeli až do Altenbergu a stihli jsme malou procházku „zimou v plném proudu“: ještě i vánoční výzdoba, na sjezdovkách lyžaři a všude samozřejmě sníh. Vítr profukoval do morku kostí, tak nás absence autobusu v čase odjezdu dost silně znervóznila, ale doufali jsme, že snad smůlu už máme vybranou. Z Teplic už jsme s přestupy dojeli vlakem až domů. Na zámek se snad dostaneme jindy a to barevné veselí nám to určitě vynahradilo.
Ilona Řechtáčková

1. – 3. 3. 2019

Návštěva v Práznovcích
Fotografie:
Jany Drobečkové
Mikuláše Peterky
Naši slovenští přátelé nás pozvali na 20. ročník "Pochovávanie basy". Vyrazili jsme v pátek v 7 hodin z Krásné Lípy v počtu 8 účastníků. Měli jsme k dispozici úžasné vozidlo od krásnolipských hasičů, které svým vnitřním pohodlným prostorem by klidně strčilo do kapsy kdejaký moderní autobus. Krásnou Lípu reprezentoval pan starosta Jan Kolář a místostarostka Jana Drobečková, s ohledem na další spolupráci mezi městy. Za nᚠklub členové výboru Mikša Peterka, Václav Hieke s manželkou Alenou, Eva Steckerová, Jitka Štraubová a Lída Hanzlíková (nejaktivnější nováček v loňském roce).
Cesta utíkala dobře, dokonce i slavná D1 byla bez komplikací. A stále beze změn, drnkající. Nechyběla zastávka na kávu a oběd. Kolem 16. hodiny jsme byli v Topožčanech u ubytovny SOU. Tam na nás čekali kamarádi Pažo, Anička a Olina s krásnými růžemi. Samozřejmě pro nás, baby. Pomohli s ubytováním na místní ubytovně s velmi milou paní vrátnou.
Po krátkém odpočinku jsme v 18 hodin měli sraz v kulturním domě v Práznovcích, kde vrcholily přípravy na sobotní Pochovávánie basy. I přes hodně práce, kterou s přípravami měli, a po celodenní zabijačce se nám věnovali a večerní posezení byl naprostý luxus. Kamarádům jsme také předali dárečky. Připadali jsme si jako v ráji. Neskutečné dobroty se nám hrnuly na stůl. Výborná kapustnica, žebrácká kaše, různé druhy jitrniček, jelítek, klobásek, žebírek, velice chutné domácí zelí , okurčičky, luxusní chleba-osuch, no nemělo to chybu. Místní hruškovice, broskvovice, slivovice, meruňkovice, atd. Skvost... No, dosud jsem si myslela, že jsem abstinent, chyba lávky. Kamarádi ze Slovenska neznají slovo abstinent, neochutnat znamená urazit je.
Přivítání bylo vřelé a milé. Následně jsme si prohlédli se starostou Dušanem Machem a místostarostou Pažo Jančekem obecní úřad. Oba dva jsou velkými tahouny klubu. I zde na nás čekalo tekuté občerstvení, stejně tak jako v místní hospůdce, kdysi hasičárně. V současnosti se už staví nová. Byl to opravdu pěkný večer. A jelikož průvod masek měli už minulý týden a my jsme masky vezli, udělali jsme si ještě večer soukromou párty v maskách. Spát se šlo hodně po půlnoci.
V sobotu, po hezky připravené a vydatné snídani našimi přáteli, jsme se starostou Dušanem vydali do nedalekého Velkého Klíža. V části Starý Klíž jsme se mohli s průvodcem pokochat pohledem na repliku domu spisovatele Ladislava ažkého a výstavními roubenkami, některé se i pronajímají k rekreaci. Součástí je divadlo a hospůdka, kde se konají soukromé akce, svatby. Pěkný výhled byl na kostel svatého Michaela Archanděla z roku 1130. Dále jsme se prošli po náměstí v Topožčanech a najedli se v místní restauraci. S plnými bříšky jsme uvítali popolední klid na lůžku, který většina z nás prospala.
V půl sedmé jsme odjeli do kulturního domu v Práznovcích, který byl krásně vyzdoben a mohli jsme se podívat na fotky z předešlých ročníků Pochovávanie basy. Samotný program začal po 19. hodině slavnostním nástupem a pásmem k 20. výročí basy. Byli jsme slavnostně přivítáni a poté vystoupil i nᚠpředseda Vašek Hieke se starostou Janem Kolářem, který s Dušanem Machem nakrojil dort ve tvaru basy. Pak již začalo pásmo písniček pěkně od podlahy a k tanci. Tancovali všichni přítomní, tak jsme se nenechali také zahanbit. Prostě jsme to rozjeli. Písničky střídala pásma scének. Moc hezké bylo, že pro nás připravili i scénu z filmu Slunce, seno, erotika... Anička jako Kelišová, neměla chybu... Vystoupení Tiny Turner byl luxus. Přesně o půlnoci nastalo Pochovávanie basy, které bylo velmi pěkně připraveno. Tahákem byla i věcná tombola, ale my jsme štěstí neměli. Hlavní cena, dvě koloběžky, vyhrál Jurko, takže cena zůstala doma. Pak ještě pokračoval taneční program. Do brzkých ranních hodin vydržel ještě Mikša, Lída, Jitka a Eva. K občerstvení byly výborné kousky se zabíjačky. Na kutě jsme odcházeli, když už zpívali ptáci.
Nedělní vstávání chtě nechtě bylo v 7 hodin. Posnídali jsme opět snídani připravenou našimi přáteli. Pak již nastalo loučení. Přes všechnu tu únavu z příprav, zabijačky a samotné akce, mnozí z nich dlouhé hodiny nespali, přesto na nás čekali, aby se s námi rozloučili. Jsou obdivuhodní. Na cestu jsme každý dostal dárek a krabici vína pro dámy a pány. Jejich pohostinnost je opravdu veliká a upřímná, od srdíčka. Zaslouží velké poděkování.
Cesta byla opět i po D1 bez chyby a se zastávkou na oběd utekla rychle. Poděkování Janu Kolářovi za bezpečnou jízdu – odřídil více než 1 000 km.
Jitka Štraubová

