| Historie změn v roce 2024 je zde. | Příspěvky a připomínky: j.tomiska@gmail.com |
|
|
|
Zde nyní najdete léta dřívější: 2003, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, od 2011 přímo v "Kalendáři" níže. |
 |
Pro nové čtenáře: Kalendář: po ťuknutí na akci v kalendáři se Vám otevře menší podokno s dalšími informacemi. Kalendář na rok 2024 v klasické verzi ke stažení ve formátu pdf je zde. Album fotografií: při zobrazení obrázku z alba můžete na počítači stisknout pravé tlačítko myši a z nabídky vybrat, mezi jiným, zobrazení velkého obrázku na displej nebo jeho uložení na počítač. Na tabletu nebo mobilu podobně, jenom podržíte na obrázku prst. |
| Hledá se nový kronikář/kronikářka klubu | |
|
Ukázka kroniky z roku 2022 
Celá kronika 2022 |
Ráda bych, pokud se najde dobrovolník, předala od začátku roku 2024 klubovou kroniku. Je to zajímavá, ale i naročná práce. Ale hlavně by to chtělo "novou, neokoukanou ruku i hlavu", co se týká grafiky. Pokud by měl někdo zájem, volejte prosím, na mobil 606590040. Doufám a předem děkuji. Jitka Štraubová. |
 |
| 5. 10. 2024 | Za spadaným listím |
|
Výlet bude tentokrát do Konojed (Kravaře). Je zde krásný zámecký areál. Zámek zatím verejnosti přístupný není, kostel Nanebevzetí P. Marie ano. V areálu
jsou krásné sochy a tzv. konojedské bochánky (skalní útvary). Po prohlídce bychom se přesunuli do Velké Javorské na 5 km okruh, jehož součástí je hlavní cíl – rozhledna Strážný vrch přes zaniklou osadu Havraní. Na Strážném vrchu je ohniště, tak pokud bude počasí buřty sebou. Na zpatečni cestě se podíváme na nově opravený poutní areál v Horní Polici. Odjezd v 8.05 z Rumburku, v České Kamenici v 8.43. POZOR! Mezi Mlýny a Českou Kameníci je výluka. Z České Kamenice hl. nádraží bychom pokračovali auty. Pokud by někdo auto nabídl, byla bych ráda. Přihlášení: Jitka Štraubová (auto), Zdena Churáčková, Mikuláš Peterka, Líba Šaferová, Jitka Procházková. Bez aut by byl náhradní výlet na nově opravený Zámecký vrch v České Kamenici. Dotazy a připomínky na e-mail: jitkastraubova@seznam.cz nebo mobil 606 590 040. Těším se. Jitka | |
|
| 14. – 17. 11. 2024 | Poslední puchýř |
|
 Kamarádi, přátelé, zdravím vás a omlouvám se za neobvyklou komunikaci. Ale vzhledem prázdninovému času bychom zřejmě obtížně sjednocovali čas, ve kterém by se celá členská základna sešla. Proto volím osobní oslovení každého našeho člena a příznivce krásnolipské turistiky (na které mám spojení) emailem. Na výroční schůzi v roce 2022 jsme odhlasovali naše pořadatelství 52. ročníku Posledního puchýře. Jedná se o významnou a prestižní akci. Užší organizační výbor již učinil potřebné administrační kroky a rozpracoval podrobný program. K vlastní organizaci Posledního puchýře budeme potřebovat cca 70 pořadatelů. Chtěl bych vás touto cestou požádat o pomoc na akci, která se uskuteční v Krásné Lípě od 14. do 17. 11. 2024. V tabulce zde jsou uvedeni členové a příznivci turistiky podle času jak nabídli pomoc s organizací Posledního puchýře. Níže jsou uvedeny dosud neobsazené pořadatelské pozice. Za organizační štáb moc děkuji. Vašek Pozice potřebné zajistit pořadateli: • Prezentace účastníků, prezentace pochodu • Organizátor kulturních akci • Organizátor ubytování • Organizátor vydávání stravy • Průvodci autobusových zájezdů • Kontroly Skalními hrádky Labských pískovců • Organizátor exkurzí • Organizátor plavání • Technická skupina • Koordinace zahraničních výprav (tlumočení) |
|
| 21. – 28. 9. 2024 | Dovolená na Slovensku |
| 21.9. sobota | Cesta tam: Krásná Lípa, přes Gliwice, Bialsko–Biala, Zywiec, Námestovo (pozdní oběd) – Zuberec – Huty (foto, výhledy), Žiar, 610 km. V sobotu ráno nastupuje 13 nadšenců do 3 aut a opouští náměstí v Krásné Lípě. Jedeme přes Německo do Polska, a po tamních dálnicích poněkud monotonní krajinou na Slovensko. V Námestove je naše první delší přestávka na oběd a prohlídku části Oravské přehrady s pestrým sportovním a společensko–kulturním zázemím. Všichni se nahrnuli do restaurace na nábřeží a dali si různé slovenské speciality. Já s Marcelou jsme objevili Palačinkáreň a výsledek našeho výběru lze spatřit na fotkách. Byla to megapalačinka velká jako menší štrúdl, barevně i chuťově pestrá, a k tomu na zapití dublecapucino – nebe v hubě! Co jsou proti tomu nějaké brynzové halušky s chrumkavou slaninkou. Z Námestova pokračujeme na Zuberec a Huty, ze silnice krásná vyhlídka na Tatry. Všichni z aut venku, fotíme a hlavně se kocháme, máme čím. Pokračujeme přes Liptovský Mikuláš, Žiar a naše konečná je chata Liptov. Následuje ubytování, vybalování a večeře z dovezených zásob, převážně řízků. Jirka Rak řekl pár slov k zítřejšímu programu a jde se na kutě. |
| 22.9. neděle | Nízké Tatry: Liptovská Teplička, 900 m – sedlo Doštianky – Panská hoĺa, 1429 m a zpět, 12 km, převýšení 500 m. Cestou autem nádherné výhledy na Tatry ze silnice Važec – Štrba. Vlastní túra po hřebenových loukách v bočním hřebeni Nízkých Tater s výhledy na Západní i Vysoké Tatry. V naší blízkosti pohledy na Kráĺovu hoĺu. Zpět pozdní oběd v pizzerii v Šuňavě. Otevřeno denně. Ráno odjíždíme do Liptovské Tepličky přes Važec a Štrbu, a podél toku Čierneho Váhu přijíždíme do cíle. Z parkoviště jdeme po modré na rozcestí pod Doštiankou 1109 m, přecházíme na žlutou směr Pánska Hoľa. Asi 2km před vrcholem dáváme pauzu na svačinku u staré salaše. Vypůjčili jsme si z bohatého inventáře proutěná křesílka a stoleček, sedíme, papáme, kocháme se, sluníčko svítí a čas letí. Vrchol v nedohlednu a čas k návratu už nastal. Uklízíme zapůjčený přepych a padáme fofrem dolů, aby na nás nemuseli čekat. Vrcholová skupina šla po hřebenových loukách v bočním hřebeni Nízkých Tater s výhledy na vrcholky Západních a Vysokých Tater. Při návratu opět nádherné panorama Tater ze silnice Štrba – Važec. Cestou zpět pozdní oběd v pizzerii Calabrie, a jako vždy mňamka a kávička. Mapka je zde. |
| 23.9. pondělí | Západní Tatry: Bobrovec 770 m – Babky 1566 m – sedlo Predovrátie 1590 – chata Červenec 1400 m – Bobrovec, 14 km, převýšení 900 m. Strmé výstupy, typicky karpatská túra, stezky bez lidí. Z Babek kruhový výhled. Panoráma středního Slovenska: Choč, Rozsutec, Velká Fatra, Nízké Tatry, hlavní hřeben Roháčů na dosah ruky: Sivý, Salatín, Pachoĺa, Baníkov. V chatě Červenec příjemný chatár, pivo za 2 EUR. Náhoda, otevřeno jen o víkendech. Auty do Jalovce a dál pěšky na chatu Červenec a dál na vrchol Babky. Strmé výstupy, typicky karpatská tůra, tak to nazval Jirka, já to nazval typický masakr 1. stupně (viz foto). No prostě hrůza pro nás karpatskými túrami nepolíbené. Nekonečný krpál, posetý stovkami vlhkých kořenů, hrůza mě obcházela ze všech stran. Ta početnější skupina těch "políbených" neměla problém, naše skupinka "nepolíbených" měla problém. Blížili jsme se k vrcholu stoupání v tanečním rytmu "krok–sun–krok". Naštěstí jsme to všichni absolvovali bez úhony a po zasloužené svačince jsme sestoupili po zelené cyklostezce. Vrcholová skupina vystoupila na Babky a byla odměněna kruhovým výhledem na panoráme Středního Slovenska: Choč, Rozsutec, Velká Fatra, Nízké Tatry a hlavní hřeben Roháčů. Zastavili se v chatě Červenec na pivko a pokračovali dolů na parkoviště. Paní hospodská v bobrovském hostinci nám poradila restauraci Ma–Mi pub v Liptovském Mikuláši, kterou jsme našli, navštívili a také se dobře napapali. Mapka je zde. |
| 24.9. úterý | Chočské vrchy: Kvačany – Kvačianska dolina – mlýn v Oblazoch – cesta pod Prosečným – Kvačany, 10 km, převýšení 500 m. Placené parkoviště. Cestou výhledy z předsunutých lávek do hloubi Kvačianské doliny. V Oblazoch milé děvče, kozí mléko, kohout Jozef, kozel Emil a kůzlátka. Zpět horem traverzem pod Prosečným. Dílčí výhledy na Sivý, Ostrou a Babky. Pozdní oběd v restauraci minipivovaru Kvačany. Ráno po snídani autopřesun do Kvačan a z parkoviště po modré do Kvačianské doliny. Cestou výhledy na úbočí doliny, skalní útvar Jánošíkova hlava, předsunuté zabezpečené vyhlídky do hlubin pod námi. V Oblazoch u mlýna pěstují kozy, mají tam oprásklého kozla Emila a kohouta Jozefa. Zpět horem traverzem pod Prosečným. Dílčí výhledy na Sivý, Ostrou a Babky. Pozdní, ale opět vynikající oběd v rodinném pivovaru v Kvačanech a návrat. Mapka je zde. |
