Historie změn:
poslední doplnění 4. 1. 2024 20.30 Silvestrovský výstup na Jedlovou jak proběhlo
Příspěvky a připomínky:
j.tomiska@gmail.com
Zde nyní najdete léta dřívější:
2003, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023 2023 nebo od roku 2011 přímo v "Kalendáři" níže.

"Naše" rozhledny:


Rozhledna Vlčí hora
dočasně uzavřena


Dymník

Vápenný vrch (plánovaná)



Pro nové čtenáře:
Kalendář: po ťuknutí na akci v kalendáři se Vám otevře menší podokno s dalšími informacemi. Kalendář na rok 2023 v klasické verzi ke stažení ve formátu pdf je zde.
Album fotografií: při zobrazení obrázku z alba můžete na počítači stisknout pravé tlačítko myši a z nabídky vybrat, mezi jiným, zobrazení vekého obrázku na displej nebo jeho uložení na počítač. Na tabletu podobně, jenom podržíte na obrázku prst.


Již proběhlo
31. 12. 2023 Silvestrovský výstup na Jedlovou, 6. ročník
Fotografie:
Standa Leš



Je nedělní ráno, počasí nic moc, nikomu se nechce z postele. Otázka dne zní: Pojedeme či nepojedeme? Odpověď je jednoznačná – pojedeme, ale až v 10 hodin. Vyrážíme směr krásnolipské nádraží v rekonstrukci. Součástí přístupové cesty k peronu je i obrovská kaluž bez možnosti volby, takže výlet zahajujeme broděním. Vlak z Rumburka přijíždí včas, ale je beznadějně narvanej, takže jedeme na stojáka.Na Jedlové motorák vypustil dav vrcholu chtivých lidiček.
Stoupáme na vrchol Jedlové spolu s desítkami dalších nadšenců. Sluníčko nám nepřeje, zato parádně fučí, ale neprší ani to neklouže. Sníh tady už byl. Je to divné, poslední den v roce a Jedlová bez sněhu? Konečně vrchol, spousta lidí, hospoda praská ve švech, vstup bez šance, připitek tedy probíhá venku. Jirka otevřel šampus a připijíme stylem z hrdla do hrdla, akorát Marcela měla uzávěr z termosky.
Loučíme se s kamarády z Rumburka a pomalu scházíme k nádraží, hlad se hlásí a hospůdka je nedaleko, ale jak posléze zjišťujeme, je beznadějně obsazena a čekací doba na uvolněná místa je nad naši trpělivost, a tak sedáme do Trilexu a jedeme se najíst domů.
Byl to příjemně strávený čas, akorát nám chyběli tradiční společníci Eva s Pavlem a Churáčkovic rodina, ale nemoc a jiný program, neovlivníme.
Standa Leš



31. 12. 2023 Silvestrovský výstup na Klíč
Fotografie:
Jan Tomiška



Ve Svoru na nádraží čekáme s Honzou dva na vlak od Krásné Lípy. Sluníčko se snaží, tak je to veselé. Z vlaku vystupuje šestice, dohromady nás je osm a věrná Jessie.
Cesta byla pohodová, jen kousek pod vrcholem byla uklouzaná místa se sněhem. Nikoho během výstupu nepotkáme, což je super. Na vrcholu Klíče už si připíjí parta lidí a také to tam dost fouká. Je sice mlhavo, ale vítr si s mlhou zahrává tak, že pohled do okolí je vlastně moc krásný. Trošku to připomínalo pohádku Anděl Páně. Tradiční přípitek a jdeme dolů.
Potkáváme kamarády z Děčína. A také už to nadšenci výstupu na Klíč dost houstne. Sešli jsme na rozcestí pod Klíčem a po žluté míříme do Kytlic. U kostela se kocháme pohledem na místní betlém a společně s děvčaty z Varnsdorfu se těšíme do hospody. Ale ejhle, i když to bylo domluvené, hospoda byla zavřená. Půlka naší skupiny rychlostí blesku odjela směr Česká Kamenice, ale ani tam prý s jídlem nebyli moc úspěšní. My s Honzou směr Jedlová a Nový Bor/Svor k autům.
Vlaky praskaly ve švech.
Honzo, děkujeme za poslední loňský výlet.
A v novém roce hodně zdraví, pěkné a zajímavé výlety nám všem.
Jitka Štraubová



28. 12. 2023 Rozloučení s rokem
Fotografie:
Jan Tomiška



Jako každý rok, tak ve čtvrtek 28. 12. se tradičně uskutečnilo setkání členů klubu na rozloučení s rokem 2023 v kulturním domě (kině) v Krásné Lípě.
Sešlo se nás celkem 25 členů, z toho čtyři kamarádi přijeli z Neustadtu. Klub zajistil příjemné posezení i s občerstvením, poděkování patří Aleně Starostové. Každý z členů přinesl z domova něco na “zub“ – chuťovky, cukroví i vína, takže se společný stůl, jako vždy, občerstvením jen prohýbal a nevěděli jsme, do čeho se máme dříve zakousnout, nebo čeho se napít.
Za výbor klubu jsem přivítal přítomné, popřáli jsme předsedovi Vaškovi k narozeninám, informoval jsem členy o nejbližších akcích, které klub pro členy připravuje. Byla velmi dobrá povánoční nálada. Kamarádi z Neustadtu nám věnovali překvapení – dárkový poukaz.
Poslední "vytrvalci" ukončili posezení i s úklidem sálu kolem 19 hodiny. Ani se vše nevypilo a nesnědlo.
Poděkování zaslouží hlavně vedoucí kulturního domu paní Alena Starostová, která se nám maximálně věnovala až do samého ukončení, i když druhý den ji v kině čekala další velká kulturní akce.
Mikša Peterka



5. 11. 2023 Dušičkový výlet
Fotografie:
Zdena Churáčková
Standa Leš
Marcela Píšová
Ilona Řechtáčková
Líba Šaferová
Jan Tomiška



Vlak přijíždí na nádraží ve Svoru, na peronu stojí pan výpravčí a naši čtyři přátelé, kteří dobrovolně dávají všanc své čtyřkolové mazlíčky, dvě Jitky Štraubové, Vlastík a Honza. Z vlaku se vyhrnula parta 10 rozchechtaných turistů, když jede Ilonka, jinak to ani nejde. Jitka pronesla uvítací řeč, stručně nastínila průběh celé akce, nasedáme do aut a jedeme vyzvednout Libušku, která právě přijela BUSem. Vymotáváme se ze staveniště kruháče a za chvilku se scházíme na náměstí ve Cvikově.
Tady začíná "Zelený okruh za skalními výhledy", jdeme k prvnímu zastavení u dětského sanatoria pro léčbu nespecifických chorob dýchacího ústrojí. Sanatorium pochází z roku 1910 a nad ním se tyčící mohutný věžový vodojem je ze 30. let minulého století. Pokračujeme výstupem na Křížový vrch, známější pod názvem "Kalvárie". Míjíme 14 zastavení křížové cesty, kterou tvoří kamenné kapličky se zasklenými výjevy ze strastiplné cesty Ježíše Krista. Na vrcholu u kaple Božího hrobu zapalujeme svíčky, Jitka nám dává kvíz znalostí o Dušičkách, ale je to bída.
Cesta pokračuje, sápeme se závějemi spadaného listí vzhůru na Zelený vrch se Schillerovou vyhlídkou. Tady ve stoupání se náš 15 členný had začíná trhat, družstvo našich veverek posílené o Milušku a Jindru mizí někde v dáli a my ostatní supíme podle vlastní tonáže a kapacity plic vstříc vyhlídce. Tam na plošině obehnané kovovým zábradlím se opět všichni shledáváme. Schillerova vyhlídka skýtá neskutečné výhledy do kraje. Levé straně dominuje Klíč s Luží, středu vévodí na obzoru Ještěd obklopený Jizerkami a na pravé straně vévodí Hvozd, Sokol a Jezevčí vrch. Následuje nezbytné fotografování, vrcholový přípitek, malá svačinka a jde se na Švýcárnu. Švýcárna je dřevěný vyhlídkový altán, který byl vystavěn zásluhou Lesů ČR v roce 2015. I tady jsou krásné výhledy po okolí - Mařenice, v dáli Bezdězy a Vlhošť. Tady se s námi loučí Vlastík s Čendou a Miluška s Jindrou. My ostatní zlákáni vidinou otevřené hospůdky se opatrně šouráme úžlabinou s docela prudkým sešupem ve spadaném listí s ukrytými záludnými, klouzavými šutry a kořeny. Je až s podivem, že nikdo nehavaroval, opět jsme měli kliku.
A dole pod kopcem nás vítá poutač KOZEL - Drnovská hospůdka a šipka vlevo. To byl fofr! Tak tomu se říká lákavý cíl výletu a taky nás zlákal všech 12. Usadili jsme se v útulném nečekaně velkém výčepu, přišla paní vedoucí sepsala objednávku a už to jede, jak přes kopírák. Pivínko, kávička, limonáda, dlabanec a konečná blaženost umocněná nezvykle lidovými cenami. Venku trochu prší ani se nám z teploučka nechce, ale vlak nepočká. Ve Cvikově opět nasedáme a za chvíli jsme ve Svoru na nádraží, kde se loučíme Jitka nám děkuje za účast, Honza dohlíží, aby se tady někdo nezapomněl, vlak přijíždí se zpožděním, ale to nikdo neřeší.
Přátelé díky za pěkný den, za bezpečnou dopravu a milou společnost. A na závěr ještě jednu perlu od Ilonky:
Mozek není obočí, když ho nemáš, tak si ho nedomaluješ.
Ahoj Standa



21. 10. 2023 Jesień na Łużicach
Fotografie:
Zdena Churáčková
Standa Leš
Bogdan Stempkowski
Jan Tomiška



V pátek, den před odjezdem, bedlivě sledujeme předpovědi počasí na všech dostupných médiích a všude slibují bezmračnou a slunečnou sobotu. Tak se tedy těšíme na jeden z posledních záchvěvů "babího léta".
V sobotu ráno, tma jako v pytly, nebe plné hvězd a na teploměru úžasných +12 , co víc si přát. Sraz je na náměstí, odjezd v 7 hodin. Honza s Mikšou dorazili před sedmou a Zdenka se objevila přesně s úderem věžních hodin. Honza hned poznamenal, že odjezd byl v 7 hodin a ne příchod. Nasedáme v pěti k Honzovi do SCENICu a vyrážíme směr Lubań. Ještě za tmy přijíždíme na německé hranice, kde nás stopla německá policie, ptají se, kam jedeme a kolik nás je, a pouštějí nás dál. Mikša se Zdenkou se nám starají o zábavu vyprávěním zážitků z "Burčákového pochodu" v Mutěnicích na Moravě a cesta nám rychle ubývá. Před námi vychází sluníčko a rodí se krásný den. Přejíždíme hranice do Polska, nejenom, že se mění povrch silnice, ale i okolní krajina. Lužické a Žitavské hory jsme nechali za zády a kolem nás se prostírají pečlivě obdělaná pole, místy osetá již vzcházejícími ozimy. Nikde okolo zpustlé pastviny a pole neoraná, jako u nás.
Do Lubaně přijíždíme ještě před 9. hodinou, parkujeme u Motel Łużycki a jdeme se přivítat s pořadateli, v jejichž čele jsou Tadeusz, Henryk a spol. Všichni jsou v plném zápřahu, tak i my přikládáme našich 5 párů rukou k dílu. Po krátkém zahřátí se jdeme prezentovat, my jenom převezmeme mapku pochodu a občerstvení na cestu, vše ostatní zajistil náš vedoucí akce Honza. Každý dostává modrou kartičku se jménem a nápisem "Karta startowa 13 km", nic neplatím,e což nám nevadí, protože ušetřené zlotky prohýříme v restauraci Motelu Łużycki.
Tadeusz je vedoucí trasy 13 km a po uvítacím ceremoniálu si odvádí svých asi 40 oveček do přistaveného žlutého zájezdového autobusu, který nás dovezl na start v obci Nowa Karczma. Autobus to byl pěkný, ale jenom z venku, uvnitř 60 sedadel pro trpaslíky, tak s tím bych chtěl jet na zájezd... Naštěstí jsme za 15 minut na místě, vystupujeme a slova se ujímá Tadeusz. Vyslechneme si úvodní informace, z nichž jsme díky jazykové bariéře pochopili, že se nejdříve půjde neznačenými cestami do obce Siekerczyn a tam se přejde na modrou značku. Dobrá, bereme na vědomí, ale raději se držíme vedoucího Tadeusze.
Trasa vede mezi poli, částečně i lesními úseky, ale nikde ani kopeček, což je pro nás naprosto neznámé. Okolí je malebné, nové domy s upravenými zahrádkami, lesy se barví podzimem, na rybníčku promenují labutě, sluníčko svítí a kupodivu i hřeje, no prostě pohoda. Cesty jsou sice podmáčené, blátivé a tím klouzavé, ale dá se to obejít. Naše skupinka to přežila v pohodě, ale okolo se i padalo. Asi po 6 km přicházíme do Siekerczynu, kde u sportovního areálu je kontrola i altán k posezení. Hrozně tam profukuje, tak jdeme pomalu teď už modře značenou cestou do Weselówki, kde byla další kontrola. A to byl jakýsi pokyn pro naše veverky – Honza, Mikša a Zdenka – modrá je naše barva a davaj, vzali za to, až se dostali do samého čela více jak třísethlavého pelotonu (postupně se připojovali účastníci z kratší trasy) a v čele to dotáhli až do samého cíle. My s Marcelou kochání a focení chtiví, jsme se občas zpozdili a veverky nám zdrhly, ale naštěstí jsme je vždy dohnali a pak už jsme raději drželi krok a leccos jsme i oželeli.
V cíli, opět u motelu, nás zahřála podávaná horká polévka ve stylu "co dům dal" , ale byla dobrá. Potom jsme šli do restaurace roztočit ušetřené zlotky. Takže pivínko, laté machiato se charlotkou a zmrzlinové poháry, které vše jistily. No prostě ve stylu zlotý u nás neudáš, tak pryč s nima. Henryk si nás přišel vyzvednout a odvedl nás k slavnostnímu ukončení pochodu, předání diplomů, odznaků a upomínek za potlesku přítomných. Bylo to milé, asi nás tam opravdu mají rádi. Následovalo velké loučení, objímání a líbání. Nejobletovanější a nejlíbanější z naší mini výpravy byl bezesporu Mikša, na něj polské turistky stály frontu a šel z náruče do náruče.
Odjíždíme spokojeni a plní dojmů směrem na Varnsdorf, kde si Mikša kupuje basu zlevněného Gambrinusu v Albertu a jedeme domů. Marcela a já vystupujeme na náměstí a veverky Honza rozváží až k domovním dveřím. Bylo nás pět, ale bylo to moc fajn. Honza, jako ostatně vždycky, vše detailně připravil, zorganizoval a ještě nás bezpečně dopravil tam i zpět. Honzo, za to všechno ti všichni moc děkujeme.
Ahoj Standa



