Historie změn:
poslední 1. 7. 2020 17.30: Otevření vozíčkářské trasy další album
Příspěvky a připomínky: j.tomiska@gmail.com.
Zde nyní najdete léta dřívější:
2003, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019 nebo od roku 2011 přímo v "Kalendáři" níže.

"Naše" rozhledny:


Vlčí hora

Dymník

Vápenný vrch (dříve Maškův)
plánovaná


POZOR: do tištěného kalendáře se vloudilo několik chyb:
- Otvírání studánek je 28. 3.
- výlet na Zámecký vrch je 27. 6.
- Skalní hrádky 7. – 9. 8.
- Turistický týden 1. – 6. 9.

Pro nové čtenáře:
Kalendář: po ťuknutí na akci v kalendáři se Vám otevře menší podokno s dalšími informacemi. Kalendář na rok 2020 v klasické verzi i ke stažení ve formátu pdf např. pro tisk je zde.
Album fotografií: při zobrazení obrázku z alba můžete na počítači stisknout pravé tlačítko myši a z nabídky vybrat, mezi jiným, zobrazení vekého obrázku na displej nebo jeho uložení na počítač. Na tabletu podobně, jenom podržíte na obrázku prst.


Aktuálně



ČSOB pomáhá regionům




Pomozte postavit kapličku
V roce 1981 založila v Krásné Lípě parta nadšenců a milovníku přírody odbor turistiky. Do vínku dostali jedinečnou přírodu Labských pískovců a Lužických hor, ale především odkaz Horského spolku pro nejsevernější Čechy, který v regionu působil od roku 1885 až do začátku druhé světové války. Vybudoval hustou síť značených cest, útulny, chaty, rozhledny, studánky, ale i koupaliště. Po válce v důsledku vysídlení původního obyvatelstva spolek už nebyl obnoven.
Krásnolipský klub po dobu své činnosti navazuje na svého předchůdce. Opravuje a obnovuje turistickou infrastrukturu, provozuje dvě rozhledny, připravujeme slavnostní zprovoznění v Ústeckém kraji první vozíčkářskou stezku. kterou klub vybudovali za finanční podpory Ústeckého kraje. Ve svém portfoliu má pět studánek, o které pečuje, a v neposlední řadě vrací do přírody krajinotvorné prvky. Po úspěšné záchraně kapličky sv. Anny, přistupuje klub ve spolupráci s městem k výstavbě kapličky sv. Antonína.
Malou kapli zasvěcenou svatému Antonínu Paduánskému dal roku 1721 postavit v lokalitě dříve zvané Hohze Stelle (část vsi Vlčí Hora) bělič plátna Johann Christoph Hesse. Stavbu umístil na svůj pozemek u domu čp. 100. Udržována byla rodinou Hesseových až do 20. století. V úterý po svátku Nanebevstoupení Páně chodilo kolem kaple každoročně procesí, které začínalo u kostela svatého Martina v Brtníkách a končilo u Žebrácké kaple ve Vlčí Hoře. V poválečném období neudržovaná stavba rychle chátrala a její inventář byl rozkraden. Místo, kde téměř 300 let poutníky s jejich radostmi a smutky vítala útulná kaplička, se proměnilo i s domem čp. 100 v náletovými dřevinami zarostlou hromadu kamení.
Záměrem krásnolipského klubu je ve spolupráci s městem a příznivci turisticky vrátit do krajiny objekt, který dotvářel po léta její ráz. Stavba bude provedena brigádnicky bezplatně, cihly členové klubu nabourali svépomocí, řezivo poskytlo město ze svého lesa, dárci věnují oltář v podobě vitráže. I tak si stavba vyžádá prvky, které se budou muset koupit. Nejnákladnější stavební prvky, vstupní žulový portál, kamenné obložení soklu a vchodové dveře z masívu, postoupili do programu ČSOB pomáhá regionům.
Kaplička byla zasvěcena sv. Antonínu Paduánskému. Ten je mimo jiné patronem pocestných.
Každý, kdo přispěje i drobným obnosem, pomůže v jedinečné krajině zacelit jizvu z minulosti.
Václav Hieke




Otevření rozhleden
Klub českých turistů Krásná Lípa otevírá od 25. května 2020 rozhledny Dymník a Vlčí hora. Rozhledny jsou otevřeny každý den (Vlčí hora od 9 hodin do 17 hodin, Dymník od 10 hodin do 17 hodin). Za dobré viditelnosti mohou být otevřeny až do 18 hodin.
Zároveň se od téhož data otevírají i vnitřní prostory restaurace Dymník.
Jan Douda



4. 7. – 11. 7. 2020

Cyklo Žďárské vrchy, 18. ročník
Odjezd z Krásné Lípy od Peterků v 9 hodin. Tentokráte pojedeme směr Hradec Králové, tak se můžeme stavit např. u Sobotky na Humprechtu, v Jičíně na náměstí, u Pardubic na Kunětické hoře apod.
Na středu (dle vývoje počasí) navrhuji KPČ výlet auty do Chrudimě.

Ahoj kamarádi,
zatím to vypadá s naší cykloakcí dobře, takže platí předběžné informace:
- ubytování jako vloni ve Svratce pod náměstím
- kamarád Jindra zajistil i chatu Raka na břehu řeky Svratky v Českých Milovech, což je asi 8 km od Svratky
Přihlášení:
Jan Tomiška, Jirka Šimerda, Petra Hladíková, Lída Hanzlíková, Mikuláš Peterka
Zatím jsou zamluvené tři třílůžkové pokojíky, tedy 9 míst. Sprcha a WC na chodbě. Cena 200 Kč/noc. Restaurace 100 m, obchod 200 m, cukrárna 500 m, koupání 2,5 km. V případě většího zájmu je k dispozici ještě asi 6 míst přímo v sousední vilce v prvním patře.