| 25.9. středa | Deštivý den: Dolný Kubín, kostelík UNESCO Leštiny, Lúčky, kúpeĺe, venkovní termální bazén, naučná stezka na západní straně Lúček. Ráno vyjíždíme v dešti navštívit Dolný Kubín. Parkujeme na náměstí před kostelem, nedaleko stojí památník zdejší nejznámější osobnosti Pavola Országha Hviezdoslava, nedaleko je i jeho muzeum a Čaplovičova knihovna. Do oběda procházky městem a hledání místa, kde složit zadek k obědu. Podařilo se v restauraci BD patřící hotelové škole a sloužící k praktické výuce studentů. Prostředí, obsluha i menu za 1 (rybí filé na rajčatech, pikantní sosík a těstovinové škebličky – super mňamka. V odpoledních hodinách jsme objednáni na návštěvu dřevěného artikulárního kostelíka z r. 1658 v Leštinách (památka UNESCO). Prohlídka je s průvodcem a jeho poutavé vyprávění nás tak zaujalo, že hodinka utekla jako nic. Moc pěkné a velice zajímavé. Následuje přejezd do lázní Lúčky, nejdříve obdivujeme vodopád přímo v obci, a potom nás už čeká zlatý hřeb poměrně sychravého dne – termály. Za 11 Euro plné dvě hodiny absolutního blaha, voda ve velkém venkovním bazénu 31 st. a v malém bazénu s léčivou vodou 36 st. V dešti to nemá chybu. Mapka je zde. |
| 26.9. čtvrtek | Západní Tatry: více rozchození výstup Žiarskou dolinou na Žiarskou chatu 1325 m a zpět, 12 km, převýšení 500 m. Méně rozchození výstup na chatu Baranec a vyhlídkové louky Chyjavy, 900 m, 7 km,. převýšení 200 m. Část poseděla a pojedla v salaši Žiar, sedem gulí s jahodami. Vrcholová skupina výstup Žiarskou dolinou na Žiarskou chatu 1325 m a zpět 12 km, převýšení 500 m. Podvrcholová skupina výstup na chatu Baranec 1000 m a vyhlídkové louky Chujavy 900 m. Pro nás příjemná nenáročná túra, v okolí dřevěné domky, rekreační střediska, chata Baranec ale zavřená, a tak se v pohodě vracíme k autům a po příchodu ostatních se vracíme na chatu. Pozdní oběd tentokrát v blízké salaši (10 minut od chaty), ale ten byl! Na rozjezd Kapustnička našej mamy (lžíce v ní stála) a druhý chod Tvarohové gule plněné malinovým lekvárom, sypané praženou strouhankou a těch 7 kulí statečně kraulovalo v rozpáleném másle. Delikatesa 1. stupně, Honza druhý den potvrdil. Mapka je zde. |
| 27.9. pátek | Nízké Tatry: Stanišovská jaskyňa, autem na parkoviště až k odbočce k jeskyni (200 m pěšky), celoročně otevřena, výborný průvodce. Čelovky.
Vstupy od 10 h vždy v celou hodinu. Liptovský Mikuláš: oběd Ma–mi pub, Moyzesova ulica, výborné menu. Potom kostel ze 13. století, náměstí, Muzeum Janka Kráĺa s expozicí o Jánošíkovi. Večer setkání se starostou Žiaru Jánom Zvarou. A pozdravy z KST Práznovce od Paĺa Jančeka. Auty na parkoviště u Stanišovské jeskyně, chvíli čekáme otevírají až v 10 hodin. Pak se nás ujal velice příjemný průvodce. Nejdřív všem rozdal čelovky, poučil nás a hodinu nás provázel jeskynním labyrintem s poutavým slovním doprovodem. Na závěr jsme s Mikšou absolvovali šamanský rituál končící se sklenkou borievkovice (brrr ta byla dobrá). Vracíme čelovky a loučíme se s průvocem. Odjíždíme do Liptovského Mikuláše do osvědčené Ma–Mi pub, výborné obědové menu. Následoval volný program a domluvená prohlídka muzea Janka Krála s expozicí věnovanou Jánošíkovi. Slečna průvodkyně nás provedla muzeem a mučírnou, kde byl souzen, mučen a odsouzen Juraj Jánošík. Jirka se nám převlékl do taláru a zahrál krutého dobového soudce. Následoval návrat na chatu, kde nás večer navštívil starosta Žiaru pan Ján Zvara. Příjemně strávená hodinka se zajímavým člověkem. Později balení a přípravy k odjezdu. Mapka trasy autem je zde. |
| 28.9. sobota | Jízda zpět: dvě auta přes Polsko, třetí auto přes Ružomberok, Terchovou, Žilinu, Frýdek–Místek, Olomouc, Vysoké Mýto (oběd), dálnice Chlumec nad Cidlinou,
Jičín, Liberec, Rumburk a Krásná Lípa, 610 km. Měli jsme celý týden teplo, výborné počasí první tři dny a dobré počasí druhé tři dny. A výbornou partu. Jirka Rak Konstatování na závěr? Bylo to parádních 7 dní strávených v dobré partě i s odborným vedením Jirky. Dny plné dobré pohody, poučení a spousty zajímavostí. Poděkování patří také našim řidičům Jaromírovi, Honzovi a Jirkovi, že na sebe vzali nelehký úkol ve zdraví nás dopravit tam i zpět. Chlapi, díky vám! Holt "řidič ten tvrdý chleba má"! Standa Leš |
| Jan Tomiška |
sobota |
neděle |
pondělí |
úterý |
středa |
čtvrtek |
pátek |
||
|
| |||||||||
|
| Zachraňme Panskou skálu před stavbou supermarketu | |
Vizualizace:
|
Text petice: Jako občané, kterým není lhostejná podoba naší krásné země, se svými podpisy připojujeme k petici navrhující upustit od plánované stavby supermarketu pod nejstarší chráněnou přírodní památkou České republiky. Jsme přesvědčeni, že lze najít alternativu, která by nezasáhla krajinu v okolí Panské skály, neměla negativní dopad na naše přírodní a kulturní dědictví a zároveň poskytla obyvatelům města potřebné služby. • Žádáme Vás, abyste svůj záměr přehodnotili a nalezli vhodnější místo pro výstavbu prodejny NORMA v katastru Kamenického Šenova tak, aby byla pro město opravdovým přínosem. • Zároveň vyzýváme Město k provedení promyšlené úpravy územního plánu, aby bylo i v budoucnosti panorama okolí Panské skály ochráněno. Petice k podpisu je zde. |
|
| 8. 9. 2024 | Setkání u Lípy přátelství | |
| Fotografie Bogdan Stempkowski  Jan Tomiška  |
Krásnolipský odbor KČT spolupracuje již 27 let s polským turistickým klubem PTSM Lubań. Krom toho, že se kluby navzájem účastní akcí pořádaných partnerem,
máme jednu společnou akci, kterou je „Setkání na půli cesty“ v Hrádku nad Nisou v parku u lípy. U nás vzácný strom lípu Henryho, který turistům zakoupilo
město Krásná Lípa, zasadili společně oba kluby v roce 2017 u příležitosti 20 leté spolupráce. Tradičně vždy první zářijovou neděli se spolky u lípy přátelství
setkávají. Obrok se kluby střídají v přípravě programu. Podobně tomu bylo i letos. Z Krásné Lípy do Hrádku nad Nisou přijeli dvě auta a z polské Lubaně čtyři. K lípě přišel zúčastněné pozdravit nový předseda KČT Hrádku nad Nisou pan Petr Nývlt. Předseda oblastního výboru KČT Ústeckého kraje a předsedové obou klubů krátkou zdravicí přivítali účastníky. Vzhledem k tomu, že letošní program připravili polští přátelé, byla další činnost v jejich režii. Prvním zastavením byla návštěva Trojmezí (místo styku třech státních hranic ČR, SRN a PL), následně jsme se přesunuli auty do polské vsi Działoszyn, kde jsme navštívili historickou kovárnu, která byla přestavěná na malé muzeum. Přízemí interiéru dominuje replika kachlových kamen. V prvním patře je sbírka starých předmětů denní potřeby včetně nábytku. Po prohlídce se účastníci přesunuli do obce Koźmin, kde byl v místní restauraci „Biesiada“ připraven společný oběd. V rámci oběda v neformálním rozhovoru se obě strany domluvily na další činnosti, ale hlavně o spolupráci v grantovém programu Euroregionu Nisa. Po rozloučení s přáním dalšího setkání jsme se rozjeli k domovům. Příští „Setkání na půl cesty“ se uskuteční v neděli 6. září 2025. Václav Hieke |
|
|
| 1. 9. 2024 | 21. výročí otevření rozhledny na Smrku | |
| Fotografie Jan Tomiška  |
Tradiční zářijový výšlap na Smrk (1124 m n. m.) nás přivítal krásným počasím. Vyjíždíme s Krásné Lípy přes Německo a Polsko do Bílého Potoka
k Bártlově boudě. Tam už na nás čeká kamarád Mirek a přesně v 9 hodin parkujeme. Vyrážíme směr Vlašský hřeben bývalou sáňkařskou drahou,
která fungovala asi do roku 1964 a nahoře u ní bývala i bouda. Dnes je tam na stromě obrázek a sáňkařskou dráhu by už poznal asi málokdo.
