14. – 17. 11. 2024 |
Za Posledním puchýřem, Lužicko – labské pochody
|
Fotografie
Palo Janček
Bogdan Stempkowski
Miroslav Toman
Statistika, Jan Kolář
|
Po mezinárodním turistickém Zimním srazu, který se konal 13. - 16. 1. 2022 vznikla z popudu pana starosty Jana Koláře myšlenka uspořádat 52. ročník
Za Posledním puchýřem. Nápad rozhodující měrou podpořil Jan Douda a Jan Eichler a na výroční schůzi 28. 1. 2023 bylo pořádání akce většinou členů
odhlasováno. Ke komisi pěší turistiky byla podána žádost o pořadatelství významné turistické akce. Po kladné odpovědi byl ustaven organizační výbor.
Prvním krokem bylo vypracování rámcového programu tak, aby bylo možné přivést do Prahy na jarní konferenci KČT zvací leták, který byl rozdáván
s propagačním materiálem spolupořadatele Města Krásné Lípy. Během roku se k připravovanému programu dosazovaly potřebné finance. Zároveň byla
zpracována projektová žádost u Euroregionu Nisa.
Naši zástupci ve Žďáru nad Sázavou převzali puchýřovskou štafetu a již v březnu 2024 byl vydán první zpravodaj. Na jarní konferenci bylo zástupcům
pořadatelů umožněno vystoupit s obrazovou prezentací. V květnu byla zpřístupněna elektronická přihláška, upřesňoval se program, začaly se smluvně
zajišťovat autobusy. Do výroby byla v předstihu zadána štafetová stuha. Do výroby byly také zadány dárky pro přihlášené (tašky, dřevěné známky,
vizitky, butony, odznaky). Objednáno bylo 1 000 piv s etiketou a samolepkou Puchýře. Následovala objednávka triček, diplomů, třepetalek s logem
akce. Z ÚV KČT byl zapůjčen balon s logem KČT a státní prapory. Na náměstí byly umožněny podmínky pro masivní propagaci ČEZu. Týden před akcí
proběhly intenzivní detailní přípravy. V předstihu byl vyroben a přes hlavní ulici nainstalován banner vítající účastníky.
Čtvrtek 14. 11. dopoledne proběhla výzdoba náměstí a všech prostor ve kterých se Puchýř uskutečnil. Od 16:00 hod. začala registrace účastníků,
součastně bylo umožněno ubytování, které zajišťoval pořadatel (škola, hasičská zbrojnice, správa NPČŠ, základna ČSOP). Pro zájemce byla připravená
možnost individuální prohlídky města a na správě NPČŠ Plšíkovy zahrady. Také zimním táborníkům bylo umožněno tábořit na pozemcích ČSOP-Tilia
na Kamenné Horce.
Pátek 15. 11. od 7:00 hod. začala prezence pro předem přihlášené. Kolem 9. hodiny vyrazily průvodci s početnými skupinami na autobusové výlety.
Do Drážďan a Bastei byly vypraveny 3 autobusy a jeden 8místný tranzit, do Žitavy a na Oybin 2 autobusy, jeden autobus a jeden 8místný tranzit na
Šluknovsko (zámek ve Šluknově, podstávkový dům v Lipové, bazilika ve Filipově, betlémy v Jiříkově). Na exkurze vedené strážci NPČŠ do Jetřichovických
skal a na požářiště u Mezní Louky byly připraveny dva autobusy.
K slavnostnímu zahájení 52. ročníku akce Za posledníhm puchýřem se na Křinickém náměstí, za zvuku kostelních zvonů, sešly stovky turistů.
V 18:10 hod. turisty přivítali trubači, k účastníkům promluvil předseda pořádajícího klubu, který předal slovo starostovi města panu Janovi Kolářovi.
Ten po svém úvodním projevu předal mikrofon senátoru parlamentu ČR Ing. Z. Linhartovi, místopředsedovi ÚV KČT Z. Cabalkovi, předsedovi KČT
Ústecké oblasti J. Eichlerovi. Zdravici přednesl předseda slovenských turistů Peter Švec, za delegaci z Bavorska Christian Kreipe, Národní park
České Švýcarsko zastoupil R. Nágl. Váženým a milým hostem byl Ing. J. Havelka. Následovaly česká a slovenská hymna v podání operní pěvkyně Pavlíny
Senić. Slavnostní zahájení Posledního Puchýře zakončili opět šluknovští trubači.
Pro účastníky byl připraven od 19 hodin v kostele sv. Máří Magdalény jedinečný koncert operní zpěvačky Pavlíny Senić. Kostel byl zcela zaplněn.
Účastníci z různých koutů republiky se netajily nadšením z monumentálního prostoru s úžasnou akustikou, který celý hudební zážitek umocnil. Současně
s koncertem se v nabitém sále Kulturního domu konalo vystoupení country kapely “Harcovníci” z Děčínska.
Sobota 16. 11. od 7:00 hod. byla zahájena prezentace turistů, kteří přijeli na jeden den. K překvapení pro pořadatele byla skutečně velká
účast. Pochodníci si mohli vybrat ze čtyř tras (13, 25, 35, 50 km), které vedly do CHKO Labské pískovce a NPČŠ, dvou lužických tras (9,5 km a 27 km)
nebo se mohli projít městským parkem a lesoparkem (2,2 km).
Od 13:00 hod. byla připravena v kulturním domě mezinárodní zábava s občerstvením, na které se setkali turisté z Německa, Polska, Slovenska a České
republiky. K poslechu i tanci hrála dechová kapela z Budyšína.
V 15:00 hod. byla ve městě zeleně vysazena lípa jako trvalá připomínka 52. ročníku Za Posledním puchýřem. Bylo by hezké, kdybychom mohli říci,
že ta krásnolipská lípa byla stromem č.1, protože se sázení stalo součástí hlavního programu této tradiční velké turistické akce.
V 16:20 hod. proběhlo na radnici, na pozvání pana starosty, milé setkání vedení KČT a pořadatelů Posledního puchýře. Místopředseda KČT L. Macka
vyzvedl mimo jiné spolupráci klubu s Městem Krásná Lípa a kladný přístup klubu i města k projektu Stezky z lásky.
Sobotní večer patřil tradiční Puchýřské zábavě. Pro velký zájem pořadatelé uspořádali dvě zábavy (v Krásné Lípě a Rybništi). Na zábavu do Rybniště
a zpět byla zajištěna autobusová doprava. Jak v Krásné Lípě, tak i v Rybništi proběhlo velmi důstojné zakončení akce Za posledním puchýřem. Po milých
slovech zástupců ÚV KČT předali štafetu krojovaní členové krásnolipského folklorního souboru Dykyta vzácným hostům z města Hlučína, kteří budou
pořadateli 53. ročníku této významné akce.