Možné trasy jsou zde:


Jako vždy rád použiji vaše náměty na trasy i cíle KPČ (které jsme vždy věnovali jeden den).


7. – 9. srpna 2020

Skalní hrádky Labských pískovců
Klub českých turistů Krásná Lípa upozorňuje všechny fanoušky a milovníky dálkových a turistických pochodů Skalní hrádky Labských pískovců, že jmenovaná akce se uskuteční v původně plánovaném termínu, tzn. ve dnech 7. až 9. srpna 2020. Podrobné propozice budou k dispozici do 20. června 2020.
Jan Douda



Již proběhlo

21. 6. 2020

Výlet Česká Kamenice a okolí
Fotografie:
Mikuláše Peterky Jaromíra Petružálka Ilony Řechtáčkové

Kdo nechtěl túry, mohl si vybrat neděli. Dopoledne drobně mrholilo, odpoledne už bylo slušně.
Sraz byl opět v České Kamenici. Místo výstupu na Zámecký vrch jsme díky starostovi České Kamenice Janu Papajanovskému navštívili gotický kostel a barokní kapli, a potom vyjeli historickým motoráčkem do Kamenického Šenova. Odtud smluvním autobusem do Kamenického Šenova, kde byla zajištěna opět bezplatná prohlídka sklářského muzea. Potom návštěva Panské skály a autobusem k bývalému lomu Klučky. Dvoukilometrová túra přes čedičové varhany na Klučkách a louky s výhledy na České Švýcarsko a Studenec nás dovedla ke kapli v lučinatém sedle Polevského hřebene. Od kaple se nabízí tradičně skvělý pohled na pyramidu Klíč, Ještěd, Ralsko.
Potom autobusem do Prysku – prohlídka renovovaného kostela a posezení v kiosku na koupališti.
Během akce nás postupně provázeli senátor Zbyněk Linhart, starosta Č. kamenice Jan Papajanovský, starosta Prysku a náměstek hejtmana Libereckého kraje pro dopravu Jan Sviták, starosta Kamenického Šenova František Kučera, ředitel o.p.s. České Švýcarsko Jan Šmíd a vedoucí odboru kultury v České Kamenici Vendula Fedorčáková, která se výborně zhostila úlohy zajištění celé akce.
Škoda, že za náš Klub nás tam bylo opět zanedbatelné množství…... Chápete, byli jsme spolupořadateli jedné z hlavních akcí roku.
Jiří Rak



20. 6. 2020

Nejkrásnější túra Českosaským Švýcarskem
Fotografie:
Mikuláš Peterka Ilony Řechtáčkové

V 9 hodin jsme se sešli na nádraží v České Kamenici, kde čekal smluvní autobus (zdarma): odjeli jsme jím se zastávkou v infocentru v Srbské Kamenici před Mezní Louku, kde jsme nastoupili 14 km dlouhou túru kolem Větrovce, na Malou Pravčickou bránu a Šaunštejn, po České silnici do Táborového a Mokrého dolu, jím na Pohovku, po červené přes vyhlídky na Kolišti, sestupem ke kapli Kny a po modré kolem Kočičáku do Jetřichovic. Vůbec nepršelo a příjemných 15 – 17 stupňů bylo při túře vhod. Zároveň jsme byli přítomni otevření Naučné stezka Česká silnice, kterou zahájil ředitel Správy národního parku České Švýcarsko Pavel Benda. Na několika zastaveních podal výklad Václav Sojka. Povalové chodníčky k uhlířovu domku (Pyšná princezna) dobře dokreslily dávnou atmosféru.
Z Jetřichovic jsme odjeli zpět do České Kamenice k vlaku.
Na akci přišlo 45 osob, za náš klub se přihlásilo mizivě málo členů a ještě méně, čtyři, jsme se nakonec zúčastnili. Byla řada dalších dobrých známých, kteří pravidelně chodí, ale za Klub prakticky nikdo.
Je otázkou, jakou nabídku akcí by si členové přáli, když taková společná akce jako otevření sezony, po měsících půstu díky koronaviru nezaujme. Mělo by být více účasti na volnočasových aktivitách. Cukrárna s Monikou je bezva, je to naše skvělé zázemí, ale že by to mělo být postupně jediné větší místo našeho zájmu ve volném čase (nemluvím o brigádách), to se mi nechce věřit.
Jiří Rak



19. 6. 2020

První vozíčkářská trasa v Ústeckém kraji byla otevřena
Fotografie:
Jany Kučerové Jaroslava Leksy Mikuláše Peterky Romana Smity Miloše Tomana