10. 10. 2023 Exkurze členů Destinačního fondu OPS České Švýcarsko
Fotografie:
Ivo Šafus
Jan Tomiška



Autobus nás dovezl k Schrammsteinbaude na silnici mezi Postelwitz a Ostrau, poté jsme vystoupali po mnoha schodech i několika žebřících na Schrammsteinaussicht a po pokochání se výhledy i všeobecnému focení, jsme sestoupili do Lichtenhain Nasser Grundu. Jenom dřevěných schodů napočítal Mikša 862. Trasa je zde. Přejeli jsme starou, ale moc pěknou a udržovanou tramvají (speciálně pro nás objednanou) do Lichtenhainer Wasserfall. Odtut jsme šli částečně po staré cestě, která kdysi vedla až k Pravčické bráně. Včas jsme ale odbočili a asi všichni jsme opět po zdolání nějakých těch výškových metrů rádi usedli ke stolům na terase restaurace Bergwirtschaft Kuhstall a posilnili se a odpočali před dalším pochodem. Prohlédli jsme si druhou největší skalní bránu Českosaského Švýcarska, pokochali se opět již jasnějšími výhledy a poslechli si některé informace od ředitele Nationalpark Sächsische Schweiz. Po Himmelsleitr jsme ještě vystoupali na horní, velmi rozsáhlou plošinu, opět s hezkými výhledy. Sestup do údolí Křinice docela utekl. Trasa je zde.
Opět tramvaj Kirnitzschtalbahn nás dovezla do Bad Schandau. Po kratší procházce od Lázeňského parku k autobusu na parkovišti u Labe, jsme přejeli do nedalé Schmilky, kde nás bývalá pracovnce muzea moc hezky a zajímavě informovala, jak šel čas v minulých 30 letech, hlavně s důrazem na správný a asi i ojedinělý (alespoň u nás) přístup podnikatele k obci i jejím obyvatelům.
Byl to moc hezký a dobře organizovaný zájezd, i když náročný na fyzičku. Moc děkujeme Tourismusverband Sächsische Schweiz za pomoc při organizaci exkurze a za milé přijetí. Poděkování patří i Jirkovi Rakovi za bezchybné vedení ve skalách, paní Andreje Kadlecové za přípravu i organizaci, ale i řidiči autobusu, který nás bezpečně a s přehledem převezl i po těch nejuzších silničkách. Díky.
Jan Tomiška



8. 10. 2023 Za spadaným listím
Fotografie:
Lucie Churáčková
Ilona Řechtáčková
Líba Šaferová
Jan Tomiška



Je nedělní ráno, v 6:30 ještě za tmy jdu zkontrolovat počasí, vystrčím hlavu a ono leje! No nic, přibalím deštník, čepici, šálu a pláštěnku a uvidíme. V 8:40 přicházíme na nádraží, to už neprší. Na nádraží se zdravíme se Zdenkou a přijíždí Trilex. Mává na nás Ilonka, už dopředu tuším, že to zase bude den plný srandy. Usedáme, odkládáme svršky a už to začíná. Vypadla mi odněkud ponožka a Ilonka hned, hele vypadl ti suspenzor a černej, udiveně koukám, co je to zase za vtípek. Sbírám vypadlou ponožku, nevím sice proč ji mám, ale uklízím ji do batohu a Ilonka se Zdenou vymýšlejí další možnosti jejího využití, např. udělat díry na oči a mám čepici přes uši nebo ji použít jako vycpávku do malé čepice. V Rybništi přistupuje Pavel a děvčata se uklidňují, autorita je autorita. Už je nás pět a Svor za okny.
Na peronu nás vítá Honza a Jitka, přidávají se Honza s Luckou a už je nás devět. Nasedáme do aut a jedeme na zastávku BUSu čekat na Libušku. Po chvíli čekání přijíždí Libuška a v plném počtu 10 nadšenců vyjíždíme směr Cvikov a do Trávníku.
Tam parkujeme a vyrážíme po modrozelené uličkou, lemovanou krásnými dřevěnkami na Knesplovu vyhlídku a Knesplův kříž. Odtud pokračujeme na 2 km vzdálený Milštejn. Cesta nás vede lesem a je pěkná bez šutrů, pohodička. Zřícenina hradu Milštejn je monumentální skalní masív se zajímavou skalní bránou a pěknými útvary okolo, je pro turisty nepřístupný (neschůdný terén). Prohlídka, focení, krátké občerstvení a vracíme se na rozcestí a jdeme kolem Samperova obrázku směrem k údolní přehradě Naděje. Na rozcestí Pod Suchým vrchem se rozdělujeme. Veverky Honza, Zdena a Pavel odbočují k Ledové jeskyni na Suchém vrchu a my ostatní pokračujeme na hráz přehrady Naděje. Přehrada nezklamala, voda v pěnící kaskádě přepadala a my se kochali tou krásou.
Po setkání s veverkami, pokračujeme na Hamr podél Hamerského potoka. Pěkná lesní cesta se zrádně změnila v horor. Čeká nás doslova smradlavá, místy až bezedná bažina (červeně značená), v okolí se ozývá čvachtání, tlumené nadávky, ale Zdenka to pojala ve velkém stylu a předvedla nám krátkou epizodu z Krále Šumavy - zapadla do bahna a nešlo to sem ani tam, ale synek Honza nezaváhal a obut v botkách do nepohody, jal se svou matku vysvobodit ze zrádné bažiny. Ta nám pak ještě předvedla brodění Hamerským potokem za účelem odbahnění. Naši pozornost si získala i Libuška, která předváděla taneční kreaci s hůlkami mezi kořeny a navíc v bažině – skutečně pohledné.
Přicházíme do obce Hamr, kde jsme se těšili na penzion Pod Přehradou, ale měli zavřeno, tak se jdeme podívat na bývalý vodní náhon. Zajímavá stavba vytesaná ve skále, nadšenci tam vše prozkoumali i do štoly vlezli, ale po 100 m končilo a museli se vrátit. Vracíme se k penzionu a vydáváme se k z dálky viditelné Křížové věži. Opouštíme značku a jdeme neznačenými cestami a najednou stojíme na úpatí Křížové věže. Šok! Je úžasná a velice fotogenická. Odtud opět neznačenou cestou na Drbošovu vyhlídku, pěkný rozhled. Vracíme se na značku a k autům do Trávníku.
Jitka cestou obvolala okolní hospůdky, kde by nás byli schopni nakrmit. Potěšila nás s tím, že v Mařenicích U Tří lip nás očekávají. Přijíždíme do Mařenic a vítá nás krásná dřevěnka, tam usedáme k desetimístnému stolu a u pěkné a příjemné paní vedoucí si objednáváme pití a jídlo. Pergamen s objednávkou jí sahal skoro až na zem, z pití pivínko, groček, kofola, točený birrel a z hotovek jsme vyzobali téměř vše, co ještě zbylo. První přišla na řadu skutečně neskutečně dobrá ba přímo bezkonkurenční zelnačka! A pak to šlo od svíčkové, přes výpečky, smažáky, vinnou klobásu se salátem až po Honzovy lívance. Udělali jsme hospůdce slušnou tržbu a dobře nasyceni a příjemně unaveni odjíždíme do Svoru na vlak.
Zvláštní poděkování patří Jitce a Honzovi, kteří nás provedli úskalími dnešního putování a děkujeme i všem řidičům za bezpečnou dopravu.
Ahoj, Standa



16. 8. 2023 Smrk v Jizerkách
Fotografie:
Standa Leš
Líba Šaferová
Jitka Štraubová
Míla Wisinová