23. 2. 2019

Zimní procházka po budoucí vozíčkářské trase
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové


19. 2. 2019

Výroční členská schůze STP Lovosice
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Dnes odpoledne se čtyři zástupci našeho klubu vydali autem na pozvání družebního klubu STP Lovosice na jejich výroční členskou schůzi.
Schůzi, která začala ve 14 hodin, předcházel příjemný poslech dechové hudby s písničkami. Schůze klubu byla hodnocena zástupci MěÚ Lovosic a delegátkou okresního výboru klubů STP velmi kladně.
Bylo to také patrné jak z hlavní zprávy zástupce předsedy STP Lovosice Miroslava Kučery, tak i ze zprávy o hospodaření klubu. Klub hospodařil za rok 2018 s finančním přebytkem ve výši 11 000 korun, tak s návrhem vyrovnaného rozpočtu na rok 2019. Členové mají mimo jiné možnost se zúčastnit kvalitních a levných autobusových jednodenních i týdenních ozdravných zájezdů, na které jsme zváni, tak i dalších možných slevových akcí ve městě a okolí.
V diskusi vystoupil za nᚠklub předseda Václav Hieke, poděkoval za dobrou spolupráci a podal družebnímu STP návrhy k další rozšířenější spolupráci mezi kluby.
Na závěr schůze pokračovala k poslechu ještě velmi příjemná 30 minutová směs lidových písniček.
Po skončení schůze zástupci obou klubů ještě společně neformálně poseděli a projednali rozšířenou spolupráci.
MikulᚠPeterka

