Historie změn v roce 2024 je zde.

Příspěvky a připomínky: j.tomiska@gmail.com


zveřejněno	hodin	poslední změny
2.12.2024	19.00	27.12.2024 Rozloučení s rokem
2.12.2024	20.00	31.12.2024 Silvestrovský výstup na Klíč
6.11.2024	20.30	25.-27.4.2025 Jizerky (3 dny – 3 státy – 3 pochody)
2.11.2024	20.00	Zimní otvírací doby rozhleden Vlčí hora a Dymník
25.11.2024	10.30	14. – 17. 11. 2024 Za Posledním puchýřem, další článek

	"Naše" rozhledny
Vlčí hora	Dymník	Vápenný vrch (plánovaná)

Zde nyní najdete léta dřívější:
2003, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, od 2011 přímo v "Kalendáři" níže.

Pro nové čtenáře:
Kalendář: po ťuknutí na akci v kalendáři se Vám otevře menší podokno s dalšími informacemi. Kalendář na rok 2024 v klasické verzi ke stažení ve formátu pdf je zde.
Album fotografií: při zobrazení obrázku z alba můžete na počítači stisknout pravé tlačítko myši a z nabídky vybrat, mezi jiným, zobrazení velkého obrázku na displej nebo jeho uložení na počítač. Na tabletu nebo mobilu podobně, jenom podržíte na obrázku prst.

27.12.2024	Rozloučení s rokem
	Jako každý rok se s rokem 2024 rozloučíme v kulturním domě (kině) v Krásné Lípě od 14 hodin. Pro zájemce bude od 13. hodiny promítání fotografií ze zájezdu na Slovensko koncem září.

31.12.2024	Silvestrovský výstup na Klíč
	Odjezd vlakem z Krásné Lípy v 8:44, ve Svoru 9:08. Odjezdy z Kytlice zpět do Krásné Lípy 14:17 (přestup Jedlová), 15:17, 16:17 (přestup Jedlová), 17:17, 18:17. Z Klíče přejdeme plynule do kytlického hostince Duha, trasa zde. Masky sice vítány, ale postačí třeba i originální, vtipný nápis s letopočtem 2025. Nesmeky, svačinka i něco na zahřátí a připití doporučeno. Honza a Jitka

14. 10. 2024	Informace o situaci na rozhlednách Dymník a Vlčí hora po skončení letní sezony
Vlčí hora Dymník	Letní sezona (1. dubna – 31. října, pro Vlčí horu dokonce 3. listopadu) proběhla na Dymníku standardně tak, jak ji zažíváme od roku 2008 (kdy jsme Dymník převzali do pronájmu) bez výkyvů a problémů. Rád bych podobně hodnotil i stav směrem k rozhledně Vlčí hora, ale: předesílám, že situace do dalšího období fungování této rozhledny je poměrně vážná, ale s pomocí nás všech členů klubu (možná, že i z obětavých nečlenů) je zvládnutelná. Všichni víme, že největším problémem je zajištění správce rozhledny. To se dařilo až do 1. května 2023, kdy správce rozhledny pan Gregor při cestě do služby zkolaboval a z nemocnice byl propuštěn po více jak 16 měsících ve středu 16. října letošního roku. Vyhlídky na úplné uzdravení jsou nadějné, ale ne úplně stoprocentní. Na zimní období (4. 11. 2024 – 31. 3. 2025) je pomoc pana Gregora vyloučena. Rozhledna na Vlčí hoře byla po loňském dubnovém požáru dost poničena, následovala několikaměsíční rekonstrukce, po které byla znovu otevřena letos 11. května při oslavách 135. let své existence. Za pomoci brigádníků z řad studentů a neocenitelné a velmi obětavé pomoci manuálně zručného a jazykově vybaveného invalidního důchodce až z Brna, se nám podařilo perfektně zajistit měsíce s největší návštěvností. Jak dál? Velmi reálně se rýsuje, že se nám podaří plně zajistit každodenní provoz Vlčí hory v letní sezoně 2025 (1. 4. – 31. 10.). Provoz bychom však měli udržet i v přicházejících zimních měsících. Rozhledny jsou v této době otevřeny o víkendech a svátcích (mimo Štědrý den a Silvestr), vždy od 10 do 15 hodin (na Vlčí hoře do 14 hodin). Pokud se nestane zázrak a my neseženeme na zimu stabilního správce, nabízí se ještě jedno řešení (mimo diskutabilní instalace turniketu). Ono řešení ale vyžaduje chuť a kousek obětavosti členů klubu: vystřídejme se. Jeden víkend půjdeš ty, druhý zase já, pak zase bude ochoten někdo jiný, a tak bychom pokryli celou zimu. Jedná se o pět měsíců, nějakých dvacet (+) víkendů a dá se to zvládnout. Klub platí cestovné a promyslíme i paušální odměnu za den služby. Na rozhledně se topí (plynová kamna) a spojení je více než příznivé (autobus dopoledne 9:03 přímo na Vlčí Horu z náměstí a 14:45 z Vlčí Hory přímo do Krásné Lípy na náměstí). To nejpodstatnější jsem vám popsal a teď prosím uvažujte. Zvládneme to? Děkuji. Jan Douda.

	Hledá se nový kronikář/kronikářka klubu
Ukázka kroniky z roku 2022 Celá kronika 2022	Ráda bych, pokud se najde dobrovolník, předala od začátku roku 2024 klubovou kroniku. Je to zajímavá, ale i naročná práce. Ale hlavně by to chtělo "novou, neokoukanou ruku i hlavu", co se týká grafiky. Pokud by měl někdo zájem, volejte prosím, na mobil 606590040. Doufám a předem děkuji. Jitka Štraubová.

25. – 27. 4. 2025	Jizerky (3 dny – 3 státy – 3 pochody)
	Program: Pátek: odjezd auty z nám. v Krásné Lípě v 7:00, přejezd do Lubaně, trasa přes Görlitz zde (87 km, 1:16 hod.) nebo přes Ostritz zde (73 km, 1:24 hod.). S našimi kamarády se projdeme po některé z tras pochodů "Łużyckie Wędrówki". Přejedeme do Bílého Potoka, trasa zde (49 km, 48 minut) a ubytujeme se v hotelu Krakonoš. Sobota: přejezd auty na Jizerku, trasa zde (23 km, 30 minut) a pěší výlet zde (12 km, 320 m) nebo zde (11 km, 200 m). Neděle: cesta zpět zde (103 km, 1:48 hod.) se zastávkou ve Smržovce s procházkou na Finkův kámen zde (2,3 km, 95 m). Připomínky či návrhy k programu jsou vítané. Kontakt: Jan Tomiška, tel. 737 420 960, j.tomiska@gmail.com. Přihlášení: Jan Tomiška (auto), Jitka Štraubová (auto), Jitka Štraubová st., Líba Šaferová.