V 8 hodin se nás v Krásné Lípě na náměstí sešlo pět párů a to se často nestává, většinou bývají dámy v převaze. Vyjíždíme třemi auty směr Varnsdorf, Žitava, Bogatynia a Frýdlant. A když Frýdlant, tak i Vločka, pro neznalé cukrárna Vločka, tradiční to zastávka jizerskohorských akcí. Kávičky, dortíčky a chlebíčky, to jsou nezbytné kalorie před náročným výstupem na Smrk. To jsem ještě netušil, co můj prvovýstup na Smrk bude obsahovat. Kdybych to byl věděl...
Auty jsme dojeli do Bílého Potoka a nám již známou cestou pokračovali k Bártlově chatě, kde parkujeme.
Nejdříve absolvujeme výstup na vyhlídku Kočičí kameny, pokračujeme k chatě Hubertka, krátké občerstvení ve vedlejším bufetu.
Naše další zastávka je na rozcestí U Červeného buku a po žluté k odpočívadlu Streitův obrázek (705 m n. m.). Tady dáváme krátkou pauzu na občerstvení z vlastních zásob. Je zde také informační panel vyhlášeného ráje cyklistů "Singltrek Pod Smrkem, což jsou barevně rozlišené trasy podle obtížnosti vyhrazené pouze cyklistům.
Pokračujeme po modré na vyhlídku Pechova smrt (Pech byl nadlesní, který tady byl r. 1933 zastřelen).
Z vyhlídky do nádherného okolí, díky počasí je vidět i hodně daleko, se kousek vracíme až k modré odbočce k vrcholu. Cesta se najednou změnila v cestičku vedoucí do změti balvanů, šutrů, kamenů a kamínků a to vše v délce podle směrovníku pouhých 2,5 km. Možná se to zdá být kousek, ale v tom terénu, no nevím, a časový údaj na směrovce 1 hodinu a 30 minut, pokládám za údaj z říše snů, to je čas tak pro veverky. Po zkušenostech z Tater vím, že 3 hodiny budou možná málo. Představa tříhodinového potácení se mezi šutry moc nadšení nepřidává. Ale je samozřejmě i co obdivovat. Oku lahodí překrásné výhledy do kraje Jizerek, malá studánka s dřeváčkem u cesty i torza uhynulých smrků pichlavých, jak nám Mikša odborně povyprávěl. Ale k tomu, aby se člověk mohl pokochat všemi krásami hor v okolí, se musí co, no zastavit, stabilizovat se na nakloněné rovině v šutrech a potom zase pokračovat ve výstupu. Když se objevila směrovka s údajem k vrcholu 700 m a jen 25 minut, srdce poutníkovo pookřálo a nabyl jsem dojmu, že už to bude brnkačka. Omyl! Nebyla. Další ukazatel sice říkal 400 m za pouhých 10 minut, houby, půlhodinka pouhá. Ale ta radost, když se vpravo nad hlavou vyloupla rozhledna Smrk, tak to stálo za to. Konečně cíl dnešní pouti SMRK 1. 124 m n.m.
Krásná rozhledna, odpočívající parta našich rychlolezců tzv. veverek. Klídek, odpočinek, svačinka, zavodnění, převlečení a už chybí jediné – koupel a postel. Ale čas je náš pán a chceme se dostat dolů ještě za světla, takže sestup. Fajn Nebeský žebřík vypadá zkraje moc přívětivě, dřevěná plata občas schod, super, srdce plesá, že po hrůze konečně pohoda, ale předčasnou radost následuje kruté poznání, že Nebeský žebřík nejsou jenom plata, ale zase ty šutry! Ale teď naopak dolů a je po kochání, musíme koukat kam šlápnout, šutry jsou zrádné. Silně mě začíná štvát moje nadváha, protože pod lehčími kusy se viklany jenom zhoupnou, ale pode mnou se vyvrátí i balvan, který na pohled vypadá bezpečně.
Nedaleko za rozcestím Předěl několik ještě schopných turistů vylezlo na vrcholové skalisko Paličník (944 m n. m.). Výstup po kamenných schodech a železných žebřících končil vyhlídkovou plošinou s dřevěným křížem a naštěstí i se zábradlím. Pohled do hlubiny po levé straně nebyl zrovna příjemný. Ale trocha námahy stála za to: vrchol Jizery, sousedící vrchol Tišiny a skály Frýdlantského cimbuří a Ořešníku. I opravdu daleké výhledy, třeba Berzdorfer See u Görlitz, ale i na západě vrcholy Lužických hor (Klíč, Hvozd, Luž, zřejmě i Jedlová...) a patrné obrysy Krušných hor. Byla to taková krásná tečka za celým výletem.
No nic, už jsme dole, lidí přibývá, civilizace v dohledu a už vidíme Bártlovku a dveře zvoucí k posezení v hospůdce. Vše je zapomenuto, šutry byly, jsou a budou, ale napěněný Konrád a kouřící zelňačka a veselá parta, tak to přebíjí vše.
Akci připravil a vedl Honza Tomiška. Děkujeme za krásný výlet, který se vydařil nejen díky počasí, ale zejména dobré partě.
Ahoj Standa Leš



10. 8. 2023 Setkání u lípy
Fotografie:
Bogdan Stempkowski
Jan Tomiška



Tradiční druhou zářijovou neděli jsme se dnes v 10 hodin sešli v městském parku v Hrádku nad Nisou s družebními polskými přáteli z Lubaně u "Lípy přátelství“, kterou jsme s společně se souhlasem a za přítomnosti vedení města zde společně vysadili 16. 9. 2017. Jedná se o zvláštní asijský druh lípy, která při dobrých podmínkách kvete i 2x do roka s hroznovitým květenstvím, zvláštními listy s pilovitým ozubením i zvláštní vůni.
V roce 2017 bylo při výsadbě lípy abnormální sucho a lípa doslova chřadla před očima. Díky kamarádce-turistce, která kdysi ve městě vedla i zdejší turistický klub, chodila lípu zalévat, a tak ji zachránila.
V letošním roce roce se nám lípa k našemu velkému údivu představila v plné, bohaté kvetoucí kráse s velkým a mimořádně bohatým květenstvím. Byla radost na ní pohledět, jak byla květy doslova obalena. Nemohli se jsme té krásy nabažit. Aby byla ještě krásnější, tak jsme odřezali nežádoucí „vlčí výhonky“ které jí ubírají na ještě větší síle a vzrůstu.
Sešlo se nás v horkém počasí, kdy teplota byla 30 stupňů, celkem 21 účastníků včetně přátel z Neustadtu. Předsedové obou klubu pronesli tradiční řeč. Přítomné pozdravil za bývalý družební klub z Neustadtu i kamarád Jürgen Gernstner. Nechybělo ani tradiční foto.
V 11 hodin jsme, podle předsedou Vaškem připraveného programu, navštívili kostel Chrám pokoje. Byl postavený v roce 1901 v saském novorenesančním slohu, v současnosti ho užívá církev československá husitská. Provázela nás paní učitelka Helena Svobodová, která nás seznámila s bohatou historii nejen kostela, ale celého rozvíjejícího se města, včetně začátku nové etapy zdejšího a silně omlazeného turistické klubu.
Ve 12 hodin jsme měli v restauraci Konírna zajištěný společný oběd.
Po po obědě jsme ještě navštívili v letech 2020–2021 vybudovaný geopark. Je to asi 25 velkých, snad tunových kamenů, ze základních nerostů v oblasti se vyskytujících. I s vedle ležícím hřištěm pro děti to je další příjemné místo k odpočinku. Pěknou procházkou může být i nedaleký mokřad s 730m haťových chodníčků.
Ve 14 hodin jsme se rozloučili a odjeli auty do svých domovů s tím, že příští rok budou kulturní program s občerstvením připravovat naši družební přátelé z Lubaně u nich v Polsku.
Mikuláš Peterka



12. 8. 2023 Krásnolipské pochody
Fotografie:
Jaroslav Leksa
Ilona Řechtáčková
Bogdan Stempkowski
Líba Šaferová
František Štraub
Jan Tomiška



Druhý ročník Krásnolipských pochodů je již minulostí…
Oproti prvnímu ročníku se rozhodli pořadatelé udělat několik podstatných změn hlavně časově se startem i s cílem, ale i změnami v délkách jednotlivých tras. Zvolili jsme pro pořadatele velmi náročný čas startu, a to od 6 do 12 hodin, což bylo i náročnější pro kontroly na trasách i občerstvovací a prodejní stánek.
Všechny trasy měly cíl až do 18 hodin, a to z jediného důvodu – chtěli jsme, aby si tento nový druh pochodů mohl každý z účastníků plně užít jako víkendový výlet krásnou přírodou v okolí našeho města.
Po nepříliš dobrých zkušenostech z předchozích ročníků jsme zrušili dlouhé trasy 35 km a 50 km, kde jsme měli například vloni na těchto dvou trasách jenom deset účastníků. Zrušili jsme i dvě loňské cyklotrasy, na které se přihlásilo pouze 5 účastníků. Zaměřili jsme se hlavně na krátké trasy od 3- 13 km pro rodiče s dětmi a na celodenní nenáročné výletní trasy do 30 km.
Tyto organizační úpravy nám dali letos plně za pravdu a výsledky se také dostavily. V loňském roce byla celková účast 131 startujících, letos dvojnásobná – s celkovým počtem 265 startujících. Tak velkou účast jsme vůbec jako pořadatelé nepředpokládali. Je pravdou, že nám také přálo počasí. Největší účast měla velmi kvalitně připravená kvízová a nenáročná trasa na 4,5 km vyloženě pro rodiče s dětmi i s kočárky, s účastí 123 startujících, kterou si prošla prakticky polovina startujících. Z celkového hodnocení jednotlivých tras dominují trasy do 18 km. Na trase 24 km bylo jen 5 účastníků a na 30 km 16 účastníků.
Trasy byly vhodně připravené do přírody v okolí Krásné Lípy s pěknými výhledy a s minimálním počtem kontrol (celkem 6), které byly ale plně dostačující.
Startovné bylo minimální, děti do 6 let zdarma, do 15 let 10 Kč, ostatní jen 30 Kč. Všichni účastníci obdrželi mimo účastnického listu pěkné odměny, na 30 km trase ještě k tomu i kovový odznak Labských pískovců.
Startující měli možnost si v cíli vybrat zdarma velké množství různých publikací, tiskovin a pohledů z Krásné Lípy a okolí.
Nejmladší účastník – tříměsíční dítě, tedy maminka, obdržela bonboniéru s batůžkem, nejstarší účastník a dva nejvzdálenější účastníci z Hodonína klubová trika s batůžky.
Rozmanitost startujících dle místa bydliště byla také překvapivě velká. Startující byli z 63 měst a obcí, nejvíce z České Kamenice 44 osob, z Prahy 27 osob a z Děčína 21 osob. Následovala Krásná Lípa s 16 startujícími, což bylo pro pořadatele překvapení milé, až nečekané.
Účastníci pochodů i příchozí veřejnost měla možnost si vybrat v občerstvovacím a prodejním stánku z dostatečné nabídky jak občerstvení, tak i drobností na památku. Ovšem i Turistickou lužickou jsme museli doplňovat...
Druhý ročník Krásnolipských pochodů se dle dojmů startujících v cíli vydařil. Nebylo moc kritických připomínek, spíše naopak, což pořadatele potěšilo.
Chtěl bych velmi poděkovat všem pořadatelům za celkovou přípravu akce a celou sobotní organizaci, ať to byli pořadatelé na prezentaci, na kontrole a v prodejním i občerstvovacím stánku.
Velké poděkování zaslouží také i pracovní skupina TS města za tradiční a významnou pomoc.
Mikuláš Peterka



28. – 30. 7. 2023 S kamarády z Práznovců v Bzincích
Fotografie:
Jan Kolář a ost.
Jan Tomiška



28. 7. 2023
V 7.00 odjelo z Krásné Lípy na pozvání slovenských turistů ke společnému setkání dvanáct Krásnolipáků.
Cílem setkání nebyly tentokráte Práznovce, ale Bzince pod Javorinou, obec ležící v podhůří Bílých Karpat na soutoku řeky Kamečnice a přítoku Vrzavky, asi 6 km severozápadně od Nového Mesta nad Váhom. Samotná obec se rozkládá na úpatí masivu Salašiek (588 m n. m.) a má cca 2 000 obyvatel. V katastru obce se nachází nejvyšší vrchol Bílých Karpat Velká Javorina s nadmořskou výškou 970 m n. m.
Tentokrát se nejednalo jen o turisticko-společenské setkání práznovských a krásnolipských turistů, ale o povýšení dvanáctileté spolupráce turistů na spolupráci mezi městy Krásnou Lípou a Práznovci.
Hostitelem slavnostních okamžiků byl starosta Bzinců Ing. Dušan Málik. V 17.00 hodin se v moc hezkém prostředí slavnostně vyzdobeného radničního sálu sešli turisté i hosté obou států.
V čele sálu byly po pravé straně státní prapory obou zemí, uprostřed byla bysta Ľudmily Podjavorinské (rodačky z Horného Bzince – významné slovenské prozaičky a básnířky), po pravé straně byly zástavy měst a nechyběl ani městský prapor Krásné Lípy. Před řečnickým pultíkem byl připravený stoleček. Na bílém ubrusu vynikaly dvoje tmavomodré desky se zlatými znaky spřátelených měst a Krásnou Lípou věnovaná váza též s městskými znaky. Městské znaky v barevném provedení dekorovaly stůl.
Úvodem zazněly hymny obou států. Slova a přivítání se ujal hostitel Ing. Dušan Málík, MBA, po něm starosta Práznovců Phdr. Dušan Macho a starosta Krásné Lípy Jan Kolář. Po té, co starosta Práznovců Phdr. Dušan Macho přečetl jednotlivé body partnerské smlouvy, ji starostové Krásné Lípy a Práznovců podepsali. Smlouva mimo jiné umožní spolupráci dalším spolkům. Ke slavnostní atmosféře přispěli svoji hrou i zpěvem Vasil Gálik, harmonika a Juraj Košarišťan, akordeon, kteří doprovázeli tři děvčata, která se představila „sme žiačky základnéj školy Ludmily Podjavorinskej ze Bzinec pod Javorinou – „Klenotnice.“ Zazpívaly lidové písničky z regionu. Bylo to milé.
Na 18.00 hodinu byla připravena večeře s přípitkem. V kulturním domě následovalo posezení, které zpříjemnili POHRONCI – Združenie autentického folkróru pod vedením Mariana Čupky. K jejích hudebním nástrojům patřil cimbál, fujary, housle, harmonika, dudy a basa. Na úvod zahráli a zazpívali státní hymny. Následoval vtipně konferovaný program známých i méně známých lidových písniček.