16. 2. 2019

Turistický memoriálek Karla Hofmana
Fotografie:
Jaromíra Petružálka

9. 2. 2019

Brtnické ledopády
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Jitky Štraubové
Celé to spískala Ilonka v cukrárně U Moniky. Nevinně se zeptala, kdy že má Mikša v plánu ty ledopády. A Mikša samozřejmě zabral, protože ledopády jsou jeho letošní zimní HIT, chodí je tam snad ob den přeměřovat a sledovat, jak rostou. Bylo tedy domluveno, že by to chtělo nejspíš v sobotu, aby se mohla zúčastnit i naše pracující mládež(Jitka, Lída a Marcela), jelikož my senioři nebo lépe starší dorost máme časové možnosti neomezené.
Mikša se ujal organizace, Jitka s Lídou si vzaly na starost dopravu a my s Jitkou, Ilonkou a Marcelou jsme byli přijati jako zátěž, aby auta nejela prázdná.
V sobotu ráno v 7 hodin máme sraz na náměstí, nikdo nezaspal, spíš někteří nemohli nedočkavostí dospat. Ilonku přivezl Míra a děl, že normální lidi v sobotu ráno spěj. Což ostatně byl názor i manžela Jindřišky, která na nás čekala v Brtníkách. V 7.30 vyrážíme z parkoviště kus po silnici a potom Dolní cestou na Šternberk. Jde se dobře, nikde ani noha, jediná vada – nechali jsme doma čelovky, ale nᚠvedoucí by nás dovedl i poslepu. Po zelené pokračujeme na Soví vyhlídku a první rampouchy nalézáme v Soví jeskyni, ale první ledopád je až Malá opona, následuje Opona a ta letos svému jménu dělá čest. Je veliká a nádherná! Pokračujeme směrem na Brtnický hrádek – neznačená odbočka ke Konírně. Pořizujeme pěkné záběry a pokračujeme dál k rozcestí, kde zelená odbočuje na Turistický most a my se drápeme kolem Betléma na Varhany. Ty skutečně stojí za výstup – stručně nááádhera, je nutno vidět na vlastní oči. Klouzáním a přískoky se vracíme k Vlčí stěnce, i ta stojí za zhlédnutí, a odtud stoupáme k Velkému sloupu, před kterým zůstáváme stát v němém úžasu. Žasneme nad jeho majestátní velikostí a zdobností, na které si příroda dala skutečně záležet. Je to skutečná perla celého absolvovaného okruhu. Dáváme svačinku, pár kapek ohnivé vody, absolvujeme nezbytné zvěčňování a opatrně opouštíme tento křišálový klenot zdejších lesů.
Cestou dolů už potkáváme davy krásy chtivých návštěvníků, bylo jich 109 a 6 psů, lidský potěr nerozlišuji, kus jako kus. Nᚠprůvodce neopomenul nás coby diváky zavést i do Divadla a jako závěrečné představení dnešních krás nás vítá nepřehlédnutelná Křepelčí stěnka. Tím je dnešní nabídka ledové krásy vyčerpána a míříme zpět do Brtníků, kde nám Mikša zarezervoval stůl ve vyhlášené hospůdce U Krkovičky. Cestou zpět potkáváme další davy. Celkem jsme potkali 203 lidí a 9 psů, toho desátého "Džesi" měla s sebou Jitka. Jak tak klesáme po silnici do Brtníků, předjel nás zájezdový autobus z Prahy a vyvalilo se z něj 40 lidí, vybavených jako by měli zdolávat Himaláje a ne naše krásné ledopády.
U Krkovičky super, krásný interiér, sálající krb, srdečný personál, vzorná obsluha, neuvěřitelné porce, polívečka s játrovými knedlíčky jak od maminky, plněné bramborové knedlíky se zelíčkem a cibuličkou (mňamkááá) 5x, Jitka s Mikšou si dali segedín a ten vypadal a zřejmě i chutnal naprosto úžasně – talíř jak kolo od vozu na něm 6 knedlíků a guláše a masa, no prostě porce nevídaná. Mikša se s tou óbr porcí v potu tváře statečně popral, Jitka to nezvládla. Všichni jsme si moc pochutnali a moc dobře se i pobavili a to hlavně díky naší bavičce první kategorie Ilonce, která přímo perlila srandičkami a vtípky, které vyvolávaly úplné salvy smíchu. Například hlášky typu "Dneska mám oslabený orgasmus" nebo podrobné vysvětlení výrazů "ňunínek a ňuňání", byly pro naše bránice přímo ničivé. No prostě zábava neměla chybu, jenom personál nechápavě kroutil hlavami...
Na závěr, bylo nás 8 a Džesi, Velký okruh i s odbočkami měl 9 km krát 8 je celkem našlapaných 72 km, pády a zranění tentokrát nula, počasí, parta a nálada naprostá paráda. No prostě opět jeden výlet z kategorie snů.
A samozřejmě velké poděkování patří našim řidičkám Jitce a Lídě a vedoucímu celé akce – Mikšo, díky, seš dobrej!
Standa Leš

2. 2. 2019

Výroční členská schůze
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Romana Smity
Bogdana Stempkowkiego
Jana Tomišky
Mrzí mne, že jsem při ocenění práce na webových stránkách klubu zapomněl na schůzi poděkovat všem, kteří na stránky přispívají jednak fotografiemi z akcí, ale zejména těm, kteří o akcích píší články. Bez nich by byly stránky k ničemu!
Děkuji vám všem. Jan Tomiška