Neděle 17. 11. akce byla zakončena úklidem, zrušením výzdoby ve městě týkající se akce. Od 9 hodin byla pro účastníky, kteří se chtěli zdržet
v Krásné Lípě, otevřena v Domě Českého Švýcarska úschovna zavazadel. Pořadatelé se rozloučili společnou snídaní.
V průběhu celé akce byl zajištěn výdej a prodej turistických odznaků: OTO Labské pískovce, Krásnolipsko, Köglerova naučná stezka a TTO Svatý Václav.
Velké poděkování zaslouží desítky pořadatelů, kteří se starali o celou akci. Rozhodující měrou se na organizaci Posledního puchýře podílelo město
Krásná Lípa a organizace zřízené městem (škola, školní jídelna, technické služby, hasiči, kulturní dům) jakož i České Švýcarsko o.p.s. a Infocentrum
Českého Švýcarska. Akci podpořil: NPČŠ, obec Rybniště, MAS Český sever, Lesy ČR a ČEZ, a. s. Finančně byla akce podpořena dotací z Ústeckého kraje
a dotací ÚV KČT.
Václav Hieke
|
|
Lužicko – labské pochody
|
|
|
|
Sobota, 16. listopadu 2024, na pokročilé roční období docela příjemný listopadový den, krásná návštěva, příjemná atmosféra a možná začátek
nové tradice. Ano, to byly Lužicko - labské pochody u nás v Krásné Lípě.
Přeshraniční spolupráce má v oblasti sportovně společenské mnoho podob. Mezi mnoha jinými činnostmi jsou to i setkání na bázi společných
turistických pochodů. U vědomí této skutečnosti pak není daleko k myšlence uskutečnit podobné setkání s mezinárodní účastí v našem městě,
zajet do Görlitzu a Žitavy za našimi partnery a akci naplánovat.
Program jsme sestavili společně s ohledem na to, co nás baví a co bychom chtěli společně vidět. Propagační materiály jsme připravili
dvojjazyčně a zveřejnili na výlepových plochách v celém Šluknovském výběžku, v obou výše jmenovaných městech za společnou hranicí
a na sociálních sítích obou spřátelených států.
Den D začal příjezdem hostů z Německa (s naší pomocí autobusy), ale i po vlastní ose. Na jejich přání jsme se neplánovaně zastavili
v rumburské Loretě s odborným výkladem v němčině. Po příjezdu do Krásné Lípy byla připravena prohlídka interaktivní expozice v Domě
českého Švýcarska s průvodkyní a překladem do němčiny. S nevšedním zájmem se zde setkal film Krajina tajemství. Celou návštěvu se nám
věnoval s neskutečně milým a ochotným přístupem ředitel OPS pan Tomáš Adamov.
Ještě v dopoledních hodinách následovala procházka (s odborným výkladem a překladem) po některých trasách pochodu tak, abychom se podívali
na historická i modernější místa našeho krásného města (kostel sv. Máří Magdaleny, autobusový terminál, socha lva, místo, kde stál "červený
kostel", Dietrichova hrobka, Městský park, Köglerova naučná stezka, sídlo Národního parku České Švýcarsko, vozíčkářská trasa, Zámeček,
sportovní areál a další). Cestou se k nám připojili desítky dalších pochodníků, kteří potom pokračovali na plánované trasy, kterých bylo
připraveno celkem pět. Příjemným zpestřením byla účast polských a slovenských kolegů, kteří s námi zůstali až do večerních hodin.
Odpolední hodiny byly věnovány návštěvě Kulturního domu, kde jsme pro účastníky připravili neformální posezení, besedu s občerstvením,
hudbou a trošku i tancem. Na tomto místě se sluší poděkovat vedoucí Kulturního domu p. Aleně Starostové za péči, se kterou se nám věnovala
a p. Josefu Halíkovi za přípravu skvělého občerstvení. Den byl zakončen koncertem vynikajícího Krásnolipského komorního sboru (díky Vám
děvčata, Michale Janiši, Zuzanko Němečková a Karle Jarolímku), předání pamětních listů a dárků našim přeshraničním partnerům.
Primárním cílem celé akce bylo ještě větší oživení spolupráce KČT Krásná Lípa a našich nejbližších přátel ze Saska jakož i prohloubení
výborně se rozvíjejících vztahů směrem ke sportovcům z Horní Lužice.
Velmi děkujeme členům našeho klubu za spolupráci. Těch, kdo pomohli bylo hodně a tak za všechny díky Janě Drobečkové, Heleně Doudové
a paní Schwarzové za lví podíl na organizaci, průvodcování a tlumočení. Poděkování patří i vedení Města Krásná Lípa v čele se starostou
Janem Kolářem za spolupořadatelství celé akce.
Je důležité dodat, že akce byla podpořena v rámci Fondu malých projektů v programu Interreg Česko - Sasko 2021 - 2027 prostřednictvím
Euroregionu Niesse.
Jan Douda
|
|
|
21. – 28. 9. 2024 |
Dovolená na Slovensku
|
| Poznámka: Po ťuknutí na datum se otevře album a následným ťuknutím na obrázek v albu se od něj spustí "film". |
21. 9. sobota
|
Cesta tam: Krásná Lípa, přes Gliwice, Bialsko–Biala, Zywiec, Námestovo (pozdní oběd) – Zuberec – Huty (foto, výhledy), Žiar, 610 km.
V sobotu ráno nastupuje 13 nadšenců do 3 aut a opouští náměstí v Krásné Lípě. Jedeme přes Německo do Polska, a po tamních dálnicích poněkud monotonní krajinou na Slovensko.
V Námestove je naše první delší přestávka na oběd a prohlídku části Oravské přehrady s pestrým sportovním a společensko–kulturním zázemím. Všichni se nahrnuli do restaurace
na nábřeží a dali si různé slovenské speciality. Já s Marcelou jsme objevili Palačinkáreň a výsledek našeho výběru lze spatřit na fotkách. Byla to megapalačinka velká jako
menší štrúdl, barevně i chuťově pestrá, a k tomu na zapití dublecapucino – nebe v hubě! Co jsou proti tomu nějaké brynzové halušky s chrumkavou slaninkou.
Z Námestova pokračujeme na Zuberec a Huty, ze silnice krásná vyhlídka na Tatry. Všichni z aut venku, fotíme a hlavně se kocháme, máme čím. Pokračujeme přes Liptovský Mikuláš,
Žiar a naše konečná je chata Liptov. Následuje ubytování, vybalování a večeře z dovezených zásob, převážně řízků. Jirka Rak řekl pár slov k zítřejšímu programu a jde se na kutě.
|
22. 9. neděle
|
Nízké Tatry: Liptovská Teplička, 900 m – sedlo Doštianky – Panská hoĺa, 1429 m a zpět, 12 km, převýšení 500 m.