14. – 17. 11. 2024	Za Posledním puchýřem, Lužicko – labské pochody
Fotografie Palo Janček Bogdan Stempkowski Miroslav Toman Statistika, Jan Kolář	Po mezinárodním turistickém Zimním srazu, který se konal 13. - 16. 1. 2022 vznikla z popudu pana starosty Jana Koláře myšlenka uspořádat 52. ročník Za Posledním puchýřem. Nápad rozhodující měrou podpořil Jan Douda a Jan Eichler a na výroční schůzi 28. 1. 2023 bylo pořádání akce většinou členů odhlasováno. Ke komisi pěší turistiky byla podána žádost o pořadatelství významné turistické akce. Po kladné odpovědi byl ustaven organizační výbor. Prvním krokem bylo vypracování rámcového programu tak, aby bylo možné přivést do Prahy na jarní konferenci KČT zvací leták, který byl rozdáván s propagačním materiálem spolupořadatele Města Krásné Lípy. Během roku se k připravovanému programu dosazovaly potřebné finance. Zároveň byla zpracována projektová žádost u Euroregionu Nisa. Naši zástupci ve Žďáru nad Sázavou převzali puchýřovskou štafetu a již v březnu 2024 byl vydán první zpravodaj. Na jarní konferenci bylo zástupcům pořadatelů umožněno vystoupit s obrazovou prezentací. V květnu byla zpřístupněna elektronická přihláška, upřesňoval se program, začaly se smluvně zajišťovat autobusy. Do výroby byla v předstihu zadána štafetová stuha. Do výroby byly také zadány dárky pro přihlášené (tašky, dřevěné známky, vizitky, butony, odznaky). Objednáno bylo 1 000 piv s etiketou a samolepkou Puchýře. Následovala objednávka triček, diplomů, třepetalek s logem akce. Z ÚV KČT byl zapůjčen balon s logem KČT a státní prapory. Na náměstí byly umožněny podmínky pro masivní propagaci ČEZu. Týden před akcí proběhly intenzivní detailní přípravy. V předstihu byl vyroben a přes hlavní ulici nainstalován banner vítající účastníky. Čtvrtek 14. 11. dopoledne proběhla výzdoba náměstí a všech prostor ve kterých se Puchýř uskutečnil. Od 16:00 hod. začala registrace účastníků, součastně bylo umožněno ubytování, které zajišťoval pořadatel (škola, hasičská zbrojnice, správa NPČŠ, základna ČSOP). Pro zájemce byla připravená možnost individuální prohlídky města a na správě NPČŠ Plšíkovy zahrady. Také zimním táborníkům bylo umožněno tábořit na pozemcích ČSOP-Tilia na Kamenné Horce. Pátek 15. 11. od 7:00 hod. začala prezence pro předem přihlášené. Kolem 9. hodiny vyrazily průvodci s početnými skupinami na autobusové výlety. Do Drážďan a Bastei byly vypraveny 3 autobusy a jeden 8místný tranzit, do Žitavy a na Oybin 2 autobusy, jeden autobus a jeden 8místný tranzit na Šluknovsko (zámek ve Šluknově, podstávkový dům v Lipové, bazilika ve Filipově, betlémy v Jiříkově). Na exkurze vedené strážci NPČŠ do Jetřichovických skal a na požářiště u Mezní Louky byly připraveny dva autobusy. K slavnostnímu zahájení 52. ročníku akce Za posledníhm puchýřem se na Křinickém náměstí, za zvuku kostelních zvonů, sešly stovky turistů. V 18:10 hod. turisty přivítali trubači, k účastníkům promluvil předseda pořádajícího klubu, který předal slovo starostovi města panu Janovi Kolářovi. Ten po svém úvodním projevu předal mikrofon senátoru parlamentu ČR Ing. Z. Linhartovi, místopředsedovi ÚV KČT Z. Cabalkovi, předsedovi KČT Ústecké oblasti J. Eichlerovi. Zdravici přednesl předseda slovenských turistů Peter Švec, za delegaci z Bavorska Christian Kreipe, Národní park České Švýcarsko zastoupil R. Nágl. Váženým a milým hostem byl Ing. J. Havelka. Následovaly česká a slovenská hymna v podání operní pěvkyně Pavlíny Senić. Slavnostní zahájení Posledního Puchýře zakončili opět šluknovští trubači. Pro účastníky byl připraven od 19 hodin v kostele sv. Máří Magdalény jedinečný koncert operní zpěvačky Pavlíny Senić. Kostel byl zcela zaplněn. Účastníci z různých koutů republiky se netajily nadšením z monumentálního prostoru s úžasnou akustikou, který celý hudební zážitek umocnil. Současně s koncertem se v nabitém sále Kulturního domu konalo vystoupení country kapely “Harcovníci” z Děčínska. Sobota 16. 11. od 7:00 hod. byla zahájena prezentace turistů, kteří přijeli na jeden den. K překvapení pro pořadatele byla skutečně velká účast. Pochodníci si mohli vybrat ze čtyř tras (13, 25, 35, 50 km), které vedly do CHKO Labské pískovce a NPČŠ, dvou lužických tras (9,5 km a 27 km) nebo se mohli projít městským parkem a lesoparkem (2,2 km). Od 13:00 hod. byla připravena v kulturním domě mezinárodní zábava s občerstvením, na které se setkali turisté z Německa, Polska, Slovenska a České republiky. K poslechu i tanci hrála dechová kapela z Budyšína. V 15:00 hod. byla ve městě zeleně vysazena lípa jako trvalá připomínka 52. ročníku Za Posledním puchýřem. Bylo by hezké, kdybychom mohli říci, že ta krásnolipská lípa byla stromem č.1, protože se sázení stalo součástí hlavního programu této tradiční velké turistické akce. V 16:20 hod. proběhlo na radnici, na pozvání pana starosty, milé setkání vedení KČT a pořadatelů Posledního puchýře. Místopředseda KČT L. Macka vyzvedl mimo jiné spolupráci klubu s Městem Krásná Lípa a kladný přístup klubu i města k projektu Stezky z lásky. Sobotní večer patřil tradiční Puchýřské zábavě. Pro velký zájem pořadatelé uspořádali dvě zábavy (v Krásné Lípě a Rybništi). Na zábavu do Rybniště a zpět byla zajištěna autobusová doprava. Jak v Krásné Lípě, tak i v Rybništi proběhlo velmi důstojné zakončení akce Za posledním puchýřem. Po milých slovech zástupců ÚV KČT předali štafetu krojovaní členové krásnolipského folklorního souboru Dykyta vzácným hostům z města Hlučína, kteří budou pořadateli 53. ročníku této významné akce. Neděle 17. 11. akce byla zakončena úklidem, zrušením výzdoby ve městě týkající se akce. Od 9 hodin byla pro účastníky, kteří se chtěli zdržet v Krásné Lípě, otevřena v Domě Českého Švýcarska úschovna zavazadel. Pořadatelé se rozloučili společnou snídaní. V průběhu celé akce byl zajištěn výdej a prodej turistických odznaků: OTO Labské pískovce, Krásnolipsko, Köglerova naučná stezka a TTO Svatý Václav. Velké poděkování zaslouží desítky pořadatelů, kteří se starali o celou akci. Rozhodující měrou se na organizaci Posledního puchýře podílelo město Krásná Lípa a organizace zřízené městem (škola, školní jídelna, technické služby, hasiči, kulturní dům) jakož i České Švýcarsko o.p.s. a Infocentrum Českého Švýcarska. Akci podpořil: NPČŠ, obec Rybniště, MAS Český sever, Lesy ČR a ČEZ, a. s. Finančně byla akce podpořena dotací z Ústeckého kraje a dotací ÚV KČT. Václav Hieke
	Lužicko – labské pochody

	Sobota, 16. listopadu 2024, na pokročilé roční období docela příjemný listopadový den, krásná návštěva, příjemná atmosféra a možná začátek nové tradice. Ano, to byly Lužicko - labské pochody u nás v Krásné Lípě. Přeshraniční spolupráce má v oblasti sportovně společenské mnoho podob. Mezi mnoha jinými činnostmi jsou to i setkání na bázi společných turistických pochodů. U vědomí této skutečnosti pak není daleko k myšlence uskutečnit podobné setkání s mezinárodní účastí v našem městě, zajet do Görlitzu a Žitavy za našimi partnery a akci naplánovat. Program jsme sestavili společně s ohledem na to, co nás baví a co bychom chtěli společně vidět. Propagační materiály jsme připravili dvojjazyčně a zveřejnili na výlepových plochách v celém Šluknovském výběžku, v obou výše jmenovaných městech za společnou hranicí a na sociálních sítích obou spřátelených států. Den D začal příjezdem hostů z Německa (s naší pomocí autobusy), ale i po vlastní ose. Na jejich přání jsme se neplánovaně zastavili v rumburské Loretě s odborným výkladem v němčině. Po příjezdu do Krásné Lípy byla připravena prohlídka interaktivní expozice v Domě českého Švýcarska s průvodkyní a překladem do němčiny. S nevšedním zájmem se zde setkal film Krajina tajemství. Celou návštěvu se nám věnoval s neskutečně milým a ochotným přístupem ředitel OPS pan Tomáš Adamov. Ještě v dopoledních hodinách následovala procházka (s odborným výkladem a překladem) po některých trasách pochodu tak, abychom se podívali na historická i modernější místa našeho krásného města (kostel sv. Máří Magdaleny, autobusový terminál, socha lva, místo, kde stál "červený kostel", Dietrichova hrobka, Městský park, Köglerova naučná stezka, sídlo Národního parku České Švýcarsko, vozíčkářská trasa, Zámeček, sportovní areál a další). Cestou se k nám připojili desítky dalších pochodníků, kteří potom pokračovali na plánované trasy, kterých bylo připraveno celkem pět. Příjemným zpestřením byla účast polských a slovenských kolegů, kteří s námi zůstali až do večerních hodin. Odpolední hodiny byly věnovány návštěvě Kulturního domu, kde jsme pro účastníky připravili neformální posezení, besedu s občerstvením, hudbou a trošku i tancem. Na tomto místě se sluší poděkovat vedoucí Kulturního domu p. Aleně Starostové za péči, se kterou se nám věnovala a p. Josefu Halíkovi za přípravu skvělého občerstvení. Den byl zakončen koncertem vynikajícího Krásnolipského komorního sboru (díky Vám děvčata, Michale Janiši, Zuzanko Němečková a Karle Jarolímku), předání pamětních listů a dárků našim přeshraničním partnerům. Primárním cílem celé akce bylo ještě větší oživení spolupráce KČT Krásná Lípa a našich nejbližších přátel ze Saska jakož i prohloubení výborně se rozvíjejících vztahů směrem ke sportovcům z Horní Lužice. Velmi děkujeme členům našeho klubu za spolupráci. Těch, kdo pomohli bylo hodně a tak za všechny díky Janě Drobečkové, Heleně Doudové a paní Schwarzové za lví podíl na organizaci, průvodcování a tlumočení. Poděkování patří i vedení Města Krásná Lípa v čele se starostou Janem Kolářem za spolupořadatelství celé akce. Je důležité dodat, že akce byla podpořena v rámci Fondu malých projektů v programu Interreg Česko - Sasko 2021 - 2027 prostřednictvím Euroregionu Niesse. Jan Douda