Jedinečná krajina okolo Krásné Lípy, kde se snoubí příroda NP Českého Švýcarska, CHKO Lužických hor a CHKO Labských pískovců, které tvoří jeden celek, protnutý sítí turistických cest, nabízejících návštěvníkům rozmanitou možnost výletů. Kopcovitý a místy skalnatý terén neumožňoval tuto možnost tělesně postiženým, ale i oni zaslouží užívat si krás, kterou nám dala příroda.
Proto v roce 2018 vznikla myšlenka vybudovat okolo Krásné lípy vozíčkářskou trasu. Nabízel se k tomu poměrně rovinatý terén jihovýchodním směrem od Krásné Lípy. V první části s výhledem na kopce kolem Jedlové, v druhé části na Dymník a Vlčí horu. Nápad podpořili senátor Ing. Zbyněk Linhart a především starosta města Jan Kolář. Kladné stanovisko zaujala Krajská komise turistického značení. PaedDr. Jan Eichler s PhDr. Ing. Zdeněkem Matoušem zajistili většinu potřebných finančních prostředků, také se podílela Československá obchodní banka, Spolchemie Ústí nad Labem, KČT Krásná Lípa a KČT Ústecké oblasti. Stezku vytrasovali manželé Cabalkovi z Brna. Zpracovatelem projektu je firma BO CO, spol. s.r.o. Libchavy. Stezku realizovala Orlicko-ústecká firma Otakara Boury. Celkové náklady byly 281 680 Kč. Unikátností je to, že ke vzniku stezky se spojily tři obce, po jejichž území stezka vede. Potřebné úpravy pro průjezdnost invalidních vozíků hradily ze svých prostředků. Krásná Lípa vybudovala 800 m nové cesty s povrchem z jemné drti. Ve městě byly upravené nájezdy na chodníky, společně s Rybništěm udržují spojku k Velkému rybníku, Horní Podluží vyasfaltovalo chodník do obce a doplnilo mobiliář o další tabuli. Jiřetín pod Jedlovou propojil město s cyklostezkou novým chodníkem.
Stezka byla dokončena v říjnu 2019. Část stezky (okruh kolem Krásné Lípy) vede většinou po lesních cestách, z důvodů intenzivní těžby po kůrovcové kalamitě nešlo nyní cestu zprovoznit. (I do budoucna bude nutno počítat s tím, že při hospodářské činnosti majitele lesu může být krátkodobě průjezd omezen). Na jaře zprovoznění přibrzdila epidémie koronaviru.
Významným dnem pro turisty se stal pátek 19. června 2020, kdy došlo k zprovoznění první vozíčkářské stezky v Ústeckém kraji. Od časného rána byla obloha zatažena černými, vodou nasycenými mraky a i předpověď počasí ukazovala déšť. Naštěstí pršet začalo až po akci. Na krásnolipském náměstí před budovou OPS ČŠ připravily technické služby města zázemí pro „kmotry“ stezky.
Od 8.30 hodin zvala z podia hudbou a zpěvem k účasti country kapela Poutníci z Děčína. V 9 hodin přivítal všechny přítomné Jan Eichler, předseda Ůstecké oblasti KČT. V úvodu popsal historii stezky a uvedl její donátory. Poté slovo předal senátorovi Zbyňkovi Linhartovi (38 let členem KČT krásná Lípa), uvítal realizaci stezek i to, že krásnolipská byla první v kraji. Emotivně zapůsobilo na přítomné, kteří znali jeho otce, když ve své řeči připomněl že byl 20 let odkázán na invalidní vozík. Slovo předal radnímu Ústeckého kraje Zdeněku Matoušovi, který mimo jiné přiznal, že je mu rozvíjející Krásná Lípa blízkou a pochválil realizátory stezky. První místopředseda ÚV KČT Zdeněk Cabalka mimo jiné ocenil, že klub stezku realizoval z vlastních zdrojů, též se mu líbilo důstojné otevření stezky. Posledním řečníkem byl starosta města Jan Kolář. Ocenil, že se podařilo dát dohromady kolegy sousedních obcí ke spolupráci na společné věci. Pochválil myšlenku, na které se velkou měrou podílel.
Krasnolipský farář Antonín Sedlák stezku požehnal krátkou motlitbou. Senátorem Zbyňkem Linhartem, radním Zdeňkem Matoušem, starostou Janem Kolářem a místopředsedou KČT Zdeňkem Cabalkou byla přestřižena páska. Slavnostního aktu se mimo jiné zúčastnil i Pavel Benda, ředitel Správy NP České Švýcarsko, čestná předsedkyně revizní komise UV KČT Ružena Straftaová, majitel firmy Euro-Topoz Michal Osif, starosta obce Rybniště Roman Forfera, ředitel OPS ČŠ Jan Šmíd, vedoucí Destinačního fondu Jiří Rak, milé bylo přivítat se s delegaci tělesně postižených z Lovosic, vedenou místopředsedou Miroslavem Kučerou. Akci přijelo pozdravit a pomoci s organizaci 5 členů oblastního výboru. Nechyběli ani členové krásnolipského odboru a ani předsedové okolních klubů a veřejnost.
Po oficiální části měli účastníci možnost občerstvení, k poslechu hráli Tuláci. Akce byla zajímavá i pro Primu a regionální televizi. Přejme stezce, která je určena vozíčkářům, ale i kočárkům, mnoho uživatelů a v budoucnu ještě další „sestru.“



19. 6. 2020

Výlet po krásnolipských překvapeních
Fotografie:
Jaroslava Leksy Mikuláše Peterky Jaromíra Petružálka Ilony Řechtáčkové