Docházíme k rozcestníku Tišina (873 m n. m.) a odtud je to na Smrk už jen kousek. Před dvěma lety jsme díky dešti nic neviděli, dnes jsme
byli odměněni krásnými výhledy na Jizeru, Bukovec a ostatní kopečky. U samotné rozhledny nebylo ani tolik lidí, kolik jsme čekali. O to více
to bylo příjemnější. Zpátky už nás vede Mírek neznačenou cestou podél hranice k prameništi Hájeného potoka. Jsme tu poprvé. Všude okolo jsou krásné mechové polštáře, které tvoří s Hájeným potokem krásnou romantickou kulisu Jizerských hor. U rozcestníku Na Písčinách nepokračujeme na Předěl, ale vpravo na nás čeká krásná, civilizací nepoznaná cesta. Dostaneme se pod Paličník a pak již po žluté směr Bártlova bouda. Hájený potok se svými malými i většími vodopády a balvany je krásnou tečkou celé pěší části výletu. Gastro tečkou je pozdní obídek na Bártlově boudě. Pak již cesta domů. Honzovi a Mirkovi děkujeme za krásný výlet. Tato dvojka je vždy záruka kvality. Bylo to paráda. Tak zase za rok. Jitka Štraubová |
|
|
| 10. 8. 2024 | Krásnolipské pochody, 3. ročník |
 |
Hodnocení tras Krásnolipských pochodů si můžete přečíst níže. Ráda bych napsala, že lepší den na pochody bychom si nemohli ani přát. Ti, co přišli, určitě
nelitovali. Mohli si vybrat trasu podle svého uvážení a libosti. Největší úspěch měla, tak jako vloni, kvízová stezka pro děti (i dospělé). Poděkování
Lucce za její přípravu, která není jednoduchá. Děti za splnění úkolů dostaly krásné dárečky. Letos bylo novinkou nové razítko pochodů a krásná dřevěná
medaile s logem "šlapače", který pro nás vyrobil pan Rataj. Dále klasický pamětní list a sušenka. Občerstvení bylo na jedničku, guláš, buřty, utopenci, štrúdl, buchty vše od Moniky z cukrárny. Chtěla bych poděkovat všem, kteří letošní Krásnolipské pochody připravili. Všem ochotným lidem na prezentaci, v prodejním stánku, ve stánku s občerstvením (kde statečně odolávali náletu vos), pohotovostnímu vozidlu, kontrolám na stanovištích, technickým službám, T-Klubu za půjčení prostor, sponzorům. Poděkovaní Mikšovi za roky, které táhl Skalní hrádky a později i Krásnolipské pochody. Za mě to byl moc hezký den, strávený s prima lidmi. Děkuji. Jitka Štraubová Fotografie: |
Jaroslav Leksa |
Michaela Machačová |
Eva Steckerová |
Líba Šaferová |
Jan Tomiška |
| Trasa km | pochodujících | ||
| 3 | 7 | ||
| 4,5 | 127 | ||
| 10 | 13 | ||
| 13 | 25 | ||
| 18 | rozhledny | 23 | |
| 18 | kapličky | 0 | |
| 24 | 9 | ||
| 30 | 13 | ||
| pořadatelé | 19 | ||
| Celkem | 236 |
| Účast: 35 Kyjov (dětský tábor) 34 Krásná Lípa 19 Děčín 16 Rumburk 10 Česká Kamenice, Praha 6 Chřibská, Kralupy nad Vltavou 5 Česká Lípa, Dolní Poustevna 4 Kolín, Polsko 3 Austrálie, Anglie, Vilémov, Kunratice, Turnov, Ústí nad Labem, Liberec 2 Jílove u Děčína, Litoměřice, Varnsdorf, Neustadt, Bischofswerda, Pirna, Mikulášovice, Niesky, Wilthen, Jablonec nad Nisou, Louny 1 Duchcov, Olomouc, Kleinchenchen, Štětín, Nymburk, Šluknov, Doubice, Sezimovo Ústí, Chomutov, Roudnice nad Labem, Drážďany, Mělník, Löbau, Bautzen, Cvikov, Rybniště, Benešov nad Ploučnicí, Kutná Hora, Hustopeče, Most, Jiříkov |
|
| 12. 7. 2024 | Návštěva z Lovosic | |
| Fotografie Jitka Štraubová  |
Ve čtvrtek přijeli naši kamarádi z družebního klubu Lovosice k nám na návštěvu, respektive na prohlídku České Kamenice a okolí. Na uvítanou jsme zašli do cukrárny na náměstí. Poté podívaná na novou raritu, a to místní českokamenický orloj. Navštívili jsme kapli Panny Marie a místní park s hrobkou rodáka a mecenáše Franze Preidla. Ta je bohužel v rekonstrukci. Procházka k Mlýnkům byla příjemná už díky počasí. V Růžové jsme navštívili mýdlárnu Rubens, kde se vyrábějí přírodní produkty, jako mýdla atd. Paní majitelka nám udělala zajímavou přednášku. Návštěvu jsme zakončili obědem ve Starém klubu v České Kamenici. Děkujeme za příjemnou návštěvu a hezky strávený den. Jitka Štraubová |
|
|
| 16. 6. 2024 | Okolo přehrady Fláje | |
| Fotografie Zdena Churáčková  Jan Tomiška 
|
Geniální byl nápad vyrazit brzo ráno, čímž jsme se alespoň zkraje túry vyhnuli všudypřítomným davům. Z Krásné Lípy vyrážíme autem s Honzou v obsazení Mikša,
Zdena a já, v České Kamenici přesedám k Jituš a Jessince a v Děčíně u nádraží nabíráme Jitku ze Stružnice. Počasí výstavní a cesta příjemná, do cíle jsme
dorazili před devátou a hned se vydáváme po hrázi přehrady, která vznikla v údolí na flájském potoce za účelem zásobení vodou podkrušnohorské oblasti. Máme v plánu přehradu obejít a začátek musíme po asfaltu než odbočíme do lesa. Zleva nás provází krásné výhledy na přehradu a z pravé strany je vysoký plot obory, která má rozlohu 1930 hektarů a její velikost nás v závěru výletu provází ještě podél silnice z Fláje do Klínů. Pokračovali jsme mezi kvetoucími borovicemi přes dvě lávky, kde na břehu stojí socha sv. Jana Nepomuckého, která původně stála u místní školy a nyní její pohled směřuje do míst středu zatopené obce Fláje. K vidění jsou i oblouky sklepení domů, opodál základy dřevěného kostela sv. Jana Křtitele, který byl roku 1969 přenesen do Českého Jiřetína a také pozůstatky hřbitova. Z informačních tabulí se dozvídáme o obci a životě jejích obyvatel. Ještě zbývalo navštívit Puklý kámen, ale už bylo naťapáno a navíc by to zabralo asi dvě hodiny, tak příště. Netušili jsme, co na nás čeká. Na místě, kde jsme se rozhodli posvačit, jsme nalezli zapomenutou peněženku a nastala další část výletu. Šrajtofle plná dokladů, karet, bankovek, jen kontakt žádný. Informovali jsme íčko, kdyby se někdo sháněl, že ji tam doneseme. Vzhledově íčko top, vybavením materiály bída a pán nám tedy vůbec nebyl nápomocný, až jsme se sami obrátili na polici, která přijela do 1 hodiny a nastalo dlouhé martýrium sepisováním všeho možného z peněženky, kdy uprostřed procesu dorazil rozklepaný majitel peněženky. Výsledně jsme zjistily obě strany, že jsme se v íčku srazili při předávání peněženky tomu neumětelovi, ale nás to pak stálo ještě dvě hodiny času. Nakonec to byl dobrý bizár, docela jsme se i nasmáli a hlavně to skončilo neskutečně dobrým pocitem vykonaného dobrého skutku, nabízenou odměnu jsme samozřejmě odmítli a shodli jsme se, že máme nového kamaráda Míru. Zajeli jsme se ještě podívat na přesunutý dřevěný kostel do Českého Jiřetína, bohužel zavřený, a cestou domů ještě malinká zajížďka přes Klíny, kam kdysi chodil Mikša do školy. Hlad jsme zahnali v restauraci Bungr v Dubí, a pak už směřovali k domovu. V Krušných horách jsem byla poprvé a fascinovaly mne překrásné lesy, spousta různé květeny a to vše ještě okořeněné informacemi a zážitky od spolupoutníků, kteří to tu znají – co víc si přát! Celý výlet jedna veliká pohoda, což s Jitkou i Honzou bývá pravidlem, takže tuplovaná radost. Ilona Řechtáčková |
|
|
| 8. 6. 2024 | Pohádkový les, 38. ročník | |
| Fotografie Jan Tomiška 
|
Tradiční pohádkový les v sobotu 8.června 2024 v číslech: Startujících celkem 1886 osob, pořadatelů 138, celková účast 2024 osob. Trasa 2 km: děti 430, dospělí 407, celkem 837 osob, z toho 41 kočárků. Trasa 7 km: děti 538, dospělí 511, celkem 1049 osob, z toho 73 kočárků. Rekordních 24 pohádkových stanovišť a 93 pohádkových bytostí. Počasí ideální, sluníčko, bezvětří, teplota 24 stupňů. Letošní ročník byl nejkvalitnější ze všech ročníků, a to jak pohádkových bytostí v kostýmech, kuriozit i zabavení pro účastníky. Netvořily se žádné větší fronty u pohádkových stanovišť, spokojeni byli i startující. Mikuláš Peterka |
|
|
| 18. 5. 2024 | Severní stopa, 46. ročník | |
| Fotografie Jaroslav Leksa 
|