29. 7. 2023
Od 9.00 hodin byla připravena bohatá snídaně. V 10.00 hodin jsme navštívili muzeum významné spisovatelky a první slovenské národní umělkyně Ľudmily Podjavorinskej. Narodila se v tehdejším Rakousku-Uhersku 26. dubna 1872 v Bzincích pod Javorinou. Zemřela 2. března 1951 ve věku 79 let. Je pohřbena v Novém Mestě nad Váhom.
V 11.00 hodin jsme odjeli k Holubyho chatě pod vrchol Velké Javoriny (970 m n. m.). Někteří neodolali a kromě občerstvení vyšli i na samý vrchol s překrásnými dalekými výhledy.
Ve 13.00 hodin nás čekal společný oběd v příjemné westernové restauraci Counry Saloon Cetuna. Podával se kuřecí vývar, dle přání vepřový řízek s bramborem nebo přírodní kuřecí steak s rýži. Od 16.00 hodin byla domluvena exkurze v rodinném pivovaru a lihovaru ve Staré Turé.
Po návratu na ubytování nás čekalo kulinářské překvapení – naši hostitelé připravili společné grilování a pan starosta Bzinců s manželkou uvařili skvělý zvěřinový guláš. Došlo i na pivo Falkenštejn. K poslechu hráli nám již známí harmonikáři (doprovázeli na radnici dětské zpěvačky), ale na kytaru hrál i zpíval náš kamarád Pavel z Práznovců. Většina šla spát až nad ránem.

30. 7. 2023
Po vydatné snídani se většina účastníků s našimi hostiteli i kamarády z Práznovců rozloučila, každý dostal na cestu od hostitelů dárky a klub dostal dárkový koš. Loučení je vždy smutné.
Malá část účastníků (jedno auto), kteří zůstali do pondělka, odjela na Velkou Javorinu, aby se zúčastnili slavnosti Československé vzájemnosti. Slavnosti bratrství Čechů a Slováků zde má bohatou tradici od roku 1848 a o popularitě svědčila hojná návštěvnost. Cestu k Holubyho chatě lemovalo množství stánků trhovců. Velké podium bylo připraveno pro účinkující. Bohužel mohutný déšť nás vyhnal k ubytovně do Bzinců.
Po obědě nás přátelé odvezli do Piešťan, na kolonádě nás pohostili výbornou zmrzlinou a pod markýzou cukrárny jsme přečkali i deštivou přeháňku. Procházka vedla ke Kolonádovému mostu od Emila Belluše, jeho významnou funkcionalistickou stavbou z let 1930–1933 se sochou berlolamače od R. Kühmayera a lepty do skla od Martina Benky. Most překlenující Váh vyúsťuje u Thermia Palace, pětihvězdičkového secesního lázeňského hotelu, který byl stavebně dokončen v roce 1912. Má 111 pokojů, z toho 14 apartmánů. V roce 2006 se stal prvním pětihvězdičkovým lázeňským hotelem na Slovensku.
Starosta Práznovců Dušan Macho nás do hotelu pozval na pivo, a tak jme měli možnost vidět architektonicky nádhernou jídelnu s od výmalbou Alfonse Muchy. Po návratu nás čekal pan starosta z Bzinců Dušan Málik s večeří. Poslední společné posezení bylo vzhledem k rannímu odjezdu kratší.

31. 7. 2023
Ráno nás čekala opět bohatá snídaně. Potom už jen tradiční smutné loučení a mávání na pozdrav a těšení se na příští setkání.

Důležitým výsledkem je, že dlouhodobá spolupráce obou turistických spolků přerostla ve spolupráci obcí.

A na závěr této zprávy těžko hledám slova, kterými bych vyjádřil dostatečné poděkování našim hostitelům. Od příjezdu se nám nepřetržitě věnovali. Starali se o nás materiálně i duchovně. Pečovali o nás, chodili spát poslední, ale ráno se nám již zase věnovali. Kromě času byla naše návštěva určitě i ekonomicky velmi náročná. Děkuji za nás za všechny moc našim turistickým přátelům, obci Práznovce i obci Bzince. A všem, kteří se podíleli na setkání plném zážitků.
Přátelé, děkujeme.
Václav Hieke

Poznámka: Omluvte, prosím, kvalitu videí (jenom mobil). Při pomalejším připojení k internetu je vhodné si videa nejdříve stáhnou a teprve potom pouštět.
Jan Tomiška


16. 7. 2023 Brigáda Farská kaplička
Fotografie:
Ilona Řechtáčková,
Jitka Štraubová



Chtěl bych poděkovat partě kamarádek, že se v teplém nedělním dopoledni domluvily a vyjely opravit Farskou kapličku, o kterou původně pečovala manželka Jitka. Nyní je kaplička zase taková, jako když tam Jitka jezdila z domova s károu s potřebným nářadím a materiálem k údržbě.
Vřelé díky vám!
Kaplička dosud patří státu, město Krásná Lípa již více let žádá o její převzetí!
Mikuláš Peterka


17. 6. 2023 Brigáda u rozhledny Vlčí hora
Fotografie:
Jan Kolář



Projekt "Stezky z lásky" vznikl z iniciativy společnosti RegioJet a Kofola ve spolupráci s Klubem českých turistů.
Cílem produktu je dobrovolnická aktivita při údržbě turistické infrastruktury. Pořadatel akce vyhlásí brigádnický záměr, zajistí ubytování a stravování (náklady jsou hrazené z projektu Stesky z lásky), připraví potřebné nářadí a materiál, ochranné pomůcky. Určí člena, který se postará o organizaci pracovní činnosti. Dobrovolníci jsou aktivováni pomocí sociálních sítí.
Pilotním programem v Ústecké oblasti byla brigáda organizovaná krásnolipským odborem KČT 16. – 17. 6. 2023.
V pátek od 18. hodin přijížděli dobrovolníci na Vlčí Horu k ubytování na chatě českolipských turistů. Vítal je starosta Krásné Lípy Jan Kolář a předseda Ústecké oblasti KČT Jan Eichler.
Hostitelé (KČT a město Krásná Lípa) připravili pro hosty táboráček k opékání špekáčku a točené pivo. Nealkoholické nápoje dodala Kofola. Překvapením bylo vystoupení Ondřeje Pavelce, který složil a všem zazpíval písničku o své oblíbení kofole. Delšímu posezení u ohně zabránila dešťová přeháňka. Milé seznamování pokračovalo dál v klubovně chaty u krbových kamen, které roztopil oblastní předseda. Už páteční večer byl pohodový. Dobrovolní pracanti přijeli, aniž by se znali z Teplic, Loun, Děčína, Berouna a Prahy. V klubovně u praskajícího ohně se rozhostila příjemná nálada všichni si měli co říci, došlo i na organizovanou turistiku (dobrovolníci nebyli organizovaní turisté), když jsme se ve 22. hodin loučili, tak už byli všichni kamarádi.
V sobotu přes to, že celý týden byla špatná předpověď počasí, po snídaní 11 dobrovolníků posílených o 5 členů krásnolipského KČT vystoupalo na Vlčí horu. Jan Douda a Jan Kolář skvěle zorganizovali práci.
Doslova se jednalo o koncert síly, elánu a nadšení, všichni bez rozdílu pracovali na plno. Těžká práce spočívala ve snášení zbytku po ohni do kontejnerů deponovaných na úpatí hory. „Mravenečci“ přinesli břemeno, které třídili podle komodity (směsný odpad, železo a především dřevo) znovu spěchali do kopce pro další náklad. To se stereotypně opakovalo celou pracovní dobu. Práci nezpomalily ani dešťové přeháňky. Přes těžkou fyzickou a špinavou práci neklesala dobrá nálada. Byla stejná jako v pátek, kdy jsme se rozcházeli. A na konci směny bylo naplněno 5 velkoobjemových kontejnerů.
Velké poděkování zaslouží koordinátorka projektu Svatava Majvaldová zastupující RegioJet. Nadstandardně se starala o účastníky a ještě fyzicky pomáhala s likvidací spáleniště. Všem účastníkům rozdala trička s logem, pamětní tabulku a propagovala projekt.
Poděkování zaslouží členka krasnolipského KČT Monika Semanová za chutný oběd, který pro účastníky navařila.
Poděkování zaslouží i město Krásná Lípa, technické služby a především starosta Jan Kolář, pro kterého není nic problémem.
V neposlední řadě si zaslouží uznání všichni, kteří nejsou lhostejni, kteří obětují svůj volný čas, kteří nezištně pracují pro druhé. Bonusem bylo společné setkání.
Všem děkuji.
Václav Hieke



10. 6. 2023 Pohádkový les, 37. ročník
Fotografie:
Jaromír Petružálek


Jan Tomiška



V sobotu 10. června zorganizoval Klub českých turistů, odbor Krásná Lípa ve spolupráci s městem již 37. ročník tradičního Pohádkového lesa spojeného se staročeským jarmarkem. Na Pohádkovém lese se prezentovalo 2 365 přihlášených účastníků, z toho 1 186 dětí a 1 179 dospělých.
Byly tradičně připraveny dvě trasy. Krátší dvoukilometrová, která vedla krásným městským parkem plných rozkvetlých rododendronů. Na této trase se prezentovalo 1 123 osob, z toho 535 dětí a 588 dospělých. Měli možnost vidět sedm pohádkových zastavení a 33 pohádkových bytostí.
Delší sedmikilometrová trasa vedla z části po trase kratší, dále okrajovou částí luk a lesů po tvrdých a upravených lesních cestách s možností kočárků a zpětně přes městský park do cíle pochodu. Na této trase se prezentovalo 1 242 osob, z toho 651 dětí a 591 dospělých. Čekalo je 21 pohádkových stanovišť s 97 pohádkovými bytostmi.
Na každém stanovišti děti čekaly různé dovednostní i znalostní testíky.
Start byl v kulturním domě od 8 do 11.30 hodin. Ukončení také v kulturním domě ve 14 hodin.
Všichni účastníci sedmikilometrové trasy volili v cíli pohádkovou bytost, která se jim nejvíce líbila.
Letošní pohádkový les byl obohacen účastí skupin „Česky -Pěšky“ a „Kvídovou stezkou“, které zajistilo ústředí KČT v Praze. Natočit příspěvek do programu „Snídaně s Novou“ přijela i televize Nova s herečkou, zpěvačkou a moderátorkou Jitkou Čvančarovou. (Bude vysíláno ve Snídani s Novou 15. 6. 2023 asi v 7:20.)
Vyvrcholením bylo tradiční defilé všech pohádkových bytostí na krásnolipském náměstí, při kterém byly všechny pohádkové bytosti zaslouženě odměněny. Pro pět nejvíce účastníky hodnocených pohádkových stanovišť navíc sladká prémie – domácí dorty s pohádkovou tematikou.
Počasí organizátorům přálo. Bylo od rána zataženo, dopoledne spadlo jen pár kapek deště, po poledni již jen sluníčko, takže se Pohádkový les v Krásné Lípě vydařil. Byla to druhá největší účast ze všech 37 organizovaných ročníků, pouze o 137 účastníků méně než v loňském roce.
Chtěl bych poděkovat startujícím za velkou účast, ale hlavně všem pořadatelům (164) a pracovníkům Teschnických služeb města Krásná Lípa (11), kteří se na náročných přípravách a sobotní akci podíleli.
Celková účast i s pořadateli tedy byla 2 540 osob.
Za KČT, odbor Krásná Lípa
Mikuláš Peterka


3. 6. 2023 Výstup na Smrk, 50. ročník
Fotografie:
Jan Tomiška






2. 6. 2023 Noc kostelů




20. 5. 2023 Severní stopa, 45. ročník
Fotografie:
Jaroslav Leksa
a další

V sobotu 20. května 2023 uspořádal Klub českých turistů Dolní Poustevna ve spolupráci s Městem Dolní Poustevna 45. ročník turistického pochodu SEVERNÍ STOPOU.
Letošní 45. ročník pochodu nám připomenul další významná výročí:
  40. výročí založení odboru turistiky v Dolní Poustevně (13. 4. 1983)
105. výročí povýšení Dolní Poustevny na město (4. 6. 1918)
135. výročí založení Klubu českých turistů (11. 6. 1888)