Cestou autem nádherné výhledy na Tatry ze silnice Važec – Štrba. Vlastní túra po hřebenových loukách v bočním hřebeni Nízkých Tater
s výhledy na Západní i Vysoké Tatry. V naší blízkosti pohledy na Kráĺovu hoĺu. Zpět pozdní oběd v pizzerii v Šuňavě. Otevřeno denně.
Ráno odjíždíme do Liptovské Tepličky přes Važec a Štrbu, a podél toku Čierneho Váhu přijíždíme do cíle. Z parkoviště jdeme po modré na rozcestí pod Doštiankou 1109 m, přecházíme
na žlutou směr Pánska Hoľa. Asi 2km před vrcholem dáváme pauzu na svačinku u staré salaše. Vypůjčili jsme si z bohatého inventáře proutěná křesílka a stoleček, sedíme, papáme,
kocháme se, sluníčko svítí a čas letí. Vrchol v nedohlednu a čas k návratu už nastal. Uklízíme zapůjčený přepych a padáme fofrem dolů, aby na nás nemuseli čekat. Vrcholová
skupina šla po hřebenových loukách v bočním hřebeni Nízkých Tater s výhledy na vrcholky Západních a Vysokých Tater.
Při návratu opět nádherné panorama Tater ze silnice Štrba – Važec. Cestou zpět pozdní oběd v pizzerii Calabrie, a jako vždy mňamka a kávička.
Mapka je zde. |
23. 9. pondělí
|
Západní Tatry: Bobrovec 770 m – Babky 1566 m – sedlo Predovrátie 1590 – chata Červenec 1400 m – Bobrovec, 14 km, převýšení 900 m.
Strmé výstupy, typicky karpatská túra, stezky bez lidí. Z Babek kruhový výhled. Panoráma středního Slovenska: Choč, Rozsutec, Velká Fatra, Nízké Tatry,
hlavní hřeben Roháčů na dosah ruky: Sivý, Salatín, Pachoĺa, Baníkov. V chatě Červenec příjemný chatár, pivo za 2 EUR. Náhoda, otevřeno jen o víkendech.
Auty do Jalovce a dál pěšky na chatu Červenec a dál na vrchol Babky. Strmé výstupy, typicky karpatská tůra, tak to nazval Jirka, já to nazval typický masakr 1. stupně (viz foto).
No prostě hrůza pro nás karpatskými túrami nepolíbené. Nekonečný krpál, posetý stovkami vlhkých kořenů, hrůza mě obcházela ze všech stran. Ta početnější skupina těch "políbených"
neměla problém, naše skupinka "nepolíbených" měla problém. Blížili jsme se k vrcholu stoupání v tanečním rytmu "krok–sun–krok". Naštěstí jsme to všichni absolvovali bez úhony
a po zasloužené svačince jsme sestoupili po zelené cyklostezce.
Vrcholová skupina vystoupila na Babky a byla odměněna kruhovým výhledem na panoráme Středního Slovenska: Choč, Rozsutec, Velká Fatra, Nízké Tatry a hlavní hřeben Roháčů.
Zastavili se v chatě Červenec na pivko a pokračovali dolů na parkoviště. Paní hospodská v bobrovském hostinci nám poradila restauraci Ma–Mi pub v Liptovském Mikuláši,
kterou jsme našli, navštívili a také se dobře napapali.
Mapka je zde. |
24. 9. úterý
|
Chočské vrchy: Kvačany – Kvačianska dolina – mlýn v Oblazoch – cesta pod Prosečným – Kvačany, 10 km, převýšení 500 m.
Placené parkoviště. Cestou výhledy z předsunutých lávek do hloubi Kvačianské doliny. V Oblazoch milé děvče, kozí mléko, kohout Jozef, kozel Emil a kůzlátka.
Zpět horem traverzem pod Prosečným. Dílčí výhledy na Sivý, Ostrou a Babky. Pozdní oběd v restauraci minipivovaru Kvačany.
Ráno po snídani autopřesun do Kvačan a z parkoviště po modré do Kvačianské doliny. Cestou výhledy na úbočí doliny, skalní útvar Jánošíkova hlava, předsunuté zabezpečené
vyhlídky do hlubin pod námi. V Oblazoch u mlýna pěstují kozy, mají tam oprásklého kozla Emila a kohouta Jozefa. Zpět horem traverzem pod Prosečným. Dílčí výhledy na Sivý,
Ostrou a Babky. Pozdní, ale opět vynikající oběd v rodinném pivovaru v Kvačanech a návrat.
Mapka je zde. |
25. 9. středa
|
Deštivý den: Dolný Kubín, kostelík UNESCO Leštiny, Lúčky, kúpeĺe, venkovní termální bazén, naučná stezka na západní straně Lúček.
Ráno vyjíždíme v dešti navštívit Dolný Kubín. Parkujeme na náměstí před kostelem, nedaleko stojí památník zdejší nejznámější osobnosti Pavola Országha Hviezdoslava, nedaleko
je i jeho muzeum a Čaplovičova knihovna. Do oběda procházky městem a hledání místa, kde složit zadek k obědu. Podařilo se v restauraci BD patřící hotelové škole a sloužící
k praktické výuce studentů. Prostředí, obsluha i menu za 1 (rybí filé na rajčatech, pikantní sosík a těstovinové škebličky – super mňamka. V odpoledních hodinách jsme
objednáni na návštěvu dřevěného artikulárního kostelíka z r. 1658 v Leštinách (památka UNESCO). Prohlídka je s průvodcem a jeho poutavé vyprávění nás tak zaujalo, že hodinka
utekla jako nic. Moc pěkné a velice zajímavé.
Následuje přejezd do lázní Lúčky, nejdříve obdivujeme vodopád přímo v obci, a potom nás už čeká zlatý hřeb poměrně sychravého dne – termály. Za 11 Euro plné dvě hodiny
absolutního blaha, voda ve velkém venkovním bazénu 31 st. a v malém bazénu s léčivou vodou 36 st. V dešti to nemá chybu.
Mapka je zde. |
26. 9. čtvrtek
|
Západní Tatry: více rozchození výstup Žiarskou dolinou na Žiarskou chatu 1325 m a zpět, 12 km, převýšení 500 m.
Méně rozchození výstup na chatu Baranec a vyhlídkové louky Chyjavy, 900 m, 7 km,. převýšení 200 m. Část poseděla a pojedla v salaši Žiar, sedem gulí s jahodami.
Vrcholová skupina výstup Žiarskou dolinou na Žiarskou chatu 1325 m a zpět 12 km, převýšení 500 m.