5. 10. 2024	Za spadaným listím
Fotografie Jitka Procházková Líba Šaferová Jana Tržilová	Na vlakovém nádraží v České Kamenici se schází čtyři děvčata a dvě fenečky, které neodradila předpověď počasí, aby se vydaly Za spadaným listím. Tentokrát pro nás Jitka připravila výlet do pro nás méně známých končin, na Českolipsko směrem k Úštěku. Začínáme v Konojedech (Kravaře), kde se z ruin vyloupává krásný zámek s kostelem. Zámek je zatím veřejnosti nepřístupný, zato obnova kostela Na Nebevzetí P. Marie je téměř dokončena. Chybí ještě vrátit varhany, které zatím odpočívají v jednom z varnsdorfských kostelů a čekají na nákladnou opravu. V sousedství zámku se nachází chráněná přírodní památka – skalní útvar konojedské bochánky. Kousnout si do nich byste ale nechtěli, tady byste si určitě zuby vylámali. Pokračujeme do Velké Javorské na pětikilometrový okruh, jehož součástí je rozhledna Strážný vrch. Mineme další skalní útvar Zvonky, procházíme loukami posetými bedlami, to by se to sbíralo, a funíme do kopečka k rozhledně. Je nám jasné, že výhledy budou omezené, ale Bukovka se vyloupla, možná i Růžák a my se upínáme na další slíbenou atrakci. Podaří se rozdělat oheň a opéci si vuřty? Čarodějka Jitka zvládla i tuto situaci. Z batohu vykouzlila suchá dřívka a ohýnek se rozhořel. Přes zaniklou osadu Havraní jsme pokračovaly do Horní Police, abychom si prohlédly poutní areál, také krásně zrestaurovaný. Jitko, díky za krásný zážitek, fundované vyprávění o památkách a přírodních útvarech, o které jsi rozšířila naše obzory. A přátelé, pamatujte si, když cestují andělé, není co řešit, ani počasí. Líba Šaferová