V týdnu před STOPOU bylo hezké, letní počasí. V sobotu ráno bylo polojasno, odpoledne slunečno a teploty až k 20 st. Pro turistiku se počasí velmi vydařilo. Zájem o tento pochod byl opět velký, což se ukázalo na celkovém počtu – 1 807 účastníků.
Start pochodu byl v Dolní Poustevně v areálu turistické základny za hřištěm. Turisté si mohli vybrat pěší trasy od 3 km do 21 km (celkem 6 tras). Cyklisté absolvovali trasy 8 km a 27 km.
Při prezentaci účastníků letošní STOPY velmi pomohla počítačová ONLINE registrace. Celkem se tak přihlásilo 335 turistů.
Turistickou atrakcí letošní STOPY byl Solný sloup v Německu na vrchu Gerstenberg. Účastníci navštívili kapličku na Markétě a kostel v Lobendavě. Kostel byl ozvučen hrou na varhany. Občerstvení na trase bylo možné na čerpací stanici v Horní Poustevně a v restauraci v Lobendavě.
Na kontrolách obdrželi turisté zajímavá razítka – barevné kontrolní etikety. Na krátkých trasách byly pro děti již tradičně připraveny soutěže o bonbóny. Zvláštní odměnu získaly malé děti, které plnily podmínky akce „Toulavý kočárek“. Účastníci s kočárky absolvovali krátké trasy 3 km, 5 km a 7 km.
V cíli pochodu na ČTVERCI bylo opět velmi rušno. Turisté přicházeli, hrála kapela a hlavně bylo spoustu času se potkávat se sousedy, kamarády a turisty. Všichni turisté obdrželi barevný pamětní list a keramický suvenýr. Zvláštní odměnu obdrželi 3 nejmladší a 3 nejstarší účastníci.
K občerstvení byly připraveny párky z udírny, závitky, pivo, limo a sladkosti. Letos se nepodařilo zajistit jídlo u druhého výčepu piva. Párky z udírny pak nestačily pro občerstvení všech účastníků pochodu. Pořadatelé se všem omlouvají.
Hudební produkci zajistila trempská kapela Náplava z Janova. Hudba hrála na opraveném parketu. Účastníci si mohli zakoupit turistické suvenýry a výrobky z keramické dílny. Děti i dospělí si mohli vyzkoušet střelbu – paintball.

S T A T I S T I K A
Letošní STOPY se zúčastnilo 1 807 účastníků a 100 pořadatelů, tedy 1 907 celkem.
Letošní ročník byl 3. nejúspěšnější v historii pochodu.
Nevyšší účast byla v roce 2006 na 30. ročníku – 1 917 účastníků.
Nejúspěšnější trasy letošní STOPY:
10 km     477 účastníků
  7 km     403 účastníků
Z celkového počtu 1 807 účastníků bylo 132 turistů z Německa. Cyklistů jelo celkem 47. Dětí se zúčastnilo 449. Kočárků bylo asi 25. O zdárný průběh pochodu se staralo 100 pořadatelů (25 dětí na kontrolách a hrách, 75 dospělých na startu, na trasách a v cíli).

Nejmladší účastníci:
1. Pavel Rožánek10 dnů5 km Dolní Poustevna
2. Jitka Vítková23 dnů7 km Horní Podluží
3. Ondřej Blahut37 dnů5 km Mikulášovice
Nejstarší účastníci:
1. Käthe Häntzschel102 let3 km Sebnitz (absolutní rekord)
2. Renate Hunger88 let10 km Sebnitz
3. Lothar Ratai88 let7 km Feldberger Seenlandschaft

Pochvalu za dobře zorganizovanou a zabezpečenou akci si zaslouží všichni pořadatelé, kteří letošní Severní stopu zajišťovali. Pomohli i turisté z KČT Rumburk, Šluknov a Česká Kamenice. Poděkování patří Městskému úřadu v Dolní Poustevně, základní škole a všem sponzorům.
Informace a fotky z letošního a minulých ročníků SEVERNÍ STOPY naleznete na www.severnistopou.cz.
Termín příštího ročníku Stopy je 18. 05. 2024.

Ing. Jaroslav Leksa, předseda KČT Dolní Poustevna


20. 5. 2023 Výlet do srdce Českého středohoří
Fotografie:
Ilona Řechtáčková
Líba Šaferová

V počtu jedenácti účastníků jsme se v 7.30 nalodili do minibusu a vydali se vstříct natěšeni na avizované zážitky. S organizátory byl sraz na náměstí v Lovosicích, přivítal nás p. Kučera a obeznámil se změnami v plánu. Z exkurze dolu v Podsedicích sešlo z důvodu nemoci průvodce, takže jsme nevykutali ani nic milimetrového, vydali jsme se tedy k dalšímu bodu programu Muzeu českého granátu v Třebenicích. Cestou jsme se stavili na nádraží Čížkovice, kde nám pan Kučera podal informace o historii, záchraně a současném provozu tzv. Švestkové dráhy, pokračovali jsme na místo, kde byly výhledy na jednotlivé významné hory, kopce a hrady a jiné jejich zříceniny. V muzeu jsme se seznámili nejen s historií českého granátu, ale i celé oblasti, v kostele jsou i nádherná vitrážová okna a překrásné varhany. K mání byly kromě jiného i v nepřeberném množství šperky všeho druhu a došlo i na nejeden významný nákup.
Rezervace oběda v Lovosicích byla zrušena, tak jsme poobědvali v Radniční restauraci v Třebenicích, kde byla taková „past na Popelku“ – Guláš s bramboráčky, kdo by tomu odolal, takže bylo dost zájemců, ale ta kravička byla opravdu hodně stará a postěžování u placení skončilo (pro příště) doporučením, že se to mělo vrátit. No nevím, jestli byla v záloze mladší kravička.
Náhradní program za dolování byla návštěva cementárny Holcim v Čížkovicích, kde probíhal den otevřených dveří a měli jsme tam domluvenou exkurzi. Pan Kučera junior nás provedl, vyvezl nás výtahem do výšky více než 80 metrů výměníkové věže, odkud byly neskutečné výhledy po okolí, následovala návštěva velína, z množství monitorů a informací šla hlava kolem. Na řadě byla prohlídka druhé skupiny, tak jsme to s kávičkou a s muzikou chtěli prožít ve veřejném prostoru, ale za chvíli bylo všeho dost a vedro, a pomalu se odhadem chýlilo k návratu další skupiny, tak jsme se přesunuli k autobusu, čekání bylo ještě dlouhé, jak jsme se dozvěděli, došlo k poruše výtahu, tak se čas prohlídky notně protáhl.
Vzhledem k tomu, že Opárenské údolí jsme všichni znali, rozhodli jsme se pro výhled na Portu Bohemicu z terasy restaurace U Svaté Barbory v Dubici, kde je vidět vinoucí se a meandrující Labe s krásnou okolní přírodou, což je pro nás suchozemce vždy pěkný zážitek.
Do sklípku vinařství Svatého Tomáše v Malých Žernosekách jsme dorazili s výrazným zpožděním, ale i přesto se nám pan Vybíral věnoval naprosto profesionálně. Na stolech bylo připravené sklo, karafa s vodou, miska s nakrájeným sýrem a košíček s chlebem. Nejdříve jsme byli seznámeni s historií a počátky pěstování vína v této oblasti i jak se k tomu rodina dostala. Ochutnali jsme osm druhů vín, o každém jsme se dozvěděli spoustu informací fundovaným i vtipným výkladem. Nebyla opomenuta ani zmínka o důležitosti podloží půdy a polohy pěstování jednotlivých odrůd, čímž jsou ovlivněny výsledné vlastnosti nabízených vín.
Cesta domů proběhla naprosto v pořádku, pan řidič byl velice milý a ochotný a i přes nečekané změny se výlet velmi vydařil a líbil se nám. Teď mne napadá, kdybych si jednu lahvinku koupila domů, tak by mi třeba psaní šlo líp z hlavy i od ruky. Ilona Řechtáčková


18. 5. 2023 Návštěva senátu
Fotografie:
Standa Leš
Líba Šaferová

Ve čtvrtek v 8 hodin nastupujeme do luxusního šedého Mercedesu a vyrážíme směr matička Praha. Vedení zájezdu se ujala elita města, pan starosta a paní místostarostka. Tato dvojice nám po cestě předala milou, ale velice důležitou pozornost. Každý účastník zájezdu obdržel dva lístečky s jejich telefony pro případ, že by se někdo ztratil. Velice sympatické a prozíravé.
Jedeme směr Mělník, plno semaforů, různých objížděk a kolon. Náš pan řidič si zaslouží jen slova uznání, obdivu a díků. No prostě jeli jsme to přes 3 hodiny, ale náš bus nás vyvezl až nahoru na Pražský hrad, takže jsme trochu času ušetřili. Naše první kroky vedou ke katedrále sv. Víta. Je otevřeno a fronta se nekoná, tak vstupujeme. Tento trojlodní chrám svou mohutností a krásou doslova bere dech. Je tady sice zákaz focení, ale nikdo ho nedodržuje, takže i já dělám, že neumím česky a fotím. Chvíli se kochám a užíváme si atmosféry, ale po 15 minutách vítězí klaustrofobie z těch davů a lesu rukou s mobily a foťáky a hledám východ. Jdeme obdivovat hradní nádvoří, tuším, že byla tři. Když procházíme hlavní hradní bránou kolem hradní stráže, jeden účastník zájezdu se vydal středem. Hradní stráž jako zázrakem ožila a reagovala úderem kovové pažby pušky do dřevěné podlahy stanoviště. To byla taková pecka, až jsme všichni kolem leknutím pěkně nadskočili. Musí se chodit bočními vchody, ne středem. Procházíme jednotlivá hradní nádvoří, v "íčku" kupujeme vizitky a to už se blíží dvanáctá, čas střídání hradní stráže. To si nemohu nechat ujít, ještě jsem to nikdy neviděl, riskuji, že budu neoblíben (sraz byl určen na 12 . hodinu), ale risk je zisk. A opravdu to stálo za to.
Z hradu sestupujeme nekonečnými schody do Sněmovní ulice a kolem poslanecké sněmovny přicházíme k průčelí Valdštejnského paláce, kde má sídlo Senát. Na půdě senátu se nás ujímá senátor pan Linhart. Probíhá nezbytné focení, procházka Valdštejnskou zahradou, v jejíž boční části jsem objevil monumentální "krápníkovou stěnu" z umělých krápníků. Na závěr kávička a zákusek – úžasné.
Následuje odchod do senátní jídelny, kde je podáván oběd, všem samozřejmě chutnalo. Po obědě následovala komentovaná prohlídka prostor Valdštejnského paláce, paní průvodkyně byla fajn, žádný suchar.
Po ukončení hodinové prohlídky odcházíme na seřadiště zájezdových autobusů a hodinku čekáme, až se ten náš vymotá ze zácpy. Čekání si krátíme vyprávěním zážitků z cest, z nemocnic a z kuchyní. Autobus přijel v pohodě, nastupujeme, kupodivu nikdo nebrblá a jedeme domů, Nikdo se neztratil ani nezranil a plni zážitků se vracíme spokojeni domů. Praha je sice krásná, ale jen po určitou dobu, ale Krásná Lípa je krásná pořád.
Standa Leš


13. 5. 2023 Výstava ke 135 letům KČT
Fotografie:
Roman Smita

Vernisáží turistické výstavy konané 13. 5., která datem symbolicky připomněla 135. výročí vzniku KČT, se Klub českých turistů, odbor Krásná Lípa, v rámci Ústecké oblasti připojil k oslavě turisticky významného výročí.
Sobotní program měl dvě části: zahájení výstavy a doprovodný kulturní program.
Slunečné dopoledne zahájila fanfára, která přivítala všechny přítomné návštěvníky.
Moderátor programu, předseda Ústecké oblasti KČT PaeDr. Jan Eichler, přivítal účastníky setkání a účinkující doprovodného programu. Vyzdvihl význam výstavy, kterou tím i oficiálně zahájil. Jan Kolář, starosta města, v emotivním příspěvku vyzdvihl spolupráci města s klubem a připomněl společné akce uskutečněné i připravované. Poděkoval zaměstnancům města a technickým službám města za významný podíl na celé akci.
Milým hostem byla předsedkyně Republikové rady senioru Ing. Lenka Desatová, která Krásnou Lípu opakovaně navštěvuje. Kromě zdravice ocenila práci a činnost krásnolipského klubu.
Následoval kulturní program, který zahájil folklorní soubor Dykyta s vlastní kapelou. Perfektně provedené taneční vystoupení se divákům velmi líbilo, zvlášť zaujaly malé tanečnice. Soubor Dykyta odměnu za vystoupení věnoval na obnovu rozhledny na Vlčí hoře.
Následovala Lužickosrbská dechová kapela ze SRN Chróšćanscy muzikanća Crostwitzer Blasmusikanten se svojí zpěvačkou Helenkou. V repertoáru měli mimo jiné skladby Vejvody, Vacka i Kmocha. Krásnolipským náměstím se nesly melodie známých písniček jako Čtyři páry bílých koní, Muziky muziky, Pod jednou střechou nebo Kolíne, Kolíne, Škoda lásky atd. Hudbu, která se moc líbila, posluchači ocenili potleskem.
Občerstvení zajišťoval stánek pana Navary. Akce byla ukončena ve 13,30 hodin.
Poděkování za realizaci zaslouží Město Krásná Lípa, zaměstnanci MÚ a Technické služby, Roman Smita, Karel Hanousek. Výrobu panelu zajistil Tisk Krásná Lípa.
Akci finančně podpořil Ústecký kraj a Spolchemie Ústí nad Labem.
Václav Hieke