Po dopoledním slavnostním otevření 1. vozíčkářské trasy v Ústeckém kraji naším klubem jsme odpoledne ve 13 hodin zahajovali další velkou akci, a to záhájení turistické sezóny, kterou jsme jako klub s OPS pořádali.
Sraz byl na náměstí v Krásné Lípě ve 13 hodin. První den jsem měl za úkol dělat průvodce. Trasa byla naplánována na 12 km dokonce se dvěmi přestávkami na odpočinek a občerstvení. První v Lučním baru, druhá, hlavní, na srubu Sichovka s plánovaným posezením a opekáním špekáčků.
Počasí nám ale nepřálo, i když jen většinou mrholilo. Bylo velmi smutné, že se ale na otevření sezóny sešlo pouze šest osob, k nemilému překvapení jen 2 členové členové klubu - Jirka Rak a já, coby hlavní pořadatelé!!! Ti, kteří by "možná" odpoledne přišli, měli pořadatelské povinnosti na dopoledním zahájení vozíčkářské trasy a byli dostatečně prochladlí na to, aby odpoledne do nevlídného počasí ještě šli na 12 km výlet.
Čtyři skalní přátelé kromě nás dvou přece jenom přišli!! Od 13.30 do 14.30 jsme příjemně poseděli v Lučním baru při objednaném výkladu majitele – uměleckého kováře Míly Petráška, který nám za obětavost a prokřehlost, že jsme došli, poskytl výraznou slevu na občerstvení, rozpálil výheň a při příjemném posezenívelmi pěkně o Lučním baru a jeho historii vypravoval.
Po rozloučení jsme pokračovali ke studánce Haničce, kde si nějaký "dobrák asi zapůjčil" pěkný klasický potištěný hrníček!!! Pokračovali jsme mokří na Vápenný vrch (548 m n. m.), kde má stát v budoucnosti 36 m vysoká železná rozhledna. Trasu jsem pro dohodě s partou pro promočení změnil a hlavně zkrátil. Zvolil jsem zajímavé vápencové lomy, Vápenku a příčnou odvozní nejbližší cestou jsme šli ke srubu. Na srub jsme došli dle plánu v 16.30, roztopili kamna na osušení a uvaření vody na čaj a kávu. V dešti, který nepřestával, jsme rozdělali oheň, opékali špekáčky a různou tekutinou je zapíjeli.
Nakonec se nás tam sešlo a sjelo překvapivě 16 přátel, ale zase nikdo ze slibovaných členů mimo Lídy H., která přijela až z Děčína po práci! Závěr nám vše negativní u ohně vynahradil – byla i legrace a smích.
Do Krásné Lípy jsme ale již dojeli auty. Na náměstí jsme byli v 18.45.
Je to ale jinak dosti smutná klubová epizoda na zahájení turistické sezóny, když jsme byli spolupořadateli. Znovu jsem se přesvědčil o tom, že není možné dělat dvě velké klubové akce v jeden den. Pro některé je těžké to pochopit, a je to na další rozbor a povídání........
Mikuláš Peterka




Na Tokání – oáza uvnitř skal




Samoty Na Tokání byly pro mne vždy oázou pro odpočinek uprostřed skal zadního Českého Švýcarska. Neměl jsem štěstí uvidět již dříve zaniklý Český mlýn, Zadní Jetřichovice nebo Dolský mlýn, které se nacházely v roklích skalních řek, a byly podobně součástí kulturního dědictví Českosaského Švýcarska; jsou nenávratně pryč.
Tokáň je jiná svou polohou. Vysoko nad Táborovým dolem, na úpatí Vysokých stěn, ve skalním kotli pod Jedlinou, který byl ukryt právě vyhořelým srubem , na rozcestí mnoha cest. Nebudu zde vzpomínat, jak jsme jezdili s děti ještě v polovině devadesátých let do posledního srubu k paní Kouřilové, obdivovali stará kamna a poslouchali vyprávění lovců, kteří se tam v podzimní večery scházeli – každý má své vzpomínky.
Chci vyjádřit něco jiného. Miloval jsem krajinu skal kolem Tokáně pro svůj půvab malých, ale dobře prošlapaných stezek ke skalním výšinám i do hlubokých roklí. Vytesané schůdky z doby Kinského pochůzek, více než 170 let staré a staré chodníčky mezi borůvčím a vřesem mne pohodlně vyvedly k Jedlině a Vysokým stěnám, s panoramatickým výhledem přes hloubku lesů a roklí Českosaského Švýcarska k blízkému Rudolfovu kameni, Sněžníku a oběma Winterbergům. V kraji nekonečné samoty bylo možné zahlédnout spíše kamzíka než člověka. Mohutné buky pod skalami zůstaly dodnes. Překonávají i exempláře, které objevíme někde v ruinách Jizerských hor pod Poledníkem.
Je to můj pohled na svět, svět starých cest, které patřily k historickému odkazu tohoto kraje, stejně jako sruby, mlýny, zájezdní hostince ve skalách. Nikomu jej nevnucuji.
Pro mladší je možná tím jejich světem onen „návrat k divočině“, kdy jsou (v posledních dvaceti letech) likvidovány nepůvodní dřeviny s tím, že budou obnoveny ty, které patřily k této zemi ještě předtím, než byla lidi objevena. Klimatické změny současnosti, sucho a nedostatek vody k této divokosti jistě přispívají. Zánik starých stezek se urychluje a moc jich nezbývá. Naopak přibývá zákazů. (S těmi žijeme koneckonců vlastně rádi….)
Pro mne to už není kraj k vycházkám. Nevyhledávám tato místa, změněná k nepoznání, a po náhlém zničení jejich srdce, osady Na Tokání, nemám zde ani záchytný bod k odpočinku a občerstvení.
Je třeba táhnout dál, možná zpět do Jizerek. Jejich sanaci do téměř původní krásy po čtyřiceti letech prožívám s radostí. České Švýcarsko už v jeho původní, pro mne nejkrásnější podobě, neuvidím.
Jiří Rak




Cestami v okolí Maxiček nad Děčínem




Hezký den všem turistům,
v nedávné době jsem po letech prošel lesními cestami v okolí Maxiček nad Děčínem. Nádherné výhledy do labského kaňonu z vyhlídek Žehlička, Labská, Nad jeptiškou a U gilotiny jsou neopakovatelné. Jsou to přitom místa mimo NP a mimo přírodní rezervace, takže přístupná a bez lidí. Myslím na to, že tam uspořádáme během roku výlet po trase:
Čertova Voda – Žehlička – Labská vyhlídka – U gilotiny – Dolní Žleb, 13 km. (Musí jet Dráha národního parku přes Bad Schnadau, jinak je dojezd z výběžku komplikovaný.)
Jedna z nejkrásnějších túr v Českosaském Švýcarsku, s pohledy na Růžák a Zschirnstein.
Těším se na Vás.
Jiří Rak





Nabídka výpomoci našim seniorům

Seniorští členové našeho klubu,
Jitka Štraubová (606 590 040) a Lída Hanzlíková (720 448 567) vám nabízí v těchto problematických časech výpomoc s obstaráváním potravin a léků.
V případě potřeby volejte na výše uvedená telefonní čísla.