21. – 28. 9. 2024	Dovolená na Slovensku
	Poznámka: Po ťuknutí na datum se otevře album a následným ťuknutím na obrázek v albu se od něj spustí "film".
21. 9. sobota	Cesta tam: Krásná Lípa, přes Gliwice, Bialsko–Biala, Zywiec, Námestovo (pozdní oběd) – Zuberec – Huty (foto, výhledy), Žiar, 610 km. V sobotu ráno nastupuje 13 nadšenců do 3 aut a opouští náměstí v Krásné Lípě. Jedeme přes Německo do Polska, a po tamních dálnicích poněkud monotonní krajinou na Slovensko. V Námestove je naše první delší přestávka na oběd a prohlídku části Oravské přehrady s pestrým sportovním a společensko–kulturním zázemím. Všichni se nahrnuli do restaurace na nábřeží a dali si různé slovenské speciality. Já s Marcelou jsme objevili Palačinkáreň a výsledek našeho výběru lze spatřit na fotkách. Byla to megapalačinka velká jako menší štrúdl, barevně i chuťově pestrá, a k tomu na zapití dublecapucino – nebe v hubě! Co jsou proti tomu nějaké brynzové halušky s chrumkavou slaninkou. Z Námestova pokračujeme na Zuberec a Huty, ze silnice krásná vyhlídka na Tatry. Všichni z aut venku, fotíme a hlavně se kocháme, máme čím. Pokračujeme přes Liptovský Mikuláš, Žiar a naše konečná je chata Liptov. Následuje ubytování, vybalování a večeře z dovezených zásob, převážně řízků. Jirka Rak řekl pár slov k zítřejšímu programu a jde se na kutě.
22. 9. neděle	Nízké Tatry: Liptovská Teplička, 900 m – sedlo Doštianky – Panská hoĺa, 1429 m a zpět, 12 km, převýšení 500 m. Cestou autem nádherné výhledy na Tatry ze silnice Važec – Štrba. Vlastní túra po hřebenových loukách v bočním hřebeni Nízkých Tater s výhledy na Západní i Vysoké Tatry. V naší blízkosti pohledy na Kráĺovu hoĺu. Zpět pozdní oběd v pizzerii v Šuňavě. Otevřeno denně. Ráno odjíždíme do Liptovské Tepličky přes Važec a Štrbu, a podél toku Čierneho Váhu přijíždíme do cíle. Z parkoviště jdeme po modré na rozcestí pod Doštiankou 1109 m, přecházíme na žlutou směr Pánska Hoľa. Asi 2km před vrcholem dáváme pauzu na svačinku u staré salaše. Vypůjčili jsme si z bohatého inventáře proutěná křesílka a stoleček, sedíme, papáme, kocháme se, sluníčko svítí a čas letí. Vrchol v nedohlednu a čas k návratu už nastal. Uklízíme zapůjčený přepych a padáme fofrem dolů, aby na nás nemuseli čekat. Vrcholová skupina šla po hřebenových loukách v bočním hřebeni Nízkých Tater s výhledy na vrcholky Západních a Vysokých Tater. Při návratu opět nádherné panorama Tater ze silnice Štrba – Važec. Cestou zpět pozdní oběd v pizzerii Calabrie, a jako vždy mňamka a kávička. Mapka je zde.
23. 9. pondělí	Západní Tatry: Bobrovec 770 m – Babky 1566 m – sedlo Predovrátie 1590 – chata Červenec 1400 m – Bobrovec, 14 km, převýšení 900 m. Strmé výstupy, typicky karpatská túra, stezky bez lidí. Z Babek kruhový výhled. Panoráma středního Slovenska: Choč, Rozsutec, Velká Fatra, Nízké Tatry, hlavní hřeben Roháčů na dosah ruky: Sivý, Salatín, Pachoĺa, Baníkov. V chatě Červenec příjemný chatár, pivo za 2 EUR. Náhoda, otevřeno jen o víkendech. Auty do Jalovce a dál pěšky na chatu Červenec a dál na vrchol Babky. Strmé výstupy, typicky karpatská tůra, tak to nazval Jirka, já to nazval typický masakr 1. stupně (viz foto). No prostě hrůza pro nás karpatskými túrami nepolíbené. Nekonečný krpál, posetý stovkami vlhkých kořenů, hrůza mě obcházela ze všech stran. Ta početnější skupina těch "políbených" neměla problém, naše skupinka "nepolíbených" měla problém. Blížili jsme se k vrcholu stoupání v tanečním rytmu "krok–sun–krok". Naštěstí jsme to všichni absolvovali bez úhony a po zasloužené svačince jsme sestoupili po zelené cyklostezce. Vrcholová skupina vystoupila na Babky a byla odměněna kruhovým výhledem na panoráme Středního Slovenska: Choč, Rozsutec, Velká Fatra, Nízké Tatry a hlavní hřeben Roháčů. Zastavili se v chatě Červenec na pivko a pokračovali dolů na parkoviště. Paní hospodská v bobrovském hostinci nám poradila restauraci Ma–Mi pub v Liptovském Mikuláši, kterou jsme našli, navštívili a také se dobře napapali. Mapka je zde.
24. 9. úterý	Chočské vrchy: Kvačany – Kvačianska dolina – mlýn v Oblazoch – cesta pod Prosečným – Kvačany, 10 km, převýšení 500 m. Placené parkoviště. Cestou výhledy z předsunutých lávek do hloubi Kvačianské doliny. V Oblazoch milé děvče, kozí mléko, kohout Jozef, kozel Emil a kůzlátka. Zpět horem traverzem pod Prosečným. Dílčí výhledy na Sivý, Ostrou a Babky. Pozdní oběd v restauraci minipivovaru Kvačany. Ráno po snídani autopřesun do Kvačan a z parkoviště po modré do Kvačianské doliny. Cestou výhledy na úbočí doliny, skalní útvar Jánošíkova hlava, předsunuté zabezpečené vyhlídky do hlubin pod námi. V Oblazoch u mlýna pěstují kozy, mají tam oprásklého kozla Emila a kohouta Jozefa. Zpět horem traverzem pod Prosečným. Dílčí výhledy na Sivý, Ostrou a Babky. Pozdní, ale opět vynikající oběd v rodinném pivovaru v Kvačanech a návrat. Mapka je zde.
25. 9. středa	Deštivý den: Dolný Kubín, kostelík UNESCO Leštiny, Lúčky, kúpeĺe, venkovní termální bazén, naučná stezka na západní straně Lúček. Ráno vyjíždíme v dešti navštívit Dolný Kubín. Parkujeme na náměstí před kostelem, nedaleko stojí památník zdejší nejznámější osobnosti Pavola Országha Hviezdoslava, nedaleko je i jeho muzeum a Čaplovičova knihovna. Do oběda procházky městem a hledání místa, kde složit zadek k obědu. Podařilo se v restauraci BD patřící hotelové škole a sloužící k praktické výuce studentů. Prostředí, obsluha i menu za 1 (rybí filé na rajčatech, pikantní sosík a těstovinové škebličky – super mňamka. V odpoledních hodinách jsme objednáni na návštěvu dřevěného artikulárního kostelíka z r. 1658 v Leštinách (památka UNESCO). Prohlídka je s průvodcem a jeho poutavé vyprávění nás tak zaujalo, že hodinka utekla jako nic. Moc pěkné a velice zajímavé. Následuje přejezd do lázní Lúčky, nejdříve obdivujeme vodopád přímo v obci, a potom nás už čeká zlatý hřeb poměrně sychravého dne – termály. Za 11 Euro plné dvě hodiny absolutního blaha, voda ve velkém venkovním bazénu 31 st. a v malém bazénu s léčivou vodou 36 st. V dešti to nemá chybu. Mapka je zde.
26. 9. čtvrtek	Západní Tatry: více rozchození výstup Žiarskou dolinou na Žiarskou chatu 1325 m a zpět, 12 km, převýšení 500 m. Méně rozchození výstup na chatu Baranec a vyhlídkové louky Chyjavy, 900 m, 7 km,. převýšení 200 m. Část poseděla a pojedla v salaši Žiar, sedem gulí s jahodami. Vrcholová skupina výstup Žiarskou dolinou na Žiarskou chatu 1325 m a zpět 12 km, převýšení 500 m. Podvrcholová skupina výstup na chatu Baranec 1000 m a vyhlídkové louky Chujavy 900 m. Pro nás příjemná nenáročná túra, v okolí dřevěné domky, rekreační střediska, chata Baranec ale zavřená, a tak se v pohodě vracíme k autům a po příchodu ostatních se vracíme na chatu. Pozdní oběd tentokrát v blízké salaši (10 minut od chaty), ale ten byl! Na rozjezd Kapustnička našej mamy (lžíce v ní stála) a druhý chod Tvarohové gule plněné malinovým lekvárom, sypané praženou strouhankou a těch 7 kulí statečně kraulovalo v rozpáleném másle. Delikatesa 1. stupně, Honza druhý den potvrdil. Mapka je zde.
27. 9. pátek	Nízké Tatry: Stanišovská jaskyňa, autem na parkoviště až k odbočce k jeskyni (200 m pěšky), celoročně otevřena, výborný průvodce. Čelovky. Vstupy od 10 h vždy v celou hodinu. Liptovský Mikuláš: oběd Ma–mi pub, Moyzesova ulica, výborné menu. Potom kostel ze 13. století, náměstí, Muzeum Janka Kráĺa s expozicí o Jánošíkovi. Večer setkání se starostou Žiaru Jánom Zvarou. A pozdravy z KST Práznovce od Paĺa Jančeka. Auty na parkoviště u Stanišovské jeskyně, chvíli čekáme otevírají až v 10 hodin. Pak se nás ujal velice příjemný průvodce. Nejdřív všem rozdal čelovky, poučil nás a hodinu nás provázel jeskynním labyrintem s poutavým slovním doprovodem. Na závěr jsme s Mikšou absolvovali šamanský rituál končící se sklenkou borievkovice (brrr ta byla dobrá). Vracíme čelovky a loučíme se s průvocem. Odjíždíme do Liptovského Mikuláše do osvědčené Ma–Mi pub, výborné obědové menu. Následoval volný program a domluvená prohlídka muzea Janka Krála s expozicí věnovanou Jánošíkovi. Slečna průvodkyně nás provedla muzeem a mučírnou, kde byl souzen, mučen a odsouzen Juraj Jánošík. Jirka se nám převlékl do taláru a zahrál krutého dobového soudce. Následoval návrat na chatu, kde nás večer navštívil starosta Žiaru pan Ján Zvara. Příjemně strávená hodinka se zajímavým člověkem. Později balení a přípravy k odjezdu. Mapka trasy autem je zde.
28. 9. sobota	Jízda zpět: dvě auta přes Polsko, třetí auto přes Ružomberok, Terchovou, Žilinu, Frýdek–Místek, Olomouc, Vysoké Mýto (oběd), dálnice Chlumec nad Cidlinou, Jičín, Liberec, Rumburk a Krásná Lípa, 610 km. Měli jsme celý týden teplo, výborné počasí první tři dny a dobré počasí druhé tři dny. A výbornou partu. Jirka Rak Konstatování na závěr? Bylo to parádních 7 dní strávených v dobré partě i s odborným vedením Jirky. Dny plné dobré pohody, poučení a spousty zajímavostí. Poděkování patří také našim řidičům Jaromírovi, Honzovi a Jirkovi, že na sebe vzali nelehký úkol ve zdraví nás dopravit tam i zpět. Chlapi, díky vám! Holt "řidič ten tvrdý chleba má"! Standa Leš

	Zachraňme Panskou skálu před stavbou supermarketu
Vizualizace:	Text petice: Jako občané, kterým není lhostejná podoba naší krásné země, se svými podpisy připojujeme k petici navrhující upustit od plánované stavby supermarketu pod nejstarší chráněnou přírodní památkou České republiky. Jsme přesvědčeni, že lze najít alternativu, která by nezasáhla krajinu v okolí Panské skály, neměla negativní dopad na naše přírodní a kulturní dědictví a zároveň poskytla obyvatelům města potřebné služby. • Žádáme Vás, abyste svůj záměr přehodnotili a nalezli vhodnější místo pro výstavbu prodejny NORMA v katastru Kamenického Šenova tak, aby byla pro město opravdovým přínosem. • Zároveň vyzýváme Město k provedení promyšlené úpravy územního plánu, aby bylo i v budoucnosti panorama okolí Panské skály ochráněno. Petice k podpisu je zde.