V sobotu 18. května 2024 uspořádal Klub českých turistů Dolní Poustevna ve spolupráci s Městem Dolní Poustevna 46. ročník turistického pochodu SEVERNÍ STOPOU. V týdnu před STOPOU bylo hezké, letní počasí. Ve čtvrtek a v pátek už foukal silný vítr, který přinesl změnu. V sobotu bylo celý den zataženo, oblačno a občas mrholilo, teploty vystoupaly až k 15°C. Některé turisty toto počasí odradilo, ale přesto na Stopu přišlo celkem 1 325 účastníků. Nejvíce účastníků došlo na start pochodu mezi 9:30 - 11 hod. Start pochodu byl v Dolní Poustevně v areálu turistické základny za hřištěm. Pěší turisté si mohli vybrat pěší trasy od 2 km do 16 km (celkem 6 tras), cyklisté mohli absolvovat trasu 8 km nebo 22 km. Při prezentaci účastníků letošní STOPY opět pomohla počítačová ONLINE registrace. Celkem bylo přihlášeno 204 turistů přes počítač. Turistickou atrakcí letošní STOPY bylo bývalé lesní divadlo, které bylo vybudováno v roce 1936 poblíž Maxovy boudy. Delší trasy vedly přes vrch Poustevník (Špičák). Nejdelší, 16 km trasa, zavedla účastníky po staré silnici Drážďance až do Lobendavy. Lobendavský kostel byl asi hodinu ozvučen hrou na varhany. Někteří účastníci se mohli podívat i do věže kostela. Téměř všechny trasy vedly kolem kapličky na Markétě, která byla pro účastníky otevřena. Občerstvení na trase bylo možné v Horní Poustevně (čerpací stanice a Zelený dům) a v Lobendavě (restaurace a občerstvení). Na kontrolách obdrželi turisté zajímavá razítka – barevné kontrolní etikety. Na krátkých trasách byly pro děti již tradičně připraveny soutěže o bonbóny. Zvláštní odměnu získaly malé děti, které plnily podmínky akce „Toulavý kočárek“. Účastníci s kočárky absolvovali krátkou trasu 2 km, ale i delší trasy. V cíli pochodu na ČTVERCI bylo opět velmi rušno. Turisté přicházeli, hrála kapela a hlavně bylo spoustu času se potkávat se sousedy, kamarády a turisty. Všichni turisté obdrželi barevný pamětní list a keramický suvenýr. Zvláštní odměnu obdrželi 3 nejmladší a 3 nejstarší účastníci. K občerstvení byly připraveny párky z udírny, pivo, limo a sladkosti. Dále ještě hranolky, párky v rohlíku, langoše, aj. Občerstvení bylo tedy dobře zajištěno. Hudební produkci zajistila trempská kapela Náplava z Janova. Hudba hrála na opraveném parketu. V 15 hod. se uskutečnil na parketu slavnostní křest knihy Poustevnické vandrování. Kniha je o turistice (výlety a tábory) dětí v Dolní Poustevně v letech 1955 – 1966 (učitelé Vlkovi). Účastníci si mohli zakoupit turistické suvenýry a výrobky z keramické dílny. Děti i dospělí si mohli vyzkoušet střelbu – paintball. Pro děti byla letos připravena zajímavá sportovní atrakce – horolezecká stěna na stromě. Tuto atrakci zajistil pan Juda z Národního parku České Švýcarsko. Statistika: Letošní STOPY se zúčastnilo 1 325 účastníků a 100 pořadatelů, tedy 1 425 celkem. Tento nižší počet účastníků byl důsledkem počasí (zataženo a občas mrholení), loňská účast byla 1 807 účastníků a nejvyšší účast 1 917 účastníků v roce 2006 na 30. ročníku Stopy. Nejúspěšnější trasy letošní STOPY: 8 km 457 účastníků 13 km 244 účastníků Z celkového počtu 1 325 účastníků bylo 107 turistů z Německa. Cyklistů jelo celkem 54. Dětí se zúčastnilo asi 380. Kočárků bylo asi 20. O zdárný průběh pochodu se staralo 100 pořadatelů (25 dětí na kontrolách a hrách, 75 dospělých na startu, na trasách a v cíli). Nejmladší účastníci: 1. Roderik Jan Holman, 1 měsíc a 6 dnů, trasa 2 km, Kralupy nad Vltavou 2. Tereza Kratinová, 2 měsíce a 19 dnů, trasa 5 km, Praha 3. Martin Petruška, 3 měsíce a 6 dnů, trasa 8 km, ??? Nejstarší účastníci: 1. Käthe Häntzschel, 103 let, 3 km, Sebnitz (absolutní rekord) 2. Karel Šlechta, 89 let, 13 km, Litvínov 3. Lothar Ratai, 89 let, 8 km, Feldberger Seenlandschaft Pochvalu za dobře zorganizovanou a zabezpečenou akci si zaslouží všichni pořadatelé, kteří letošní Severní stopu zajišťovali. Pomohli i turisté z jiných odborů KČT (Šluknov, Rumburk, Krásná Lípa, Česká Kamenice, Janov, Krupka, oblast ÚK). Poděkování patří Městskému úřadu v Dolní Poustevně, základní škole, mysliveckému sdružení Jezevec a všem sponzorům. Informace a fotky z letošního a minulých ročníků SEVERNÍ STOPY naleznete na www.severnistopou.cz. Termín příštího ročníku Stopy je 17. 5. 2025. Ing. Jaroslav Leksa, předseda KČT Dolní Poustevna |
|
|
| 11. 5. 2024 | 135 let rozhledny na Vlčí hoře | |
|
Fotografie Helena Doudová  |
 | |
|
Jaroslav Leksa 
Roman Smita
Bogdan Stempkowski
Ilona Řechtáčková
|
Rozhledna Vlčí hora 135 let a 135 let turistického značení. Smutným zápisem do historie rozhledny je 4. duben 2023 kdy kolem půl třetí ráno vypukl u rozhledny Vlčí hora požár, který zcela zničil přilehlou chatu. Ta vyhořela do základů. Jen díky zásahu hasičských sborů, kdy kromě profesionálních hasičů ze Šluknova, vyjely na místo dobrovolné jednotky z Krásné Lípy, Brtníků, Rumburku, Velkého Šenova, Šluknova a Jiříkova, byla rozhledna zachráněna. Oheň masivně poškodil dřevěné opláštění rozhledny, popraskaly okenní výplně, ohořelo schodiště, věž byla silně zakouřena a v důsledku požáru byly zničené vchodové dveře. Též došlo k poškození solárních panelů. K milionovým škodám je nutno přičíst nevratnou historickou ztrátu odkazu našich předchůdců. Bezprostředně po požáru technické služby města provizorně rozhlednu zprovoznili a členky KČT uklidili co se dalo, takže o následujících Velikonocích mohla být rozhledna dočasně otevřena. Klub měl do dvou dnů po požáru vyhlášenu přes DONIO dobrovolnou sbírku. Obrovská solidarita široké veřejnosti přinesla do sbírky k obnově Vlčí hory 590 588,43 Kč. Další finanční příspěvky byly z prodeje propagačních materiálů, ale také například z benefičního vystoupení pěveckého sboru POLYHYMNUS, vedeného sbormistryní Dagmar Farskou. První brigáda občanů Vlčí Hory proběhla spontánně. Další brigády už organizoval Klub českých turistů Krásná Lípa. Který odkoupil od soukromého majitele pozemek po vyhořelé horské chatě. Při úklidu požářiště bylo nutné snést a zlikvidovat tuny sutě, popela a zbytků ohořelého dřeva. Klub využil mimo jiné nového programu „Stezky z lásky“, při kterém bylo na Vlčí hoře odpracováno pět společných brigád dobrovolníků a místních členů KČT, kteří ještě odpracovali několik brigád při úklidu rozhledny. Vlastní kompletní rekonstrukci dřevěného opláštění věže, provedení vnitřních omítek včetně výmalby a nátěrů, výměnu skleněných výplní oken, úpravy kabinky pro službu a výměnu vchodových dveří, provedla firma WAKOS Rumburk. Náš klub si 11. května 2024, společně se širokou veřejnosti, připomněl 135. výročí turistického značení a 135. let rozhledny na Vlčí hoře. Program probíhal od 9 hodin u vlčíhorského koupaliště. V 11 hodin byla uvedena oficiálně do provozu opravená rozhledna. Krátký projev ke shromážděným turistům měla místostarostka Krásné Lípy Jana Drobečková, senátor parlamentu ČR Zbyněk Linhart, předseda KČT Ústecké oblasti Jan Eichler a Václav Hieke, předseda KČT Krásná Lípa. Ve 13 hodin proběhl křest knihy "Vlčí hora". Výpravnou publikaci účastníci dostali jako dárek. K poslechu a tanci hrála dechová lužickosrbská kapela s Chrošćic (u Budišína) pod vedením Pavla Šlechty. Slyšeli jsme i české písničky od K. Vacka, K. Valdaufa nebo J. Poncara. Dále vystoupila country kapela Harcovníci z Děčína. Návštěvníci měli po celý den možnost navštívit stánek místního KČT, připomínající 135 let turistického značení. Ve stánku značkaři klubu informovali o turistickém značení, zájemci si mohli namalovat a odnést vlastní značku. Též si mohli prohlédnout výstavku historických turistických značek a směrovek, které klub vlastní. Ve stánku Lesů ČR si návštěvníci mohli prohlédnout výstavku o problematice lesa. Přítomen byl i zaměstnanec Lesní správy Rumburk, který odpovídal na mnohé dotazy. Pro rodiny s dětmi pořadatelé připravili vědomostní kviz, který plnili při výstupu i sestupu z rozhledny. Ve vojenském stanu byla nainstalovaná výstava historických pohledů rozhleden. V programu oslavy bylo vysazeni 12 planých hrušní, které věnovaly Lesy ČR. Stromy obohatí skladbu lesa a zůstanou trvalou připomínkou na významný den a na spolupráci mezi KČT a Lesy ČR. Pro účastníky bylo zajištěno i bohaté občerstvení. Ke spokojenosti více něž tisícovce turistů velkou měrou přispělo krásné slunečné počasí. Tento projekt byl financován z programu INTERREG Česko – Sasko 2021 – 2027. Václav Hieke |
|
|
| 8. 5. 2024 | Brigáda na rozhledně Vlčí hora | |
| Fotografie Ilona Řechtáčková 
|
Poslední brigáda před slavnostním výročím a znovuotevření po požáru, proběhla 8. 5. 2024. Ženy byly tentokrát v přesile, za chlapy byl v týmu Mikša.