Podvrcholová skupina výstup na chatu Baranec 1000 m a vyhlídkové louky Chujavy 900 m.
Pro nás příjemná nenáročná túra, v okolí dřevěné domky, rekreační střediska, chata Baranec ale zavřená, a tak se v pohodě vracíme k autům a po příchodu ostatních se vracíme
na chatu. Pozdní oběd tentokrát v blízké salaši (10 minut od chaty), ale ten byl! Na rozjezd Kapustnička našej mamy (lžíce v ní stála) a druhý chod Tvarohové gule plněné
malinovým lekvárom, sypané praženou strouhankou a těch 7 kulí statečně kraulovalo v rozpáleném másle. Delikatesa 1. stupně, Honza druhý den potvrdil.
Mapka je zde. |
27. 9. pátek
|
Nízké Tatry: Stanišovská jaskyňa, autem na parkoviště až k odbočce k jeskyni (200 m pěšky), celoročně otevřena, výborný průvodce. Čelovky.
Vstupy od 10 h vždy v celou hodinu.
Liptovský Mikuláš: oběd Ma–mi pub, Moyzesova ulica, výborné menu. Potom kostel ze 13. století, náměstí, Muzeum Janka Kráĺa s expozicí o Jánošíkovi.
Večer setkání se starostou Žiaru Jánom Zvarou. A pozdravy z KST Práznovce od Paĺa Jančeka.
Auty na parkoviště u Stanišovské jeskyně, chvíli čekáme otevírají až v 10 hodin. Pak se nás ujal velice příjemný průvodce. Nejdřív všem rozdal čelovky, poučil nás a hodinu
nás provázel jeskynním labyrintem s poutavým slovním doprovodem. Na závěr jsme s Mikšou absolvovali šamanský rituál končící se sklenkou borievkovice (brrr ta byla dobrá).
Vracíme čelovky a loučíme se s průvocem.
Odjíždíme do Liptovského Mikuláše do osvědčené Ma–Mi pub, výborné obědové menu. Následoval volný program a domluvená prohlídka muzea Janka Krála s expozicí věnovanou
Jánošíkovi. Slečna průvodkyně nás provedla muzeem a mučírnou, kde byl souzen, mučen a odsouzen Juraj Jánošík. Jirka se nám převlékl do taláru a zahrál krutého dobového
soudce.
Následoval návrat na chatu, kde nás večer navštívil starosta Žiaru pan Ján Zvara. Příjemně strávená hodinka se zajímavým člověkem. Později balení a přípravy k odjezdu.
Mapka trasy autem je zde. |
28. 9. sobota |
Jízda zpět: dvě auta přes Polsko, třetí auto přes Ružomberok, Terchovou, Žilinu, Frýdek–Místek, Olomouc, Vysoké Mýto (oběd), dálnice Chlumec nad Cidlinou,
Jičín, Liberec, Rumburk a Krásná Lípa, 610 km.
Měli jsme celý týden teplo, výborné počasí první tři dny a dobré počasí druhé tři dny. A výbornou partu.
Jirka Rak
Konstatování na závěr? Bylo to parádních 7 dní strávených v dobré partě i s odborným vedením Jirky. Dny plné dobré pohody, poučení a spousty zajímavostí. Poděkování patří
také našim řidičům Jaromírovi, Honzovi a Jirkovi, že na sebe vzali nelehký úkol ve zdraví nás dopravit tam i zpět. Chlapi, díky vám! Holt "řidič ten tvrdý chleba má"!
Standa Leš
|
| Účast:
  35   Kyjov (dětský tábor)
  34   Krásná Lípa
  19   Děčín
  16   Rumburk
  10   Česká Kamenice, Praha
    6   Chřibská, Kralupy nad Vltavou
    5   Česká Lípa, Dolní Poustevna
    4   Kolín, Polsko
    3   Austrálie, Anglie, Vilémov, Kunratice, Turnov, Ústí nad Labem, Liberec
    2   Jílove u Děčína, Litoměřice, Varnsdorf, Neustadt,
         Bischofswerda, Pirna, Mikulášovice, Niesky, Wilthen,
         Jablonec nad Nisou, Louny
    1   Duchcov, Olomouc, Kleinchenchen, Štětín, Nymburk,
         Šluknov, Doubice, Sezimovo Ústí, Chomutov,
         Roudnice nad Labem, Drážďany, Mělník, Löbau,
         Bautzen, Cvikov, Rybniště, Benešov nad Ploučnicí,
         Kutná Hora, Hustopeče, Most, Jiříkov
|
16. 6. 2024 |
Okolo přehrady Fláje
|
Fotografie
Zdena Churáčková
Jan Tomiška
|
Geniální byl nápad vyrazit brzo ráno, čímž jsme se alespoň zkraje túry vyhnuli všudypřítomným davům. Z Krásné Lípy vyrážíme autem s Honzou v obsazení Mikša,
Zdena a já, v České Kamenici přesedám k Jituš a Jessince a v Děčíně u nádraží nabíráme Jitku ze Stružnice. Počasí výstavní a cesta příjemná, do cíle jsme
dorazili před devátou a hned se vydáváme po hrázi přehrady, která vznikla v údolí na flájském potoce za účelem zásobení vodou podkrušnohorské oblasti.
Máme v plánu přehradu obejít a začátek musíme po asfaltu než odbočíme do lesa. Zleva nás provází krásné výhledy na přehradu a z pravé strany je vysoký
plot obory, která má rozlohu 1930 hektarů a její velikost nás v závěru výletu provází ještě podél silnice z Fláje do Klínů. Pokračovali jsme mezi kvetoucími
borovicemi přes dvě lávky, kde na břehu stojí socha sv. Jana Nepomuckého, která původně stála u místní školy a nyní její pohled směřuje do míst středu
zatopené obce Fláje. K vidění jsou i oblouky sklepení domů, opodál základy dřevěného kostela sv. Jana Křtitele, který byl roku 1969 přenesen do Českého
Jiřetína a také pozůstatky hřbitova. Z informačních tabulí se dozvídáme o obci a životě jejích obyvatel.
Ještě zbývalo navštívit Puklý kámen, ale už bylo naťapáno a navíc by to zabralo asi dvě hodiny, tak příště. Netušili jsme, co na nás čeká. Na místě, kde
jsme se rozhodli posvačit, jsme nalezli zapomenutou peněženku a nastala další část výletu. Šrajtofle plná dokladů, karet, bankovek, jen kontakt žádný.