Děkujeme Jitce a Lídě za tuto aktivitu.





Poděkování

KČT Krásná Lípa a koronavirus
Pandemie ochromila život nejen u nás, ale prakticky na celém světě. Každý situaci prožíval jinak. Díky našim členům se ale klubový život nezastavil.
Chtěl bych touto cestou poděkovat za aktivity během uplynulých týdnů. Velké poděkování zaslouží Jitka Štraubová s Lídou Hanzlíkovou. Obě se hned od počátku vyhlášení karantény nezištně nabídly (na klubových stránkách) s donáškou nákupů a o zájemce se hojně postaraly. Mikša Peterka organizoval brigády na údržbu našich turistických zařízení, Eva Steckerová s Pavlem Podhorským pracovali na Mnišském pramenu, Alena Starostová organizovala brigády na úklid Křinice, Ing. Michal Osif stavebně dokončil prostory, které budou sloužit k potřebám našeho klubu (kancelář, archiv).
Naši členi, starosta Jan Kolář a místostarosta Zbyněk Linhart, krom toho, že perfektně zvládli situaci ve městě, si našli ještě čas i na klubovou činnost a podobně jako další naši značkaři pracovali na obnově turistického značení. Jan Kolář s Janem Doudou připravovali zahájení výstavby kapličky. Organizace, které vedou Ivana Preyová, Hanka Volfová a Jan Eichler se zapojily do výroby ochranných pomůcek.
Kladem bylo, že nám fungovaly klubové stránky. Ve výčtu nejsou naši dobrovolníci, kteří šili roušky, pomáhali druhým s nákupy (Alena Starostová, Igor Knapp) a nebo se vzájemně mezi s sebou povzbuzovali alespoň telefonicky. Za korony jsme uspěli s dvěma grantovými programy (Jan Douda).
S poděkováním Václav Hieke


A něco z lidové tvořivosti


23. 5. 2020

Vlakem do Českého ráje I a II
Přátelé turistiky,
už jsem se začala těšit na setkání mnou organizované, které by se mohlo uskutečnit po 11.5.2020 - Vlakem do Českého ráje – plánované na 23.5. a 22.8., ale bohužel musím konstatovat, že zasáhla vyšší moc a já musím oznámit, že oba plánované výlety musím z technických důvodů zrušit. Došlo totiž pro nás k nepříznivé úpravě jízdního řádu a cesta by se prodloužila o hodinu tam i zpět.
Promyslím náhradní výlety a včas prostřednictvím stránek našeho klubu dám vědět.
Mějte se hezky a opatrujte se.
Líba Šaferová




6. – 10. 5. 2020

Lázně Velký Meder – akce zrušena

24. – 26. 4. 2020

3 dny – 3 státy – 3 pochody – akce zrušena
Tuto mezinárodní akci zrušili vzhledem k pandemii pořadatelé.
Protože máme Jizerky rádi, mohli bychom se tam podívat, bude-li zájem, později.

11. 4. 2020

Nový koš u pramenů Křinice
Tři prameny se mohou pochlubit novým košem na odpadky. Je zcela na místě, jelikož i v tomto období
je pořád plný. Starý byl již celý zrezivělý a bez dna. Kovovou konstrukci vyrobil pan Beneš z Nového
Oldřichova. O dřevěnou část se postaral Igor Knapp. Moc děkujeme, jelikož to byla mravenčí práce,
ale výsledek je moc pěkný.
Jitka Štraubová


28. 3. 2020

Otvírání studánek, prameny Křinice – akce byla zrušena

21. 3. 2020

Jarní sraz turistů okresu Děčín, 60. ročník – akce byla zrušena

12. 3. 2020

Výlet za bledulemi ke Skalici
Fotografie:
Mikuláše Peterky Ilony Řechtáčkové

Po zjištění, že je nová akcička neuvedená v kalendáři a hlavně nezrušená, jsem se tetelila radostí, s kolika známými tvářemi se opět uvidím. Je fakt, že nás bylo víc než legendární výlet kolem Zákup ve dvou, ale i tak to byla bída. Sešly se nás tři smíšených párů – dvě ženy, dva muži a dva psi (taky kluk a holka) na nádraží ve Skalici. Vzhledem k tomu, že jsme tak trochu chtěli i hospůdku a ve Skalici není, tak padl návrh se přesunout k bledulím autem, čemuž se ženy včetně Jessiny vzepřely a vypravily se pěšky, pánové s pejskem Čendou sedli do auta.
Přestože bylo avizováno bláto u bledulí a to taky bylo, nic proti tomu, co nás čekalo cestou do části Svobodná ves, kde se část cesty rekonstruuje až tak, že po kotníky jílovité bahno všude a není se kam vyhnout. To mne tak vykolejilo, že jsem ten sajrajt nestihla ani vyfotit. Bledulek bylo místy dost, ale celé místo je taky pozměněné nedávnými futeřemi. U rybníka jsme se všichni setkali, krátce se občerstvili a autem jsme se přesunuli zpět k nádraží už za vydatného deště.
Popojeli jsme do Okrouhlé do pěkné hospůdky a milým překvapením bylo, že tam za námi dojela i Lída. Poseděli jsme, pojedli, popili a před odjezdem a rozloučením jsme si ještě prohlédli zajímavý parčík přes ulici. Je pěkně upravený, u každého stromu a uskupení hornin jsou cedulky s vyčerpávajícím popisem.
S návratem z divočiny do civilizace jsme se dozvěděli nová opatření, takže nám bylo hned jasné, že se hned tak neuvidíme. Tak o to víc děkuju za dnešní den organizátorce Jitce Štraubové, za společnost Mikšovi Peterkovi a Vlastíkovi Kocmanovi a také přepadení Lídou Hanzlíkovou.
Ilona Řechtáčková