8. 9. 2024	Setkání u Lípy přátelství
Fotografie Bogdan Stempkowski Jan Tomiška	Krásnolipský odbor KČT spolupracuje již 27 let s polským turistickým klubem PTSM Lubań. Krom toho, že se kluby navzájem účastní akcí pořádaných partnerem, máme jednu společnou akci, kterou je „Setkání na půli cesty“ v Hrádku nad Nisou v parku u lípy. U nás vzácný strom lípu Henryho, který turistům zakoupilo město Krásná Lípa, zasadili společně oba kluby v roce 2017 u příležitosti 20 leté spolupráce. Tradičně vždy první zářijovou neděli se spolky u lípy přátelství setkávají. Obrok se kluby střídají v přípravě programu. Podobně tomu bylo i letos. Z Krásné Lípy do Hrádku nad Nisou přijeli dvě auta a z polské Lubaně čtyři. K lípě přišel zúčastněné pozdravit nový předseda KČT Hrádku nad Nisou pan Petr Nývlt. Předseda oblastního výboru KČT Ústeckého kraje a předsedové obou klubů krátkou zdravicí přivítali účastníky. Vzhledem k tomu, že letošní program připravili polští přátelé, byla další činnost v jejich režii. Prvním zastavením byla návštěva Trojmezí (místo styku třech státních hranic ČR, SRN a PL), následně jsme se přesunuli auty do polské vsi Działoszyn, kde jsme navštívili historickou kovárnu, která byla přestavěná na malé muzeum. Přízemí interiéru dominuje replika kachlových kamen. V prvním patře je sbírka starých předmětů denní potřeby včetně nábytku. Po prohlídce se účastníci přesunuli do obce Koźmin, kde byl v místní restauraci „Biesiada“ připraven společný oběd. V rámci oběda v neformálním rozhovoru se obě strany domluvily na další činnosti, ale hlavně o spolupráci v grantovém programu Euroregionu Nisa. Po rozloučení s přáním dalšího setkání jsme se rozjeli k domovům. Příští „Setkání na půl cesty“ se uskuteční v neděli 6. září 2025. Václav Hieke

1. 9. 2024	21. výročí otevření rozhledny na Smrku
Fotografie Jan Tomiška	Tradiční zářijový výšlap na Smrk (1124 m n. m.) nás přivítal krásným počasím. Vyjíždíme s Krásné Lípy přes Německo a Polsko do Bílého Potoka k Bártlově boudě. Tam už na nás čeká kamarád Mirek a přesně v 9 hodin parkujeme. Vyrážíme směr Vlašský hřeben bývalou sáňkařskou drahou, která fungovala asi do roku 1964 a nahoře u ní bývala i bouda. Dnes je tam na stromě obrázek a sáňkařskou dráhu by už poznal asi málokdo. Docházíme k rozcestníku Tišina (873 m n. m.) a odtud je to na Smrk už jen kousek. Před dvěma lety jsme díky dešti nic neviděli, dnes jsme byli odměněni krásnými výhledy na Jizeru, Bukovec a ostatní kopečky. U samotné rozhledny nebylo ani tolik lidí, kolik jsme čekali. O to více to bylo příjemnější. Zpátky už nás vede Mírek neznačenou cestou podél hranice k prameništi Hájeného potoka. Jsme tu poprvé. Všude okolo jsou krásné mechové polštáře, které tvoří s Hájeným potokem krásnou romantickou kulisu Jizerských hor. U rozcestníku Na Písčinách nepokračujeme na Předěl, ale vpravo na nás čeká krásná, civilizací nepoznaná cesta. Dostaneme se pod Paličník a pak již po žluté směr Bártlova bouda. Hájený potok se svými malými i většími vodopády a balvany je krásnou tečkou celé pěší části výletu. Gastro tečkou je pozdní obídek na Bártlově boudě. Pak již cesta domů. Honzovi a Mirkovi děkujeme za krásný výlet. Tato dvojka je vždy záruka kvality. Bylo to paráda. Tak zase za rok. Jitka Štraubová

Trasa km		pochodujících
3		7
4,5		127
10		13
13		25
18	rozhledny	23
18	kapličky	0
24		9
30		13
pořadatelé		19
Celkem		236

12. 7. 2024	Návštěva z Lovosic
Fotografie Jitka Štraubová	Ve čtvrtek přijeli naši kamarádi z družebního klubu Lovosice k nám na návštěvu, respektive na prohlídku České Kamenice a okolí. Na uvítanou jsme zašli do cukrárny na náměstí. Poté podívaná na novou raritu, a to místní českokamenický orloj. Navštívili jsme kapli Panny Marie a místní park s hrobkou rodáka a mecenáše Franze Preidla. Ta je bohužel v rekonstrukci. Procházka k Mlýnkům byla příjemná už díky počasí. V Růžové jsme navštívili mýdlárnu Rubens, kde se vyrábějí přírodní produkty, jako mýdla atd. Paní majitelka nám udělala zajímavou přednášku. Návštěvu jsme zakončili obědem ve Starém klubu v České Kamenici. Děkujeme za příjemnou návštěvu a hezky strávený den. Jitka Štraubová

16. 6. 2024	Okolo přehrady Fláje
Fotografie Zdena Churáčková Jan Tomiška	Geniální byl nápad vyrazit brzo ráno, čímž jsme se alespoň zkraje túry vyhnuli všudypřítomným davům. Z Krásné Lípy vyrážíme autem s Honzou v obsazení Mikša, Zdena a já, v České Kamenici přesedám k Jituš a Jessince a v Děčíně u nádraží nabíráme Jitku ze Stružnice. Počasí výstavní a cesta příjemná, do cíle jsme dorazili před devátou a hned se vydáváme po hrázi přehrady, která vznikla v údolí na flájském potoce za účelem zásobení vodou podkrušnohorské oblasti. Máme v plánu přehradu obejít a začátek musíme po asfaltu než odbočíme do lesa. Zleva nás provází krásné výhledy na přehradu a z pravé strany je vysoký plot obory, která má rozlohu 1930 hektarů a její velikost nás v závěru výletu provází ještě podél silnice z Fláje do Klínů. Pokračovali jsme mezi kvetoucími borovicemi přes dvě lávky, kde na břehu stojí socha sv. Jana Nepomuckého, která původně stála u místní školy a nyní její pohled směřuje do míst středu zatopené obce Fláje. K vidění jsou i oblouky sklepení domů, opodál základy dřevěného kostela sv. Jana Křtitele, který byl roku 1969 přenesen do Českého Jiřetína a také pozůstatky hřbitova. Z informačních tabulí se dozvídáme o obci a životě jejích obyvatel. Ještě zbývalo navštívit Puklý kámen, ale už bylo naťapáno a navíc by to zabralo asi dvě hodiny, tak příště. Netušili jsme, co na nás čeká. Na místě, kde jsme se rozhodli posvačit, jsme nalezli zapomenutou peněženku a nastala další část výletu. Šrajtofle plná dokladů, karet, bankovek, jen kontakt žádný. Informovali jsme íčko, kdyby se někdo sháněl, že ji tam doneseme. Vzhledově íčko top, vybavením materiály bída a pán nám tedy vůbec nebyl nápomocný, až jsme se sami obrátili na polici, která přijela do 1 hodiny a nastalo dlouhé martýrium sepisováním všeho možného z peněženky, kdy uprostřed procesu dorazil rozklepaný majitel peněženky. Výsledně jsme zjistily obě strany, že jsme se v íčku srazili při předávání peněženky tomu neumětelovi, ale nás to pak stálo ještě dvě hodiny času. Nakonec to byl dobrý bizár, docela jsme se i nasmáli a hlavně to skončilo neskutečně dobrým pocitem vykonaného dobrého skutku, nabízenou odměnu jsme samozřejmě odmítli a shodli jsme se, že máme nového kamaráda Míru. Zajeli jsme se ještě podívat na přesunutý dřevěný kostel do Českého Jiřetína, bohužel zavřený, a cestou domů ještě malinká zajížďka přes Klíny, kam kdysi chodil Mikša do školy. Hlad jsme zahnali v restauraci Bungr v Dubí, a pak už směřovali k domovu. V Krušných horách jsem byla poprvé a fascinovaly mne překrásné lesy, spousta různé květeny a to vše ještě okořeněné informacemi a zážitky od spolupoutníků, kteří to tu znají – co víc si přát! Celý výlet jedna veliká pohoda, což s Jitkou i Honzou bývá pravidlem, takže tuplovaná radost. Ilona Řechtáčková