11. 5. 2023 25. výročí klubu PTSM Lubań
Fotografie:
Bogdan Stempkowski
Zpráva ke stříbrnému jubileu klubu:

              


30. 4. 2023 S Jiřím Rakem za skalními hrady Saského Švýcarska
Fotografie:
Jiří Rak

Túra v Saském Švýcarsku, první společná po požáru a kůrovci.
Trasa:
Neumannmühle – skalní hrad Winterstein – cesta Königsweg – Malý Winterberg, výhled – stěna Wenzelwand, výhled – Heilige Stiege – Schmilka, přívoz a vlak přes Sebnitz zpět 14 km
O.p.s. České Švýcarsko a KČT Krásná Lípa uspořádaly oblíbenou túru do skal kolem Křinice a Schmilky, vedl ostřílený pes Jiří Rak.
Celkem 34 osob, převážně mimo členy KČT (ti byli na akci v Jizerkách, ale řada dalších nebyla nikde).
Zúčastnily se známé firmy jako Maruška Píšová, Lída Hanzlíková, Andrea Kadlecová, Hanička Raková, rodina Dobrých v počtu 9 osob, Maruška Wächterová apod. Chování až na výjimky (Andrea Kadlecová) vzorné.

1. Vlakem Dráhy NP do Bad Schandau.
2. Průvodčí chtěl Raka vyhodit z kupé, že je to 1. třída, ale Rak mu odvětil, že to není 1. třída a měl pravdu.
3. Potom narvaným autobusem podél Křinice do Neumannmühle. Cca 120 lidí, v tom nás 34 osob. Řidič nás pustil středními dveřmi a jízdenky nekontroloval. Takže super operativní.
4. Ve slunečném dni jsme prošli nádhernými stezkami – všechny stezky a cesty jsou po požáru a kůrovci v SŠ opět přístupné!
5. Vystoupali jsme po žebříku i na nejkrásnější skalní hrad ČSŠ Winterstein neboli Zadní Loupežnický hrad.
6. Další výhledy na M. Winterbegu a Václavské stěně. Místa, kde neproudí davy turistů.
7. Večer ve Schmilce občerstvení v klasickém kiosku – starý pan Gernot Pietz nedávno zemřel, prodává tam až do setmění jeho syn. Večer návrat zpět – přívoz a vlak do Rumburka.

Počasí i pěkná trasa se podílely na velké spokojenosti účastníků.
Jiří Rak


28. – 30. 4. 2023 Jizerky 2023
Fotografie:
Lenka Peterková
Jaromír Petružálek
Jan Tomiška
Míla Wisinová

Pátek
Odjíždíme v 8 hodin z náměstí v Krásné Lípě. Počasí přeje a my jsme natěšeni na víkend v horách. Jedeme v plném obsazení chaty – 15 nocležníků a dva psi. První naše zastávka byla kousek za hranicemi v Německu – Forstenberg. Skály Bílý kámen a vedle Černý kámen stály za návštěvu. Pokračovali jsme dále do pěkně upraveného sportovního areálu skokanského můstku a zimních sportů. Středisko patří klubu ze Spitzkunnersdorfu. Dále auty přejezd do Žitavy k dobře známým květinovým hodinám. V polské Bogatynii návštěva kostela Neposkvněného početí Panny Marie. Poté již přejezd k nám, konkrétně do Frýdlantu. Místní rozhledna je jedna z nejhezčích a okolí je upravené, ale ještě měli zavřeno. Cukrárna Vločka zavírací den rozhodně neměla, tak jsme neodolali a zavítali.
Po sladkém pokušení se jedeme ubytovat do Bílého Potoka. Chalupa je celá naše a pan majitel i správce nám vyjdou vstříc, na cokoliv pomyslíme. Dokonce v sobotu nám dávají k dispozici ještě druhou chatu. Po krátkém vybalení využíváme pěkného počasí k návštěvě nedalekého vodopádu na Černém potoce.
Večeře proběhla v penzionu Krakonoš s Mirkem a Soňou Kozákovými. Večer posezení u nás při vínečku a pivu.

Sobota Jak už to v horách bývá, sobotní počasí se změnilo a místo slunka nás vítal déšť. Mírný, ale postupně sílil a zase slábl. Takto vlastně celý den. Vyjeli jsme místní autobusovou linkou na Smědavu. Okoukli novou chatu a pokračovali na Paulovu paseku.
Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny. Tu, která se vydala na kratší trasu, vedl Mirek Kozák. Šla na Polední kameny (1007 m n.m.), Frýdlantské cimbuří a po zelené tur. značce zpět do Bílého Potoka. Druhá skupina s Honzou šla Na Knajpu, k Čihadlům, Sněžné věžičky (1063 m n.m), Černou horu (1085 m n.m.), po povalových chodnících až k altánu u Holubníku - sedlo. Lilo jako z konve, takže původní plán jít přes Holubník a Ptačí kupy jsme zrušili a pokračovali jsme kolem pomníčku Bílá smrt Kristiánovým chodníkem až na Žďárek. Poté k vodopádu Velký Štolpich a na Ořešník (800 m n.m.). Tam se počasí troch smilovalo a odvážní po výstupu ke kříži přeci jen něco z výhledů viděli. Sestup do Hejnic a pak již do Bílého Potoka.
První skupina přišla chvilku před námi, a i když absolvovali trasu kratší, na výšlap byla náročnější. Všichni se těšili na teplou sprchu, teplé kafe a partičku žolíků, kdy se i 15 lidí vešlo do jednoho pokoje.
Večeře proběhla v Dělnickém domě a posezení zase u nás.

Neděle
Počasí slunečné. Ještě před odjezdem navštěvujeme místní Jizerskohorské technické muzeum s velmi ochotnou paní průvodkyní. Dovídáme se o historii i budoucnosti a prohlížíme si vystavené exponáty. Chlapi jsou asi ve svém světě různé techniky, ale výstava šicích strojů potěší nás baby. Odjezd do Frýdlantu na prohlídku města, které má architekturou krásné náměstí. Návštěva frýdlantského betlému a oběd v místní restauraci.
Další zastavení bylo u přehrady Fojtka, postavené v letech 1904-1906. Hráz je 11 metrů vysoká a 146 metrů dlouhá. Dále na nás čekaly Sloní kameny u Jitravy. Jedná se o pískovcové asi 20 metrové skály, z nichž některé připomínají právě sloní hlavy s choboty. Zlatá tečka na závěr – zmrzlina ve Lvové. Ti nejvěrnější ještě zavítali v Kundraticích do Křišťálového chrámu Jiřího Pačínka.

Poděkování Honzovi za skvělé výlety a místa, která jsme mohli vidět. A všem ostatním, že jste jeli a bylo to fajn.
Jitka Štraubová



5. 4. 2023 Rozhledna Vlčí hora zachráněna
Při požáru
Fotografie SDH

Po požáru
Lída Hanzlíková

Příkladná spolupráce vedení města Krásné Lípy s místními organizacemi
Štěstí v neštěstí

V úterý 4. 4. v nočních a brzkých ranních hodinách jsme se dozvěděli velmi smutnou zprávu, že nám všem hoří rozhledna Vlčí hora. Rozhledna je majetkem města a místní turistický odbor ji má dlouhodobě v pronájmu.
Díky velmi rychlému požárnímu zásahu několika hasičských sborů ve velmi těžkém, nepřístupném a kamenitém terénu pro hasičskou techniku, shořela soukromá chata, kde požár vznikl, a naše sousední rozhledna Vlčí hora dostala jen velmi těžkou ránu, předběžně odhadnutá škoda 2 miliony korun.
Po úplném uhašení požáru v ranních hodinách se projevila neskutečná a blesková spolupráce krásnolipských organizací, aby mohla být rozhledna v co nejkratší době alespoň provizorně otevřena veřejnosti. Tužba starosty města Jana Koláře zkusit ji otevřít již na Velikonoce se pro každého, kdo poškození rozhledny viděl z fotografií nebo přímo na místě zdála neskutečnou a velkou utopií.
Velikou pomoc poskytl místní dobrovolný sbor hasičů a technické služby města. Ve středu byla žárem poničená okna zasklena, částečně bylo opraveno i několik ohořelých schodů apod. Ve čtvrtek dopoledne přijel správce rozhledny vysušit a očistit kancelářské věci a doklady, které jinak zůstaly bez poškození. Odpoledne v 16 hodin přijely velmi ochotně po své pracovní době na rozhlednu na provizorní úklid naše členky klubu a do večera byl hrubý úklid proveden. Příkladnou spolupráci těchto organizací je rozhledna již zase znovu otevřená, a to pouze za neskutečné dva dny (!),
již od čtvrtka 6. dubna s celou otevírací letní dobou, tedy od 10 do 18 hodin denně nonstop.
Hlavní práce na opravě rozhledny ale budou teprve po Velikonocích začínat. Město Krásná Lípa čeká rok velmi náročných prací na rekonstrukci rozhledny. Kladně k tomu přistoupí také náš turistický klub. Rozhlednu klub na konci 20. století zachránil před zničením, teď městu samozřejmě pomůže i s obnovou po požáru.
V roce 2024 bude mít rozhledna 135. výročí od postavení. Je nejstarší rozhlednou ve Šluknovském výběžku. Plně věřím, že k této oslavě bude rozhledna ještě krásnější, než jaká byla před požárem. Tyto dva dny nouzových oprav a výtečné spolupráce organizací jsou toho důkazem.
Mikuláš Peterka

25. 3. 2023 Otvírání pramenů Křinice
Fotografie:
Christina Behrendt
Mikuláš Peterka
Jaromír Petružálek
Jan Tomiška
Pamětní list