Ženské kvarteto Ilonka, Lída, Eva a Jitka, společně s Mikšou se pustilo do úklidu a mytí oken rozhledny a nátěru altánu, který už to potřeboval.
Vše bylo brzy hotovo a za pár hodin, co jsme tam pobyli, k rozhledně vyšlo dost a dost lidí. Mikša je všechny zval na sobotní slávu. Byl to moc fajn den, který pokračoval opékáním buřtů u Mikši na zahradě a veselí pokračovalo až do podvečera. Opravdu povedený svátek. Jitka Štraubová |
|
|
| Dvacet let Polska v Evropské unii | |
|
V Lužické pobočce Polského svazu mládežnických ubytoven v Lubani začalo mezinárodní dobrodružství s Evropou mnohem dříve.
V letech 1999 a 2000 zahájila naše organizace společně s Klubem českých turistů z Nového Mesta pod Smrkem a Okresním svazem lidových sportů
ze saské Žitavy první přípravné pracovní kontakty pro pořádání společných nevládních aktivit stírání hranic na trojmezí Polska,
České republiky a Německa. Udělali jsme to s podporou Sdružení polských obcí Euroregion Nisa. A tak se 27. dubna 2001 ve Sportovní hale v Lubani uskutečnilo oficiální zahájení 1. mezinárodního turistického srazu IVV „3 dny – 3 země – 3 pochody“. Polský den této akce nesl název „Łusitic wanderings“. Prvního ročníku mezinárodní akce na polském dni se celkem zúčastnilo 221 turistů ze sedmi zemí: 90 z Německa, 23 z České republiky, 14 z Nizozemska, 2 z Belgie, 1 z Rakouska a 1 z Švýcarsko a 90 z Polska. Další dva dny pěší turistiky proběhly v Jizerských horách a v Žitavě. Správní rada pobočky PTSM v Lubani pod vedením Henryka Sławińského uspořádala 20 ročníků této akce. Pouze v letech 2020 a 2021 se kvůli pandemii žádné hromadné akce nekonaly. Za těchto 20 let Lubaň navštívilo 25 640 turistů. V Lubani jsme hostili 2 831 cizinců z 20 zemí a ze 4 kontinentů. Mezi účastníky jsme měli také 3 028 předškoláků a 1 858 lidí s různým handicapem. Ale to je historie. Jako sdružení jsme hrdí na naše úspěchy při stírání hranic na trojmezí Polska, České republiky a Německa. Pokračování pořádání této akce jsme předali do rukou turistů z Bogatynie, ale tradičně se této akce i nadále aktivně účastníme. Henryk Sławiński | |
|
| 30. 4. 2024 | Čarodejnice 2024 | |
| Fotografie Lucie Churáčková 
|
| |
|
| 26.-28. 4. 2024 | Jizerky 2024 | |
| Fotografie Standa Leš 
Jaromír Petružálek
Jan Tomiška
Míla Wisinová
|
1.den - pátek 26.4. Odjezd byl domluven na 8. hodinu a skutečně se odjelo, 3 auta a 11 účastníků. Den začíná poměrně nízkou teplotou, ale v autech už je líp. Naše první zastávka je Dolní Sedlo, odkud jdeme na Popovu skálu (565 m n. m.). Upravená vyhlídka se žebříkem (i zábradlím) nabízí, za krásného počasí, úžasný kruhový rozhled. Zpět k autům se vracíme okolo skály jménem Podkova. Byla to poměrně nenáročná hezká procházka, taková rozcvička. Přejíždíme k přehradě Mlýnice, nádherné menší vodní dílo se zajímavou hrází. Je opravdu co obdivovat. A opět auta a přejezd ke skanzenu CURIA Vítkov, ale je zavřeno, a tak jsme celý skanzen jenom obešli a řídkým proutěným plotem nahlíželi do vnitřních prostor s replikami staveb původních obyvatel. Samozřejmě jsme nevynechali cukrárnu Vločka ve Frýdlantu, kávičky, dortíčky, chlebíčky, no prostě "nebe v hubě". Pokračujeme do Lázní Libverda, procházíme parkem na kolonádu, nenalézáme naši oblíbenou cukrárnu – je tam teď vchod do bazénu. Rozdělujeme se a větší část míří na Hubertku. Původně jsme se chtěli jít ještě k Madoně, ale povídáme a všichni sborem přecházíme nenápadnou odbočku. Madona bude jindy. Pokračujeme až k odpočívadlu s vyhlídkou Hájníkova kohouta. Kohout je skutečně vydařený a velice fotogenický a lavička se slepičkou zve k posezení. Přicházíme na Hubertku, nepohrdneme drobným občerstvením a pokračujeme na Bartlovu boudu, kde si zamlouváme večeři a nábližkou jdeme do Bílého Potoka do penzionu Krakonoš, kde jsme ubytováni. Vybalujeme bagáž a rozcházíme se po pokojích. Před 19. hodinou se trousíme do Bartlovky na večeři. Nabídnutá kulajda neměla konkurenci a dál, co kdo chtěl, ale převažovaly řízky, ještě pivínko jako "šláftruňk" a zpět do Krakonoše, ráno se odjíždí již v 7, abychom zaparkovali ve Ferdinandově, kde bývá narváno. Na Bártlovku za námi přišli i naši dlouholetí kamarádi Mirek a Soňa Kozákovi. 2.den - sobota 27.4. Ráno bzikáme po chodbách Krakonoše, někteří už od 5 hodin, ale v 7 se skutečně odjíždí a na parkovišti ve Ferdinandově jsme mezi prvními. Jdeme po staré poutní cestě a hned za Ferdinandovem máme po pravé straně kopeček Na Chatkách s vyhlídkou Poustevníkův kámen, kde jsme se minulý rok kochali krásnou vyhlídkou na Hejnice s bazilikou. Na Oldřichovské sedlo stoupáme pozvolně, odbočujeme na Farskou louku a vystupujeme na přilehlý kopeček s pěknými obřími balvany, ale i vyhlídkou. Kámen republiky (Masaryk stein), Emauzský obrázek s citátem z evangelia sv. Lukáše a ještě několik dalších pomníčků, kterými jsou Jizerky proslulé, a již jsme v Oldřichovském sedle (481 m n. m.) a o kousek dál přicházíme k Hausmance U Kozy. Je to vyhlášená trampská hospoda s kapacitou nejméně 100 lidí a velice překvapivou výzdobou interiéru ve znamení amerického západu (indiáni, kovbojové, kolty, ručnice apod.). Po výborné kávě pokračujeme již velmi náročným výstupem k Poledníku (864 m n. m.). Cestou mijíme nespočet hezkých skupin balvanů a skalek, ale hlavně úžasně zelenými listy se pyšnící buky. Od Poledníku jdeme místy, kde se ještě drží sníh, a přes Bílou kuchyni přicházíme k chatě s občerstvením Hřebínek (831 m n. m.). Dáváme vynikající zelňačku a pivko Rohozec, obé sice s horskou přiážkou, ale jsme v horách, tak co. Občerstveni, ale už trochu unaveni, míříme z kopce do Ferdinandova k autům, Štolpichy už vynecháváme. V Krakonoši nás čeká společná večeře s Mirkem Kozákem a jeho ženou Soňou. K večeři byl gulášek s domácími "houskáči", porce jak pro dřevorubce, ale mňamka, a tak vymetené talíře už jsem dlouho neviděl. U "Krakonošů" po čase došlo pivo i víno, vypil se i Mirkův Magistr. Večeře byla výborná, posezení fajn, ale u Suchánků se blbě sedí, a tak se rozcházíme k zaslouženému odpočinku s 22 km v nohách. 3.den - neděle 28.4. Odjezd domluven na osmou, takže žádný přetlak. Ráno to po chodbách vypadá, jak v ústavu pro tělesně postižené, o ploužící se a vzdychající postavy nebyla nouze, ale to byl jenom prchavý okamžik. Stačila vydatná snídaně a pár loků horského vzduchu a bylo zase dobře. Po osmé odjíždíme do Hrabětic, "ves v oblacích" a nastupujeme na cestu kolem přehrady Josefův Důl. Poněkud jednotvárná procházka dlouhá asi 12 km, vedla převážně po asfaltu, přehradu jsme jenom tušili, občas ale probleskla její hladina dole mezi stromy. Souvislou vodní hladinu uviděli až na konci okruhu – na hrázi. Vracíme se do Hrabětic, rychlé občerstvení v kiosku U Kapličky a odjíždíme do Janova nad Nisou. Tam jdeme kolem zdevastované Hašlerovy chaty na známou křížovou cestu s keramickými vyobrazeními – pěkné. Následuje přejezd do Lvové na zmrzlinu – výborná, a pokračujeme do Kunratic u Cvikova ke sklárně Pačinek. Do sklárny nás už nepustili, ale Skleněná zahrada to jistila a jistě uspokojila milovníky skleněné krásy. Tady končí naše putování, poděkování řidičům Jitce,Jaromírovi, Pavlovi a Honzovi za bezpečnou dopravu. Zvláštní poděkování patří Honzovi za vedení a přípravu celé akce. Ještě dlouho budeme vzpomínat na zážitky z cesty, které moc nechybělo do 55 km. Díky dobré partě to byly tři opravdu vydařené dny. Ahoj, Standa Leš. |
|
|
| 7. 4. 2024 | Skalní stezky Saského Švýcarska |
| Fotografie Ivo Šafus 
Jan Tomiška
Míla Wisinova
|
|
|
| 6. 4. 2024 | Jarní sraz turistů v České Kamenici |
| Fotografie Standa Leš 
Jarda Leksa
Jaromír Petružálek
|
V sobotu 6. 4. 2024 uspořádal Klub turistů v České Kamenici Okresní jarní sraz. Domluvil jsem se s Mikšou, že pojedeme prezentovat náš oddíl.