Informovali jsme íčko, kdyby se někdo sháněl, že ji tam doneseme. Vzhledově íčko top, vybavením materiály bída a pán nám tedy vůbec nebyl nápomocný,
až jsme se sami obrátili na polici, která přijela do 1 hodiny a nastalo dlouhé martýrium sepisováním všeho možného z peněženky, kdy uprostřed procesu
dorazil rozklepaný majitel peněženky. Výsledně jsme zjistily obě strany, že jsme se v íčku srazili při předávání peněženky tomu neumětelovi, ale nás
to pak stálo ještě dvě hodiny času. Nakonec to byl dobrý bizár, docela jsme se i nasmáli a hlavně to skončilo neskutečně dobrým pocitem vykonaného dobrého
skutku, nabízenou odměnu jsme samozřejmě odmítli a shodli jsme se, že máme nového kamaráda Míru.
Zajeli jsme se ještě podívat na přesunutý dřevěný kostel do Českého Jiřetína, bohužel zavřený, a cestou domů ještě malinká zajížďka přes Klíny, kam kdysi
chodil Mikša do školy. Hlad jsme zahnali v restauraci Bungr v Dubí, a pak už směřovali k domovu. V Krušných horách jsem byla poprvé a fascinovaly mne
překrásné lesy, spousta různé květeny a to vše ještě okořeněné informacemi a zážitky od spolupoutníků, kteří to tu znají – co víc si přát!
Celý výlet jedna veliká pohoda, což s Jitkou i Honzou bývá pravidlem, takže tuplovaná radost.
Ilona Řechtáčková
|
|
|
|
18. 5. 2024 |
Severní stopa, 46. ročník
|
Fotografie
Jaroslav Leksa
|
V sobotu 18. května 2024 uspořádal Klub českých turistů Dolní Poustevna ve spolupráci s Městem Dolní Poustevna 46. ročník turistického pochodu SEVERNÍ STOPOU.
V týdnu před STOPOU bylo hezké, letní počasí. Ve čtvrtek a v pátek už foukal silný vítr, který přinesl změnu. V sobotu bylo celý den zataženo, oblačno
a občas mrholilo, teploty vystoupaly až k 15°C.
Některé turisty toto počasí odradilo, ale přesto na Stopu přišlo celkem 1 325 účastníků. Nejvíce účastníků došlo na start pochodu mezi 9:30 - 11 hod.
Start pochodu byl v Dolní Poustevně v areálu turistické základny za hřištěm. Pěší turisté si mohli vybrat pěší trasy od 2 km do 16 km (celkem 6 tras),
cyklisté mohli absolvovat trasu 8 km nebo 22 km.
Při prezentaci účastníků letošní STOPY opět pomohla počítačová ONLINE registrace. Celkem bylo přihlášeno 204 turistů přes počítač.
Turistickou atrakcí letošní STOPY bylo bývalé lesní divadlo, které bylo vybudováno v roce 1936 poblíž Maxovy boudy. Delší trasy vedly přes vrch
Poustevník (Špičák). Nejdelší, 16 km trasa, zavedla účastníky po staré silnici Drážďance až do Lobendavy. Lobendavský kostel byl asi hodinu ozvučen
hrou na varhany. Někteří účastníci se mohli podívat i do věže kostela. Téměř všechny trasy vedly kolem kapličky na Markétě, která byla pro účastníky otevřena.
Občerstvení na trase bylo možné v Horní Poustevně (čerpací stanice a Zelený dům) a v Lobendavě (restaurace a občerstvení).
Na kontrolách obdrželi turisté zajímavá razítka – barevné kontrolní etikety. Na krátkých trasách byly pro děti již tradičně připraveny soutěže o bonbóny. Zvláštní
odměnu získaly malé děti, které plnily podmínky akce „Toulavý kočárek“. Účastníci s kočárky absolvovali krátkou trasu 2 km, ale i delší trasy.
V cíli pochodu na ČTVERCI bylo opět velmi rušno. Turisté přicházeli, hrála kapela a hlavně bylo spoustu času se potkávat se sousedy, kamarády a turisty.
Všichni turisté obdrželi barevný pamětní list a keramický suvenýr. Zvláštní odměnu obdrželi 3 nejmladší a 3 nejstarší účastníci.
K občerstvení byly připraveny párky z udírny, pivo, limo a sladkosti. Dále ještě hranolky, párky v rohlíku, langoše, aj. Občerstvení bylo tedy dobře zajištěno.
Hudební produkci zajistila trempská kapela Náplava z Janova. Hudba hrála na opraveném parketu.
V 15 hod. se uskutečnil na parketu slavnostní křest knihy Poustevnické vandrování. Kniha je o turistice (výlety a tábory) dětí v Dolní Poustevně v letech
1955 – 1966 (učitelé Vlkovi).
Účastníci si mohli zakoupit turistické suvenýry a výrobky z keramické dílny. Děti i dospělí si mohli vyzkoušet střelbu – paintball. Pro děti byla letos
připravena zajímavá sportovní atrakce – horolezecká stěna na stromě. Tuto atrakci zajistil pan Juda z Národního parku České Švýcarsko.
Statistika:
Letošní STOPY se zúčastnilo 1 325 účastníků a 100 pořadatelů, tedy 1 425 celkem.
Tento nižší počet účastníků byl důsledkem počasí (zataženo a občas mrholení), loňská účast byla 1 807 účastníků a nejvyšší účast 1 917 účastníků
v roce 2006 na 30. ročníku Stopy.
Nejúspěšnější trasy letošní STOPY:
    8 km    457 účastníků
  13 km    244 účastníků
Z celkového počtu 1 325 účastníků bylo 107 turistů z Německa. Cyklistů jelo celkem 54. Dětí se zúčastnilo asi 380. Kočárků bylo asi 20.
O zdárný průběh pochodu se staralo 100 pořadatelů (25 dětí na kontrolách a hrách, 75 dospělých na startu, na trasách a v cíli).
Nejmladší účastníci:
1. Roderik Jan Holman, 1 měsíc a 6 dnů, trasa 2 km, Kralupy nad Vltavou
2. Tereza Kratinová, 2 měsíce a 19 dnů, trasa 5 km, Praha
3. Martin Petruška, 3 měsíce a 6 dnů, trasa 8 km, ???
Nejstarší účastníci:
1. Käthe Häntzschel, 103 let, 3 km, Sebnitz (absolutní rekord)
2. Karel Šlechta, 89 let, 13 km, Litvínov
3. Lothar Ratai, 89 let, 8 km, Feldberger Seenlandschaft
Pochvalu za dobře zorganizovanou a zabezpečenou akci si zaslouží všichni pořadatelé, kteří letošní Severní stopu zajišťovali. Pomohli i turisté
z jiných odborů KČT (Šluknov, Rumburk, Krásná Lípa, Česká Kamenice, Janov, Krupka, oblast ÚK).
Poděkování patří Městskému úřadu v Dolní Poustevně, základní škole, mysliveckému sdružení Jezevec a všem sponzorům.