8. 6. 2024	Pohádkový les, 38. ročník
Fotografie Jan Tomiška	Tradiční pohádkový les v sobotu 8.června 2024 v číslech: Startujících celkem 1886 osob, pořadatelů 138, celková účast 2024 osob. Trasa 2 km: děti 430, dospělí 407, celkem 837 osob, z toho 41 kočárků. Trasa 7 km: děti 538, dospělí 511, celkem 1049 osob, z toho 73 kočárků. Rekordních 24 pohádkových stanovišť a 93 pohádkových bytostí. Počasí ideální, sluníčko, bezvětří, teplota 24 stupňů. Letošní ročník byl nejkvalitnější ze všech ročníků, a to jak pohádkových bytostí v kostýmech, kuriozit i zabavení pro účastníky. Netvořily se žádné větší fronty u pohádkových stanovišť, spokojeni byli i startující. Mikuláš Peterka

18. 5. 2024	Severní stopa, 46. ročník
Fotografie Jaroslav Leksa	V sobotu 18. května 2024 uspořádal Klub českých turistů Dolní Poustevna ve spolupráci s Městem Dolní Poustevna 46. ročník turistického pochodu SEVERNÍ STOPOU. V týdnu před STOPOU bylo hezké, letní počasí. Ve čtvrtek a v pátek už foukal silný vítr, který přinesl změnu. V sobotu bylo celý den zataženo, oblačno a občas mrholilo, teploty vystoupaly až k 15°C. Některé turisty toto počasí odradilo, ale přesto na Stopu přišlo celkem 1 325 účastníků. Nejvíce účastníků došlo na start pochodu mezi 9:30 - 11 hod. Start pochodu byl v Dolní Poustevně v areálu turistické základny za hřištěm. Pěší turisté si mohli vybrat pěší trasy od 2 km do 16 km (celkem 6 tras), cyklisté mohli absolvovat trasu 8 km nebo 22 km. Při prezentaci účastníků letošní STOPY opět pomohla počítačová ONLINE registrace. Celkem bylo přihlášeno 204 turistů přes počítač. Turistickou atrakcí letošní STOPY bylo bývalé lesní divadlo, které bylo vybudováno v roce 1936 poblíž Maxovy boudy. Delší trasy vedly přes vrch Poustevník (Špičák). Nejdelší, 16 km trasa, zavedla účastníky po staré silnici Drážďance až do Lobendavy. Lobendavský kostel byl asi hodinu ozvučen hrou na varhany. Někteří účastníci se mohli podívat i do věže kostela. Téměř všechny trasy vedly kolem kapličky na Markétě, která byla pro účastníky otevřena. Občerstvení na trase bylo možné v Horní Poustevně (čerpací stanice a Zelený dům) a v Lobendavě (restaurace a občerstvení). Na kontrolách obdrželi turisté zajímavá razítka – barevné kontrolní etikety. Na krátkých trasách byly pro děti již tradičně připraveny soutěže o bonbóny. Zvláštní odměnu získaly malé děti, které plnily podmínky akce „Toulavý kočárek“. Účastníci s kočárky absolvovali krátkou trasu 2 km, ale i delší trasy. V cíli pochodu na ČTVERCI bylo opět velmi rušno. Turisté přicházeli, hrála kapela a hlavně bylo spoustu času se potkávat se sousedy, kamarády a turisty. Všichni turisté obdrželi barevný pamětní list a keramický suvenýr. Zvláštní odměnu obdrželi 3 nejmladší a 3 nejstarší účastníci. K občerstvení byly připraveny párky z udírny, pivo, limo a sladkosti. Dále ještě hranolky, párky v rohlíku, langoše, aj. Občerstvení bylo tedy dobře zajištěno. Hudební produkci zajistila trempská kapela Náplava z Janova. Hudba hrála na opraveném parketu. V 15 hod. se uskutečnil na parketu slavnostní křest knihy Poustevnické vandrování. Kniha je o turistice (výlety a tábory) dětí v Dolní Poustevně v letech 1955 – 1966 (učitelé Vlkovi). Účastníci si mohli zakoupit turistické suvenýry a výrobky z keramické dílny. Děti i dospělí si mohli vyzkoušet střelbu – paintball. Pro děti byla letos připravena zajímavá sportovní atrakce – horolezecká stěna na stromě. Tuto atrakci zajistil pan Juda z Národního parku České Švýcarsko. Statistika: Letošní STOPY se zúčastnilo 1 325 účastníků a 100 pořadatelů, tedy 1 425 celkem. Tento nižší počet účastníků byl důsledkem počasí (zataženo a občas mrholení), loňská účast byla 1 807 účastníků a nejvyšší účast 1 917 účastníků v roce 2006 na 30. ročníku Stopy. Nejúspěšnější trasy letošní STOPY: 8 km 457 účastníků 13 km 244 účastníků Z celkového počtu 1 325 účastníků bylo 107 turistů z Německa. Cyklistů jelo celkem 54. Dětí se zúčastnilo asi 380. Kočárků bylo asi 20. O zdárný průběh pochodu se staralo 100 pořadatelů (25 dětí na kontrolách a hrách, 75 dospělých na startu, na trasách a v cíli). Nejmladší účastníci: 1. Roderik Jan Holman, 1 měsíc a 6 dnů, trasa 2 km, Kralupy nad Vltavou 2. Tereza Kratinová, 2 měsíce a 19 dnů, trasa 5 km, Praha 3. Martin Petruška, 3 měsíce a 6 dnů, trasa 8 km, ??? Nejstarší účastníci: 1. Käthe Häntzschel, 103 let, 3 km, Sebnitz (absolutní rekord) 2. Karel Šlechta, 89 let, 13 km, Litvínov 3. Lothar Ratai, 89 let, 8 km, Feldberger Seenlandschaft Pochvalu za dobře zorganizovanou a zabezpečenou akci si zaslouží všichni pořadatelé, kteří letošní Severní stopu zajišťovali. Pomohli i turisté z jiných odborů KČT (Šluknov, Rumburk, Krásná Lípa, Česká Kamenice, Janov, Krupka, oblast ÚK). Poděkování patří Městskému úřadu v Dolní Poustevně, základní škole, mysliveckému sdružení Jezevec a všem sponzorům. Informace a fotky z letošního a minulých ročníků SEVERNÍ STOPY naleznete na www.severnistopou.cz. Termín příštího ročníku Stopy je 17. 5. 2025. Ing. Jaroslav Leksa, předseda KČT Dolní Poustevna