Letošní výroční schůze se konala poprvé až v únoru a zřejmě to do budoucna zůstane. Budeme pravděpodobně dělat výroční schůze po Novém roce po celkové roční bilanci klubu. K dispozici nám bylo kino v Krásné Lípě. Díky Alence Starostové bylo vše pečlivě připraveno. Nebylo to až tak jednoduché, poněvadž jsme se dělili o městské zařízení s konajícími se pochody za Brtnickými ledopády. V kině měl totiž pořádající KČT Šluknov start pochodů.
Mumraj před samotným začátkem schůze připomínal hemžící se mraveniště. Eva Streckerová s hospodářem Janem Doudou vybírali poplatky za členské známky, Libuška s Lídou měly na starosti prezentaci, Soňa penízky na čápa černého, kterého jsme adoptovali v děčínské ZOO pře 20 lety a já jsem prodávala nová turistická trika, která nám udělal pan Tesař z Jiřetína pod Jedlovou .Upravovaly se stoly, vítali se hosté, které jsme všechny hned na počátku občerstvili, poněvadž většinou přijeli z větší dálky. Rádi jsme přivítali naše kamarády z polské Lubaně vedené Henrykem Slawinskim a z Neustadtu vedené Christinou Behrendt. Cestu vážili i kamarádi z STP Lovosice s vedoucím panem panem Kučerou, Jarda Leksa z KČT Dolní Poustevna, Vašek Provazník z Rumburku, hasiči z Krásné Lípy, starostka města Šluknov paní Eva Džumanová, za OPS Jirka Rak a za NPȊ pan Nagel. Za město Krásná Lípa byla přítomná místostarostka paní Drobečková, senátor za okres Děčín Zbyněk Linhart, za Ústeckou turistickou oblast předseda Jan Eichler s hospodářkou paní Streifertovou a za ZŠ Krásná Lípa paní ředitelka Preyová.
Po 10. hodině šum ustal a samotná schůze mohla začít. Na úvod byl promítán film ke 130. výročí turistiky.
Účast byla 54 členů a 18 hostů. Za hlavním předsednickým stolem seděl MikulᚠPeterka, který schůzi vedl, předseda Vašek Hieke, senátor Zbyněk Linhart, předseda ústecké turistické oblasti Honza Eichler s hospodářkou ústecké oblasti paní Streifertovou. Mikša všechny přivítal, seznámil s programem a podrobnostmi schůze. Svoji hlavní zprávu o činnosti a aktivitách klubu přednesl Vašek Hieke. Jednou z největších akcí loňského roku proběhla 8. května, kdy se nᚠklub aktivně zapojil k celorepublikovým oslavám ke 100 letům vzniku České republiky a 130 letům vzniku KČT.
Mikša předsedu dobře doplnil brigádnickými aktivitami. I zde byla jedna akce ta nej..., a to obnova studánky Hanička, která se povedla na výbornou, a to jen z finančních prostředků klubu pro veřejnost a brigádnickými hodinami party zdarma. Opravdu je to zázračná studánka, kde nepřestala téci voda i v těch největších loňských vedrech! Jsme vcelku aktivní klub, a proto při čtení Mikšovy zprávy o tom, kdo z členů si vzal co do opatrování z vyhlídek, studánek a dalších zařízení pro veřejnost a kolik krásných věcí by si opatrování ještě zasloužilo, se setkalo s velmi kladnou odezvou. Přihlásili se i kamarádi z Polska, že i oni by rádi v této zajímavé činnosti pomohli. Paráda, z takové dálky! Po schůzi se přihlásili k této výzvě i další naši členové.
Zprávu o hospodaření klubu přednesl Honza Douda a bez ostychu si klub vede velmi dobře. Následovalo ohodnocení nejlepších brigádníků z řad členů i nečlenů. Mezi nečleny máme opravdu velké procento lidí, kteří nám velmi rádi pomáhají a upevňují naši společnou partu. Z členů odpracoval nejvíce hodin Mikša Peterka, z nečlenů Mirek Podhorský. Letos byli mimořádně vyhodnocení tři nejlepší brigádníci, členové klubu a dva nečlenové. K letošnímu jubilejnímu výročí klubu i republiky se udělovala vyznamenání. V našem klubu byli vyznamenáni členové, kteří si to zaslouží tím, že jakýmkoliv způsobem reprezentují nᚠklub, pomáhají mu a jsou mu oporou. Jmenovitě senátor Zbyněk Linhart, ředitel NPȊ pan Benda, Karel Hanousek, Henryk a Tadeusz Slawinski, pan Osif, Maruška Píšová, ředitelka zdejší školy Ivana Preyová či starostka Šluknova Eva Džumanová a další. Hezké ocenění dostal i Vašek Hieke, který se o něj s láskou rozdělil se svojí ženou Alenou. Loňskou skokankou roku byla vyhlášena po zásluze nová členka klubu Lída Hanzlíková, která je zároveň opatrovatelkou studánky Hanička. Nechybělo ani zasloužené ocenění Honzy Tomišky za kvalitní a expresní aktualizace webových stránek klubu.
Pak již došlo k diskuzi, kdy mnozí hosté poděkovali za pozvání a pozvali nás na své akce. Na čápa černého se vybralo necelých 1 800 Kč, což je pěkná částka, která se může ještě rozrůst, jelikož z každého prodaného trika jde na účet sedm korun. Schůzování a věcná diskuse byla ale časově náročná, určitě mnohým vyhládlo, a tak došlo na ukončení schůze s návrhem usnesení se závěrem schůze.
Všechny přítomné čekal oběd, a to bramborový salát s vepřovým řízkem, který přišel k chuti, stejně tak jako káva a zákusek z cukrárny Monika. O bufet se vzorně starala Eva Fialová s kolegyní od pana Halíka z kyjovské restaurace Na Fakultě. Pak už byla volná zábava s promítáním fotografií z našich klubových akcí. V pozdních odpoledních hodinách jsme se začali trousit k domovům .Ti, co ještě zůstali, pomohli uklidit sál a výroční schůze se stala minulostí .Pokud si chcete přečíst více, je k dispozici celá zpráva o roční činnosti klubu zde.
V Novém roce nás čeká hodně práce, výletů, ale také věříme, že i dobré a společné zábavy. Tak a se nám všem společně daří.
Jitka Štraubová