7. 3. 2020

Tradiční výlet k MDŽ, Jiříkov
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové Evy Šteckerové Jana Tomišky

Jako každoročně, tak i letos se uskutečnil výlet při příležitosti svátku MDŽ. Letošní volba padla na Jiříkov a uskutečnila se v sobotu 7. března. Vzhledem k tomu, že jsem místní, tak jsem tu natěšenou grupu očekávala na autobusové zastávce na náměstí v Jiříkově. Z autobusu se vykulilo bezmála dvacet účastníků v čele s předsedou klubu Vaškem Hiekem.
Chvíli jsme ještě posečkali na setkání s domluveným průvodcem p. Oldřichem Podzimkem z jiříkovského Spolku betlémářů, založeného v roce 2015. Zavedl nás do historické budovy bývalé spořitelny, jejíž základní kámen byl položen v roce 1912. V prvním patře má spolek k dispozici prostory ke své činnosti. Byli jsme seznámeni s pátráním po předválečné historii jiříkovských betlémářů a prohlédli jsme si vystavené betlémy všech možných typů i z různých materiálů a část prostoru je věnovaná i pracem místních dětí. Nahlédli jsme i do obřadní síně, kde se kromě svateb uskutečňovalo i vítání občánků. Všechny interiéry jsou překrásné – počínaje schodištěm, halou a jednotlivými místnostmi. Převažuje dřevěné obložení a v obřadní síni jsou krásné lustry vyrobené v kdysi místní továrně Lustry.
Naší další zastávkou byl kostel sv. Jiří, který svou velikostí odpovídá počtu obyvatel Jiříkova v době největšího rozkvětu a je to číslovka na dnešní poměry ze světa fantazie. I tady nám p. Podzimek řekl něco k historii a několik zajímavostí, např. věž kostela byla barokní a nynější podobu získala až po požáru úderem blesku. V kostele nadále probíhají každý týden bohoslužby.
Po této prohlídce se s námi pan Podzimek rozloučil a my jsme pokračovali na oběd do restaurace Adriana. Cestou jsem měla možnost ukázat, co kde ještě před nedávnem bylo a už není a zejména pohled na buď opuštěné továrny nebo torza zbořenišť je opravdu smutný.
V restauraci jsme měli k dispozici salonek, kde se o nás postaraly dvě příjemné servírky. Každý si objednal podle své chuti, měli jsme ještě příležitost si popovídat a navzájem si obdivovat, jak komu sluší srandovní brýle, které byly součástí dnešního image. Ještě pár foteček a před jednou hodinou jsme se rozloučili a po velkých porcích na talíři odfuněli každý na svůj gaučík.
Tak zase za rok ve stejnou dobu na jiném místě ahoj.
Ilona Řechtáčková



15. 2. 2020

Brtnické ledopády, 60. ročník, KČT Šluknov
Fotografie:
Karla Hanouska

Za krásného jarního dne jsme se zúčastnili 60. ročníku třídenní turistické akce "Brtnické ledopády", kterou organizuje odbor KČT Šluknov. Ten v čele s Egonem Wiesnerem připravil několik zajímavých tras s různou délkou kilometráže.
Po příjezdu čtyř polských turistů (Tadeusz Sławiński, Anieszka Wittig-Sławińska, Bożena Rudko, Krzysztof Podkowiński) v 10.30 hodin po prezentaci na 13 km v ceně 60,-Kč v krásnolipském kině odjíždíme autem do Kyjova, kde naše putování začíná. Rozhodli jsme se, že půjdeme přes Kyjovský hrádek, ale byli jsme rádi, že jsme prošli ve zdraví první úsek z Kyjova přes Kinského vyhlídku k Sýrovému potoku, protože vše bylo namoklé a rozbahněné, tudíž stačí špatně šlápnou na kořen a už to jede.
Poté jdeme již silničkou na rozcestí k Jeskyni víl, kterou jsme museli navštívit, jelikož tu byla umístěna samokontrola. Po ledopádech ani stopy. U Turistickému mostu, nás čekalo překvapení v podobě různého občerstvení – od teplých libereckých párků, uzené slaniny až po ovoce, ale i pivo bylo v ceně pochodu. Po bohatém občerstvení odcházíme krátce po zelené turistické značce až k rozcestí do údolí Vlčího potoka, kudy prochází modré psaníčko. To jsme prošli již bez odboček až k poslednímu rozcestí před rozcestím U Mrzutého jezevce. Zde jsme odbočili vlevo, lesní cestou bez značení. Je zde velké úložiště dřeva a značně rozježděná cesta od těžké techniky. Touto cestou jsme se po chvíli dostali k dalšímu k rozcestí, kde jsme odbočili vpravo. Cesta odtud vede do mírného kopce, odkud je krásný výhled na Vlčí horu. Poté cesta pokračuje kolem bývalého podzemního dolu a vyšlapanou pěšinou jsme se dostali až k rozcestí nad Brtníky. Po zelené turistické značce jsme pak sešli do Brtníků, kde před čtrnácti dny byla naposled spatřena bývalá škola, dnes je z ní hromada cihlové sutě.
Do cíle v bývalé restauraci na rozcestí, která byla propůjčena na tuto akci, jsme dorazili ve 15.30 hodin. A opět nás čekalo překvapení: "Co si dáte – prdelačku nebo ovocný knedlík?" A to ještě byl v ceně pochodu diplom s nálepkou a odznakem. Před 17. hodinou se v Brtníkách loučíme, jelikož polští přátelé mají auto v Kyjově, tak jim paní Helenka Landová zajistila odvoz do Kyjova, mně jede v 17.03 hodin autobus do Krásné Lípy. Na další akci jsme se domluvili na 7. března, kdy proběhne jarní setkání s turisty na Milešovce.
"Do następnego spotkania".
Karel Hanousek