Dohodnuto a ráno odjíždíme vlakem v 8:10 z Krásné Lípy v České Kamenice, kde se nás k velkému překvapení a bez organizování sešlo 11 členů našeho oddílu,
což je celkem slušná účast a navíc v klubových barvách a to vše bez domluvy! V restauraci Stará sladovna v pivovaru Kotouč probíhala prezentace a rozdělování účastníků podle zájmu do čtyř vyhlášených etap. Ještě před oficiálním zahájením srazu dochází k mnoha setkáním se známými z okolních oddílů, člověk pomalu nevěděl, s kým se pozdravit, s kým se políbit, no prostě šrumec, ale moc fajn. Všechny 4 trasy měly své vedoucí a ti si svolali zájemce a vyrazil na cestu. My jsme z větší části zvolili trasu č. 4 tzv. městskou turistiku s odborným výkladem našeho průvodce pana Fryblíka. Vycházka to byla opravdu výživná na množství zajímavých informací. Například jsme nevěděli, kde leží zámek, kde je kamenná podkova, mimořádně byla otevřena hrobka rodiny Preidl, navštívili jsme Poutní kapli Narození Panny Marie, nově nainstalovaný skleněný orloj, který jsme stihli přesně ve 12 hodin a závěrečný výstup na ochoz kostela sv Jakuba Většího. Zajímavé místo je i hranice tří chráněných území, která probíhá městem. A na závěr to, na co se většinou nejvíc těšíme – obídek v nově otevřené restauraci Starý klub, jako už tradičně neměl chybu. Segedínek s pěti a pečená kachna s červeným zelím a pivínko to jistí. Co více si přát, i městská turistika má své kouzlo. Celkově to byl krásný den strávený v kruhu milých přátel a to počasí... Tak kamarádi zase někdy na cestách ahoj! Standa Leš |
|
| 30. 3. 2024 | Otvírání studánek |
|
Poslední sobota v měsíci březnu je v našem turistickém kalendáři věnována symbolickému otevírání studánek. V tomto roce jsme zažili rekordní účast – k pramenům Křinice dorazilo na 170 účastníků. Pejsky jsme nepočítali, a že jich také bylo! Přišlo nás hodně, protože počasí nám přálo, velikonoční svátky přilákaly i chalupáře a místní se těšili, že se sejdou se svými známými. Velká výprava přišla z pořádající Krásné Lípy, další velká skupina šla z Horního Podluží kolem Světlíku, ostatní použili veřejnou dopravu, kola, auta, ale zbytek museli dojít do cíle pěšky. Mezi přítomnými byli i lidé ze vzdálenějších míst ( Praha, Slaný, Louny, Most,...) a i naši členové z Neustadtu. Harmonikář Mirek rozezpíval většinu účastnic, a kdyby nechybělo podium, došlo by i na tanec. U ohniště bylo neustále plno, počet spálených buřtů byl přímo úměrný zbytku. V plánovaném čase všechny účastníky přivítal jeden z organizátorů, pan Mikuláš Peterka, který nás seznámil s historií studánek i s tím, co je čeká v nejbližších měsících. Křinici odemkla šestiletá Claudinka spolu s Jitkou za doprovodu Sládkovy básně Znám křišťálovou studánku. Poté byl klíč odevzdán výboru KČT Krásná Lípa. Příští rok možná přijde kouzelník ( Lesy ČR ) a budeme se vítat pod novým altánem. Líba Šaferová |
| Fotografie: |
Jaromír Petružálek |
Ilona Řechtáčková |
Líba Šaferová |
Jan Tomiška
 |
Miluše Nastoupilová |
Miluše Nastoupilová |
| 24. 3. 2024 | Rekonstrukce stezky Sýrový potok – Kinského vyhlídka |
|
Rekonstrukci trasy od Sýrového potoka po Kinského vyhlídku zorganizovaly a zajistily neskutečně rychle a hlavně kvalitně LČR,
Lesní správa Rumburk pod vedením Ing. Jana Drozda ve spolupráci s ředitelem OPS České Švýcarsko Janem Šmídem. Jednání o rekonstrukci
proběhla v polovině ledna tohoto roku a již v půli března byla rekonstrukce hotova! Perfektní práce na celém úseku! Zcela nová
je lávka nad strženým a nebezpečným srázem. Byly výměněny všechny špatné schody i celá schodiště a další v obtížných terénech nově
přibyla. Přibylo i několik nových laviček. Jsou stále firmy, které dělají velmi kvalitní práci i v náročném skalním terénu, ale i lidé, kterým záleží na díle našich předků i na turistech současných. Je to krásný dárek turistické veřejnosti k nastávajícímu výročí (příští rok to bude 140 let) vzniku horské cesty. Je to i připomínka naší práce. Děkujeme. Mikuláš Peterka |
|
| 28. 3. 2024 | Brigáda u pramenů Křinice |
|
Fotografie: Lucie Churáčková 
Jaromír Petružálek
Ilona Řechtáčková
|
Na třetí hodinu jsme byli domluveni na brigádu u pramenů Křinice, aby bylo vše připraveno na sobotní otevírání studánek. Sešli jsme se v hojném
počtu, na místě už byla v akci velká pomocnice čtyřkolka a připravené nářadí, jen počasí trochu zradilo, avizovaný déšť na pátou nás překvapil
už ve tři, takže nám to všem během chvíle velmi slušelo. Vzhledem k tomu, že nás bylo dost a každý se něčeho chopil, byla radost sledovat
ten cvrkot: vyčištěné studánky, strouha, uklizený altán, opravené lavice… no a pak začal festival radosti – Mikša nakrájel buřty, omladina
založila oheň, Lída vybalila „porculán“ a byla kávička s mlíčkem, i ořechovka na košt a očekávaný deštík na pátou byl za námi, takže hostina
zasucha. Takže na sobotu všechno cajk, sluníčko objednané, tak koukejte všichni dorazit, bude to jízda. Užitečně a krásně strávený čas, všem moc děkuju. Tyhle akce by měla proplácet zdravotní pojišťovna, protože to je medicína nade vše. Ilona Řechtáčková |
| 23. 3. 2024 | Malý Stožec podruhé |
|
Fotografie: Jan Tomiška 
|
Jsou věci, které ať bychom rádi se ovlivnit nedají. Dnes se to týkalo počasí. Od rána se mračilo a určitě mělo v plánu nám
první jarní výlet zkazit. Ale kdepak, nedali jsme se. Sraz byl v Chřibské na nádraží. Vlakem bohužel nikdo od Krásné Lípy nepřijel.