19. 1. 2019

Školení – nová dimenze propagování turistických akcí
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Dne 19. 1. proběhlo v ZŠ Krásná Lípa od 16 hodin školení zájemců turistických odborů šluknovského výběžku na téma:
"Nová dimenze propagování turistických akcí" na internetových počítačích. Školení se zúčastnilo 13 zájemců z OKČT Dolní Poustevna, Šluknova, Rumburka a Krásné Lípy. Účelem školení bylo naučit administrátory odborů novým internetovým dovednostem. Cílem byla efektivnější propagace hlášených turistických akcí a propagace jednotlivých klubů.
Školení velmi dobře vedl člen OKČT Děčín M. Zíka, který má velký podíl na vydávání ročních katalogů turistických akcí v Ústeckém kraji.
Školení skončilo v 18.15 hodin. Bylo velmi zajímavé a poučné, jistě přispěje klubům k větší propagaci jejich práce.
M. Zíkovi děkujeme za ochotný a vstřícný přístup při školení.
Poděkování zaslouží také ředitelka školy paní I. Preyová, účastnice školení, za poskytnutí třídy.


11. – 13. 1. 2019

Nejsevernější zimní táboření v Čechách, 37. ročník
Fotografie:
Ládi Milštejna
Mikuláše Peterky
Jana Tomišky
Tradičně druhý lednový víkend již po 37. připravili pro příznivce a zájemce o tuto zimní aktivitu zimního stanování členové Klubu českých turistů Krásná Lípa tábořiště se zázemím a programem. Zázemí již třetím rokem poskytuje Český svaz ochránců přírody Tilia z Krásné Lípy.
Účastníky, přijíždějící v pátek, vítala po mnoha letech pravá ladovská zima. Ideální počasí pro táborníky, zasněžené stromy a výše sněhové pokrývky 40 cm, teplota lehce pod nulou. V sobotu během dne došlo k oteplení, stromy ztratily svou bílou ozdobu a ani dešové přeháňky nevytvářely zimní idylu. Ale táborníci jsou připraveni na všechny rozmary přírody. Ani deštivá noc ze soboty na neděli s teplotou nad nulou neodradila 36 táborníků k přespání v přírodě. Tři účastnici využili možnosti přespat v teple na základně ČSOP.
Nedílnou součástí pořádaných stanování jsou výlety do okolí, ale především setkávání táborníku. Tato komunita turistů je velkou rodinou vyznavačů zimní přírody. Někteří se potkají již na příštím táboření, jiní se setkávají až třeba po roce a vždy to je vřelé, všichni se rádi vidí. Svědčí o tom společná posezení většinou doprovázená hudbou některého z účastníků.
O popularitě nejsevernějšího táboření svědčí prezenční listina. Z celé republiky se zúčastnilo (s pořadateli) 48 lidí. Namátkou z Plzně, Litoměřic, České Lípy, Nového Boru, Děčína, Hradce Králové, Prahy, Šumperku, Lázní Bělohrad a Karviné.
Nejstarším účastníkem byl litoměřický Jiří Semerád, ročník 1941.
Nejmladší Filípek Zahradníček z Polevska ročník 2012.
Nejvzdálenějším účastníkem byl Ivan Valenta ze Šumperka.
Závěrem poděkování všem pořadatelům, kteří se zasloužili o zdařilý průběh akce.
Václav Hieke