15. 2. 2020

Festival Jdeme do hor!, 1. ročník
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové Jana Tomišky Karla Veselého

Akce v kině
Dnešní 1. ročník této turistické akce byl, co se týká účasti, velmi úspěšný – pro účastníky se musely přistavovat ještě dvě řady židlí, celkem 96 lidí. Jako první jsme zhlédli filmový dokument o zájezdu do Norska v roce 2007, který organizoval a dnes i komentoval Karel Veselý. Poté promítnul a komentoval fotografie z Dolomit, jednoho z horských masivů v Italských Alpách.
S Krušnohorskou hřebenovkou (Kammweg) nás seznámil Radek Hrdlička & Jan Bělohlávek, který fotografie doprovodil moc hezkým čtením z deníku, který si psal při prvním procházení po trase původní hřebenovky z počátku 19. století.
Následovaly úžasné fotografie a komentář Petra Koška z traverzu okolo Manáslu, což je s 8 163 m n. m. osmá nejvyšší hora světa. Nachází se v pohoří Mansiri Himal v oblasti nepálského Himálaje. Název pochází ze sanskrtu a lze jej přeložit jako „Hora ducha“. Manáslu je nejvyšším vrcholem masívu Gurkha a leží asi 70 km východně od osmitisícové Annapurny. Ze svahu hory stékají do údolí ledovce Manáslu, Pungen a Thulagi.
Poslední fotografie s komentářem byly Martina Zíky z Národního parku Borjomi v Gruzii.
Poté již nastoupila turistická country kapela Čumbrci.
Myslím, že celá úspěšná akce měla z našeho pohledu jednu velkou vadu – byla komerčně zaměřená, což na našich akcích není zvykem. Do organizace akce byl proto zapojen jenom jeden náš člen, takže klub se na ní nijak nepodílel a do budoucna s tím zřejmě ani počítat nebude.
Jan Tomiška



25. 1. 2020

Výroční členská schůze klubu
Fotografie:
Bogdana Stempkowského Ilony Řechtáčkové Jana Tomišky

Stalo se skutečností, že výroční členská schůze se natrvalo usadila v kalendáři na měsíc leden. V kulturním domě a kině navzájem se sešli členové našeho klubu a pozvaní hosté. Po zapsání na presentaci u Jitky Peterkové a Líby Šaferové si většina zaplatila členské příspěvky na letošní rok a přispěli na námi sponzorovaného čápa černého v ZOO Děčín. Po počátečním mravenčení a vítání se vše v 10 hodin utišilo a samotná schůze začala.
Mikša Peterka všechny v sále přivítal a seznámil s průběhem schůze. Za předsednickým stolem mu sekundovali předseda klubu Václav Hieke, předseda ústecké oblasti Jan Eichler, senátor ing. Zbyněk Linhart a starosta Krásné Lípy Jan Kolář. Mezi pozvanými hosty byli Jaroslav Lexa a Jaroslav Bednář (KČT Dolní Poustevna), Eva Grillová a Irena Uličná (KČT Varnsdorf), Miluška Semdnerová (KČT Rumburk), Miroslav Kučera (STP Lovosice), přátelé z PTSM Lubaň s Tadeuszem Slawinskim, přátelé z Neustadu s Renatou a Jürgenem Gerstner, ing. Michal Osif (EUROTOPOZ), Prokop Škoda vedoucí DYKYTY, Jiří Rak (OPS ČŠ), Helena Landová s manželem (KČT Šluknov), pan Suda (hasiči) a Monika Semanová s přítelem z cukrárny MONIKA.
Hlavní zprávu o činnosti v roce 2019 přečetl Václav Hieke, který zhodnotil celý rok našich akcí. Připomněl i letošní jarní sraz turistů, který pořádáme, a stavbu kapličky sv. Antonína Paduánského. Následoval se zprávou o hospodaření klubu Jan Douda, který téměř po dvaceti letech práci hospodáře předal Aleně Starostové. Jako klub si vedeme finančně velmi dobře. Zprávu o brigádnické činnosti přednesl Mikša Peterka. Hlavní brigádnickou činností byla pomoc na Dittrichově hrobce, kterou měla na starost Lída Hanzlíková. Následovalo ocenění nejlepších brigádníků-členů. Za muže Igor Knapp, za ženy Lída Hanzlíková. Jako brigádník nečlen byl oceněn Mirek Podhorský. Za vedení webových stránek byl oceněn Jan Tomiška, kronikářka klubu Jitka Štraubová, manželé Collerovi za dlouhodobou práci pro klub, Miluška Semdnerová za dlouholetou péči o kapličku sv. Anny, Jan Douda za dlouholetou práci hospodáře, Hartmut John – životní jubileum.
Čestné uznání převzali dámy Collerová, Doležalová, Knollová, Koblihová, Lankašová, Maruška Píšová, Marcela Píšová, Sičová, Štraussová, Suchá, Šaferová, Uličná, Frýbová, Volfová, Portlová a pánové Kocman, Coller, Knapp, John, Krupa, Leš, Podhorský Pavel, Rak, Janda.
Významné uznání 3. stupně: Steckerová, Koňaříková, Bydžovská, Štraubová, Peterková, Osif.
Následovala diskuze, usnesení a závěr.
Schůze se zúčastnilo 51 členů a na čápa černého se vybralo 970 Kč + 60 euro.
K obědu byl výborný vrabec se zelím a dva druhy knedlíků. Tradičně od pana Halíka z hospody Na Fakultě v Kyjově. Měl na starost i bufet, který byl k dispozici po celou dobu schůze. Káva a zákusek z cukrárny Monika.
Pak již proudila volná zábava a kolem 16. hodiny jsme se rozjeli domů.
Všem, kteří se podílejí na činnosti našeho klubu, patří velké poděkování.
Jitka Štraubová