Krásnolipští turisté zahájili v sobotu 25. března turistickou sezónu 31. ročníkem otevírání pramenů Křinice – Tří studánek. Akci pořádal KČT odbor turistiky Krásná Lípa. Předpověď počasí nebyla vůbec příznivá. Skoro celý pátek nevlídno a déšť, v sobotu ráno nad vrcholy Lužických hor červánky, vycházelo překvapivě sluníčko a bylo polojasno. Příjemné, neskutečné, v 6 hodin milé vstávání.
Ale dlouho té radosti nebylo. Po deváté hodině se zatahovala obloha a při zahájení akce na náměstí v 10. hodin začalo pršet! K velmi příjemnému překvapení se na náměstí i přes nepřízeň počasí sešlo 56 osob v pláštěnkách, s deštníky, známé i neznámé tváře i rodiče s kočárky a malými dětmi včetně domácích mazlíčků.
Provedl jsem rychlé přivítání a vydali jsme se v dešti na čtyř kilometrový výlet.
Stále pršelo, později hodně silně asi 30 minut lilo. Naše členka klubu Lída Hanzlíková jela autem napřed, aby pro mokré a prokřehlé byl již připraven oheň na ohřátí a opečení buřtů. Přišlo to velmi vhod! I u pramenů pršelo a ti, kteří k pramenům přišli z jiných míst již dříve, už měli opečené buřtíky, nečekali ani na zahájení a symbolické otevření studánek historickým klíčem. Sešlo se k velkému překvapení v tomto nevlídném počasí 105 účastníků, kteří obrželi na deštivou památku nový účastnický list.
Po rychlém oficiálním zahájení a tradičním otevřením pramenů Křinice za recitace básně „Znám křišťálovou studánku“ harmonikář Mirek Novotný hrál k poslechu a zpívání účastníků v altánu. Díky harmonice velmi dobrá nálada.
A ejhle, v poledne přestalo pršet. Hrálo a zpívalo se pro zbývající „otrlé“ poblíž ohně při zahřívání ořechovkou a slívkou. Prokřehlost a vlhkost už tolik nevadila. Harmonika a zpívání party byly velkou třešničkou na „promoklém dortu“. Chmury z deště Mirek výborně vynahradil. „Skalní“ chtěli ještě zůstat déle a zpívat, ale Mirka jsme museli dle domluvy už odvézt domů, aby se dal do „gala“. Jel ještě odpoledne hrát na další oslavu.
Můj velký kamarád Jaromír, kterého jsou studánky, včetně přípravných brigád, srdeční záležitostí, to před ukončením setkání vystihl velmi dobře: HEZKÝ ZÁVĚR. Tím řekl všechno.
Smutné na tom je pouze to, že před rokem studánky obklopující krásný velký smrkový porost, sežral lýkožrout smrkový a kolem studánek vznikla otevřená a velká lesní holina, pro některé z loňska šokující vzhled.
Zda-li mne paměť nešálí, tak to byl nejdeštivější ročník otevírání studánek. Klobouk dolů a velké poděkování pro všechny, kteří se na deštivou akci vydali, zúčastnili a vydrželi. Kamarádi, známí i neznámí přijeli hodně zdaleka – až Českomoravské vysočiny, z Prahy, České Lípy, Litoměric, Libochovan i Děčína.
Z okolí byla tradiční velká účast děvčat z Vansdorfu, překvapivá až nečekaná velká účast 21 turistů z Rumburského odboru, také se nezahanbili tradiční přátelé turistiky a přírody z Jiřetína, Podluží a Chřibské. Dokonce přijela k velkému překvapení i Helena Landová ze Šluknova s plným kbelíkem topinambur na rozdání. Někteří ani tuto dobrou okopaninu k jídlu ještě neznali.
Smutné ale je již tradičně malá účast Krásnolipských, jak členů, tak veřejnosti. Na naše klubové akce chodí málo místních, což mne osobně hodně mrzí. Přišli hlavně ti „skalní“ a někteří ještě nebyli ani pořádně fit z nachlazení.
U pramenů jsme letos také pobyli nejkratší dobu za všechny ročníky, ale nebylo divu. Ve 12.30 jsme uhasili ohniště, poklidili klacky na opečení a okolí a odjeli do kavárny Nostalgie v Krásné Lípě na zakončení a hlavně posezení při družebním čaji s dortíkem s našimi kamarády z Neustadtu. Ti byli také hezky prokřehlí a promočení a ze studánek do kavárny odjeli již dříve.
Kdo vydržel, tak závěr v kavárně vše vynahradil. Příjemný interiér s obsluhou a hlavně ke spokojenosti našich přátel. Ty „domácí“ nejskalnější jsem ještě pozval na posezení ke mně domů.
Říká se: “Vše špatné pro něco dobré“! Věřím, že příští 32. ročník již z důvodu počasí horší nebude.
Chci poděkovat všem našim zúčastněným členům a hlavně brigádníkům, kteří ve čtvrtek odpoledne okolí studánek po kůrovcové kalamitě vzorně uklidili a připravili. Je to krásné místo v lesním prostředí na tradiční zahájení naší turistické sezóny. Chci také poděkovat všem pořadatelům, kteří Jitce Štraubové a mně s organizací akce pomohli.
Mikuláš Peterka

U pramenů se i zpívalo. Pozor, videa mají 120 MB a 557 MB!




23. 3. 2023 Brigáda u pramenů Křinice
Fotografie:
Lída Hanzlíková
Standa Leš
Jaromír Petružálek
Líba Šaferová

Sešlo se nás na náměstí v Krásné Lípě sedm, u studánek čekal ještě Jaromír. Dlouho jsme ho neviděli, tak to bylo milé překvapení.
Vzhledem k těžbě vypadá tak krásné místo, jako jsou Prameny Křinice, hodně smutně a nezvykle hole. Upravili jsme okolí, vyčistili studánky, vymetli altán, připravili klacky na buřty, ohniště, vyčistili koryta u studánek. Vše bylo poměrně brzy hotovo, a tak zbyl čas na jarní opečený buřt, čaj, kávu a buchtu od Libušky.
Moc Vám všem děkuju, že jste přišli, jste úžasní a bylo to moc fajn setkání.
Jitka Štraubová


18. 3. 2023 První předjarní výlet
Fotografie:
Lucie Churáčková
Standa Leš
Líba Šaferová

Je sobota 18. března 2023 ráno, sluníčko už pomalu leze a na autobusové zastávce v Krásné Lípě náměstí se ve větru choulí prvních 6 nadšenců. Dnešní výlet jsme nazvali "Vycházka předjarním Jetřichovickem", autobus zvaný "parkový" č. 434 vyjíždí s námi šesti na palubě směrem k našemu cíli. V Krásném Buku přistupuje Igor a jak jinak než v kraťasech (někteří z něj máme husí kůži), ve Chřibské přistupuje Libuška s vnučkou Barunkou, takže už je nás 9. V Jetřichovicích čeká Jana s Tarou a u kostela čekáme na Jitky Štraubovy, které zůstaly v zácpě u Jánské (jarní burza). Tu chvíli, než přijely, jsme si zkrátili prohlídkou místního hřbitova. Nádhera! To krátké zdržení stálo za to!
Když už jsme všichni po kupě, Jitka nás uvítala a několika slovy uvedla, co nás dneska čeká a vyrážíme. Je nás slušná sešlost: 12 lidí a dvě fenky. Složení skupiny normální – ženy v převaze, věkový průměr nadprůměrný 65+, takže na nás DÚK moc netrhla. Jitka nasadila tempo přiměřené pro starší dorost, takže v pohodě vyšlapujeme Pfeiferovým lesíkem, provázeni malovanými šipkami a dobovými obrázky ke kapli Kny, krátká zastávka a pokračujeme po schodech směrem k nebi. Zvedneš hlavu, vidíš nebe, podíváš se níž vidíš schody do nekonečna. Konce vidět není, jenom skály a schody. Sice skály krásných malebných tvarů, ale s jazykem na bundě a s tepem na pokraji infarktu se alespoň já moc nekochám. Na samém vrcholu stoupání Igorek s úsměvem prohlásil, že jsme právě absolvovali procházku jedním z nejkrásnějších skalních kaňonů Jetřichovicka. Budiž, ale jak pro koho. Je rozdíl, když leze na kopec 70 kg a za ním funí 100 kg...
Po výstupu následuje blahodárný sestup k Pohovce, tam je krátká pauza na občerstvení a skupinové focení. Igor se s námi loučí a pokračuje pěšky do Krásné Lípy. Nikdo se k němu nepřipojil, přece jenom je to ještě 14 km. My ostatní pokračujeme na skalní vyhlídku Treppenstein. Zase kopec, ale jaký. Naštěstí byl výstup jištěn horolezeckými lany, takže tu byla možnost využít i jiné svaly než jenom nohy. Poněkud krkolomný výstup ovšem vynahradila kouzelná vyhlídka po okolních skalách. Funíme, fotíme a fičíme dolů po lanech (to není sestup, to je slanění) a dole se už těšíme do cíle dnešního dne – restaurace Pražák. Těšíme se na pivínko a něco dobrého pod zub a tak tempo roste spolu s blížící se střechou již zmíněné budovy. Konečně Pražák – teploučko, cvikovská polotmavá 13 ,gulášovka atd. Skutečně důstojný závěr dnešního putování dlouhého 9 km.
Ahoj příště! Standa


11. 3. 2023 Výlet k MDŽ
Fotografie:
Standa Leš
Jitka Štraubová
Ilona Řechtáčková

Letošní MDŽ bylo vymyšleno tak trochu narychlo, ale povedlo se. Jak ráda říkala Jitka Peterková – každý výlet musí končit v hospodě. Tak se to dnes otočilo, začínali jsme hospodou.
Výlet k MDŽ si vzal pod svá křídla Mikša. Chřibská a Kyjov padly, Jiřetín vyšel. Byla to dobrá volba.
Ráno se sice čerti ženili a počasí bylo hodně zimní, ale autobus nás z Krásné Lípy odvezl do Jiřetína pod Jedlovou, kde na nás čekala Libuška, která zajistila i stůl v AVe restaurantu. Mile nás překvapila Jitka z Litoměřic, že i v tomto počasí přijela za námi. Poprvé měly ženy k MDŽ jídlo zdarma – platil klub. Jídlo bylo opravdu moc dobré, pochutnali jsme si. Pivo, káva super. Personál ochotný a milý.
Po dobrém obědě se někteří vrátili domů autobusem, zbytek pochodoval po vozičkářské trase do Krásné Lípy (žlutá turistická). Počasí se umoudřilo a i sluníčko chvilku juklo. Šlapalo se krásně. Bylo to moc fajn. Libuška šla kus cesty s námi, pak se vrátila. Den se povedl a bylo hezké vás zase vidět.
Jitka Štraubová


12. 2. 2023 Výlet k ledopádům
Fotografie:
Lenka Peterková




11. 2. 2023 Procházka k Bratrským oltářům
Fotografie:
Líba Šaferová

V komorním složení ( Jitka, dvě Lenky a Líba ) jsme se sešly na procházce kolem České Kamenice. Nejprve jsme se prošly po Mírovém náměstí, kde jsme obdivovaly historické domy. Zastavujeme se na několik minut u poutní kaple Narození Panny Marie, státní kulturní památky, poté se vydáváme na cestu k Bratrským oltářům s křížovou cestou. Míjíme obnovenou turistickou atrakci Mlýnky – Brand. Park miniatur tvoří kopie budov z České Kamenice rozmístěných v okolí potůčku s mlýnky. Cestu nám překřížila skupina divočáků. Než jsme je stačily spočítat, vyplašila je Jessi, naše ochránkyně. Jitku stálo hodně úsilí, aby ji přivolala zpět. Kdoví jak by to dopadlo.
Dále pokračujeme ve výstupu k Jehle, na jejímž úpatí se nachází skalní kaplička Nejsvětější Trojice, kde Jitka zapaluje svíčku. Skalní útvar Žába míjíme obloukem, ale na Ponorku jsme vystoupaly. Bohužel výhledy v mlze.
Pokračujeme po úpatí Jehly k Bratrským oltářům a už nás vítají sochy Antonína Paduánského a Jana Nepomuckého. Líbí se nám toto poutní místo, krásně zrestaurované, a po fotografickém zdokumentování se vracíme zpět. Jitka s Lenkou pokořily Jehlu, já s druhou Lenkou volíme bezpečnější cestu po úpatí.
Naše krásná vycházce končí kde? No přece v cukrárně!
Jitko, děkujeme a zase někdy příště.
Líba Šaferová


28. 1. 2023 Výroční členská schůze

Podziękowanie.
W imieniu zarządu i członków Oddziału Łużyckiego PTSM LUBAŃ pragnę podziękować wszystkim przyjaciołom za wspólnie spędzony czas 28.01.2023 r. podczas dorocznego zebrania członków KČT Krásná Lípa. Henryk Sławiński

Fotografie:
Roman Smita
Bogdan Stemkowski
Jan Tomiška

Výroční zpráva za rok 2022, Krásná Lípa, 28. 1. 2023

Vážené dámy, vážení páni, milí hosté,
dovolte, abych Vás seznámil s výroční zprávou. Nejprve bych chtěl, abychom si povstáním a chvilkou ticha připomněli památku členů, se kterými jsme prošli kus životní cesty a kteří nás v uplynulém roce opustili. Vzpomeňme na Jarku Goldbergovou, Lídu Sudovou, Jitku Peterkovou a Jarku Bydžovskou.
Ke 31. 12. 2022 měla naše základna 104 členů, z toho 57 žen, 47 mužů. Máme skupinu metodických pracovníků, ale potřebovali bychom kádr doplnit. Dobrý stav je v oblasti značení, máme 1 instruktora značení, 7 značkařů. K počtu pořádaných akcí bychom potřebovali proškolit další vedoucí a cvičitele. Pro případné zájemce zajistíme školení v Ústí nad Labem nebo v České Lípě.