Sobotní účast: 30 stanů, 39 stanujících, z toho venku 36 osob.
V 19 hodin bylo vyhlášení a předání odměn pro nejmladšího, nejvzdálenějšího a nejstaršího účastníka.
V pátek bylo 40cm sněhu,teplota +1°, v sobotu 43cm sněhu,teplota +2°. Další podrobnosti budou uvedeny v hodnocení zimního stanování. Páteční účast: 14 stanujících, 6 stanů.
A jedno blahopřání:
Pořadatelé a táborníci gratulují kamarádovi Mikešovi k jeho jubileu – 70 let. Všichni účastníci Ti přejí ještě hodně pěkných stanování s kamarády v krásné přírodě.



1. 1. 2019

Novoroční výstup na Vlčí horu
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Jako každoročně byl sraz na náměstí v 11.30 hod. Vyzvedla jsem Mikšu doma a s napětím, kolik lidí se v tomto nečase na výlet vypraví, jsme jeli do centra Krásné Lípy. Sešlo se nás celkem 10 statečných včetně pravidelného, mezinárodního účastníka z Ebersbachu. Senátor pan Linhart a předseda oblastního klubu KČT Ústeckého kraje Jan Eichler nám přišli popřát mnoho štěstí v novém roce a vydali se za svými povinnostmi. Takže po následném přivítání Mikšou nás na trasu vyrazilo 8.
Naše kroky vedly cestou vedoucí podél silnice do Krásného Buku, Sněžnou a dál Dlouhým dolem kolem mnoha krásných podstávkových domů a několika zrekonstruovaných křížků. Míjeli jsme kozí farmu – zde se nᚠpočet zvětšil o dvě náhodné turistky z Kladna, které měly našlápnuto ke stejnému cíli. Cestou jsme narazili na dřevěného Ferdu Mravence oděného do pršipláště. Koukal velmi obdivně na skupinku 10 statečných, mokrých turistů. Počasí se rozhodlo, že nás trochu více vyzkouší a tak s blížící se rozhlednou na Vlčí hoře sílil vítr i d隝.
Na vrcholu na nás čekalo dalších 6 odvážlivců a deseti měsíční holčička. Společně jsme vystoupali na rozhlednu. Vybalili menší zásoby dobrot, nalili přesný počet panáčků poctivé Lužické bylinné k novoročnímu přípitku, který pronesl Mikša. Nejprve omluvil předsedu klubu Vaška, který se ze zdravotních důvodů nemohl dostavit. Pak nám všem přítomným popřál úspěšný nový rok, mnoho dalších, ve zdraví našlapaných kilometrů. Pohovořil o historii a postupné rekonstrukci rozhledny, všechny přítomné vřele pozval na 130. výročí jejího vzniku, jehož oslavy se budou konat 18. 5. 2019. Chvíli jsme se na rozhledně zdrželi, přestože výhledy do okolí nám díky husté mlze byly odepřeny. Naše rozhovory přehlušoval vítr, vytrvale narážející do rozhledny.
Posilněni Lužickou bylinnou a dobrým jídlem jsme se rozloučili a vyrazili každý svým směrem do svých domovů, nebo vstříc dalšímu dobrodružství v běsnícím počasí. Protože jsem se tohoto pravidelného, každoročního výstupu účastnila poprvé, nemám srovnání s lety předchozími. Přesto se mi výlet líbil a děkuji všem účastníkům za odvahu a dobrou náladu v tento nevlídný den.
Lída Hanzlíková