Přesto se nás sešlo celkem sedm – sedm statečných. I když to byl první jarní výlet na rozjezd, jak podotkla Libuška teplota
ukázala někde pouhé tři stupně. Takže čepice a rukavice přišly vhod. Stejně tak by bylo jistě fajn v nově opravené čekárně
na nádraží, ale vyrážíme po žluté turistické značce na Malý Stožec. Cesta utekla rychle, jen výstup na vrchol Stožce chce trochu opatrnosti, ale nebylo to tak hrozné, jak se mokré kameny a kořeny tvářily. Nahoře to hodně foukalo. Vypadalo to, že dnes se výhledů nedočkáme, ale vítr mlhu z části rozfoukal a bylo se na co dívat. Jedlová se sice schovávala, ale Chřibská vodní nádrž se ukázala v plné kráse. Azuro je azuro, ale i toto mělo své kouzlo. V altánu pod Stožcem se malinko občerstvujeme. Libušky krabičkové překvapení nezklamalo – výborný koláč se švestkami přišel k chuti všem (já si vezla domů ke snídani). Vlastík si vychutnal pivečko a doutník a můžeme pomalu jít zpátky. To už se i sluníčko trochu usmívalo. Vypadá to možná jako konec výletu, ale kdepak. Hurá do cukrárny ve Chřibské na kávičku a něco sladkého. Potkáváme se tu s Pavlem Šťovíčkem. I přes nepřízeň počasí to byl moc hezký výlet se spoustou legrace, který jsme si užili. Šest kilometrů uteklo jako nic. Libušce patří poděkování za přípravu výletu. Libuško, myslím si, že i dnes určitě cestovali andělé, jen trochu zmokli, ale to tak musí někdy být. Jitka Štraubová |
| 9. 3. 2024 | Klubová oslava MDŽ |
|
Fotografie: Lucie Churáčková 
|
Letošní gastro MDŽ se konalo v restauraci U Vleku v Horním Podluží. Vše pečlivě zajistila Libuška, která pro nás objednala restauraci,
ale sama se bohužel z důvodu nemoci nemohla zúčastnit. Autobusem do Rybniště s přestupem do Horního Podluží. Takže turisticky žádný
kilometr v nohách, za to zastávka přímo u restaurace. To je sen. Uvnitř nás čekalo velmi příjemné posezení i obsluha. Právě probíhaly steakové hody, takže výběr byl bohatý a jídlo velmi chutné. Restaurace se brzy zaplnila, takže tu nemají o návštěvníky nouzi. Ti, co naplnili své chutě trávili, zbytek, bylo nás devět, jsme se procházkou vydali po vozíčkářské trase do Krásné Lípy. Ranní větrné počasí se umoudřilo a cestou nás doprovázelo i trochu sluníčka. Kolem Velkého rybníka a nového sloupu Nejsvětější trojice (vloni zdevastován nějakým tupcem) až do Krásné Lípy. Na vlakovém nádraží se loučíme s Ilonkou a jelikož nám v cestě stála cukrárna Nostalgie, zašli jsme ještě na kávu a dort. Byl to pěkný den, dobré jídlo i pěkný výlet. Děkujeme Libušce za výběr restaurace. Bylo to super. Jitka Štraubová |
| 23. 2. 2024 | Turistický ples na Dymníku, 1. ročník |
|
Fotografie: Standa leš 
|
Na výroční schůzi bylo oznámeno, že rumburští turisté pořádají ples a rezervují našemu oddílu stůl pro šest lidí. Organizací účasti byl pověřen Mikša.
Vzal na sebe nelehký, ale hlavně nevděčný úkol. Mezi naší početnou členskou základnou najít šest tancechtivých členů se zdálo být nadlidským úkolem.
Ale Mikša plně využil svých přesvědčovacích metod a dal tu partu dohromady. Monika se omluvila pro nemoc, a tak nás zbylo pět. Pavel se ujal dopravy,
Mikša vedení a já s Marcelou jsme je nechtěli nechat ve štychu a Soňa přijela po vlastní ose. Po příjezdu na Dymník jsme zjistili, že jsme úplně prvními hosty na sále. Díky administrativní chybě na plakátech jsme přijeli o hodinu dřív. Mikša nezaváhal, u pořadatelů vyzvedl zamluvené lístky, číslo stolu 13 jsme v prázdném sále snadno našli, usadili jsme se a hned se nás ujal přeochotný číšník, který nám zůstal věrný až do jedné hodiny po půlnoci. Úderem 20. hodiny ples oficiálně zahájil rumburský předseda Honza Bukva. Sál se zaplnil do posledního místečka, asi tak 300 lidí. Hudební skupina MANE začala hrát a parket kupodivu praskal ve švech. O nějakých tanečních kreacích nemohla být ani řeč, každý přešlapoval na tvrdě vybojovaném místečku. Občas se i trochu místa našlo, a to hlavně, když kapela přitvrdila. To potom šedivé hlavy opouštěly parket a svá tvrdě vybojovaná místa přenechaly divoce křepčící mládeži. Čas přímo letěl, pobavili jsme se s přáteli z Rumburka i z Poustevny, kapela vyhlásila poslední sérii a druhá hodina ranní se nezadržitelně blížila. Tak ještě poslední zatrsání a končíme. Spokojeni, společensky neunaveni nasedáme k Pavlovi do auta a jedeme k domovu. Bylo to moc fajn, můžeme říci, že se to kamarádům z Rumburka povedlo. Takže za rok znovu a ve větším počtu, stojí to za to. Ahoj, Standa Leš. |
| 21. 2. 2024 | STP Lovosice, výroční členská schůze |
Fotografie:
|
Ve středu 21. 2. 2024 ve 12 hodin jsme za výbor klubu autem odjeli na pozvání do Lovosic, kde měl náš družební STP Lovosice výroční členskou schůzi. Začala přesně ve 14 hodin s přivítáním a dvacetiminutovou přednáškou policie o bezpečnosti seniorů. Následovala velmi pěkná kulturní vložka 30ti prvňáčků se čtyřmi písničkami za doprovodu klavíru. Na ně navázal čtyřčlenný pěvecký sbor mladých zpěvaček, které nám zazpívaly několik moderních písniček. Kulturní vložka byla velmi hezká a tleskal celý sál. Vlastní výroční schůze trvala 1.15 hodiny, byla velmi dobře připravena, mimo jiné i s přivítáním naší delegace a informacích o naší vzájemné spolupráci. V diskusi vystoupil předseda Vašek Hieke s poděkováním za pozvání, se zmínkou o spolupráci a s pozváním na oslavu 135. výročí postavení rozhledny Vlčí hora. K občerstvení měli všichni účastníci na výběr kávu, nealko, oplatku a chlebíček. Po skončení výroční schůze nás předseda STP s několika členy výboru pozval na posezení do obce Kocourov na projednání další činnosti o podrobné spolupráci během letošního roku a na společnou večeři, která všem chutnala. Ale nejlepší byl, díky hezkému počasí, nádherný výhled od restaurace na vrcholky kopců Českého středohoří. Domů jsme na cestu dostali ještě vitamíny – jablíčka z ploskovických sadů. Přijeli jsme po 20. hodině. Mikuláš Peterka |
| 17. 2. 2024 | Brigáda na Vlčí hoře |
|
Fotografie: Václav Danita 
Lucie Churáčková
Jan Kolář
|
Spáleniště bývalé chaty u rozhledny na Vlčí hoře zase o mnoho prokouklo. Tak by se mohlo bez nadsázky napsat o dnešní sobotní brigádě, která se uskutečnila díky příkladné a velké iniciativě SDH Krásná Lípa, kteří se na své letošní výroční schůzi rozhodli o spolupráci s naším klubem a pomoci nám v náročné likvidaci spáleniště bývalé soukromé chaty v těsné blízkosti rozhledny. V počtu šesti hasičů a kvalitní techniky, hlavně díky jedinečné čtyřkolce s vlekem, nám moc, moc na brigádě pomohli. Veškerý potřebný materiál čtyřkolka vyvezla až k rozhledně. A že toho nebylo málo! A co nám také během dne odvážela 200 m dolů na „depo“, hlavně železa a nehořlavého materiálu. Na závěr nám také ještě odvezla od rozhledny valník odpadků na TS a valník našich turistických věcí z rozhledny do našeho skladu. Na brigádě se podílelo i šest členů našeho klubu. Počasí s námi silně laškovalo, v noci pršelo, ráno pěkně, přes den přeháňky, ale nakonec nám počasí přálo a odpoledne již bylo bez deště. Brigáda byla plánovaná na úplné zlikvidování ještě asi čtvrtiny všech ohořelých trámů a prken. Hasiči provedli náročné přeřezání trámů zbylých na základech bývalé chaty i v celém okolí. Ach ty zničené řetězy od hřebíků, které nebyly vidět! Byly rozdělány dva velké ohně, na kterých se trámy a veškerý dřevěný materiál pálil, jak z bývalé chaty, tak z celého okolí spáleniště. Přeřezání a vynášení silných trámů hlavně v prudkém svahu pod bývalou chatou na horní ohniště nebyla v náročném svahu vůbec žádná legrace. Velmi těžká dřina ale šla všem brigádníkům hodně od ruky. V altánu bylo i občerstvení, hlavně k doplnění vypocených tekutin. Hasiči ještě navíc venkovním slaňováním z vrcholu věže oddělali a shodili na zem od požáru uvolněné a ve větru se volně klimbající šindele z důvodů bezpečnosti, poněvadž jak jsme se dnes znova přesvědčili, tak na rozhlednu veřejnost stále chodí a to v nemalém počtu i za deštivých přeháněk. K našemu překvapení za námi také nečekaně přijeli pomoci dvě členky výboru klubu Lucka Churáčková s dětmi a Jitka Štraubová s napečenými překvapivými dobrotami k teplému čaji – bábovku (Lucka) a plech perníku Jitka), po čemž se do odpoledne jen zaprášilo rychleji, než po kvalitních špekáčkách od Vohnouta. Musím se zmínit i o starostovi města Janovi Kolářovi, který se