Informace a fotky z letošního a minulých ročníků SEVERNÍ STOPY naleznete na www.severnistopou.cz.
Termín příštího ročníku Stopy je 17. 5. 2025.
Ing. Jaroslav Leksa, předseda KČT Dolní Poustevna
|
|
|
|
11. 5. 2024 |
135 let rozhledny na Vlčí hoře
|
Fotografie
Helena Doudová
|
|
Jaroslav Leksa
Roman Smita
Bogdan Stempkowski
Ilona Řechtáčková
|
Rozhledna Vlčí hora 135 let a 135 let turistického značení.
Smutným zápisem do historie rozhledny je 4. duben 2023 kdy kolem půl třetí ráno vypukl u rozhledny Vlčí hora požár, který zcela zničil přilehlou chatu. Ta vyhořela do základů.
Jen díky zásahu hasičských sborů, kdy kromě profesionálních hasičů ze Šluknova, vyjely na místo dobrovolné jednotky z Krásné Lípy, Brtníků, Rumburku, Velkého Šenova,
Šluknova a Jiříkova, byla rozhledna zachráněna. Oheň masivně poškodil dřevěné opláštění rozhledny, popraskaly okenní výplně, ohořelo schodiště, věž byla silně zakouřena
a v důsledku požáru byly zničené vchodové dveře. Též došlo k poškození solárních panelů. K milionovým škodám je nutno přičíst nevratnou historickou ztrátu odkazu našich
předchůdců.
Bezprostředně po požáru technické služby města provizorně rozhlednu zprovoznili a členky KČT uklidili co se dalo, takže o následujících Velikonocích mohla být rozhledna
dočasně otevřena. Klub měl do dvou dnů po požáru vyhlášenu přes DONIO dobrovolnou sbírku. Obrovská solidarita široké veřejnosti přinesla do sbírky k obnově Vlčí hory
590 588,43 Kč. Další finanční příspěvky byly z prodeje propagačních materiálů, ale také například z benefičního vystoupení pěveckého sboru POLYHYMNUS, vedeného
sbormistryní Dagmar Farskou.
První brigáda občanů Vlčí Hory proběhla spontánně. Další brigády už organizoval Klub českých turistů Krásná Lípa. Který odkoupil od soukromého majitele pozemek
po vyhořelé horské chatě. Při úklidu požářiště bylo nutné snést a zlikvidovat tuny sutě, popela a zbytků ohořelého dřeva. Klub využil mimo jiné nového programu
„Stezky z lásky“, při kterém bylo na Vlčí hoře odpracováno pět společných brigád dobrovolníků a místních členů KČT, kteří ještě odpracovali několik brigád
při úklidu rozhledny. Vlastní kompletní rekonstrukci dřevěného opláštění věže, provedení vnitřních omítek včetně výmalby a nátěrů, výměnu skleněných výplní oken,
úpravy kabinky pro službu a výměnu vchodových dveří, provedla firma WAKOS Rumburk.
Náš klub si 11. května 2024, společně se širokou veřejnosti, připomněl 135. výročí turistického značení a 135. let rozhledny na Vlčí hoře. Program probíhal
od 9 hodin u vlčíhorského koupaliště. V 11 hodin byla uvedena oficiálně do provozu opravená rozhledna. Krátký projev ke shromážděným turistům měla místostarostka
Krásné Lípy Jana Drobečková, senátor parlamentu ČR Zbyněk Linhart, předseda KČT Ústecké oblasti Jan Eichler a Václav Hieke, předseda KČT Krásná Lípa.
Ve 13 hodin proběhl křest knihy "Vlčí hora". Výpravnou publikaci účastníci dostali jako dárek. K poslechu a tanci hrála dechová lužickosrbská kapela s Chrošćic
(u Budišína) pod vedením Pavla Šlechty. Slyšeli jsme i české písničky od K. Vacka, K. Valdaufa nebo J. Poncara. Dále vystoupila country kapela Harcovníci z Děčína.
Návštěvníci měli po celý den možnost navštívit stánek místního KČT, připomínající 135 let turistického značení. Ve stánku značkaři klubu informovali o turistickém
značení, zájemci si mohli namalovat a odnést vlastní značku. Též si mohli prohlédnout výstavku historických turistických značek a směrovek, které klub vlastní.
Ve stánku Lesů ČR si návštěvníci mohli prohlédnout výstavku o problematice lesa. Přítomen byl i zaměstnanec Lesní správy Rumburk, který odpovídal na mnohé dotazy.
Pro rodiny s dětmi pořadatelé připravili vědomostní kviz, který plnili při výstupu i sestupu z rozhledny. Ve vojenském stanu byla nainstalovaná výstava historických
pohledů rozhleden.
V programu oslavy bylo vysazeni 12 planých hrušní, které věnovaly Lesy ČR. Stromy obohatí skladbu lesa a zůstanou trvalou připomínkou na významný den a na spolupráci
mezi KČT a Lesy ČR. Pro účastníky bylo zajištěno i bohaté občerstvení.
Ke spokojenosti více něž tisícovce turistů velkou měrou přispělo krásné slunečné počasí.
Tento projekt byl financován z programu INTERREG Česko – Sasko 2021 – 2027.
Václav Hieke
|
|
|
|
26.-28. 4. 2024 |
Jizerky 2024
|
Fotografie
Standa Leš
Jaromír Petružálek
Jan Tomiška
Míla Wisinová
|
1.den - pátek 26.4.
Odjezd byl domluven na 8. hodinu a skutečně se odjelo, 3 auta a 11 účastníků. Den začíná poměrně nízkou teplotou, ale v autech už je líp. Naše první
zastávka je Dolní Sedlo, odkud jdeme na Popovu skálu (565 m n. m.). Upravená vyhlídka se žebříkem (i zábradlím) nabízí, za krásného počasí, úžasný kruhový rozhled.
Zpět k autům se vracíme okolo skály jménem Podkova. Byla to poměrně nenáročná hezká procházka, taková rozcvička.
Přejíždíme k přehradě Mlýnice, nádherné menší vodní dílo se zajímavou hrází. Je opravdu co obdivovat.
A opět auta a přejezd ke skanzenu CURIA Vítkov, ale je zavřeno, a tak jsme celý skanzen jenom obešli a řídkým proutěným plotem nahlíželi do vnitřních
prostor s replikami staveb původních obyvatel.
Samozřejmě jsme nevynechali cukrárnu Vločka ve Frýdlantu, kávičky, dortíčky, chlebíčky, no prostě "nebe v hubě".