10. – 12. 1. 2020

Nejsevernější zimní stanování v ČR, 38. ročník
Fotografie:
Evy Šteckerové, tak to začalo Mikuláše Peterky Jana Tomišky

Přestože páteční počasí nebylo nikterak zimní, přijížděli účastníci především ze vzdálenějších částí Čech. Více než dvě desítky táborníků, kteří se sjeli na akci již v pátek, využilo k posezení chatu ochránců přírody. Noc z pátku na sobotu byla deštivá a i sobotní den byl sice teplotně nadprůměrný, ale deštivý.
Přestože bylo sychravé a proměnlivé počasí, neodradilo to účastníky od výletů. Pořadatelé připravili dvě trasy do NP České Švýcarsko a jeho okolí, po kterých účastníky provedli cvičitelé pěší turistiky. Táborníci měli možnost i individuálních výletů na rozhledny provozované krásnolipským klubem (Vlčí hora a Dymník).
Na večer byla připravena přednáška mosteckého cestovatele a člena našeho klubu Šebestiána Šulce, jehož vyprávění o putování na Kamčatce přilákalo 35 diváků. Večer pokračoval společnou zábavou při kytarách. Táborníci ocenili zázemí a možnost občerstvení.
V noci ze soboty na neděli byla obloha bez mraků, a tak krajinu hezky osvětloval měsíční úplněk. Nedělní ráno bylo slunečné s teplotou pod nulou.

Statistika:
první noc – 19 lidí, 14 stanů, teplota +2 stupně
druhá noc – 22 lidí (do 17 hodin), 23 stanů, teplota -2 stupně
Celkem 41 osob, z toho 6 dětí
Nejmladší účastník – Samuel (2016) a Max (2014) Zahradníčkovi, nejstarší účastník – Semerád Jiří z Litoměčic (1941), nejvzdálenější účastník – Šafář Jan z Chebu.
Václav Hieke



1. 1. 2020

Novoroční výstup na Vlčí horu
Fotografie:
Mikuláše Peterky Ilony Řechtáčkové

Rok se s rokem sešel a další novoroční výstup na Vlčí horu je tu. Na náměstí v Krásné Lípě před budovou OPS se sešlo 22 turistů připravených přivítat rok 2020, včetně kamaráda z Ebersbachu. Nechyběli ani 3 psí kamarádi, kteří s námi statečně zdolali výstup na Klíč a byli připraveni věrně následovat své paničky i dnes.
Mikša přivítal všechny přítomné, představil senátora Zbyňka Linharta a předsedu oblastního klubu KČT Ústeckého kraje Jana Eichlera a všichni jsme vyrazili za doprovodu sluníčka a téměř blankytné oblohy podél Křinice do Krásného Buku. Zde se s námi rozloučili senátor Zbyňka Linhart a Lenka Peterková, jimž povinnosti a daleká cesta domů neumožnily pokračovat dál.
Naše kroky dále mířily přes Sněžnou, Dlouhým dolem a tradičně kolem kozí farmy a vyřezané sošky Ferdy Mravence. Cestou jsme se kochali krásnými výhledy, kterých nám díky slunnému počasí bylo krajinou mnoho nabídnuto. Pod Vlčí horou nás netrpělivě očekávala Eva Štekrová, takže nás na vrchol k rozhledně vystoupalo 21.
I zde byly naše řady rozšířeny o další příznivce turismu – čtyřčlennou rodinu Churáčkovou. Po výstupu na rozhlednu jsme vybalili menší zásoby dobrot a do kalíšků k novoročnímu přípitku rozlili, jak jinak, než tradiční Lužickou bylinnou. Zde se slova ujal Mikša. Zabilancoval nad uplynulým rokem, představil plány do roku 2020 a pronesl slavnostní novoroční přípitek. Jan Eichler se k přání připojil. Díky technickým vymoženostem jsme zavolali a hromadně pozdravili i předsedu KČT Krásná Lípa Vaška Hiekeho. V průběhu další hodinky jsme se pokochali výhledy z rozhledny, občerstvili a postupně se většina účastníků vydala zpět po vlastní ose.
Zbylo nás 9 a 3 psíci. Krásné počasí lákalo na další prohlídku téměř jarně vyhlížejíci krajiny, a tak jsme pokračovali z rozhledny přes Vlčí horu s panoramatickou tabulí a pohledem na Jedlovou, Pěnkavčí vrch, Klíč, dále na Telenec s výhledy na Studenec, Zlatý vrch a Spravedlnost. Odtud jsme sestoupili ke kapličce sv. Anny a dále Černý kříž k rybníku Šimlák. Po modré turistické značce pěšinou do Krásného Buku a po červené již za soumraku zpět do Krásné Lípy. Na autobusové zastávce jsme se po téměř 15 km zdravě unaveni rozloučili a rozjeli každý do svých domovů.
Prožili jsme společně krásný první den v novém roce. Všem přítomným děkujeme za hojnou účast a přejeme všem příznivcům turististiky vše nej.... v roce 2020, mnoho zdraví a krásných zážitků.
Lída Hanzlíková