Činnost sportovní
Rok 2022 byl částečně postižen pandemií covidu. Krom splněného plánu se členové účastnili dalších akcí, které pořádaly i jiné odbory nebo organizace. S naším klubem jsou spojeny tradiční akce. Nový rok klub zahajuje výstupem na Vlčí horu. Tradiční Nejsevernější zimní stanování proběhlo v rámci Mezinárodního zimního srazu ČR. Podrobná zpráva je na našich stránkách, ale stručně bych chtěl s odstupem času vzpomenout na skvělou dělnou partu pořadatelů. Přínosem akce byla velká propagace klubu, ale i našeho města a v neposlední řadě měla akce díky česko-německému fondu zajímavý finanční přínos.
Stálicí v našem plánu činnosti je březnové Otevírání studánek u pramenů Křinice. Potěšením je zvyšující se účast – u pramenů se sešlo po hvězdicovitých trasách 160 turistů.
Pohádkový les je další z našich tradičních akcí, která svou kvalitou dokáže přilákat největší návštěvnost nejen na akcích našeho odboru, ale i na všechny akce pořádané v Ústecké oblasti KČT. V roce 2022 to bylo 2 502 startujících. Na akci se podílelo 151 pořadatelů, tedy i mnoho dobrovolníků mimo náš klub.
Druhá zářijová neděle se stala datem pravidelného setkání s polskými přáteli u lípy v Hrádku nad Nisou, kde jsme si připomněli 25. výročí naší spolupráce.
Poslední z tradičních akcí jsou Skalní hrádky Labských pískovců. Je doba, kdy popularita dálkových pochodů je za zenitem. U této akce se sešlo několik negativních faktorů, zejména pokles zájmu turistické veřejnosti o tento druh aktivit, malý zájem o pomoc při pořádání a v neposlední řadě i potíže s průchodností územím NP České Švýcarsko. Všechny skalní hrádky, které byly cílem pochodů, se nachází v dotčeném území. K udržení akce klub přistoupil k úpravám. Dočasně byla přejmenována na Krásnolipské pochody a změnil se charakter tras. Vzhledem k historii pochodu je v zájmu klubu, aby pochody pokračovaly i v budoucnu. Rádi přivítáme zájemce, který by se organizace pochodu ujal.

Činnost brigádnická
Nedílnou součástí klubu je brigádnická činnost. Klub udržuje pod vedením Mikuláše Peterky studánky, vyhlídky, lavičky a podobně. Na údržbě turistické infrastruktury bylo odpracováno 218 hodin. Další nezištné hodiny odpracovali ti, kteří zajišťovali občerstvení na zimním srazu, Pohádkovém lese, ale třeba i na různých setkání v kině. Neskutečné množství 905 hodin odpracoval při zajištění provozu rozhleden Jan Douda. Kromě toho ještě 49 hodin při údržbě rozhledny a kapličky u Vlčí Hory.

Klub KČT a město Krásná Lípa
Bohatá činnost klubu vyžaduje spolupráci s dalšími organizacemi a institucemi. Nejvýznačnějším partnerem je naše město. Všechny významné akce začínají na místní radnici a většina je konána ve spolupráci s městem a organizacemi městem zřízených. Město nám poskytuje technické služby, k akcím vlastní prostory, každoročně nemalé finanční prostředky na činnost klubu a podporu veřejných akcí. Naši zástupci jsou zváni při významných akcích města. Technické služby města nám vytváří zázemí a technickou pomoc při zajištění akcí. Další složkou zřízenou městem jsou dobrovolní hasiči, kteří se podílejí na pořádání našich veřejných akcí. Významně nám nezištně pomáhá základní škola jednak s ubytováním účastníků akcí, ale i jejich stravováním ve školní jídelně. Vše výše uvedeno bude platit vzhledem k náročnosti námi pořádaných akcí i v letošním roce.
Město má ve spolupráci s našim klubem rozpracované dva velmi významné projekty a to novou rozhlednu na Maškově vrchu a turistické muzeum, které počítá s velkorysým zázemím pro naši činnost.

K dalším důležitým organizacím, s kterými spolupracujeme
Jsou to dlouhodobě Lesy ČR Závod Rumburk, firma Eurotopoz, správa OPS České Švýcarsko a ČSOP. Odbor je také členem klubu seniorů Ústeckého kraje, Destinačního fondu OPS České Švýcarsko a Místní akční skupiny Český sever.
Máme blízkou spolupráci s turistickými kluby z Polska, Německa a Slovenska, úzce spolupracujeme s turistickými kluby ze Šluknovského výběžku.

Finance
Tři roky se o naše hospodaření starala paní Alena Starostová, kterou od září vystřídala paní Tereza Maxinová. Paní Starostová si za nelehkou práci zaslouží velké poděkování. Rok 2022 byl úspěšný, tradičně jsme získali dotaci na činnost a podporu veřejných akcí od městského úřadu, jen na Mezinárodní zimní sraz to bylo 70 000 Kč, podpora od města Krásná Lípa 40 000 Kč a z České Podnikatelské pojišťovny na Pohádkový les 10 000 Kč. Lesy ČR nám uhradili brigádnické aktivity. Rekordní byl výnos z rozhleden. V loňském roce jsme byli úspěšní v podaných grantech. V příštích dnech obdržíme potvrzené platby. Z projektu MAS Český sever na podporu spolkové činnosti dostaneme 30 000 Kč. Díky Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu máme kompletně vybavený mnoho let potřebný archiv. Náš podíl byl 20% a od fondu obdržíme 143 256 Kč. Zde musím moc poděkovat za cenné konzultace a rady Ing. Martinu Kučerovi, bez jehož pomoci bychom asi se žádostí neuspěli. Máme potvrzenou platbu z posledního velkého projektu, který byl podán v loňském roce. U Euroregionu Labe na akci Zimního srazu ČR s mezinárodní účastí obdržíme 7 914 Euro částku v přepočtu kolem 197 850 Kč. O úspěšnost projektu se rozhodující měrou zasloužil Jan Douda.
V tomto bodě zprávy jsem uvedl jen významné částky, které nejsou jediné. S celkovým hospodařením vás kdykoli seznámí naše hospodářka paní Tereza Maxinová. Finanční stav naší pokladny nám umožňuje hospodárné čerpání k podpoře akcí a činnosti klubu. Rádi přijmeme smysluplné nápady, které budeme moci finančně podpořit. Mělo by jít především o takové akce, kterých se bude moci zúčastnit vždy co nejvíce členů.

Co se nedaří
Jsou věci, které náš klub potřebuje řešit. Dobíhá nás generační problém, máme málo cvičitelů, ubyli nám značkaři. Potřebujeme podporu členů při pořádání veřejné a brigádnické činnosti, tyto aktivity nás zviditelňuji vůči veřejnosti. Potřebujeme náš klub zatraktivnit. Perspektivou je získání k členství rodiny s dětmi a střední generaci.

Co se podařilo
Především byl naplněn plán činnosti za rok 2022. Formou brigád proběhla údržba naší turistické infrastruktury. Udrželi jsme naše tradiční akce, vysoký kredit má Pohádkový les. Úspěšně jsme zorganizovali zimní sraz. Díky panu Doudovi jsme udrželi provoz rozhleden na Vlčí hoře a Dymníku. Díky panu Osifovi a firmě Euro topoz máme tolik potřebný archiv. Nadstandardní je naše mezinárodní spolupráce. Úspěšní jsme byli v grantových programech.

Vize pro rok 2023
Budeme dále spolupracovat se subjekty, které byly uvedeny výše ve zprávě. Čeká nás běžná údržba zařízení, které klub vybudoval. V letošním roce se budeme muset věnovat i vozíčkářské trase. Klub během let své činnosti zanechává trvalou stopu například vysazením stromů, obnovou turistických stezek, drobných sakrálních staveb, obnovou pomníku obětem I. světové války v Zahradách nebo replikou hraničního sloupu v Severním. V tomto trendu bychom chtěli pokračovat i nadále. Máme darem z muzea v Schirgiswalde slíbený originál hraničního sloupu. Iniciujeme s městem grant na opravu pomníku obětem v 1. světové válce v Kyjově.

Výbor klubu KČT
Letošní rok je volební, rád děkuji starému výboru za dosavadní práci. Novému výboru přeji mnoho kolektivní invence, nápadů a elánu v příští práci pro klub.

Závěr
Závěrem bych chtěl vyjádřit přání, aby nás v dnešní době nic nerozdělovalo, aby nás spojovala společná láska k přírodě a turistice. Chtěl bych poděkovat všem našim partnerům, našemu výboru, našim cvičitelům, značkařům, provozovatelům rozhleden, kronikářce, našim prodejcům a v neposlední řadě všem našim členům, protože společně vytváříme v celé republice respektovaný klub. Každý náš člen nás svou činností reprezentuje. Mne zbývá jen popřát do následujícího roku, aby byli všichni zdrávi a abychom se s velkou aktivitou potkávali nejen přírodě, ale třeba i na společných setkáních.
Václav Hieke


13. – 15. 1. 2023 Nejsevernější zimní stanování pod Vlčí horou
Fotografie:
Jitka Štraubová
Jana Jaklová

Vyznavači přespání v zimní přírodě se sešli po čtyřicáté na tradiční akci Nejsevernější zimní stanování v ČR pod Vlčí horou.
Počasí nemělo zimní charakter, v pátek a v neděli připomínalo deštivý listopad. V sobotu do oběda sluníčko evokovalo pocit předjaří. Jubilejní ročník patřil k nejteplejším. Ani v noci teplota neklesla po 0 °C, nejnižší teplota byla +4 °C. Sněhová pokrývka měla absenci. Ráz počasí byl jednou z příčin komorní účasti. Tábořilo 23 příznivců spaní v přírodě v zimních podmínkách. Na základně ČSOP TILIA, poskytující zázemí akce, se sešla parta tábornických kamarádů. Zajímavostí bylo, že téměř každý byl z jiného města. Pravidelný program byl ochuzen o výlety za brtnickými ledopády, díky teplým dnům zatím nenarostly.
Pořadatelé vzhledem ke stavu cest v NP České Švýcarsko směrovali účastníky na rozhledny Vlčí hora a Dymník a na vyhlídky a studánky ve správě KČT Krásná Lípa. Večery patřily k vzájemné diskuzi a strunným nástrojům. V sobotu přišel účastníky pozdravit senátor Parlamentu ČR Zbyněk Linhart.
O „tábornickou rodinu“ se obětavě starali členové krásnolipského klubu v čele s předsedou Ústecké oblasti. Všem, kteří se nezištně podíleli na občerstvení a organizaci akce, která je naší vizitkou, moc děkuji.

Statistika:
Teplota +4 °C, sníh 0 cm.
Nejmladším účastníkem byl Jaromír Habr, ročník 1983.
Nejstarším účastníkem byl Petr Randus, ročník 1954.
Nejvzdálenějším účastníkem byl Oldřich Vladyka z Hradce Králové, druhým Oldřich Zahradníček Petrov (u Prahy).
Tábořilo 23 stanujících. Průchozích turistů bylo 22.
O táborníky pečovalo 12 pořadatelů.
Na památku každý účastník dostal pamětní list a připínací buton se symbolem táboření.
Václav Hieke


1. 1. 2023 Novoroční výstup na Vlčí horu
Fotografie:
Líba Šaferová
Jitka Štraubová

Milí krásnolipští turisté a další příznivci turistiky, sportu pro každého!
Nový rok jsme zahájili symbolicky 40. organizovaným výstupem na rozhlednu Vlčí hora. U infocentra v Krásné Lípě se sešlo asi 35 turistů, kteří si navzájem popřáli mnoho zdraví, elánu a pohody do nového roku.
Přišla i usměvavá Maruška, toho dne nejstarší členka skupiny, která po celý pochod udávala svižné tempo, až jsme se my mladší (podle kalendáře) často zastyděli, když nám docházel dech.
Na vrchol se, podle statistiky Honzy Doudy, vydalo na 400 turistů. Odměnou jim byl nejen dobrý pocit, že překonali svou pohodlnost a vydali se na novoroční vycházku, ale i přípitek Lužickou bylinnou a další suvenýry.
A jak už to tak bývá, nechyběl ani raut, o který se přičinily některé členky, ani další lahvinky. A tak není divu, že naše bujaré oslavování příchodu nového roku a toho, že jsme opět pospolu, bylo doprovázeno opakovaným sborovým přednesem naší oddílové hymny.
Pochod zorganizoval Mikša, o příchozí na rozhlednu se postaral Honza s Karlem, zúčastinili se i předseda ústeckého svazu KČT Honza Eichler a náš senátor Zbyněk Linhart.
Hurá v novém roce, v roce 2023!
Líba Šaferová