11. 5. 2024	135 let rozhledny na Vlčí hoře
Fotografie Helena Doudová
Jaroslav Leksa Roman Smita Bogdan Stempkowski Ilona Řechtáčková	Rozhledna Vlčí hora 135 let a 135 let turistického značení. Smutným zápisem do historie rozhledny je 4. duben 2023 kdy kolem půl třetí ráno vypukl u rozhledny Vlčí hora požár, který zcela zničil přilehlou chatu. Ta vyhořela do základů. Jen díky zásahu hasičských sborů, kdy kromě profesionálních hasičů ze Šluknova, vyjely na místo dobrovolné jednotky z Krásné Lípy, Brtníků, Rumburku, Velkého Šenova, Šluknova a Jiříkova, byla rozhledna zachráněna. Oheň masivně poškodil dřevěné opláštění rozhledny, popraskaly okenní výplně, ohořelo schodiště, věž byla silně zakouřena a v důsledku požáru byly zničené vchodové dveře. Též došlo k poškození solárních panelů. K milionovým škodám je nutno přičíst nevratnou historickou ztrátu odkazu našich předchůdců. Bezprostředně po požáru technické služby města provizorně rozhlednu zprovoznili a členky KČT uklidili co se dalo, takže o následujících Velikonocích mohla být rozhledna dočasně otevřena. Klub měl do dvou dnů po požáru vyhlášenu přes DONIO dobrovolnou sbírku. Obrovská solidarita široké veřejnosti přinesla do sbírky k obnově Vlčí hory 590 588,43 Kč. Další finanční příspěvky byly z prodeje propagačních materiálů, ale také například z benefičního vystoupení pěveckého sboru POLYHYMNUS, vedeného sbormistryní Dagmar Farskou. První brigáda občanů Vlčí Hory proběhla spontánně. Další brigády už organizoval Klub českých turistů Krásná Lípa. Který odkoupil od soukromého majitele pozemek po vyhořelé horské chatě. Při úklidu požářiště bylo nutné snést a zlikvidovat tuny sutě, popela a zbytků ohořelého dřeva. Klub využil mimo jiné nového programu „Stezky z lásky“, při kterém bylo na Vlčí hoře odpracováno pět společných brigád dobrovolníků a místních členů KČT, kteří ještě odpracovali několik brigád při úklidu rozhledny. Vlastní kompletní rekonstrukci dřevěného opláštění věže, provedení vnitřních omítek včetně výmalby a nátěrů, výměnu skleněných výplní oken, úpravy kabinky pro službu a výměnu vchodových dveří, provedla firma WAKOS Rumburk. Náš klub si 11. května 2024, společně se širokou veřejnosti, připomněl 135. výročí turistického značení a 135. let rozhledny na Vlčí hoře. Program probíhal od 9 hodin u vlčíhorského koupaliště. V 11 hodin byla uvedena oficiálně do provozu opravená rozhledna. Krátký projev ke shromážděným turistům měla místostarostka Krásné Lípy Jana Drobečková, senátor parlamentu ČR Zbyněk Linhart, předseda KČT Ústecké oblasti Jan Eichler a Václav Hieke, předseda KČT Krásná Lípa. Ve 13 hodin proběhl křest knihy "Vlčí hora". Výpravnou publikaci účastníci dostali jako dárek. K poslechu a tanci hrála dechová lužickosrbská kapela s Chrošćic (u Budišína) pod vedením Pavla Šlechty. Slyšeli jsme i české písničky od K. Vacka, K. Valdaufa nebo J. Poncara. Dále vystoupila country kapela Harcovníci z Děčína. Návštěvníci měli po celý den možnost navštívit stánek místního KČT, připomínající 135 let turistického značení. Ve stánku značkaři klubu informovali o turistickém značení, zájemci si mohli namalovat a odnést vlastní značku. Též si mohli prohlédnout výstavku historických turistických značek a směrovek, které klub vlastní. Ve stánku Lesů ČR si návštěvníci mohli prohlédnout výstavku o problematice lesa. Přítomen byl i zaměstnanec Lesní správy Rumburk, který odpovídal na mnohé dotazy. Pro rodiny s dětmi pořadatelé připravili vědomostní kviz, který plnili při výstupu i sestupu z rozhledny. Ve vojenském stanu byla nainstalovaná výstava historických pohledů rozhleden. V programu oslavy bylo vysazeni 12 planých hrušní, které věnovaly Lesy ČR. Stromy obohatí skladbu lesa a zůstanou trvalou připomínkou na významný den a na spolupráci mezi KČT a Lesy ČR. Pro účastníky bylo zajištěno i bohaté občerstvení. Ke spokojenosti více něž tisícovce turistů velkou měrou přispělo krásné slunečné počasí. Tento projekt byl financován z programu INTERREG Česko – Sasko 2021 – 2027. Václav Hieke

8. 5. 2024	Brigáda na rozhledně Vlčí hora
Fotografie Ilona Řechtáčková	Poslední brigáda před slavnostním výročím a znovuotevření po požáru, proběhla 8. 5. 2024. Ženy byly tentokrát v přesile, za chlapy byl v týmu Mikša. Ženské kvarteto Ilonka, Lída, Eva a Jitka, společně s Mikšou se pustilo do úklidu a mytí oken rozhledny a nátěru altánu, který už to potřeboval. Vše bylo brzy hotovo a za pár hodin, co jsme tam pobyli, k rozhledně vyšlo dost a dost lidí. Mikša je všechny zval na sobotní slávu. Byl to moc fajn den, který pokračoval opékáním buřtů u Mikši na zahradě a veselí pokračovalo až do podvečera. Opravdu povedený svátek. Jitka Štraubová

	Dvacet let Polska v Evropské unii
	V Lužické pobočce Polského svazu mládežnických ubytoven v Lubani začalo mezinárodní dobrodružství s Evropou mnohem dříve. V letech 1999 a 2000 zahájila naše organizace společně s Klubem českých turistů z Nového Mesta pod Smrkem a Okresním svazem lidových sportů ze saské Žitavy první přípravné pracovní kontakty pro pořádání společných nevládních aktivit stírání hranic na trojmezí Polska, České republiky a Německa. Udělali jsme to s podporou Sdružení polských obcí Euroregion Nisa. A tak se 27. dubna 2001 ve Sportovní hale v Lubani uskutečnilo oficiální zahájení 1. mezinárodního turistického srazu IVV „3 dny – 3 země – 3 pochody“. Polský den této akce nesl název „Łusitic wanderings“. Prvního ročníku mezinárodní akce na polském dni se celkem zúčastnilo 221 turistů ze sedmi zemí: 90 z Německa, 23 z České republiky, 14 z Nizozemska, 2 z Belgie, 1 z Rakouska a 1 z Švýcarsko a 90 z Polska. Další dva dny pěší turistiky proběhly v Jizerských horách a v Žitavě. Správní rada pobočky PTSM v Lubani pod vedením Henryka Sławińského uspořádala 20 ročníků této akce. Pouze v letech 2020 a 2021 se kvůli pandemii žádné hromadné akce nekonaly. Za těchto 20 let Lubaň navštívilo 25 640 turistů. V Lubani jsme hostili 2 831 cizinců z 20 zemí a ze 4 kontinentů. Mezi účastníky jsme měli také 3 028 předškoláků a 1 858 lidí s různým handicapem. Ale to je historie. Jako sdružení jsme hrdí na naše úspěchy při stírání hranic na trojmezí Polska, České republiky a Německa. Pokračování pořádání této akce jsme předali do rukou turistů z Bogatynie, ale tradičně se této akce i nadále aktivně účastníme. Henryk Sławiński