dnešní náročné brigády také zúčastnil – už od loňských brigád pokolikáte! Při velké iniciativě brigádníků byl ještě i posbírán veškerý nehořlavý odpad v bývalých prostorách chaty i celého okolí spáleniště, hlavně železa, který byl shazován dolů k pěšině a čtyřkolkou odvážen na „depo“ 200 m dolů s roztříděním pro kontejnery k dalšímu odvozu. Ani ve snu mne nenapadlo, že se udělá tolik práce! Ohromné poděkování zaslouží úplně všichni, kteří se brigády zúčastnili. Nebyla to lehká brigáda, ale dřina, při které se nedalo u velkých ohňů opéci pořádně pro velký žár ani buřty. Spíše je jen ohřát nebo spálit. Spáleniště bývalé chaty je zhruba již vyklizeno. Velmi prokouklo. Odjížděli jsme domů s výbornými pocity velmi dobře odvedené práce. Ale čeká nás zde ještě mnoho práce a brigád, které plánuje klub hlavně na měsíc duben a možná ještě i na počátek května. Mám na mysli likvidaci velkého množství sutě, která se musí snášet 200 m dolů k dalšímu odvozu kontejnery, generální úklid vnitřních prostor rozhledny, rekonstrukce a venkovní nátěry altánu a lavic. Musím se ještě jednou znovu zmínit o našich krásnolipských hasičích a jejich velké iniciativě, protože po našem odpoledním odjezdu tam ještě všichni zůstali včetně pálení menší části slabších trámů a prken, kdy už jsme tam být nemuseli. Dnes večer ve 22 hodin tam ještě jedou kontrolovat ta velká ohniště a zítra ráno na brigádu již sami a ochotně znova, a to jak z důvodů kontroly ohnišť, tak i spálení zbytků trámů. Chlapi, moc vám za tuto příkladnou a náročnou práci děkujeme, a jak se mezi přáteli a kamarády říká – MÁTE TO U NÁS! Mikuláš Peterka |
| 11. 2. 2024 | Opravená studánka Blažena |
|
Fotografie: Jitka Štraubová 
|
Poděkování Lesům ČR za novou studánku Blažena. Kvůli opravě studánky Blažena i pramenů Křinice proběhlo nejedno setkaní, kterých se účastnil
Mikuláš Peterka. Bohužel vzhledem ke kůrovcové kalamitě zůstávaly takovéto drobné věci v pozadí. Ale zadařilo se. Já, jako opatrovatelka,
mám opravdu velkou radost a vidět studánku v lese jako novou byla pecka. Stará Blažena měla velké kouzlo, ale bohužel časem prohnila a hrozilo,
že spadne. Posílám pár fotek, ať se můžete pokochat všichni, bude se vám také líbit. Ještě jednou velké poděkování Lesům ČR. Jitka Štraubová |
| 10. 2. 2024 | Lužický memoriál Karla Hofmana, 10. ročník |
|
Fotografie: Jaromír Petružálek 
|
|
| 27. 1. 2024 | Výroční členská schůze |
|
Fotografie: Bogdan Stempkowski 
Jan Tomiška
|
V sobotu 27.ledna 2024 se uskutečnila v krásnolipském kulturním domě výroční schůze Odboru Klubu českých turistů (OKČT) Krásná Lípa,
aby členové vyhodnotili svoji činnost v uplynulém roce. Schůze projednala následující body programu: 1. Zahájení – přivítání hostů – M. Peterka 2. Kontrola usnesení (rok 2023) – I.Jäckelová 3. Zpráva o činnosti – V. Hieke 4. Vyznamenání a ocenění – předají J. Eichler (předseda Ústecké oblasti KČT) a starosta města J. Kolář 5. Diskuze – zdravice hostů – dárky oslavencům 6. Usnesení – I.Jäckelová 7. Závěr schůze – V. Hieke Pozvání na výroční členskou schůzi přijali delegace spolupracujících klubů: z DAV Neustadt, PTSM Lubań, dále zástupci z KČT Varnsdorf, Dolní Poustevna a Šluknov. Nechyběli ani dobrovolní hasiči z Krásné Lípy. Za město Krásná Lípa se dále zúčastnili starosta Jan Kolář a místostarosta Jana Drobečková, za ZŠ ředitelka Ivana Jäckelová (všichni tři posledně jmenovaní jsou zároveň členy výboru klubu), za podnikatele Ing. Michal Osif (Euro-Topoz) a Monika Semanová (cukrárna U Monik)y. Velmi důležitými hosty byly předsedkyně Paeddr. Květoslava Čelišová a místopředsedkyně Krajské rady seniorů Ing. Věra Nechybová, které ve svých neformálních vystoupeních pochvalně oceňovaly naši činnosti. Úvodem další části, kterou bylo předávání vyznamenání a ocenění, bylo poděkování za celoživotní přínos turistice (cvičitel, lektor, instruktor značení) a uvedení do krajské Síně slávy Vladislavu Collerovi., které převzal osobně. Další ocenění: Oblastní výbor Ústeckého kraje uděluje na žádost OKČT Krásná Lípa Výroční odznak ke 135. výročí KČT: Mikulášovi Peterkovi, Janu Kolářovi, Karlu Hanouskovi, Zbyňkovi Linhartovi, Janě Drobečkové, Květě Čelišové, Věře Nechybové, Tadeušovi Slawinskému, Henriku Slawinskému a Janu Doudovi. Oblastní výbor KČT Ústeckého kraje uděluje na žádost OKČT Krásná Lípa Veřejné uznání III. stupně za stálou aktivní činnost pro klub: Janu Kolářovi, Janě Drobečkové, Ivaně Jöckelové, za mezinárodní spolupráci Krystyně Slawinské. ÚV KČT Praha uděluje na žádost Ústeckého oblastního výboru Četné uznání za dlouholetou mezinárodní spolupráci: Henryku a Tadeuzsovi Slawinským, Jürgenovi a Renátě Gerstnerovým. Za dlouhodobou propagaci krásnolipské turistiky Karlu Hanouskovi. V diskusi vystoupili nejen hosté, ale i vyznamenaní. Usnesení bylo přijato. Zápis z výroční schůze ke stažení je zde. |
| 12. - 14. 1. 2024 | Zimní stanování, 41. ročník |
|
Fotografie: Karel Hanousek 
Václav Hieke
Mikuláš Peterka |
Klub českých turistů Krásná Lípa ve spolupráci s ČSOP Tilia uskutečnili ve dnech 12. – 14. 1 2024 čtyřicátý první ročník Nejsevernějšího
zimního táboření v České republice. Správné tábornické počasí, nízké mrazy a bílá sněhová pokrývka, vítaly v pátek přijíždějící účastníky
z celé republiky. Táborníci po stavbě stanů, kterých bylo v pátek čtrnáct, využili zázemí chaty ochránců přírody. V chatě byl pořadateli akce zajištěn bohatý sortiment občerstvení. Večer došlo i na kytary. V sobotu ráno po snídani měli táborníci možnost absolvovat cvičiteli vedený výlet za brtnickými ledopády. Další volili individuální trasy do okolí. Přibyly i další čtyři stany. Během dne přijížděli další účastníci táboření, ale i další příznivci, kteří přišli stanující pozdravit. Nejpočetnější byla osmnácti členná skupina varnsdorfských turistek. Večer patřil setkání kamarádů a přátelskému posezení v teple klubovny. K dobré náladě přispěl zpěv za doprovodu kytar a houslí. Ve dvacet hodin byli vyhlášeni nejvzdálenější, nejstarší a nejmladší účastníci. Nejstarším účastníkem byl Ladislav Kolbaba ročník (1947). Nejmladším účastníkem byl Samuel Zahradníček (2016), nejmladší účastnicí byla Vanesa Radová (2014). Nejvzdálenějším účastníkem byl Miroslav Zmydloch (Frýdek Místek). Neděle patřila likvidaci tábora a úklidu. Rád moc děkuji našim členům, kteří se o stanující starali: Monice Semanové a Janu Eichlerovi, kterým v pátek pomáhala Mončina setra Darina, za zajištění občerstvení. Karlovi Hanouskovi, který se staral o prezentaci. Za vedení výletů cvičitelům Mikuláši Peterkovi a Jiřímu Pavlíkovi. V neposlední řadě poděkování zaslouží i Lucie a Nela Churáčkovy, které ochotně přišly v neděli pomoci s úklidem. Statistika: |
| Datum | tábořící | stany | sníh | teplota | |
| pátek | 21 | 14 | 1 cm | -3 | |
| sobota | 41 | 18 | 3 cm | -3 | |
| neděle | 41 | 18 | 6 cm | -3 |
|
Václav Hieke |
| 1. 1. 2024 | Netradiční novoroční výstup k rozhledně na Vlčí hoře |
|
Fotografie: Líba Šaferová 
|
Ale za to v tradiční čas 11:30 na Nový rok 2024 se sešlo na náměstí v Krásné Lípě 13 zájemců o novoroční výlet k rozhledně na Vlčí hoře,
která byla v měsíci dubnu postižena požárem. Vyrazili jsme na tradiční šestikilometrovou trasu po červené, ale v netradičním teplém počasí, kdy teploměr ukazoval +10°C, směrem na Krásný Buk kolem zajímavé a udržované kapličky na Sněžné s pěkně ozdobeným vánočním stromkem. Zde se k nám přidala rodina Churáčkových a pokračovali jsme přes Vlčí Horu k rozhledně. Před výstupem začalo drobně pršet, ale u rozhledny nás zachránil altán, do kterého jsme se ani všichni nevešli. Ještě že jsme měli deštníky. U rozhledny nás již očekával náš člen a předseda Ústecké turistické oblasti Jan Eichler s novými krajskými turistickými kalendáři. Vlastní výstup na vrchol rozhledny nebyl letos možný z důvodu rekonstrukce věže poničené požárem. Připili jsme si naší tradiční „Lužickou bylinnou“ i jinými aperitivy a zakousli i chuťovky. Necelou hodinku jsme družně poseděli. Když ale nepřestávalo pršet, vydali jsme se na zpáteční cestu odlišným, netradičním směrem po žluté značce kolem studánky Veronika (hurá, zase po dlouhém období sucha výborná voda teče), dále kolem kravína v Zahradách a po části zbrusu nové cesty „Skřivánčí alejí" zpět do Krásné Lípy. Mikuláš Peterka |