Pokračujeme do Lázní Libverda, procházíme parkem na kolonádu, nenalézáme naši oblíbenou cukrárnu – je tam teď vchod do bazénu. Rozdělujeme se a větší část
míří na Hubertku. Původně jsme se chtěli jít ještě k Madoně, ale povídáme a všichni sborem přecházíme nenápadnou odbočku. Madona bude jindy. Pokračujeme
až k odpočívadlu s vyhlídkou Hájníkova kohouta. Kohout je skutečně vydařený a velice fotogenický a lavička se slepičkou zve k posezení. Přicházíme
na Hubertku, nepohrdneme drobným občerstvením a pokračujeme na Bartlovu boudu, kde si zamlouváme večeři a nábližkou jdeme do Bílého Potoka do penzionu
Krakonoš, kde jsme ubytováni. Vybalujeme bagáž a rozcházíme se po pokojích. Před 19. hodinou se trousíme do Bartlovky na večeři. Nabídnutá kulajda
neměla konkurenci a dál, co kdo chtěl, ale převažovaly řízky, ještě pivínko jako "šláftruňk" a zpět do Krakonoše, ráno se odjíždí již v 7, abychom
zaparkovali ve Ferdinandově, kde bývá narváno. Na Bártlovku za námi přišli i naši dlouholetí kamarádi Mirek a Soňa Kozákovi.
2.den - sobota 27.4.
Ráno bzikáme po chodbách Krakonoše, někteří už od 5 hodin, ale v 7 se skutečně odjíždí a na parkovišti ve Ferdinandově jsme mezi prvními. Jdeme po staré
poutní cestě a hned za Ferdinandovem máme po pravé straně kopeček Na Chatkách s vyhlídkou Poustevníkův kámen, kde jsme se minulý rok kochali krásnou
vyhlídkou na Hejnice s bazilikou. Na Oldřichovské sedlo stoupáme pozvolně, odbočujeme na Farskou louku a vystupujeme na přilehlý kopeček s pěknými obřími
balvany, ale i vyhlídkou. Kámen republiky (Masaryk stein), Emauzský obrázek s citátem z evangelia sv. Lukáše a ještě několik dalších pomníčků, kterými
jsou Jizerky proslulé, a již jsme v Oldřichovském sedle (481 m n. m.) a o kousek dál přicházíme k Hausmance U Kozy. Je to vyhlášená trampská hospoda
s kapacitou nejméně 100 lidí a velice překvapivou výzdobou interiéru ve znamení amerického západu (indiáni, kovbojové, kolty, ručnice apod.). Po výborné
kávě pokračujeme již velmi náročným výstupem k Poledníku (864 m n. m.). Cestou mijíme nespočet hezkých skupin balvanů a skalek, ale hlavně úžasně zelenými
listy se pyšnící buky. Od Poledníku jdeme místy, kde se ještě drží sníh, a přes Bílou kuchyni přicházíme k chatě s občerstvením Hřebínek (831 m n. m.).
Dáváme vynikající zelňačku a pivko Rohozec, obé sice s horskou přiážkou, ale jsme v horách, tak co. Občerstveni, ale už trochu unaveni, míříme z kopce
do Ferdinandova k autům, Štolpichy už vynecháváme.
V Krakonoši nás čeká společná večeře s Mirkem Kozákem a jeho ženou Soňou. K večeři byl gulášek s domácími "houskáči", porce jak pro dřevorubce, ale mňamka,
a tak vymetené talíře už jsem dlouho neviděl. U "Krakonošů" po čase došlo pivo i víno, vypil se i Mirkův Magistr. Večeře byla výborná, posezení fajn,
ale u Suchánků se blbě sedí, a tak se rozcházíme k zaslouženému odpočinku s 22 km v nohách.
3.den - neděle 28.4.
Odjezd domluven na osmou, takže žádný přetlak. Ráno to po chodbách vypadá, jak v ústavu pro tělesně postižené, o ploužící se a vzdychající postavy nebyla
nouze, ale to byl jenom prchavý okamžik. Stačila vydatná snídaně a pár loků horského vzduchu a bylo zase dobře. Po osmé odjíždíme do Hrabětic, "ves v oblacích"
a nastupujeme na cestu kolem přehrady Josefův Důl. Poněkud jednotvárná procházka dlouhá asi 12 km, vedla převážně po asfaltu, přehradu jsme jenom tušili,
občas ale probleskla její hladina dole mezi stromy. Souvislou vodní hladinu uviděli až na konci okruhu – na hrázi. Vracíme se do Hrabětic, rychlé občerstvení
v kiosku U Kapličky a odjíždíme do Janova nad Nisou. Tam jdeme kolem zdevastované Hašlerovy chaty na známou křížovou cestu s keramickými vyobrazeními – pěkné.
Následuje přejezd do Lvové na zmrzlinu – výborná, a pokračujeme do Kunratic u Cvikova ke sklárně Pačinek. Do sklárny nás už nepustili, ale Skleněná zahrada
to jistila a jistě uspokojila milovníky skleněné krásy.
Tady končí naše putování, poděkování řidičům Jitce,Jaromírovi, Pavlovi a Honzovi za bezpečnou dopravu. Zvláštní poděkování patří Honzovi za vedení a přípravu
celé akce. Ještě dlouho budeme vzpomínat na zážitky z cesty, které moc nechybělo do 55 km. Díky dobré partě to byly tři opravdu vydařené dny.
Ahoj, Standa Leš.
|
|
|
|
17. 2. 2024 |
Brigáda na Vlčí hoře |
Fotografie:
Václav Danita
Lucie Churáčková
Jan Kolář
|
Spáleniště bývalé chaty u rozhledny na Vlčí hoře zase o mnoho prokouklo.
Tak by se mohlo bez nadsázky napsat o dnešní sobotní brigádě, která se uskutečnila díky příkladné a velké iniciativě
SDH Krásná Lípa, kteří se na své letošní výroční schůzi rozhodli o spolupráci s naším klubem a pomoci nám v náročné
likvidaci spáleniště bývalé soukromé chaty v těsné blízkosti rozhledny. V počtu šesti hasičů a kvalitní techniky, hlavně
díky jedinečné čtyřkolce s vlekem, nám moc, moc na brigádě pomohli. Veškerý potřebný materiál čtyřkolka vyvezla
až k rozhledně. A že toho nebylo málo! A co nám také během dne odvážela 200 m dolů na „depo“, hlavně železa a nehořlavého
materiálu. Na závěr nám také ještě odvezla od rozhledny valník odpadků na TS a valník našich turistických věcí z rozhledny
do našeho skladu.
Na brigádě se podílelo i šest členů našeho klubu. Počasí s námi silně laškovalo, v noci pršelo, ráno pěkně, přes den
přeháňky, ale nakonec nám počasí přálo a odpoledne již bylo bez deště.
Brigáda byla plánovaná na úplné zlikvidování ještě asi čtvrtiny všech ohořelých trámů a prken. Hasiči provedli náročné
přeřezání trámů zbylých na základech bývalé chaty i v celém okolí. Ach ty zničené řetězy od hřebíků, které nebyly vidět!