30. 4. 2024	Čarodejnice 2024
Fotografie Lucie Churáčková

26.-28. 4. 2024	Jizerky 2024
Fotografie Standa Leš Jaromír Petružálek Jan Tomiška Míla Wisinová	1.den - pátek 26.4. Odjezd byl domluven na 8. hodinu a skutečně se odjelo, 3 auta a 11 účastníků. Den začíná poměrně nízkou teplotou, ale v autech už je líp. Naše první zastávka je Dolní Sedlo, odkud jdeme na Popovu skálu (565 m n. m.). Upravená vyhlídka se žebříkem (i zábradlím) nabízí, za krásného počasí, úžasný kruhový rozhled. Zpět k autům se vracíme okolo skály jménem Podkova. Byla to poměrně nenáročná hezká procházka, taková rozcvička. Přejíždíme k přehradě Mlýnice, nádherné menší vodní dílo se zajímavou hrází. Je opravdu co obdivovat. A opět auta a přejezd ke skanzenu CURIA Vítkov, ale je zavřeno, a tak jsme celý skanzen jenom obešli a řídkým proutěným plotem nahlíželi do vnitřních prostor s replikami staveb původních obyvatel. Samozřejmě jsme nevynechali cukrárnu Vločka ve Frýdlantu, kávičky, dortíčky, chlebíčky, no prostě "nebe v hubě". Pokračujeme do Lázní Libverda, procházíme parkem na kolonádu, nenalézáme naši oblíbenou cukrárnu – je tam teď vchod do bazénu. Rozdělujeme se a větší část míří na Hubertku. Původně jsme se chtěli jít ještě k Madoně, ale povídáme a všichni sborem přecházíme nenápadnou odbočku. Madona bude jindy. Pokračujeme až k odpočívadlu s vyhlídkou Hájníkova kohouta. Kohout je skutečně vydařený a velice fotogenický a lavička se slepičkou zve k posezení. Přicházíme na Hubertku, nepohrdneme drobným občerstvením a pokračujeme na Bartlovu boudu, kde si zamlouváme večeři a nábližkou jdeme do Bílého Potoka do penzionu Krakonoš, kde jsme ubytováni. Vybalujeme bagáž a rozcházíme se po pokojích. Před 19. hodinou se trousíme do Bartlovky na večeři. Nabídnutá kulajda neměla konkurenci a dál, co kdo chtěl, ale převažovaly řízky, ještě pivínko jako "šláftruňk" a zpět do Krakonoše, ráno se odjíždí již v 7, abychom zaparkovali ve Ferdinandově, kde bývá narváno. Na Bártlovku za námi přišli i naši dlouholetí kamarádi Mirek a Soňa Kozákovi. 2.den - sobota 27.4. Ráno bzikáme po chodbách Krakonoše, někteří už od 5 hodin, ale v 7 se skutečně odjíždí a na parkovišti ve Ferdinandově jsme mezi prvními. Jdeme po staré poutní cestě a hned za Ferdinandovem máme po pravé straně kopeček Na Chatkách s vyhlídkou Poustevníkův kámen, kde jsme se minulý rok kochali krásnou vyhlídkou na Hejnice s bazilikou. Na Oldřichovské sedlo stoupáme pozvolně, odbočujeme na Farskou louku a vystupujeme na přilehlý kopeček s pěknými obřími balvany, ale i vyhlídkou. Kámen republiky (Masaryk stein), Emauzský obrázek s citátem z evangelia sv. Lukáše a ještě několik dalších pomníčků, kterými jsou Jizerky proslulé, a již jsme v Oldřichovském sedle (481 m n. m.) a o kousek dál přicházíme k Hausmance U Kozy. Je to vyhlášená trampská hospoda s kapacitou nejméně 100 lidí a velice překvapivou výzdobou interiéru ve znamení amerického západu (indiáni, kovbojové, kolty, ručnice apod.). Po výborné kávě pokračujeme již velmi náročným výstupem k Poledníku (864 m n. m.). Cestou mijíme nespočet hezkých skupin balvanů a skalek, ale hlavně úžasně zelenými listy se pyšnící buky. Od Poledníku jdeme místy, kde se ještě drží sníh, a přes Bílou kuchyni přicházíme k chatě s občerstvením Hřebínek (831 m n. m.). Dáváme vynikající zelňačku a pivko Rohozec, obé sice s horskou přiážkou, ale jsme v horách, tak co. Občerstveni, ale už trochu unaveni, míříme z kopce do Ferdinandova k autům, Štolpichy už vynecháváme. V Krakonoši nás čeká společná večeře s Mirkem Kozákem a jeho ženou Soňou. K večeři byl gulášek s domácími "houskáči", porce jak pro dřevorubce, ale mňamka, a tak vymetené talíře už jsem dlouho neviděl. U "Krakonošů" po čase došlo pivo i víno, vypil se i Mirkův Magistr. Večeře byla výborná, posezení fajn, ale u Suchánků se blbě sedí, a tak se rozcházíme k zaslouženému odpočinku s 22 km v nohách. 3.den - neděle 28.4. Odjezd domluven na osmou, takže žádný přetlak. Ráno to po chodbách vypadá, jak v ústavu pro tělesně postižené, o ploužící se a vzdychající postavy nebyla nouze, ale to byl jenom prchavý okamžik. Stačila vydatná snídaně a pár loků horského vzduchu a bylo zase dobře. Po osmé odjíždíme do Hrabětic, "ves v oblacích" a nastupujeme na cestu kolem přehrady Josefův Důl. Poněkud jednotvárná procházka dlouhá asi 12 km, vedla převážně po asfaltu, přehradu jsme jenom tušili, občas ale probleskla její hladina dole mezi stromy. Souvislou vodní hladinu uviděli až na konci okruhu – na hrázi. Vracíme se do Hrabětic, rychlé občerstvení v kiosku U Kapličky a odjíždíme do Janova nad Nisou. Tam jdeme kolem zdevastované Hašlerovy chaty na známou křížovou cestu s keramickými vyobrazeními – pěkné. Následuje přejezd do Lvové na zmrzlinu – výborná, a pokračujeme do Kunratic u Cvikova ke sklárně Pačinek. Do sklárny nás už nepustili, ale Skleněná zahrada to jistila a jistě uspokojila milovníky skleněné krásy. Tady končí naše putování, poděkování řidičům Jitce,Jaromírovi, Pavlovi a Honzovi za bezpečnou dopravu. Zvláštní poděkování patří Honzovi za vedení a přípravu celé akce. Ještě dlouho budeme vzpomínat na zážitky z cesty, které moc nechybělo do 55 km. Díky dobré partě to byly tři opravdu vydařené dny. Ahoj, Standa Leš.

7. 4. 2024	Skalní stezky Saského Švýcarska
Fotografie Ivo Šafus Jan Tomiška Míla Wisinova

6. 4. 2024	Jarní sraz turistů v České Kamenici
Fotografie Standa Leš Jarda Leksa Jaromír Petružálek	V sobotu 6. 4. 2024 uspořádal Klub turistů v České Kamenici Okresní jarní sraz. Domluvil jsem se s Mikšou, že pojedeme prezentovat náš oddíl. Dohodnuto a ráno odjíždíme vlakem v 8:10 z Krásné Lípy v České Kamenice, kde se nás k velkému překvapení a bez organizování sešlo 11 členů našeho oddílu, což je celkem slušná účast a navíc v klubových barvách a to vše bez domluvy! V restauraci Stará sladovna v pivovaru Kotouč probíhala prezence a rozdělování účastníků podle zájmu do čtyř vyhlášených etap. Ještě před oficiálním zahájením srazu dochází k mnoha setkáním se známými z okolních oddílů, člověk pomalu nevěděl, s kým se pozdravit, s kým se políbit, no prostě šrumec, ale moc fajn. Všechny 4 trasy měly své vedoucí a ti si svolali zájemce a vyrazil na cestu. My jsme z větší části zvolili trasu č. 4 tzv. městskou turistiku s odborným výkladem našeho průvodce pana Fryblíka. Vycházka to byla opravdu výživná na množství zajímavých informací. Například jsme nevěděli, kde leží zámek, kde je kamenná podkova, mimořádně byla otevřena hrobka rodiny Preidl, navštívili jsme Poutní kapli Narození Panny Marie, nově nainstalovaný skleněný orloj, který jsme stihli přesně ve 12 hodin a závěrečný výstup na ochoz kostela sv Jakuba Většího. Zajímavé místo je i hranice tří chráněných území, která probíhá městem. A na závěr to, na co se většinou nejvíc těšíme – obídek v nově otevřené restauraci Starý klub, jako už tradičně neměl chybu. Segedínek s pěti a pečená kachna s červeným zelím a pivínko to jistí. Co více si přát, i městská turistika má své kouzlo. Celkově to byl krásný den strávený v kruhu milých přátel a to počasí... Tak kamarádi zase někdy na cestách ahoj! Standa Leš

24. 3. 2024	Rekonstrukce stezky Sýrový potok – Kinského vyhlídka
	Rekonstrukci trasy od Sýrového potoka po Kinského vyhlídku zorganizovaly a zajistily neskutečně rychle a hlavně kvalitně LČR, Lesní správa Rumburk pod vedením Ing. Jana Drozda ve spolupráci s ředitelem OPS České Švýcarsko Janem Šmídem. Jednání o rekonstrukci proběhla v polovině ledna tohoto roku a již v půli března byla rekonstrukce hotova! Perfektní práce na celém úseku! Zcela nová je lávka nad strženým a nebezpečným srázem. Byly výměněny všechny špatné schody i celá schodiště a další v obtížných terénech nově přibyla. Přibylo i několik nových laviček. Jsou stále firmy, které dělají velmi kvalitní práci i v náročném skalním terénu, ale i lidé, kterým záleží na díle našich předků i na turistech současných. Je to krásný dárek turistické veřejnosti k nastávajícímu výročí (příští rok to bude 140 let) vzniku horské cesty. Je to i připomínka naší práce. Děkujeme. Mikuláš Peterka

10. 2. 2024	Lužický memoriál Karla Hofmana, 10. ročník
Fotografie: Jaromír Petružálek

Datum	tábořící	stany	sníh	teplota
pátek	21	14	1 cm	-3
sobota	41	18	3 cm	-3
neděle	41	18	6 cm	-3