Byly rozdělány dva velké ohně, na kterých se trámy a veškerý dřevěný materiál pálil, jak z bývalé chaty, tak z celého
okolí spáleniště. Přeřezání a vynášení silných trámů hlavně v prudkém svahu pod bývalou chatou na horní ohniště nebyla
v náročném svahu vůbec žádná legrace. Velmi těžká dřina ale šla všem brigádníkům hodně od ruky. V altánu bylo i občerstvení,
hlavně k doplnění vypocených tekutin.
Hasiči ještě navíc venkovním slaňováním z vrcholu věže oddělali a shodili na zem od požáru uvolněné a ve větru se volně
klimbající šindele z důvodů bezpečnosti, poněvadž jak jsme se dnes znova přesvědčili, tak na rozhlednu veřejnost stále
chodí a to v nemalém počtu i za deštivých přeháněk.
K našemu překvapení za námi také nečekaně přijeli pomoci dvě členky výboru klubu Lucka Churáčková s dětmi a Jitka Štraubová
s napečenými překvapivými dobrotami k teplému čaji – bábovku (Lucka) a plech perníku Jitka), po čemž se do odpoledne
jen zaprášilo rychleji, než po kvalitních špekáčkách od Vohnouta.
Musím se zmínit i o starostovi města Janovi Kolářovi, který se dnešní náročné brigády také zúčastnil – už od loňských
brigád pokolikáte!
Při velké iniciativě brigádníků byl ještě i posbírán veškerý nehořlavý odpad v bývalých prostorách chaty i celého okolí
spáleniště, hlavně železa, který byl shazován dolů k pěšině a čtyřkolkou odvážen na „depo“ 200 m dolů s roztříděním
pro kontejnery k dalšímu odvozu.
Ani ve snu mne nenapadlo, že se udělá tolik práce!
Ohromné poděkování zaslouží úplně všichni, kteří se brigády zúčastnili. Nebyla to lehká brigáda, ale dřina, při které
se nedalo u velkých ohňů opéci pořádně pro velký žár ani buřty. Spíše je jen ohřát nebo spálit.
Spáleniště bývalé chaty je zhruba již vyklizeno. Velmi prokouklo. Odjížděli jsme domů s výbornými pocity velmi dobře
odvedené práce.
Ale čeká nás zde ještě mnoho práce a brigád, které plánuje klub hlavně na měsíc duben a možná ještě i na počátek května.
Mám na mysli likvidaci velkého množství sutě, která se musí snášet 200 m dolů k dalšímu odvozu kontejnery, generální
úklid vnitřních prostor rozhledny, rekonstrukce a venkovní nátěry altánu a lavic.
Musím se ještě jednou znovu zmínit o našich krásnolipských hasičích a jejich velké iniciativě, protože po našem odpoledním
odjezdu tam ještě všichni zůstali včetně pálení menší části slabších trámů a prken, kdy už jsme tam být nemuseli.
Dnes večer ve 22 hodin tam ještě jedou kontrolovat ta velká ohniště a zítra ráno na brigádu již sami a ochotně znova,
a to jak z důvodů kontroly ohnišť, tak i spálení zbytků trámů.
Chlapi, moc vám za tuto příkladnou a náročnou práci děkujeme, a jak se mezi přáteli a kamarády říká – MÁTE TO U NÁS!
Mikuláš Peterka
|
27. 1. 2024 |
Výroční členská schůze |
Fotografie:
Bogdan Stempkowski
Jan Tomiška
|
V sobotu 27.ledna 2024 se uskutečnila v krásnolipském kulturním domě výroční schůze Odboru Klubu českých turistů (OKČT) Krásná Lípa,
aby členové vyhodnotili svoji činnost v uplynulém roce.
Schůze projednala následující body programu:
1. Zahájení – přivítání hostů – M. Peterka
2. Kontrola usnesení (rok 2023) – I.Jäckelová
3. Zpráva o činnosti – V. Hieke
4. Vyznamenání a ocenění – předají J. Eichler (předseda Ústecké oblasti KČT) a starosta města J. Kolář
5. Diskuze – zdravice hostů – dárky oslavencům
6. Usnesení – I.Jäckelová
7. Závěr schůze – V. Hieke
Pozvání na výroční členskou schůzi přijali delegace spolupracujících klubů: z DAV Neustadt, PTSM Lubań, dále zástupci z KČT Varnsdorf,
Dolní Poustevna a Šluknov. Nechyběli ani dobrovolní hasiči z Krásné Lípy. Za město Krásná Lípa se dále zúčastnili starosta Jan Kolář
a místostarosta Jana Drobečková, za ZŠ ředitelka Ivana Jäckelová (všichni tři posledně jmenovaní jsou zároveň členy výboru klubu),
za podnikatele Ing. Michal Osif (Euro-Topoz) a Monika Semanová (cukrárna U Monik)y.
Velmi důležitými hosty byly předsedkyně Paeddr. Květoslava Čelišová a místopředsedkyně Krajské rady seniorů Ing. Věra Nechybová,
které ve svých neformálních vystoupeních pochvalně oceňovaly naši činnosti.
Úvodem další části, kterou bylo předávání vyznamenání a ocenění, bylo poděkování za celoživotní přínos turistice (cvičitel, lektor,
instruktor značení) a uvedení do krajské Síně slávy Vladislavu Collerovi., které převzal osobně.
Další ocenění:
Oblastní výbor Ústeckého kraje uděluje na žádost OKČT Krásná Lípa Výroční odznak ke 135. výročí KČT:
Mikulášovi Peterkovi, Janu Kolářovi, Karlu Hanouskovi, Zbyňkovi Linhartovi, Janě Drobečkové, Květě Čelišové,
Věře Nechybové, Tadeušovi Slawinskému, Henriku Slawinskému a Janu Doudovi.
Oblastní výbor KČT Ústeckého kraje uděluje na žádost OKČT Krásná Lípa Veřejné uznání III. stupně za stálou aktivní činnost pro klub:
Janu Kolářovi, Janě Drobečkové, Ivaně Jöckelové, za mezinárodní spolupráci Krystyně Slawinské.
ÚV KČT Praha uděluje na žádost Ústeckého oblastního výboru Četné uznání za dlouholetou mezinárodní spolupráci:
Henryku a Tadeuzsovi Slawinským, Jürgenovi a Renátě Gerstnerovým.
Za dlouhodobou propagaci krásnolipské turistiky Karlu Hanouskovi.
V diskusi vystoupili nejen hosté, ale i vyznamenaní.
Usnesení bylo přijato.
Zápis z výroční schůze ke stažení je zde.
|